Omelítek byl pořízen v létě 2009 a stal se skutečnou legendou. Zpracoval obrovské množství dříví do pražského krbu z Indiánského místa i jiných zdrojů. Ale čas běží neúprosně dál, vyskytovaly se problémy především v prokluzování řetězu na volnoběh a Omelítek byl nakonec rád, když mu začala pomáhat Nataša. Nicméně plány na pořízení nové benzinové pily zůstávaly stále živé. Vždyť pisatel se svým otcem byli největšími dřevorubci v údolí Vejborky a pisatel si ještě zaslouží nějaké to pořádné dělo. V úvahu připadaly značky Husqvarna a Stihl. Stihl je příliš profláknutý, asi by to měla být ta Husqvarna, je i tvarově podobná Omelítkovi. Ale když si pisatel začal léčit velmi účinně průdušky žlutobílým inhalátorem ve tvaru pily, čili preparátem podobným pile značky Stihl, rozhodl si pořídit pilu podobnou oblíbenému léku. Zalistoval v katalogu a zhruba rok se rozhodoval, kdy tu pilu koupí a rozhodl se pro typ MS 311. Nakonec si začátkem srpna 2024 v eshopu Oranžová zahrada objednal MS 291. A udělal dobře.
Pila dostala jméno Standa, protože to začíná na St jako Stihl. Standa byl objednán ve středu 7.srpna 2024, o den později již upaloval do Prahy s kolegou, který jel do Kamýku. A krátce po tom, co kolega dorazil do Kamýku, dorazil Standa do Prahy. A v Praze jsme si ho vyzvedli hned další den, tj. v pátek 9.srpna, po obědě. Bylo 25 stupňů pod mrakem, takže na ty horké dny príma. Už krabice prozrazovala, že hmotnost pily bude snesitelná. Doma byl Standa vybalen. Mohli jsme ho jenom obdivovat bez provozu. Řetěz ještě nebyl nasazen, jenom jsme si k němu přikládali kryt, aby vypadal, jakože je už s řetězem. Jinak byl prohlížen spolu s návodem, tak bylo bez řetězu lepší učit se co je co. V neděli jsme pak odjeli na soustředění do Lysé nad Labem, a to s návodem na Standu. Na rozdíl od Omelítka, bylo startování Standy teoreticky dokonale zvládnuté.
V sobotu 17.srpna přijel Standa na chatičku, na ponku dostal americkou lištu a švýcarský řetěz a samozřejmě benzin a olej. Rodiče byli ze Standy nadšení. Na dvorku u stodoly pisatel zatáhl za lanko a okamžitě ho překvapil mnohem větší odpor, než na který byl zvyklý od Omelítka. Nemělo to žádný cucák, tak byl pisatel zvědav, kdy to blafne. A blaflo to docela brzy, tak vypnul sytič a nastartoval. Krátce na to Standa provedl krásný řez na smrku, pokáceném kdysi Omelítkem. A pak si už jen povídal s nadšenými rodiči v Ústředním rekreačním prostoru. Na jménu Standa se oba rodiče shodli velmi rychle, táta Omelítek kvůli vyprávění pisatele o svém oblíbeném strýci Standovi z Mořinky a maminka Nataša také kvůli Stanislawu Mikulskému. A v noci už byla celá rodina spolu v Ústředních dílnách, kluk uprostřed, táta vlevo a máma napravo. A pod nimi Lily, Gábina a Ruslana. Standa byl mezi svými. A v úterý 20.srpna ještě rozřezal co se naskytlo k pořádnému řezání přes všechny možné suky a chlubil se pak rodičům v Ústředním rekreačním prostou.
Začátkem září se pustil do posledních kusů javoru z velkého kácení. Provedl však jen jeden řez a vypadl mu řetěz. Zastoupil ho táta Omelítek, ale taky jen jeden řez a chcípl. Tak ty kusy vynesené z Dřevníku Gustav dodělala máma, tedy Nataša. Od toho tu rodiče jsou. Museli jsme rychle odjet a na chaloupce v Klikově přemýšlet, co se Standovi stalo, jestli to není vážné. Ale nebylo, řetěz se zase napnul, oni také psali, že nový Standa se musí kontrolovat. Pak se Staník vrhl na podzimní přípravu paliva do krbu a vypadalo to, že už se tento rok do žádné akce nepustí.
Při návštěvě pejsků ze Suchdola se pisatel rozhodl, že zkusí pokácet ten dub, co se nad Březový háj nakláněl od Ludi. Po pokácení Velikého smrku se nad Březovým hájem hodně prosvětlilo a tak se pisatel najednou rozhodl, že se stůj co stůj zbaví všeho, co Březovému háji stínit nemusí. Došlo pak k rizikovému kácení vlastními silami. Standa složil a rozřezal docela slušný dub velmi hravě, Nataša pak zpracovala třešeň a osiku. Je o tom psáno jinde. Ale je nutné to jako slušný Standův výkon připomenout. A hlavně, je to první vlastní Standův strom.