Ústřední rekreační prostor

Nejnavštěvovanější rekreační oblastí je Ústřední rekreační prostor. Zde se pije kafíčko, pokuřuje, sleduje a poslouchá ptactvo, pečou buřty, opékají topinky a grilují ryby. Je zde pítko pro ptáky, v dohledu krmítko pro ptactvo i veverky, budky pro ptáčky, místo je hlídáno trpaslíky Oldou a Čendou. V dohledu je lesní záhon Munkaruha a Letní jídelna. Ešus porostlý lišejníkem, visící na dubu Bratr Koranda, dodává místu dobrodružnou atmosféru. V létě je místo stíněno korunami dubů, o brzkém jaře se tady lze vyhřívat na sluníčku. Je tu rozhled na druhý břeh potoka, možno dohlédnout až ke Komornímu hrádku. Nad místem se vypíná původní historická chatička, pod místem se skví sad a Chudičké políčko. Je zde přehled o základním dění všemi směry. Samozřejmě, že tu nechybí pelíšky a vůbec rekreační pomůcky pro pejsky. Je to místo úžasné a tak si trochu popišme historii místa.

První dětská léta na chatičce nevyžadovala žádný konkrétní rekreační prostor. Tím bylo celé údolí potoka, tím byla řeka na jezu, skály, prostě cokoli, kde se dalo lítat jak blázen. Trochu uklidnění přišlo občas večer kolem táboráku. Až v dospělosti přišlo hledání místa, kde by se dalo v klidu vypít kafíčko či čaj, pozorovat soumrak, poslouchat ptáky, nelítat už jen tak jak ten blázen, ale v klidu tak nějak relaxovat. Pracovitostí otce pisatelova vnikl takový prostor nad zahrádkou původní chatičky. Pomocí oceli a dřevěných hranolů vznikl zde stolek s lavičkami, tam šlo všechno v klidu pozorovat, jednou tam i na stole přistál ochočený puštík. Později se chodilo s kafíčkem na kamínek, tam to bylo s většími panoramaty. A tam se taky chodilo už s Kačenkou.

Po pořízení nové chatičky se na kamínek s kafíčkem také chodilo, ale bylo jasné, že musí vzniknout nové zátiší. První nabízela veranda s lavicí a rozhledem. Tam je hezky, ale dost těsno. Vhodná místa byla hledána spolu s přenášením židlí mezi místy, která se objevovala po vytrhávání kopřiv.  Začátkem června odnesla Markéta poslední překážející předměty a po rozloučení s ní nastala velká radost v dost uvolněných kůlen. Nokinku jsme v těchto šťastných chvílích vyfotili na oprýskané parkové lavičce před kůlnami. Ta lavička se brzy stala základem rekreačního prostoru. O týden později přijela na návštěvu Sofie s Kubou a pustila se do práce na vyčištění prostoru kolem vykopávek táboráku. A hned, že se bude grilovat. Psal se 12. červen 2016. Po odjezdu Sofie zde večer vzplál první táborák.

Krátce na to byla vybudována základní architektura tohoto rekreačního ústředí, po jedné straně lavičky stanul stůl, používaný k přípravě buřtů, chlebů a hořčice. Na druhé straně stoleček pro kafíčko a namáčení buřtíků do hořčice či křenových pomazánek. Pod lavičkou našla rychle útočiště Nokinka, proti lavičce se objevila matrace na Nokinčino povalování. Pod stolem vznikl prostor, chránící před deštěm zapalovače, podpalovače a deku na lavičku. Vedle stolku na přípravu stála kovovo-plastová židle od první chatičky. Koncem dubna 2017 přivezl Oslík nábytek od Sofie a kolem ohniště byly rozestavěny nové dřevěné židle. Toto uspořádání zůstalo i následných letech. K rekreační Nokinčině matračce časem přibyly matrace s emblémem Nokinka a růžový pelíšek. Toto uspořádání zůstalo i následných letech.

Dva objekty zůstaly dlouho nevyužity. Dokonce spíš překážely. Nezjistíme asi již, k čemu dříve sloužily. Jednalo se o dvě ocelové tyče, se kterými nebylo možné pohnout a které trčely jedna vedle stolu a druhá v čele prostoru. Překážely tak celé tři roky, ale Kačenka jim časem vdechla nový život. Na jaře roku 2019 se tyč v čele stala ptačím pítkem, ještě ten rok se skvěle osvědčivším. Tentýž rok se i druhá tyč stala užitečnou, a to jako držák opékačů buřtů s úžasným buřtem keramickým. Kačenčiny návštěvy keramiky slavily opět triumf.

Pohled do údolí Otce potoků lemovaly smrky kolem legendární chatičky Žízně. Snímky ústředního rekreačního prostoru s touto oponou patří mezi nejkrásnější. Lze je v albech vyhledat pouze do léta 2022. Koncem června tohoto roku padla tato nádherné scéna za oběť tornádu. Objevil se nový pohled, druhý břeh Otce potoků s borovicemi a smrky. Také hezké, ale s těmi smrky od Žízně to bylo mnohem krásnější. Navíc břeh potoka lze spolu s terasou Ústředního rekreačního prostoru obtížně vyfotografovat, neboť se obě scény nacházejí v jiném osvětlení. Ale krásně je tu i nadále.