Tak zatím máme jenom tři návštěvy. Novoroční, březnovou a Velikonoční. Doufáme, že tento rok bude hezký a že návštěv bude ještě mnoho.
V loňském roce jsme museli vynechat Mikulášskou nadílku a nakonec ani nebylo jisté, jestli nevynecháme návštěvu novoroční. Na Silvestra začalo sněžit, předpovědi hovořily o výrazném sněžení, pak se předpovídal vítr a námraza, smiřovali jsme se s tím, že možná poprvé novoroční návštěvu vynecháme. Sněžilo však docela málo, jen tak aby bylo bílo a na Nový rok pak dost i svítilo sluníčko. Takže se vyjelo. Cesta byla prázdná jako vždy, jeli jsme ještě přes Mnichovice a Hrusice, pozdravili se s tlamovcem i s Mikešem. Mikeš měl kulicha a moc mu slušel. Na Jedličkově louži se bruslilo o sto šest. Prostě Ladovy Hrusice. Smažík dojel po zasněžené cestě až k chatičce. Byl to první novoroční sněhový výlet a Smažík byl poprvé na chatičce ve sněhu. Tranzistorák nechal auto u čističky, Lojkásek parkoval u chaty ale nevylézal. U Ludi už nebylo lešení. Pozdravili jsme se s Martinem a popřáli hlavně to zdraví, to se ví. V polobotkách to dost klouzalo, dostat se se slunečnicí ke krmítku byl dost výkon, ale podařilo se. Byly dva stupně nad nulou, pejskové se bavili, Nokinka dost čichala u ponku. Šli jsme k Tedíkovi, popřáli si, pak kolem kamínku, to je vždycky dojemné, vrátili jsme se s Růžou, které jsme dali granule pro Tedíka. Tedík vypadal velice pěkně. Kafe jsme si nedělali a vyjeli kolem druhé. Smažík se na sněhu vytáhl, zpátky jsme z Hrusic jeli do Senohrab, takže další nostalgie. A navíc jsme zahlédli sochu Mikeše s Pašíkem na motorce. To bylo tedy slušné dojetí. Vrátili jsme se za světla a měli radost z povedené zimní, vlastně ladovské novoroční návštěvy chatičky.
Nastala poměrně studená, ale také do poloviny února tmavá zima. Na chatičku to moc netáhlo, tak jsme se na ní ani nedostali v období mladých sněženek. Začátkem března jsme byli na horách a tak jsme se na chatičku podívali až když vládly krokusy s narciskami a sněženky už uvadaly. Další návštěva tak připadla na sobotu 14.března. Nokinka v noci hodně blinkala a po návratu dostala průjem, ale výlet jí dost bavil. Kikinu také, to se ví. Bylo docela hezky, na návštěvu přišli noví Šibasové. Sudy byly už opět připraveny na sezónu. Tlaková nádoba byla konečně dofouknuta alespoň něco přes atmosféru, ale vláhou zatopený manometr nefungoval. Po slepu ale tlakový rozvod zafungoval i když byl opět před odchodem vypuštěn. Stodola statku zůstala zavřená.
Velikonoce připadly na začátek dubna. Vyjeli jsme na neděli 5.dubna a to byl tedy den. Dvacet jedna stupňů. Uvítaly nás rozevřené tulipány, nejvýraznější byly červené. Na Chudičkém políčku nás už z dálky vítala cibule s česnekem, keře drobného ovoce se už hodně zelenaly. Zlatý déšť nad novým kompůstkem zářil. Výhonů trojčetky jsme napočítali deset. Přišli Šibasové, stavila se i Laďka s Hopem. Radši by jsme Tedíka, ale ten se válel někde nahoře. Luděk s Jarmilkou pracovali na interiéru, Martin s rodinou se naopak rekreovali venku s kanadským ovčákem. Komín se radostně nadechl nového topení. To byl zase fofr. A nakonec došlo na první táborák. Dietl II nepřijel, tak jsme poslouchali rozhlasové hry. Jednu o hnusných rakouských ženských a druhé pěkně vcelku o kartách, co se nám tak líbila na horách. Dýchání druhý den nic moc. Přišel koledovat Tedík. Pisatel shrabal listí u Ústředních dílen a dokonce vyměnil manometr tlakové vodárny. Kačenka se radovala ze shrabaného listí a kompůstek byl připraven pro sadbu. Nejlepším zpěváčkem byla červenka, pěnice to ještě nijak nepřeháněla. Občas se ozval rajčák, cilpcalp samozřejmě hlasitý. Merlin nás naučil poznávat hýla. Počasí se ochladilo, tak nás ten odjezd tak nemrzel.