V kapitole Topný systém se můžeme dozvědět o historii starého systému odvodu spalin. K realizaci topného systému došlo v létě roku 2016 a celých devět let umožňoval topení v kamnech, zajišťoval teplo pro pobyt i teplo pro vaření. Zapalování kamen bylo obtížné, ale po získání rutiny a vývoji metodiky čištění umožňoval provoz historických kamínek. Za předpokladu pravidelné kontroly čištění oblasti Hengfeng, jakož i náročnějšího čištění, vyžadujícího uvolnění, vyčištění a opětné nasazení kouřové flexi roury, spojující komín s ručně modelovaným sopouchem a prostupem ve zdi. Že je tento systém nedokonalý a že bude potřeba postavit nový komín, byla jasné ihned, nicméně mnoho nescházelo k tomu, abychom se se starým systémem nerozloučili ani za dalších devět let. Něco se ale v roce 2025 stalo. Ani po vyčištění flexi roury a sopouchu nebyly potíže odstraněny. Do dalšího trápení se pisateli už nechtělo. Prostě trpělivost došla. Snad si to starý komínek už přál. Hlavně si to ale přál Standa, který pro topení nařezal krásné smrkové briketky. Takové je hřích zapalovat, ba i spalovat nesnadno. Na scéně se prostě objevil silák Standa a ten se nechtěl dívat na nějaké čoudění a výtok spalin z oken. V duchu Standova výkonu byl proveden i komínový manévr. Od přivezení komínových dílů po slavností zatopení uběhly pouhé čtyři týdny.
Nastalo hledání vhodného komínového celku. Nejdříve se v projektu ujala představa, že nejlepší bude komín o průměru 140 mm. Takový nabízela ostravská firma, byla však osamocená a případné náhradní části by se sháněly obtížně. Došlo tedy na průměr 160 mm a nejlepší nabídka pocházela od firmy Zeman a Zeman v Ploskovicích u Litoměřic. Po telefonátu s pružnou firmou byla ještě ten den objednána dodávka komínového tělesa do skladu firmy Raben v Nučicích u Říčan. Po objednávce jsme si přečetli recenze na dopravní společnost Raben a byla v nás malá dušička. O tom, jak to dopadlo, jsme se zmínili v naší recenzi zde. 30. června byla mezi tiráky na Oslíka naložena paleta s komínovým celkem a pyšný Oslík se vydal zpět na chatičku. Ještě ten den byl komín uskladněn částečně před chatičkou, částečně v Oslíkovi. Teď už se jenom pustit do práce.
Nejdříve bylo nutné vrhnout se na střechu kůlny. Marcela oproti očekávání mohla dále odpočívat. Bez výrazného úsilí byly ze střechy sejmuty celé plechové pláty. Následně bylo možné vstoupit na střechu, kde lepenkový podklad umožňoval pohyb bez obav ze sklouznutí. Potřebná výška podlahy nástavby se oproti minulým představám nalézala na úrovní betonové střechy sklepu. Okamžitě se tak nabídlo řešení a do harmonogramu nejbližší doby se dostala i volba ideálního ocelového nosníku.
Po sestavení dolních komínových dílů byl určen přesný požadavek na výšku podstavce. Prvních potřebných prací se ujal starý dobrý Číňan Zbyšek.
Byla pořízena stříška, další kouřová roura a především redukce 160/120. Další práce připadly na vytvoření potřebného otvoru ve střeše. Úporných prací se ujala Nataša, ale především Boženka s vynikajícími výsledky. Zbyšek odstranil starou zdeř z ytongové zdi a do vzniklého prostoru byla zasunuta kouřová roura. Došlo k dalšímu upřesnění potřebné výšky a následně vznikla ohrádka z betonových cihel pro budoucí podlahu komína.
Poslední červencový týden byl šestidenní a byl náležitě využit. Za dohledu Mercedes a Ajdy došlo k následným pracovním činnostem. Nejdříve bylo rozhodnuto o snížení kouřové cesty od kamen a tak nebyla poslední cihlová vrstva postavena. To si však vyžádalo další snížení historického betonového rantlu u starého komínu. Práci opět lehce zvládl Zbyněk. Druhý den došlo na proměřování a následné řezání tvárnic. Už to vypadalo na cestu do Čestlic a koupi 230 mm flexky. Naštěstí situaci vyřešila Boženka. Poté se v otvoru nad kamny objevil 160 mm sopouch. Byla odsunuta kamínka a vzápětí došlo na jejich čistění po vyndání tálu. Když byla kamna spojena s novým sopouchem, nešlo odolat pokusnému zápalu při provizorním komínu. Po zapálení pepa se na chviličku objevil malý čoudík u hengfengu, ale v otevřené části kůlny se objevil světlý kouř, rychle a ochotně stoupající vzhůru. Po čtyřech týdnech od přivezení komínu došlo k prvnímu zatopení. Bylo jasné, že potíže s topením skončily. Dále se ukázala nutnost prořezat okraj střechy samotné chaty, aby mohla výstavba komínu pokračovat. Byla to únavná práce se zdoláváním plechu, starých vrstev asfaltové lepenky a to vše na žebříku. Díky Boženě za toto dílo. Výsledek nebyl hezký, ale komín mohl dále růst. S velikým úsilím komín vyrostl za asistence žebříku Bódi do výše nad střechou. Poslední díly však byly složeny jenom na sucho a další práce odloženy na dobu po výstavbě podlážky.
25. července Zbyněk dostal práci i další týden
26. července Naměřeno, už jenom uříznout.
Takhle to vypadá jak z reklamních letáků
26. července Došlo i na čištění kamen
27. července Sopouch 160 mm však už kouká na kouřovod
28. července Slavností zápal dopadl na výbornou
29. července K prořezávce střechy bohužel muselo dojít
Tak v téhle výšce jsme se už museli na žebříku zastavit
Tak tady začneme stavět, vypadá to rovně
Na pomoc Gábině musela přijít Božena
Bude ale třeba ještě mnoho improvizací
Prostě to moc netáhlo
28. července Božena si s milimetrovým plechem hravě poradí
Spaliny začaly upalovat správným směrem bez zaváhání
aby mohl komínek růst dále nad střechu.
30. července Setkání dvou generací
Díky Kamile byl z dřevotřískové desky vytvořen provizorní kryt komínu a spolu s ním na komín nasazena stříška. Zrovna se dost ochladilo a tak jsme si mohli pod dohledem svatého Floriánka užít úžasného tahu úžasného nového komínku.
Na samém konci prázdnin jsme se konečně po provizorní lávce mohli opatrně dostat k vrcholu komína, odstranit dočasné řešení s dřevěnou deskou, dodat potřebnou tvárnici, betonový poklop a prstenec. Na úplnou dostavbu však bylo ještě potřeba rozšířit a především stabilizovat pracovní lávku.
Na dostavbu komínu bylo potřeba vybrat teplý a suchý den odjezdu, aby se už nemuselo topit a počkat do příští návštěvy po dozrání keramické malty. Takové úterky nastaly již na konci léta, podlážka byla však stále nedostatečně stabilní, bylo třeba svařovat úhelníky s dírami pro připevnění fošen, všechno se dost vleklo, ale 16. září již bylo vhodným dnem a podlaha jako lešení již stala se důvěryhodnou. Komínové díly byly opět rozebrány a rozmístěny na terásce, opraven byl částečně poničený plech na střeše a pro jistotu ještě na okraji střechy rozšířen otvor pro tělo komínu. Malty byly rozdělány a vše mohlo začít. Krátce po poledni byl komín dostaven a stalo se radostí na něj se dívat. Nastalo těšení se na další zátopy. Začalo se těšit Pepo, dříví, papírové, dřevěné i uhelné brikety, ano i samotné uhlí.
Na závěr je třeba poděkovat některým pracovním kamarádům, kteří se obzvláště zasloužili za úspěšnou realizaci tohoto velkolepého projektu. Samozřejmě Oslíkovi, který komín přivezl. Zbyňkovi musíme poděkovat za rychlost, s jakou odstranil všechny staré betonové překážky. Gábině za rozpůlení potřebných betonových cihel i velký podíl na úpravě komínových tvárnic. Je třeba připomenout úspěšné činnosti starého Číňana Zbyška, a to především při úpravě pórobetonového prostupu pro spojení kamen a nového komínu. Rozhodně ale nesmíme nepřipomenout mimořádné výkony Boženky při úpravě tvárnic, likvidaci zbytků staré kůlny i prořezávku okraje střechy samotné chaty v mimořádně nepříznivých podmínkách vysoké pracovní výšky. Úspěšně využila svou pracovní příležitost i Kamila vytvořením otvoru pro prozatímní kryt komínu. Část trámku střechy kůlny, který překážel výstavbě komínu odřízla Nataša, Blanka mimo jiné asistovala při připevnění dvířek vymetacího otvoru a pomohla při opravě poničeného plechového krytu střechy. Bez Bódi by výstavba komínu vůbec nebyla možná.