Metabo

Zvuk elektrického hoblíku jsme odjakživa nesnášeli. Již na začátku chatičkových pobytů jsme si pořídili na pile v Ondřejově pěkný ruční hoblík, který měl už svého kamaráda ještě z Janečkových zásob. Prostě ruční hoblík je klasika, sluší každé scenérii s řezivem a samotné ruční hoblování je pěkná historická činnost, vzpomeňme pana Tománka, jak radostně hobloval prkna a spokojeně pokuřoval při pohledu na prkno ohoblované. Je to opravdu taková pěkná činnost. Neměli jsme ovšem nijaký pořádný ponk a tak jsme toho moc nenahoblovali. Ještě tak trochu prken na Oslíkovi. V roce 2023, při rekonstrukci oplocení Letní jídelny vyvstal požadavek na kvalitní ohoblování po tom, co vrchní prkno, určené pro odkládání talířů a naběraček, jevilo příliš drsný povrch. A povrch, na který prší a padá sníh, by měl i po natření být co nejhladší. Začali jsme studovat hoblíky, nejvíce se zamlouval Makita, a vyrazili do Hornbachu.

Psala se středa 12.července 2023, když jsme spolu se svařovacími kabely nakoupili kamaráda Metabo. Po mnohém přemýšlení jsme se nakonec rozhodli místo hoblíku, který ubírá jen v šíři 8 cm, pro vibrační brusku. Byla pěkně zelená, na ní napsáno Metabo, to si pisatel dlouho myslel, že je japonské jméno, a padla tak pěkně do ruky. A byl k ní kufr. Prostě místo hoblíku Makita jsme se domů vrátili s vibrační bruskou Metabo. Ten den měl svátek Bořek, to není špatné jméno pro pracovního kamaráda. Ale když si pisatel v autě neustále prohlížel kufřík Metabo, tak se ho Kačenka na parkovišti v Lidlu zeptala, jestli si vezme s sebou Metabo. Prostě to slovo Metabo se líbí, i když je z německé zkratky zní dost japonsky i docela africky. Prostě se náš nový kamarád, ještě než dojel domů, jmenoval Metabo.

V sobotu 15.července jsme vyjeli s Metabem na chatičku. Bylo dost vedro, přijeli s námi i Indové, odstranili jsme hadici před chatou a voda z vrtu do sudu šla zadem, to bylo radosti, tak se s Metabem hned nepracovalo, ale bylo vybaleno a intenzivně prohlíženo. Až druhý den při návštěvě Brhlíků Metabo vyhladilo kus prkna na kozách do tak pěkného povrchu, že se dá říci, že se dost vytáhlo. Právě začínala akce rekonstrukce Pily Gustav, Evelínu čekalo plno děr, tak jí Metabo o týden později perfektně vyleštilo fošny, takže se tam na dřevěných chlupech žádné špony už nezachytávaly. To byla poslední pořádná akce Metaba ten rok a po zbytek roku se už pěkně povalovalo v kufříku. A to v při oprávněném očekávání spousty další práce.

Následující rok, tedy rok 2024 byl postaven konečně ponk a na něm se začala rozvíjet pravá truhlařina. Vyhladit potřebovala prkna i trámy pro roubenku a o práci se Matebo dělilo se svou kolegyní, kterou dostalo pod stromeček, žehličkovou bruskou Simonou. Někteří jazykové tvrdí, že Simona je pro Metabo něco víc, než jen kolegyně, ale o tom tato stránka není. Práce byly spousty a nakonec si přece jenom pořídili ještě kamaráda Tondu, čil ten hoblík, kvůli kterému to všechno vibrační broušení vlastně začalo.