Plech nepatří mezi materiály, se kterými jsme začali pracovat hned od začátku. Ale stejně na něj časem došlo. Nejdříve pomohl vyřešit rozměrové rozpory mezi starou a novou hutí. Tehdy se vytáhla pneumatická Marcela. Když jsme však potřebovali vykroužit v plechu díru, Marcela selhala. Ihned jsme zatoužili po stříhačce elektrické a nejlepší nabídku podával Arnold. Otáleli jsme však několik dní a nabídka Parksidu za 999 Kč zmizela. Objevila se pouze v nabídce Allegra o polovinu dražší. Co dělat? Objednali jsme jí tedy u Allegra a do Zásilkovny docestovala přes Ostředek. Tedy skoro Komorní hrádek. To bylo stylové. Jelikož přicestovala z Polska, musela dostat polské jméno. Napadla nás skoro hned Pola Raksa. To jméno ten přístroj dost dobře popisuje. To Raksa docela připomíná vykusování, které je principem tohoto stroje. A když Pola Raksa, tak samozřejmě Marusja, i když obie panie bardzo piekne. Lidku dáme až zase příště něco objednáme z Allegra.

Práce se pro ni nabídla hned za týden po pořízení. Vedle nového komínu se zvedal orvaný plech staré střechy a nebylo přesně jasno, jak z toho. Pisatel s Marusjou přistoupil ke střeše u komínu, přiložil k okraji plechu Marusju a bylo po problému. Náhradní plech pak připravila spolu s Ruslanou. Ostré půlměsíčky, které jsou produktem tohoto přístroje jsme pak vybírali kolem ponku magnetem. To by nebylo nic pro psí tlapky. Ani pro ježčí. Další stříhání jsme provedli nad kyblíkem a všechny půlměsíčky pak snadno putovaly mezi špony od Evelíny. Díky těm ostrým produktům bude třeba ještě upřednostňovat Marcelu, ale ty špony vychytáme a v některých případech se s nimi prostě budeme muset smířit. Celkově však musíme Marusju pochválit. Rozhodně její úvod byl znamenitý.