Do pořízení vlastní chatičky aneb od Ichifera po Nokinku

Nejdříve si ale připomeneme slavnou éru Omelítkova života pěkně od začátku. Myšlenka na pořízení Omelítka vznikla na Indiánském místě. A také zde se odehrávala většina jeho pracovních výkonů, na jejichž konci byla naložená Vitárka, vezoucí dříví do pražského krbu. Břízy usychaly pravidelně, takže březové dříví bylo hlavním palivem, pozornosti Omelítka neunikly ale ani třešně, skladované a pomalu trouchnivějící na okraji slavné terasy. V roce pořízení Omelítka jsme zpracovávali množství fotografií z Rýnských vodopádů, později přibyly mraky fotek mažoretek a Zdeňka Sedláčka. Na Omelítka se však zapomínalo, třebaže fotoaparátů bylo mnoho, včetně slušného mobilu Ericsson J20i. Je to veliká škoda, ale o to jsou fotografie z tohoto období vzácnější. A na jedné je Omelítek dokonce i s Ichiferem. Vlastně ta fotka s Ichiferem je vůbec první fotkou Omelítkovou. Podívejme se na ně tedy.

Období do Velkého kácení

Ale ani po pořízení vlastní chatičky se Omelítek nefotil. A při tom by bylo co fotit. Spousty dřeva nabízela indiánská terasa, ale i vlastní likvidace nepotřebných náletových stromů. Omelítkovi se tenkrát přestal točit řetěz na volnoběh, tak se při volnoběhu prostě zapnula ruční brzda. Ale fungoval dál. Třebaže byl pořízen nový fotoaparát a počet snímků chatičky vyrostl ohromně, jednalo se pouze o snímky pracovních a zemědělských projektů, fotily se i výlety s Nokinkou a především agility a akce kotonů. Prostě Omelítek nikde. Poprvé se po celých třech letech objevil až na snímcích u pařezu, který se snažil zlikvidovat. Ne, že by to nedokázal, ale přeci jen nám naznačil, že bude nejlepší pařez přemístit do právě vznikajícího Krakonošova areálu. Následně na to se nám Omelítek ztratil. Prohledali jsem všechno, Omelítek nikde. Pořídit si novou motorovou pilu by nebyl problém, ale Omelítek je přeci jenom nějaká legenda. Nakonec jsme ho ale k veliké radosti objevili. Omelítek se totiž chtěl pořádně rozloučit s Velkým Pikáskem před jeho odvozem do autobazaru. Vždyť spolu strávili mnoho zim v garáži. Citrouš byl Omelítkův kamarád a tak se Omelítek schoval v citroušově kufru. Radostně jsme si Omelítka po jeho objevu vyfotili na zahrádce a hned s ním na chatičku vyfotit na chatičce. Nejdříve dopoledne u Smažíka hned po vyndání z kufru a odpoledne už při práci u Ústředních dílen. Od teďka se už bude fotit u každé práce a bude mít svoje album. Psal se konec sezóny roku 2019, která skončila velikou akcí rizikového kácení, po níž se pro Omelítka naskytlo nekonečné množství práce. Ale o tom až v dalším vypravování.

Rok 2020 - první rok po Velikém kácení aneb první rok s Kikinou

Při slavném rizikovém kácení na konci roku 2019 byly pokáceny dva veliké javory, dvě velké borovice, jeden veliký smrk a jeden veliký modřín. Smrk a rozeklaný javor byly rozřezány na velikosti polen, borovice a javor nad Gustavem zůstaly na zemi v podobě klád. Vše čekalo na další jaro a na Smažíka. Rok 2020 se ale stal rokem pracovitým nejen pro Omelítka, ale i pro pisatele. Nejdříve vznikla obrovská hromada velkých a větších větví u Smažíkova kompostu. Následně se rozřezaný smrk přestěhoval z listí Smažíkova kompostu ke zdi u Ústředních dílen. Hromada borových klád vznikla nad chatičkou, další hromada klád borových a modřínových vznikla za záchodem. Omelítek se pak pustil do velkých javorových větví a organizoval budování dvorku a plnění nových dřevníčků u Ústředních dílen. Tyto práce trvaly celé jaro a až na začátku léta si pisatel mohl vyfotit spolu s Omelítkem úhledný dvorek. Další práci Omelítek dostal až v září. Byly to rozeklané kusy kmene jabloně, která kdysi dávala chutná jablka a svou krásou doplňovala krásu Velkého smrku. Ta byly vyvrácena v zimě minulého roku a nyní čekala na místě pozdější Zavlažovací vodárny, aby její trouchnivějící dřevo bylo zachráněno alespoň pro kamna. V říjnu pak Omelítek začal zpracovávat první kmeny javoru nad Gustavem a hromadu větví vedle Kačenčina kompůstku. Na samém začátku listopadu se pak ještě pustil do borovice na základě požadavků pražského krbu. To se 45 cm dlouhá lišta vytáhla. Roku 2020 se Omelítek rozhodně nijak neflákal a do práce se pouštěl s chutí. Přesto však řetěz na volnoběh prokluzoval a samozápaly začaly způsobovat potíže při zhášení motoru. I přes jeho výkony jsme začali uvažovat o pomocníkovi, který by postaršímu kolegovi vypomáhal.

Od setkání s Natašou po čekání na Standu ( 2021 - 2023 )

Koupě další motorové pily by se mohlo Omelítka dotknout, ale elektrická pila je vlastně něco dost jiného. Tak jsme k Omelítkovi pořídili Narexku Natašu. Představeni byli 24.května 2021. O žádném uražení Omelítka nemohla být ani řeč. Naopak, postarší Omelítek se do Nataši okamžitě zamiloval a mladičká Nataša lásku opětovala. Velmi rád se vžil do role konzultanta, Natašu poučoval, ta dělala, že by Omelítka snad ani nic neuřízla, ale uřízla. Omelítek pracoval radostně, ale když mu Nataša nabídla, že něco uřízne za něj, nijak se neurazil. Hned první den jenom radil, když Nataša luxusně likvidovala kmeny javoru nad chatičkou. Sám se pustil koncem července do borovice z Velkého kácení, začátkem srpna se zakousl do největších kmenů javoru, vytahoval se vysloveně před Natašou a skutečně mu i v dešti šla práce od ruky. Došel mu však benzín. Tak to Nataša za něj nakonec stejně dorazila. Na Omelítka však došlo, když bylo potřeba porazit menší smrk mimo dosah kabelů. Jednalo o smrček, který bojoval o světlo s rozeklaným javorem a který, když se po Velkém kácení konečně osvobodil, nakonec zahynul pod útokem hmyzího vraha. Stejně jako jeho velký kamarád, který byl pokácen o Velkém kácení. Smutné práce se ujal Omelítek a dřevo z tohoto smrku podpalovalo kamínka ještě za pět let.

Na jaře dalšího roku, tedy v roce 2022, došlo k akci Menšího kácení a Omelítek zpracoval vršek borovice. To ale bylo až na konci roku, krátce před tím borovici z Velkého kácení řezala Nataša. Závěr roku pak patřil posledním kusům z kmene javoru nad Gustavem. Koncem října následujícího léta, krátce po slavném Metodějském výletu 2023, pak s Natašou připravoval dřevo z Velkého kácení a na konci října se naposledy zakousl do již natrouchnivělých kusů javoru. To byla jeho poslední větší práce v jeho bohatém pracovním životopise. Následující rok mu Nataša oznámila, že čeká Standu.

Od příchodu Standy

Na jaře roku 2024, tedy tři roky po seznámení, oznámila Nataša Omelítkovi, že čeká Standu. S klukem se poprvé celá rodina na chatičce ocitla 17. srpna. Oba rodiče byly z kluka úplně pryč a synek se jim také hned chlubil, jaký je silák. Omelítek Standovi ihned začal radit s tím, že kdykoli bude potřeba, je tu se svou 45 cm lištou k disposici. Jinak se ale už do žádné práce nehrnul. Když silnému, ale přeci jen ještě trochu nezkušenému Standovi spadl během řezání řetěz, nabídl se, že práci dokončí. Jeden řez udělal, sice dost veliký řez, ale motor pak zhasl. Práci tenkrát k ostudě obou dodělala Nataša. Standa si později řetěz nasadil a pořádně utáhl a Omelítek už zase jen poučoval. Další rok byl Omelítek doplněn benzínem a mazivem a na ponku pak začal vyprávět Standovi, co všechno už udělal, a jak to udělal, a s oblibou poučoval i Medvídkovu partu.

Na většině fotografií je Omelítek s lištou s obráceným nápisem. U Ichifera to má ještě správně, ale jinak je tam nápis Homelite obráceně až do roku 2013. Tehdy jsme lištu obrátili, abychom mohli udělat snímek do Wikipedie. Omelítek je totiž zástupcem veleslavné značka Homelite, která stála u zrodu vývoje jednomužné pily. Proto jsme této značce udělali stránku na Wikipedii a jako zástupce slavné značky je tam mezi legendami vyfocen Omelítek. A tak, jak je slavná značka Homelite, je slavný i Omelítek mezi pracovními kamarády. Třebaže už je v penzi, občas ho nastartujeme, něco uřízneme a vždy bude garáž, dílnu nebo ponk zdobit. Je to skutečný parťák a skvělý kamarád, kus historie našeho života. 

Vždyť zná i Ičínka, ale i Nerouše 

a taky Vitárku i oba Citrouše. 

A hlavně, Omelítek pamatuje i pisatelovu maminku. 

Je to prostě náš Omelítek.