Sudoměř 

Jak jela Vitárka s Ichiferem po stopách vítězných bitev Husitů  

Když se Vitárka skamarádila s Pikáskem, zatoužila také jezdit po stopách slavné husitské revoluce. Pikásek totiž vyprávěl o tom, že první vlastivědný výlet podnikl do Trocnova a jak se mu tam líbilo a jak se nadchl myšlenkami husitství. Vitárka se tak po Pikáskových vyprávěních také nadchla pro Husity a že pojede co nejdříve po jejich stopách. A tak když se poprvé vypravila za mažoretkami do Strakonic, odjela hned po pochodovkách do Husince. Jenže v muzeu, čili rodném domku mistra Jana, už bylo zavřeno. Muzeum v Husinci jsme pak o rok později ze Strakonic navštívili s Pikáskem  již dopoledne před pódiovkami a tak je Husinec veden jako výlet s Pikáskem, ale nezapomínejme, že Vitárka tam byla dříve. O pouhý měsíc později se Vitárka vydala po stopách husitské revoluce opět.

V úterý 10. července končil letní pobyt na chaloupce v Klikově. Bylo třeba odvézt Sofii z Piháčka do Prahy. To znamená přes Budějovice na Strakonice kolem Sudoměře. V neděli jsme se ještě koupali, ale v pondělí se hrozně ochladilo a začalo každou chvíli pršet. No začaly dost hnusné dny. Ale Vitárku to před odbočkou na Sudoměř neodradilo. Však 25. března 1420 tu také jistě nebyla nijaká sluníčková pohoda. Ale byl to slavný den, ten 25. březen 1420. Přečtěme si z tabule u parkoviště Památníku bitvy u Sudoměře.