Stavební huť Gustav

Ihned po přivezení prvního fůry štěrku Oslíkem vyvstala nutná potřeba zásobníku pro sypké hmoty. První štěrk byl uložen za vrtem, další štěrk do plachty v místech podél plotu vedle cesty. Vše bylo časem zanášeno listím a jehličím a před použitím bylo pracně čištěno. Třetí fůra byla přímo použita na podlahu a zbytky umístěny v plastovém zásobníku. K vytvoření vlastního sila došlo až v létě roku 2018. Nakoupili jsme dřevěné sloupky, a začali je spolu spojovat prkenným odpadem z rekonstrukce interiéru chatičky. V sobotu 4.srpna 2018 došlo k budování prvních stěn pomocí sloupků a prken, na nichž se objevovaly zprávy z historických novin, mnohdy v rumunštině.  Sloupky jako patky používaly pozinkované spojnice trámků a do půdy se dobře zapichovaly. Když byly stěny hotovy a stavba držela pohromadě, byla přenesena na své místo, kde již byla upravena udusaná půda. To bylo již druhý den. Při přenášení pisatelem byl pisatel uvnitř stavby a jednalo se o manévr obtížný a vyčerpávající. Ala na místě stavba stála a hrdě jsme jí nazývaly betonárkou. Další den nastaly dokončovací práce. Déšť nás nijak neohrožoval, jednalo se o rok mimořádného a katastrofálního sucha. V neděli 12. srpna betonárka dostala stříšku, vypadala moc pěkně a další den, v pondělí 13. srpna jsme nadšeně s Nokinkou vyjeli pro písek a hned také pytel vápna. Následující den jsme betonárku zaplnili i štěrkem. Začala nová éra. Konec pytlovanému betonu, konec pytlované maltě. Bylo tu vápno, cement, písek, štěrk a voda. Nadšení neznalo konce, kazilo ho jen to strašné sucho. Za pár týdnů konečně přišly deště a na podzim Oslík vozil nekonečné množství kačírku do studny. Radost z betonárky nakonec zastínila ještě větší radost ze sestupu do z poloviny zasypané studny. Ale výraznou radostí tohoto roku zůstala i radost z betonárky, která dostala název Stavební huť Gustav.

V následujícím roce Huť Gustav zásobovala Gustava při rekonstrukci verandy. V létě byly přivezeny fůra písku a fůra štěrku a na podzim ještě jedna fůra štěrku v rámci vytváření dna studny. S hutí jsme byli spokojeni, příprava betonu získávala na profesionalitě. V listopadu během rizikového kácení spadla na střechu hutě větev rozeklaného obřího javoru. To byly škody, se kterými se prostě u tak velké akce počítá. Sloupky levé, pískové části byly vyšinuty z osy, poškozena byla střecha a skončilo tak období suchého uskladnění. Oprava hutě se okamžitě dostala na přední místa v pracovních harmonogramech. Ale zůstala jen v představách či na papíře.