Výlety s Vitárkou

Povídání o nákladově přepravních, kulturně sportovních a vlastivědně poznávacích činnostech terénního autíčka Vitárky

Autíčko Vitárka je Suzuki Grand Vitara 2.5 V6, vyrobené v Japonsku v posledních měsících dvacátého století. Má úžasný šestiválcový vidlicový motor o výkonu 106 kW a manuální pětistupňovou převodovku. Stokilometrové rychlosti dosáhne za 10,5 vteřiny a spotřeba ve smíšeném provozu se pohybuje kolem 9,5 litru benzínu BA 90. Ten motor je totiž atmosférický, žádné turbo zbrklosti, prostě sametový tah šestiválce. Objem motoru má jako Volha nebo Tatra 603, počtem válců je přesně mezi nimi a vidlicovitostí je to šestsettrojka. Má tuhou zadní nápravu, je to zkrátka malý drsňák s redukovanou převodovkou, který při 6 000 otáčkách za minutu jede dvacítkou. Tedy ta síla tady je, pro mělkou orbu by byla použitelná. Naše vyprávění začíná v dubnu 2007, kdy jsme se stali jejími nadšenými majiteli a končí březnem 2020, kdy jsme jí zamávali naposledy v naději, že bude ještě další roky někde v lese nebo na farmě dělat někomu radost a přinášet užitek. 

                                             2007 - 2009

O tomto období jsme se ve své době zmínili takto. - Výlety s našimi japonskými přáteli Suzuki a Olympusem jsou teprve na počátku své společné historie. Nepopíráme, že inspirací nám byly výlety s Pikáskem. Vždyť Pikásek s Vitárkou jsou kamarádi a co víc, bydlí ve stejné garáži. Zatímco Pikásek bude i nadále jezdit spíše za vlastivědnou  historií, na Vitárku čekají výlety za dobrodružstvím současnosti. Zejména těmi, kde je občas zapotřebí zařadit 4 x 4. 

První kilometry s Vitárkou jasně naznačily, že se bude jednat o hodné autíčko, které má rádo dobré skutky. Hned druhý den jela s dětmi na Křivoklát na vystoupení rodinného oblíbence Víti Marčíka - Šípková Růženka. Jinými slovy vezla děti na Kašpárka. Druhý den pomohla jedné neznámé paní zcela náhodou nalézt ztraceného pejska. A to bylo radosti.

A třetí den odvezla k opravě budku pro ptáčky. Tehdy jsme si uvědomili, s jakou radostí vykonává Nákladově přepravní činnosti. Proto jim věnujeme samostatnou fotogalerii. A neprohloupili jsme. Bohužel některé nákladově přepravní akce nebyly fotograficky zdokumentovány a tak se o ně se čtenáři podělíme alespoň slovem. Například ("dnes") 15. června 2008 Vitárka odvezla mobilní klimatizační jednotku babičce do Letňan. To bylo radosti, vždyť babička má okna na západ. A nezapomeňme si připomenout její záskok za Pikáska (byl na pravidelné servisní prohlídce) ve středu 11. června, kdy nás odvezla na oponenturu diplomové práce do Suchdola.

Jednou Vitárka dostala od Ježíška knížku Jiřího Bílka „Záhady a taje české historie“. A od té doby neustále žadonila, že se musíme vypravit do Března u Loun, že to není daleko a že jí hrozně zajímá historie, a hlavně se neustále ptala, jak naši předkové dělali pomocí kamenných sekeromlatů vidlicové šestiválce. V létě 2009 se to s ní už nedalo vydržet a tak jsme se vydali po stopách dávných předků keltských, germánských, ale hlavně slovanských. Úlomky keramiky ani půdorysy obydlí však nic nenaznačovaly o výrobě spalovacích motorů, nicméně i tak měla z výletu děsnou radost. Už proto, že příjezd do archeologického muzea byl naplněn terénními vložkami, až to jednu chvíli vypadalo, že cesta z Března nevede do Loun, ale rovnou do pravěku.

S výletem do Března byla Vitárka děsně spokojená, ale bylo teprve poledne, když se prohlídka skanzenu chýlila ke konci. Počasí bylo akorát na výlet, domů se moc nechtělo a pohled na mapu pamětihodností na západ od Prahy padl na Třebíz. A nápad obohatit nedělní výlet o zastávku právě tam, kousíček od silničního tahu na Prahu, se ukázal v následujících hodinách jako veleznamenitý. 

Koncem června L.P. 2009 se Vitárka zastavila na malém parkovišti v Přerově nad Labem. Pohledné městečko nabízelo v příjemném dni hned dvě hlavní atrakce. Návštěvu výstavy historických motocyklů, ale především prohlídku skanzenu polabské venkovské architektury. Rozhodli jsme se pro obojí, vždyť volné jsme měli celé odpoledne. Ale stihli jsem jenom ten skanzen, skanzen byl príma a byla v něm stará škola, kvůli té jsme tam hlavně jeli. A Vitárka také jezdila s Ichiferem na myšilovecké závody.

                                          2010 - 2020

V roce 2010 jsme v rámci mažoretkové návštěvy Poděbrad navštívili historické místo českých dějin, Libici nad Cidlinou. To byl zajímavý a poučný výlet. Tehdy jsme také zjistili, že Vitárka se kamarádí se svatým Vojtěchem a že Svatý Vojtěch šraňky otevírá. Jinak v dalších letech Vitárka jezdila hlavně jako redakční vozidlo za účelem výzkumu života a díla Zdeňka Sedláčka a zůstaly jí ojedinělé záskoky za Pikáska na mažoretky, s Pikáskem se střídala na chaloupce, kam vozila Ichifera a ještě stihla i Nokinku. A na chatičku pro těžký terén jezdila výhradně  Vitárka. Vozila tam v posledních letech Ichifera a s Nokinkou jezdila i na novou chatičku. První výlety na novou chatičku s parkováním na vlastním pozemku byly právě s Vitárkou. Ale Nokinka  pak začala jezdit se Smažíkem a Vitárka jezdila s Filípkem, to si na stará kolena užila, Varšava, Frankfurt, všemožné pestré akce s mladými lidmi, nocovala kolikrát i v kempech na různých festivalech, vozila po Evropě Kolumbijce a nakonec začala konečně využívat i přívěsný vozík, který se jmenuje Oslík. 

Na jaře 2019 zůstala na chatičce bez technické, Filípek odletěl na Nový Zéland, byla opuštěná v lese a celou zimu stála u čističky. Bylo to moc smutné, ale nakonec se objevila naděje, že bude ještě jezdit a někomu dělat radost. 

Papa, Vitárko, máme Tě rádi a budeme vzpomínat.