sestra Laura Kotoučová

Na začátku tisíciletí, konkrétně 1. června 2004, se pisatel vydal do Bauhausu nakoupit další techniku. Bylo to týden po tom, co si tam koupil úžasné vrtací kladivo.  To ještě nevěděl, že jednou bude mít chatičku. Kmitací pilka Kamila pracovala příliš pomalu a tak zatoužil po silnějším kalibru. Nebezpečném, ale výkonném stroji v podobě ruční cirkulárky, tzv. mafla. Jaro 2004 bylo tedy obdobou jara 1998, když si pisatel pořídil Olinu s Kamilou. Rozdíl byl v barvě, značce a výkonu. Tentokráte se jednalo o stroje stříbrné a značky ne zcela zavedené. Pracovní výkony však byly a jsou u obou úžasné. Výkony vrtacího kladiva si popíšeme v kapitole Číňan a tady si pěkně popovídáme o kotoučové pile, která dostala jméno sestra Laura Kotoučová.

Kdo měl svátek v den nákupu, jsme časem zapomněli, a když pracovní kamarádi začali dostávat jména, nebyli jsme si přesně jisti ani rokem pořízení. Takže jméno podle tohoto údaje dlouho padnout nemohlo. Stroj se jmenuje oficiálně Cronenberg HKS 1050.  No tak co s tím? Začali jsme jí prostě říkat kotoučová a nakonec jsme jí oficiálně pokřtili sestra Kotoučová podle prostořeké, nicméně pružně jednající sestřičky na pracovním lékařství.  Ta se snad jmenovala Lenka, ale jistě to už také nevíme, prostě naše pila je sestra Kotoučová. Časem jsme však historickým bádáním zjistili, že byla pořízena na Lauru. Takže sestra Laura Kotoučová.

Kolik jejich dílů a pracovního úsilí bylo vyvinuto v Číně nevíme, ale bádaní po původu nás zavádí do Německa, konkrétně do státu Severní Porýní-Vestfálsko. Na cedulkách čteme Germany, Wuppertal a Cronenberg je přece předměstí Wuppertalu.

Pila byla spíš doplňkovou akcí po nákupu vrtacího kladiva, ale vyznamenala se stejně znamenitě. Na chatičce začala pracovat již tentýž týden, v němž byla pořízena. Na její účast při tvorbě nábytku do Prahy nelze zapomenout, také nelze zapomenout na její zapůjčení kolegovi, které skončilo změnami řezných schopností, ale i tak se později na chatičce vyznamenala a vyznamenává. Nejprve spolu s Kamilou napomáhala odstranění stěnových prken, tuto činnost nakonec převzala ocaska Božena. Prkna s šířkou 4 cm dělí ve spolupráci se svěrkami znamenitě s docela slušnou přesností pod 1 mm. Mezi její významná díla patří střecha stodoly, pracovní stoly v Ústředních dílnách Gustav, prkenné podlážky v Tlakové i Zavlažovací vodárně a výdřeva Pily Gustav. Čeká jí ještě mnoho práce.