Lednové počasí nijak na chatičku nelákalo, koncem měsíce pisatel navíc prodělal výraznou akci u zubaře a na chatičku se tak jelo až s provizorním můstkem, a to ve čtvrtek 10. února. Den to byl pěkný, od rána sluníčko, teploměr ukazoval jedenáct stupňů. V takovém počasí trsy sněženek vypadají obzvláště krásně.  Kačenka udělala radost veverce, když otevřela dveře do sklípku. Ta upalovala. Měla tam sice co žrát, opět venku ale byla určitě ráda. Poslední větvě z třešně nad Luďkem byly vyneseny ke statku. Ostatně Luďu tam počasí vylákalo také. Takový to byl pěkný den. Když nastoupila oblačnost, byli jsme již na cestě k čističce a ke Smažíkovi, kam jsme se vraceli zvesela.

Jaro se ovšem nehrnulo nijak překotně. Čekání na něj zkrátil i výlet do hor, Nokinčina rodiště Krkonoš. Ale přišel březen, mrazu dost ale sluníčko již silné. V neděli 13. března sluníčko vyhnalo líh v teploměru až k deseti stupňům.  Tak se jelo. Sněženky byly zcela rozkvetlé, rozkvetly i pestrobarevné krokusy. Zvláštní na této jednodenní cestě bylo to, že nebylo slyšet sýkorky, krmítko nebylo nijak výrazně okupováno, jakoby brhlíci a sýkorky odlétali na jih. Slyšet byl ovšem již výrazně pěnkavák a také strnad, na něhož jsme zvyklí spíše o babím létě. Ta sýkorčí jarní kvarta opravdu scházela. Jinak rajčák-pěnkavák vládl později ptačímu zpěvu celé jaro.

A ještě v březnu jsme na chatičku vyjeli přes noc. Tedy noc ze středy 23. na 24. března. Počasí bylo krásné. Horymír se s chutí vrhl na Chudičké políčko, brambory, které zbyly po zimě šly rovnou do země, zaseta byla jařina. Brambory byly později sklizeny, jařina nevzešla. Měli jsme jí zalít. Jinak pejskové první noc na chatičce strašně prudili, ale stálo to za to, jet tam na dva dny. Ráno sluníčko pralo od rána, že neodolal ani Luděk. Zavlažovací vodárna byla připravena pro betonování předního a bočního rantlu pro podlahu pro sací čerpadlo. Odpoledne zase přišla na řadu cesta s míčkem na kamínek a odjezd byl již sluníčkem umožněn až před šestou.  

Nástup jara ale neprobíhal nijak zbrkle. Začátkem dubna ještě v noci mrazy, ledové škraloupy místo louží. Další návštěva proto patřila až Velikonocům, které tento rok připadly až na konec dubna. Ale od této doba začaly i pravidelné vícedenní návštěvy chatičky. Teplota začala pomalu stoupat, sluníčko občas vykouklo, hlavně žádné noční mrazíky v době květu. Proto všechno, co mohlo být opyleno, opyleno bylo. Dokonce i všechny hrušky. A tak jsme se začali těšit poprvé na blumy od obou Althanovek, zelené renklódy a plody obou hrušní. Mnohé plody časem odpadly, ale dočkaly jsme se blum i hrušek. Pracovní činnosti probíhaly ve stejném duchu jako probíhalo jaro. Nijaká zbrklost, ale pomalé plnění pracovních úkolů a kladné hodnocení pracovních výsledů. Vše nikoliv podle přesného harmonogramu, ale okamžitého rozhodnutí. Nejdříve došlo ke zpracování výrazné zimní ořezávky ptáčnice, snížen byl konečně i habr u cestičky. Dosušovací dřevníček se zaplnil. Gustav se poprvé roztočil 30. dubna, nejdříve na původním stanovišti, krátce na to i v novém domově, kde si moc libuje. Dvorek na statku rychle prokoukl. Pomalu ale jistě začala růst zídka stodoly, samotná stodola pomalu ale jistě dostávala novou a pohlednou podobu. První betonovací práce ale byly provedeny v Zavlažovací vodárně a výsledkem bylo sací čerpadlo, hovící si na stabilní fošnové podlážce. Však také brzy došlo na jarní přísušky, které ovšem byly úspěšně překonávány spolu s indickým kolektivem. Ostatně s Indy byla brzy podepsána trvalá smlouva o spolupráci a vyhlášeny stanovy projektu „Ganga“.  Jarní etapa byla ukončena instalací dvoukřídlých dveří stodoly a sklizní slušné úrody jahod a drobného ovoce. V budce Jiřího z Poděbrad vyvedla rodinu modřinka.

Na soustředění jsme odjížděli s milou představou pasujících dvoukřídlých dveří. A nedaleko študýrovacího Písku jsme se dozvěděli, že kolem chatičky se přehnalo tornádo. Netrpělivost, jak to všechno dopadlo, ještě umocňoval výlet do Klikova, a tak jsme se na spoušť přijeli podívat rovnou cestou z Jižních Čech. Na pozemku chatičky neodolala Velká letní jabloň, zničen byl veverčí smrk, pod hromadou stromů skončila legendární chatička Žízeň. Později smrky nad Žízní ještě doporážely pily. Úbytek stromů v údolí Otce potoků zesílil zvuky z dálnice. Naskytl se nový pohled do údolí a historií se tak staly výhledy z Ústředního rekreačního prostoru. Ale život běžel dále. Vichr prověřil výpočty A.S.Šuvalova a statek zůstal nepoškozen. Velkou jabloň se nakonec podařilo zachránit v menší a nakloněné verzi. Úspěšně přezimované jiřinky byly doplněny o nové odrůdy Karolína Světlá a Babiččino údolí. Mimořádné výkony předváděl Josef Bohuslav Foerster. Božena Němcová a Eliška Krásnohorská rozdávaly radost na stejném místě jako vloni, Bedřich Smetana exceloval již ve třech samostatných exemplářích, později se rozvinul Zdeněk Fibich. Neschopnost dotlakovat tlakovou nádobu vyvolala práce na Tlakové vodárně. Zjištění děr na sací hadici bylo úlevou ze strachu z poškozeného čerpadla. Konečně bylo instalováno potrubí k zadnímu sudu. Letní práce probíhaly v klidu a mimo jakýkoli harmonogram. Jednotlivé projekty se neustále střídaly podle situace. Zídky statku, Tlaková vodárna, neplánovaná, ale navýsost užitečná elektrifikace statku. Začátkem srpna se cesta na chatičku konečně odvíjela podle standardní silniční trasy, a tak se Oslík, který musel být přes značnou část léta v garáži, vydal na chatičku konečně s botníky. Jeden byl okamžitě instalován na západní stěnu a začal brzy sloužit. Vnitřek statku začal doznávat účelných podob. Po elektrifikaci začala na ponku pracovat stolní vrtačka Evelína. Pomalu ale jistě se začaly zvedat stěny Tlakové vodárny. To již nad podlážkou z fošen, vedle venku umístěné a venku provozované tlakové nádoby s novou armaturou se šroubením. Ovocnářskou odměnou byly Althanovy blumy, Williamsku někdo sežral, dvě švestky shnily na stromě, ale na podzim nás čekaly čtyři malé, ale velechutné Konference. Oslík se před cestou pro kamenivo stavil na technické, ale neprošel. Ten den ale zaplnil huť štěrkem i pískem.

Koncem srpna se do pracovního harmonogramu probojovala již jen Tlaková vodárna a dodělávky na stodole. Čekalo se na slunné babí léto. Nic takového nepřišlo, hodně dnů bylo hnusných, mokrých a studených. Navíc na víkendy připadly některé akce, které měsíc září ochudily o několik návštěv. Ale přesto se několik vícedenních pobytů realizovalo, byla dostavěna Tlaková vodárna, díky Evelíně a nové zásilce hutních materiálů se řídící jednotka čerpadla spolu se zásuvkou dostala na samostatné patro a nad tím vším trámy s provizorní střechou. Celkově blbou náladu kvůli Oslíkovi rozehnala návštěva Popoviček. Oslík je totiž pěkný kujón. Moc dobře věděl, že když na technické projde, bude se o plachtičce zase jenom kecat. Takhle se dostal do lázní, ze kterých se vrátil s nádhernou zelenou plachtičkou. Však také ochotně posloužil jako PADka, na jejíž korbě pohodlně vznikly dvě okenice. Stodola tak byla konečně zcela uzavíratelná. Říjen byl snad teplejší než září. Poslední vícedenní návštěva připadla klasicky na poslední dny letního času.

Další kontrolní návštěvu urychlil nečekaný příchod mrazů a tak v sobotu 19. listopadu přijel pisatel sám bez pejsků narychlo pro jiřinky. Zároveň byl zasázen nepaličák Štěpán, již s ledovým škraloupem vylity sudy, vypuštěn vodovodní řad a tlaková nádoba byla vynesena do chaty. 

Mikulášská nadílka proběhla v neděli 4. prosince, bylo nad nulou, kamínka lehce zatopila, u velkého kořene byly zasazeny vřesy. Nad cestičkou byla uříznuta další větev ptáčnice, část políčka byla alespoň zryta vidlemi a nalezeny byly ještě slušné brambory. Cestou ke Smažíkovi holky potkaly velikého vlčáka a když zjistily, že je to dobrák, tak ho sprdly.  

Pro příští rok byly jako hlavní úkoly stanoveny úplná elektrifikace nové budovy Ústředních dílen Gustav, dobudování Tlakové a zavlažovací vodárny, venkovní pracovní stůl, stabilizace staré budovy Ústředních dílen Gustav a další rozvoj spolupráce s indickým kolektivem směrem k dokonalé automatizaci.

Závěrečné hodnocení

Jednalo se o rok povlovného jara, letního tornáda, letních lijáků a mokrého a studeného babího léta. Zvláštností roku byly i dopravní obtíže, vyžadující neustále změny přístupových silničních tras. Zemědělské činnosti byly omezené, pracovní aktivity lze označit rovněž jako povlovné, nicméně účinné. Významným přínosem pro kulturně rekreační projekty byla technická novelizace stanice Dietl 2.

V ptačím zpěvu převládala pěnkava, cilpcalp poměrně málo výrazný.

Kulturně rekreační aktivity

Kulturní video pásmo začalo Dispečerovým tchánem a dále plynule přešlo v Tybys. Následovalo několik Maigretů, kteří pro silně se prodlužující den byli zařazeni pro podzimní dny. Původní skladba však byla opět znehodnocována obtížemi při promítání. Na základě stížností diváků vedení stanice Dietl 2 konečně rozhodlo o technické novelizaci promítacího zařízení. 17. 5. společnost pořídila nové zařízení HP a další pásma byla promítána bez potíží. V nové kvalitě začala stanice promítat Stříbrnou pilu. Konečně mohlo být bez problémů promítáno i Humberto. Po návštěvě Klikova bylo dopromítáno pásmo Chalupářů. Období žní opět patřilo Plechové kavalérii. Deštivého babího léta se ujal okresní tajemník Pláteník. Podzimní dny se již opět objevil komisař Maigret, doprovázený vzhledem k dlouhým již večerům Nohou 22.

Návštěvy Sázavy proběhly celkem tři, jarní, letní a podzimní. Letní návštěva řeky byla spolu s návštěvou Lili nakonec pojata jako koupací. Bylo realizováno několik výletů údolím potoka s ohledem na následky letního tornáda.

Ondřejovské agilitění proběhlo 10. září, jednalo se o příjemný den s vínem a oříšky v tombole. Závody navštívila Marta se svými parsony a závody hodnotila velmi kladně. 

Pracovní aktivity

Zásadním cílem pracovního úsilí se stala nová budova Ústředních dílen a vybudování centrálního pracovního parku. Gustav získal nové pracoviště s hasičákem, vlastní zásuvkou a centrálním vypínáním. Je zde velmi spokojen. Hitem se stala stolní vrtačka Evelína, pořízen byl robustní svěrák Šimon, který byl zatím umístěn v Praze. V základu byla dobudována budova Tlakové vodárny.  

Zemědělské aktivity

Brzy na jaře, již 23. března byla zaseta jařina (pšenice, ječmen, trtikale) a dokonce brambory. Tyto rovnou do země bez nijakého předchozího hrnkování. Obilniny nevzešly díky přísušku, jehož jarní úroveň jsme podcenili. Ztratili jsme tak osivo Jarky. Ovšem brambory časem vzešly, bez nijaké zvláštní péče dodaly mírnou úrodu, překvapily i neznámé, pokusně později zasazené brambory fialové. Nadšení z česneku a cibule oproti loňskému roku opadlo, keříčkovitá rajčátka, která před rokem přikvapila milou úrodou se stala v podstatě plevelem, který zřejmě zadusil meloun. Na chudičkém políčku se úspěšně objevily ředkvičky a ředkev v jarní i v podzimní verzi. Hrášek opět mile zpestřoval horní záhonek. Úroda rajčat byla obrovská. Kačenčin kompůstek opět zabodoval v klasickém osazení. Řepa na Chudičkém políčku byla zpracovávána průběžně.

Průběh jara umožnil dokonalé opylení sadu. V ovocnářském portfoliu se objevily jako novinka Althanova bluma, poprvé též hrušky. Snědeny byly čtyři blumy, Williamska zmizela před utržením a čtyři Konference. Ve větším počtu se sklidily i dřínky. Sklizeň jablek byla vysoká. Švestky Tophit shnily.

Lesnické aktivity

Ještě v zimních návštěvách byla úspěšně ořezána ptáčnice nad Luďkem. V dubnu byl seřezán habr v západním a zlikvidován javor ve východním plotu. Nataša z nich spolu s třešní ze zimy připravila dřevo, použité na podzim.  Začátkem června byla pokácena poslední uschlá borovice a vršek budkové třešně. Borovice byla neprodleně umístěna v kryté hromadě spolu s loňským smrkem a velkými špalky javoru. Špička borovice pak byla zachráněna před zimou jako táborákové dříví na konci léta.  

V budce vyvedla rodinu modřinka, krmítko veverek bylo navštěvováno intenzivně, účinnou novinkou se stala veverčí napáječka spojená s krmítkem provazem. Na konci mokrého léta se vyskytovaly obojživelníci v hojném počtu, na podzim především mloček. 

Smutnou událostí byl skon dubu Práče, na jehož mrtvý kmen byla instalována veverčí napáječka. Takto byl doubek přeci jen trochu oživen a slavné jméno Práče nyní nese doubek v březovém háji.

Koncem října byly zasazeny tři další břízky, jedna z nich původem z Krušných hor.

V závěru sezóny byly zpracovány a k vysušení uloženy poslední kusy javoru z Velkého kácení.

Dopravní komplikace aneb Mikešova hlídka

Doprava na chatičku byla poznamenána soustavou dopravních omezení. Již dubnová návštěva byla uskutečněna průjezdem zákazem vjezdu do Turkovic, zpáteční cestu Smažík absolvoval mimořádnou terénní složkou kolem Turkovic ke křižovatce Turkovice, Hrusice, Senohraby. Následovalo období cest přes Hrusice, a to střídavě podle nálady buď klasickou trasou kolem Jedličkovy louže nebo horní cestou přes dálnici rovnou ke kostelu v Hrusicích. Hrusic jsme si užili, dokonce nás jednou u hřbitova zastavila Mikešova hlídka a upozornila nás na procházející řidičák. To s námi jel zrovna Oslík do Prahy. Pak už nešlo jezdit přes Turkovice vůbec a začaly jízdy kolem řeky do Chocerad a Komorního Hrádku. To bylo tedy také pěkné poježdění. Nakonec Šináglovi objevili zkratku ze Senohrab do Lensedel, ano tu cestu, kterou jsme chodili s Torouškem. Tuto cestu jsme použili začátkem července rovnou z Klikova a občas používáme i nadále. Prostě kraj mládí jsme si užili ve všech detailech cest. Teprve 26. července jsme konečně cestou do Prahy projeli bez odporu Turkovicemi. To nám už opětovné zablokování mostku nad Senohraby a nucený příjezd kolem OMV nepřipadlo jako nijaké velké zdržení.

Galerie