A teď pěkně k roku 2021 pěkně den po dni. Rok 2021 vykreslují tři výrazné charakteristiky. Za prvé personální změny v sousedském portfoliu, za druhé celonárodní zákaz opouštět okres platný v první třetině roku a za třetí studené jaro s nekončící zimou, přecházející v deštivé léto. V té první tedy personální oblasti došlo k jedné změně špatné a k jedné vynikající. V březnu zemřel oblíbený soused Mirek a někdy v zimě odporní sousedé Jana a Láďa.

První návštěva patřila jako vždy Novému roku. Svítilo sluníčko a posezení s kafíčkem v Ústředním rekreačním prostoru bylo velmi příjemné. Ani jsme nezatápěli. Vody ve studni vůbec neubylo, psi radostně lítali jako blázni a veverky všechno sežraly. Krmítka byla doplněna, červená budka sundána a spolu s kusem historického modrého potrubí na cestu do Prahy byla připravena. Dobrou náladu kazil jen ožralý Láďa, který lezl po čtyřech domů. Nicméně osud k nám byl milostiv a novoroční setkání s Láďou bylo již definitivně poslední. Možná, že se autoru těchto stránek dostalo té výsady, že byl posledním člověkem, který tohoto zmetka viděl živého. Při odchodu jsme se potkali s Tondou, který jel pro dřevo z pokácených stromů, tak jsme si s Tondou popřáli a za světla odjeli.  Novoroční návštěvy se vždycky zatím vydařily.

Druhý den po novoroční návštěvě již začalo sněžit a dnů, kdy na zahrádce nebyl žádný sníh bylo velmi málo. Následovaly dny neustálého prohazování cestičky na zahradě, byla to zima většinou bílá. Dny byly buď mrazivé, nebo bylo moc sněhu, náledí, prostě další návštěva připadla až na 20. únor. Většina sněhu byla pryč a svítilo sluníčko. Teploměr ukazoval něco mezi devíti a deseti stupni. Bylo tam i dost živo, Martin se zdravil s Kačenkou a někdo u Tománka kácel suchý smrk. Asi Tonda. A krmítko veverek bylo prázdné! Nadějně vypadaly i hlízy jiřinek, vynesené ze sklípku a odvezené do Prahy do květináčů. Byl to pěkný výlet. Vykukovaly sněženky, jaro na spadnutí, rozhodně nikdo netušil, že k další návštěvě dojde až za dva měsíce.

Den únorové návštěvy byl pouze jeden z mála slunečných dnů. Běžně sněžilo v březnu a ani v dubnu nebyl sníh vzácností. A i když byl nějaký den světlý byl většinou studený a teploty přes deset stupňů byly vzácností. Ještě 17. dubna byly přes den stupně Celsiovy jenom čtyři. Ani nám nepřišlo líto, že zákaz pohybu mimo okresy nám znemožňoval velikonoční návštěvu. Epidemie však přinesla i jiné nepříjemnosti, totiž zavřené obchody. Tak jsme si i sací hadici z OBI museli nechat dovézt a sadbu brambor nebylo možné zakoupit. Technicky jsme se ovšem na chatičku připravovali. K narozeninám pisatel těchto řádků dostal akumulátorovou vrtačku Narex, která dostala jméno Mirek podle data pořízení. Podařilo se i získat akumulátor ke staré dobré Olince, to byla také radost. Prostě na chatičku jsme se těšili s novým nářadím. Na jaře jsme chatičku poprvé navštívili 20. dubna. To jsme se již konečně mohli svobodně pohybovat a navíc s příjemným pocitem, že Láďa ani Jana se už nikdy nikam pohybovat nebudou. Příroda byla o dobré tři týdny opožděná ale sluníčko tehdy hřálo a hřál nás pocit, že Láďova pila už nikdy nebude smrdět, až budeme v Ústředním rekreačním prostoru popíjet kafíčko. Kdysi nepříjemný pohled na nenáviděnou chatu se změnil na příjemný, když se před ní objevil pohledný březový křížek od funebráků. Moc teplo tehdy nebylo, ale bylo dost sluníčka. Po stromech poskakovaly veverky, zasadili jsme ihned jarní obilí. Na chudičkém políčku již pěkně koukal česnek i cibulky a u Munkaruhy se vesele žlutily petrklíče. A co víc, Trojčetka vykoukla s novým sourozencem. Olinka si po létech zavrtala v Huti. Dočkali jsme se prvního táboráku a v televizi jsme si dali oblíbený díl Dispečera s tchánem a klukem. Ráno jsme se vyhřívali na houpačce v pyžamu. Odpoledne ale přišly deště a objevila se krásná duha. Byla to krásná návštěva v polovině týdne a hned v sobotu již začaly pravidelné sobotní příjezdy na více dní.

Květen se nijak nesnažil dohnat zpoždění přírody. Běloba třešní a trnek zůstávala v krajině ještě v polovině měsíce. Téměř při každé návštěvě jsme vylévali srážkoměr, zalito bylo vždy více než dostatečně, plné sudy nebylo kam vyprazdňovat. Spousty času jsme trávili schováváním něčeho před deštěm. Opravdu teplé dny se objevily až v červnu a nebylo jich příliš. Pracovní činnosti však započaly bez otálení. Začaly tam, kde minulý rok skončily, na Zavlažovací vodárně. Nejdříve byla vyhloubena cesta pro potrubí pod zídkou, pak přišel na řadu nový otvor do boku studny, krumpáč a vodováha koncertovaly, bylo to všechno dost únavné, ke slovu se dostal i Zbyněk. A k tomu samotná stavba budovy, nejdříve železobetonový překlad, pak cihly, nakonec lepení tvárnic. Funkční spojení tlakové a zavlažovací vodárny bylo vybudováno, jen nebylo až do podzimu akutní. Práce na tlakové vodárně byly po zásahu elektrickým proudem prakticky zastaveny a po celý rok byla tlaková nádoba plněna ručně. Hitem tlakového systému se stala studánka za Gustavem. 9. června byla provedena další elektroakce, po zapojení třetí fáze se roztočil elektroměr, čerpadlo tlakové vodárny začalo pracovat na vlastní proud, elektrika byla přivedena do Zavlažovací vodárny, u Gustava začalo svítit a Gustav získal vlastní zásuvku. A na této zásuvce začala pracovat Nataša, Omelítkova veliká láska. Flotilu Narexu nakonec ještě doplnila Ruslana.

Brambory zachránil Kačenčin nález naklíčených zapomenutých brambůrek, ze kterých se podařilo k sadbě připravit kolem padesáti květináčků. Horymír se vysloveně vytáhl a i z bahna vytvořil krásný substrát. Brambůrky vypadaly krásně, ale nerostly. Nerostly ani ředkvičky. Meruňky zasáhla mrtvice a přežila jen Leskora. Ani jsme se už nevěnovali postřiku. Karešovku sežrali ptáci. Úspěch ale zaznamenaly jiřiny, přezimované ve sklepě, které vykvetly na chatičce opět v dalším roce. Že by se je nakonec dařilo pěstovat?

Vytáhl se také Oslík, který ve dvou fůrách přivezl náklad cihel a kameniva ze Suchdola. Takže práce bylo učiněno hodně. Na konci jara již sací čerpadlo, umístěné s vlastní elektrikou pod vlastní střechou, stříkalo vodu, nasbíranou na podzim. Takže úspěch, ne?

Do léta jsme vstupovali s vědomím, že závlaha je v principu vyřešena. Vyskytlo se i několik horkých dnů, ale deště dokázaly přirozeným způsobem zalévat zahradu až do září. I v létě jsme tedy neustále něco schovávali před deštěm a táborák rozdělávali pomocí suchého dříví z kůlny.  Na začátku července jsme jeli na Esaderu, jinak každý týden jsme měli možnost budovat na chatičce. Nejdříve dostala zavlažovací vodárna asfaltovou střechu, pak byly dokončeny potrubní akce a nakonec ze starých zbytků betonu vznikla před budovou pohledná kulisa starého rozbitého a zarostlého betonu. Na dveře už nedošlo. Došlo k řešení několika vleklých dluhů. Zmizela halda sutě před chatou a vznikl opět pěkný plácek u letní jídelny. Vběhnutí myši do chatičky konečně vyvolalo řešení prahu a výsledek obstál i před odborníky z UNESCO. Konečně přikryté dřevo z velkého kácení snad již přestane napadat houba. Druhou hlavní akcí roku se stalo budování stodoly a dvorku Gustav. Stejně jako v případě minulých projektů jsme se tradičně obrátili na Institut A.S.Šuvalova. Na jejich popud přivezl Oslík ztracené bednění, které se stalo stavebním hitem. Gustav se začal pravidelně roztáčet, krátce po zabetonování kotev se začaly tenčit zásoby fošen v pile Gustav. To jsme se vrátili z výletu do Klikova, kde jsme těch několik teplých dnů tohoto léta využili ke koupeli v pískovně. Návštěvy Sázavy byly pouze nekoupací. Zemědělské činnosti nebyly významně podporovány. Brambory nebyly postřikovány proti plísni, stejně skoro nerostly a pšenice zasazena na jaře nás překvapila svou neochotou vykvést. Takovou věc jsme měli už dávno znát, ale člověk se stále učí. Byl sklizen česnek, vynikající, ale nevelký, mimořádnou chutí vynikala sklízená Fušonova cibule. Ta se stala objevem roku spolu s divokými keříčkovitými minirajčátky. Nadějná úroda melounů podlehla po pukání plodu plísni.

Ani tento rok se neobešel bez reálných obav na konci léta, že do konce sezóny nestihneme, co jsme si předsevzali. Jak čas ubíhal, vypadávaly z harmonogramu další a další projekty, až nakonec zbyla jen studna a statek. Po návratu z Klikova čekalo naše pejsky Ondřejovské agilitění a pak hned začala růst stavba. Tento rok beztak již přetěžovaný Oslík přivezl z Ondřejova obrovský náklad prken a fošen. Projekce i stavebního dozoru se opět ujal Institut A.S.Šuvalova. Ústřední dílny dostaly ústřední pracovní prkno a vyvstala potřeba nových základů dílen. Mládežnická brigáda pomohla se sklizní brambor. Studna sice už své poslání plnila i při výšce hladiny 1,5 m a nebylo tedy třeba s dalšími pracemi pospíchat, ale byla tu tekutá lepenka z minulého roku a chtěli jsme mít alespoň něco splněno. Září přineslo přísušek a tak se vyprazdňování studny docela hodilo. Nicméně poslední várka šla stejně myším do děr. Zbylo asi 50 l vody, nechali jsme jí nakonec a betonování a nátěry se provedly nad hladinou. Váleček ze žebříku nefungoval, nátěr byl uskutečňován pouze štětcem. Byla to jedna velká upatlanost s velikými cákanci, padajícími na dno do vody, která se brzy mléčně zabarvila. Po vyčerpání zbylé vody a vyčištění dna byla studna naplněna na kótu 179 cm. Všední dny byly doprovázeny zvukem pil a lesní techniky na druhém břehu potoka. Co na druhém břehu nakonec zůstane nikdo neví, ale ze statku se naskýtá pohled na Komorní hrádek. Nataša zpracovala dříví pro pražský krb, Omlelítek porazil a rozřezal uschlý smrk. Vedlejších prací bylo hodně, akce elektřina byla úspěšně dokončena, zpracován byl veškerý cement a pod statkem se začala rýsovat kamenná zídka. 31. října nastoupilo Motúčko na Oslíka a všichni odjeli na zimu do Prahy.

Poslední výlet přes noc byl uskutečněn ve dnech 11. až 12.listopadu, a to pouze pisatelem. Byly zasázeny cibule a česnek a zoráno Chudičké políčko. Cibulky jiřinek byly umístěny ve sklepě. Tlaková vodárna byla zazimována, tlaková lahev odvezena. Sudy byly vyprázdněny, studna dosáhla kóty 219 cm.

Poslední návštěva měla charakter mikulášské nadílky. V pátek 3. prosince Smažík dojel až k chatičce, však také druhý den sněžilo. Byla to poslední možnost před sněhem, žádné velké teplíčko, ale na sluníčku pohodička. Všechno bylo v pořádku, ptáci u krmítka šíleli radostí a veverky se také měly na co těšit. Kačenka si zahrabala listí, největší přírůstek na ptáčnici nad Ledvinou byl úspěšně pokácen a složen u Chudičkého políčka.  Studna hlásila 215 cm, tedy ztráta 4 cm, ale to je ještě docela v pořádku. Jiřinky byly odvezeny do Prahy do ledničky.  Na sluníčku bylo pěkně, ale jen co zašlo, tak jsme pobyt v lese neprotahovali a hurá ještě za světla domů. Však už se blíží slunovrat a s ním začne přicházet i milované jaro.

Závěrečné hodnocení

Rok 2021 byl první sezónou bez Jany a Ládi, bohužel i bez Mirka Rotta. Jarní aktivity byly opožděny protiepidemickými aktivitami. Rok byl srážkově nadnormální a teplotně podnormální, což se objevilo v mimořádně bohaté zeleni. Pracovní aktivity byly intenzivní, zemědělské aktivity nevýrazné.

Kulturně rekreační aktivity

Večerní kulturní pásmo začalo tchánem Dispečerova kolegy, na tento díl navazovaly další Dispečeři a ostravský duch pokračoval premiérou Tybysu. Novinkou byla též Stříbrná pila. Z klasických celků byla promítána Radiana, Plechová kavalerie, Kamenný řád a Nejmladší z rodu Hamrů. Promítání bylo doprovázeno technickými problémy.

Začátkem září proběhlo Ondřejovské agilitění s tradičně bohatou tombolou. Sázava byla navštěvována nepravidelně v rámci nekoupacích procházek. Pítko bylo pravidelně navštěvováno, v budce vyvedla rodinu Modřinka. Hitem se stalo krmítko veverek.

Pracovní aktivity

Byla vybudována nedodělaná, ale funkční Zavlažovací vodárna, v Ústředních dílnách byla instalována Ústřední pracovní deska a byla postavena zastřešená konstrukce hlavní budovy statku. Úspěšně byla dokončena Velká elektroinstalační akce, Gustav získal vlastní zásuvku a rok byl premiérou dvoužilového kabelu. Mezi pracovní kamarády přibyl vrtací šroubovák Mirek, elektrická pila Nataša, klasická vrtačka Ruslana a horkovzdušná pistole Helena.

Zemědělské aktivity

Dost se vytáhl Horymír. Byla zjištěna dávno známá pravda, že ozimá pšenice, zasazená na jaře, nevykvete. Úspěšnou novinkou se stal česnek a cibule, úspěch zaznamenala divoká rajčátka. Tradičně významná sklizeň řepy byla úspěšně kompotována.

Galerie