Novoroční návštěva se odehrála v jarní atmosféře.  Popřát přišel Tedík, popřáli jsme si s Martinem. Ve studni jsme naměřili 209 cm a zhruba jsme zpracovali uschlou starou jívu v Krakonošově lesíku. Byl to pěkný výlet a domů jsme se dostali ještě za soumraku. Jinak byla zima teplá a tmavá. Sluníčko vykukovalo velice málo, 5. února zablikalo cihličkou, jinak se zeď v Praze moc neosvětlovala. Na chatičku jsme se vydali pod mrakem v neděli 12.února. Nokinka pěkně prohnala na zahrádce kocoura, ptáci moc pěkně zpívali a sněženky vykukovaly ze všech svých míst. Ve studni hladina poklesla na 203 cm. Ubývá, to je jasné, ale je to v normě. Psi doma urvaní, radost. V březnu jsme se na chatičku vypravili před odjezdem na hory, konkrétně v pondělí 13.března. Tehdy bylo moc pěkně, teplota hodně přes patnáct, občas zapršelo, občas vysvitlo sluníčko. Pustili jsme se konečně do velké rohové jabloně. Bylo to potřeba, za tu urvanost to stálo.  A hlavně, jak si povíme později, tato akce byla o měsíc později korunována příjezdem Františka Drtikola. Ale o tom později.

Po tmavé zimě přišlo jaro. Přineslo deštivé dny, teploty spíše nižší, ale přeci jen jaro je jaro. Po návratu z hor jsme sice návštěvu chatičky pro déšť odložili, ale začátkem dubna jsme na Velikonoce přijeli během pěkných dní. Zlatý déšť, pupeny na stromech a keřích, prostě ráj. Prvním větším projektem bylo zbourání starého a vytvoření nového plotu kolem letní jídelny. Zde se účinně projevily stavební kozy (jak jsme bez nich mohli tak dlouho existovat). Solidní premiéru měla i horkovzdušná pistole Helena. Ale ještě před dokončením této akce, konkrétně koncem dubna přijel na chatičku nový miláček. Drtič větví František Drtikol. Všichni nadšení, hlavně Kačenka. Příjezd Františka znamenal konec hromad větví, čekajících po vyschnutí na taborák. Místo toho čerstvý mulč. Takže byly těžce zamulčovány jahody a další a další pozemky. Tedy Franta, ten umí. Začátkem května došlo konečně na severní okap. Konečně při lijáku nepadá vody za uši hned po opuštění verandy a konečně voda odtéká pěkně bezpečně kolem elektrorozvodné skříně. Začátkem června přijel Oslík s 1,5 m metry dlouhými úhelníky pro stavbu nové pily. A hned posloužil jako PADka a na jeho korbě vznikly dvoukřídlé dveře pro Zavlažovací vodárnu. Vodárna tlaková se dočkala řešení květinové střechy. V samotném závěru jara vznikl nový neplánovaný projekt - Horní stodola.

Některé výlety byly znepříjemněny dešti, do programu se dostaly závody u Peruci a soustředění v Berouně, stejně jako výměna měřidel v Petrovicích a návštěva Richarda. Ale stejně byla jarní sezóna dostatečně plná. Kačenka vytvořila na pozemku paloučky, v oblasti Krakonošova lesíku pomněnkové a v okolí Velké jabloně kopretinové.

Promítání začalo Maigretem, kterým se občas nadále překlenovaly jednotlivé seriály. Očekávanou novinkou byl napínavý Duhový luk s Krásným Stanislavem, následovala další novinka Velitel. Přechod jara do léta zajistili Chalupáři.

Z legendárních Doksan byly přivezeny konečně maliníky. Snad se jim bude dařit. Každopádně kupované maliny se staly novou pravidelnou pochoutkou.

Léto se vyznačovalo lijáky, obdobím sucha, vedry i dny, kde se topilo celý den. Letní horka byla nepříjemná, ale snesitelná, delší teplé období přišlo až po svaté Anně, včetně nejteplejších nocí. Teplé počasí se protáhlo až do babího léta. Bylo to počasí docela zajímavé, srpen byl teplejší než červenec. Smlouva s Indy zajistila dostatečnou vláhu v době sucha. Z hlediska zemědělského se jednalo o rok drobného ovoce. Kaptivátor dosahoval nebývalých výnosů. Naopak ovoce velké zastupovala jen hrstka Karešových třešní. Jabloně to také nijak nepřeháněly. Punčochář sklidil a vymlátil 180 metráků pšenice.

Po letech dlouhého očekávání byl konečně stabilizován záchod do podoby stavby se schopností zavřít dveře. To bylo radosti. Vždyť každá návštěva už se může zavřít.

Flotilu pracovních kamarádů rozšířila vibrační bruska Metabo. Její pořízení v polovině července bylo vlastně počátkem akce Pila, neboť právě kamarád Metabo připravil hladký povrch pro vrtačku Evelínu. A že bylo při akci Pila co vrtat!

Hlavní stavební aktivitou v červenci byla horní stodola se soustavou dřevníčků, druhá polovina léta patřila nové pile. Práce na pile byla spojena s obdivuhodnými výkony svářečskými a oživlou slávou legendární invertorové svářečky Lincoln Electric 150S.

V deštivé noci vodou nacucaná ulomená větev dopadla na historický kryt komína a pýchu UNESCO zničila. Neprodleně byl nasazen nový kryt, který překvapivě dokázal předchozí styl nahradit.

Z obvodu zásuvek pro lednici byl provlečen kabel do vnitřku chaty pro zásobování nové historické zásuvky, kterou si vyžádala praxe. Kačenka tak konečně může nabíjet telefon, aniž by kabelem omezovala provoz kuchyňského stolku.

Letní aktivity byly pravidelné, přerušené pouze letním soustředěním v Lysé nad Labem na přelomu července a srpna.

Stanice Dietl v létě zajistila vysílání Chalupářů, novinky Bez ženské a bez tabáku a konečně se na chatičce objevili písaři Bouvard a Petuchet.

Podzim proběhl ve znamení dlouhého a teplého babího léta. Jako by se příroda chtěla omluvit za loňské září. Na začátku září se pisateli hodně ulevilo po návštěvě plicního oddělní a díky medikaci začal dýchat jako mladík. Okamžitě zatoužil po výstupu do míst, na které si doposud ze zdravotních důvodů netroufal. Prostě nálada byla výborná.

Z pracovních projektů přišla na řadu rekonstrukce Huti. Po dovozu množství ztraceného bednění došlo rychle na stržení staré hutí a k jejím zbytkům bylo přistavěno nové silo na písek, vše s ohledem na jahůdky před zbytky huti staré. Jinak se stavba rodila dosti v bolestech, bylo třeba vymyslet a realizovat napojení na staré nístěje. Nicméně na konci října hrubá stavba stála, a to s funkčním, byť provizorním zastřešením.

V sobotu 2.září proběhlo za pěkného počasí príma Ondřejovské agilitění s bohatou tombolou a po jejím ukončení chatičku navštívila Marta s Agi a Mosíkem. V září nás také navštívili slavný motocyklový závodník Zdeněk Sedláček s manželkou, oba na krásných motocyklech. Další vzácnou návštěvou byly Tučňáček s Kačenkou z Hanspaulky. V polovině září jsme si pěkně zakoupali v řece a 25. září došlo na plánovaný výstup protilehlým břehem Vejborky. Cestou jsme navštívili Metodějovu studánku, podali jsme ohromné výkony a byli na sebe všichni moc hrdí. Tento výlet se stal jedním z nejvýznamnějších a nazvali jsme jej Metodějova cesta. To si zaslouží samostatné povídání. 

Plné výdřevy se dočkala Pila Gustav, Ústřední dílny i Zavlažovací vodárna. K úlevě nejširší veřejnosti nedošlo ke stržení dřevníku Pily Gustav, ale byl rekonstruován pod dohledem UNESCO ve své historické podobě a dále nazýván Dřevník Gustav.

Jeden výlet jsme absolvovali s plnou smečkou s Mercedes a s Aidou a pisatel se překvapivě docela pěkně vyspal nahoře pod střechou. Ohromnou a funkční novinkou se staly poličky u houpačky.

Se zpožděním, ale přece se v Praze naplnily zásoby palivového dříví pro krb. Nové dřevníky u Horní stodoly naplnilo po okraj dříví, většinou z rohové jabloně, ořezané v březnu. Do táborákového jídelníčku trvale a slavně pronikly ryby.  Obrovský úspěch u lidí a pejsků měli mořští vlci, pražmy, losos a candát.

Na brambory opět přijeli mládežníci. Výnosy brambor již tradičně podprůměrné. Byl zasazen ozim, zasázeny Fušónovy cibule a políčko zcela zoráno v očekávaní sadby česneku.

Postupující délka noci vyžadovala větší množství seriálů, neboť tyto se promítaly po dvou i více dílech. Po Dynastii Nováků přišly za sebou tovární seriály Zákony pohybu a Inženýrská Odyssea, závěr promítacího období patřil repríze Velitele. Poslední večery zajistit opět komisař Maigret.

Posledního října odjel do Prahy Oslík a spousta pracovních kamarádů. Bylo to po posledním plánovaném vícedenním výletě. Ale pěkné počasí další týden nás k chatičce přivedlo ještě na jednu noc. Přesazen byl poslední Janečkův rybíz a bylo zpracováno úplně poslední dříví, určené pro letošní uložení. Tento výlet si vychutnával především Kola-medvídek konečně s přilepeným čumáčkem.

Na samém konci listopadu začalo sněžit a sněžilo hustě. Napadlo plno sněhu a přišly i celodenní krůty. Mikulášská nadílka musela být odložena. Česnek musel nějaký čas počkat, Chudičké políčko bylo zasněžené. Vyřešila to až pořádná obleva s deštěm a samozřejmě s povodněmi. Tak jsme Mikulášskou nadílku provedli v sobotu 16. prosince, těsně před Vánocemi. Sníh byl pryč, zatopili jsme si, ale nebylo to třeba. Na návštěvu přišel Tedík, Kačenka shrabala dost listí, tlaková nádoba putovala do statku a česnek konečně do půdy. Bylo už po Lucii, skoro slunovrat a nová sezóna na spadnutí. Další výlet nenechal na sebe dlouho čekat, ale to už byl výlet novoroční.