Do Strakonic se Vitárka vydala celkem dvakrát, jezdila tam totiž na české finále soutěže mažoretek NBTA fandit Minipampeliškám, Pampeliškám, Maxinkám a Dandulím. Když jsme si jí pořídily, hned začala Pikáska přemlouvat, aby si odpočinul doma, když jezdí každý den. A Pikásek skutečně Vitárce nějaké ty cesty přenechal, i když se nejednalo o výpravy terénní jako za Sedláčkem. A tak se v prvním roce Vitárka rovnoměrně podělila o Strakonice i Poděbrady.

Do Strakonic se vydala hned na první den soutěží, a to 2.června 2007. To se jí to jelo se sametovým tahem šestiválce po cestě, důvěrně známé z jízd se Škodovčičkou o obsahu 1 050 ccm. To byl požitek, těch dva a půl litru. Prostě objem ničím nenahradíš. Bylo tehdy příjemné počasí pod mrakem s občasnými přeháňkami. Po skončení soutěží se Vitárka vydala na svou první cestu po stopách husitské revoluce a rozjela se do rodiště mistra Jana. Vstup do rodného domu Jana Husa však byl již uzavřen a muzeum jsme pak navštívili o rok později s Pikáskem, ale v Husinci Vitárka byla první ještě před Pikáskem. O tak významné místo se musela obě autíčka podělit. A první rok ještě stihla památník u Sudoměře a o rok později navštívila mohylu u Lipan. Takže husitství Vitárka zvládla výborně. 

Druhý a třetí rok (2008 a 2009) Vitárka přenechala Strakonice Pikáskovi výměnou za Poděbrady, ale další rok 2010 se už dělila i o Poděbrady. Strakonice prostě dále jezdil Pikásek jako osvědčený doprovod mažoretkových skupin pro svou přepravní kapacitu a pohodlnost. Od roku 2011 Úplného Pikáska (Xsaru) nahradil nový Pikásek C4 a takový prostor a pohodlí, to už Vitárku zcela vyřadilo z doprovodů na mažoretky. Ale do Strakonic se vydala ještě jednou. Tehdy se schylovalo k další stoleté vodě. Kolikrát ani ta největší rychlost stěračů nestačila a jela krokem, chvílemi po paměti v hlubokých loužích. Ale Vitárka dojela a ve Strakonicích tehdy přespala. Druhý den  jsme navštívili opět hrad a nahráli si historické dudy z hradního hracího automatu. Mažoretky Maxinky postoupily do Poděbrad a Vitárka se mohla vydat domů. Návrat už nebyl v tak děsně strašném lijáku, jenom v běžně strašném lijáku. Radost z návratu byla veliká. Padesátiletou povodeň roku 2013 jsme pak pozorovali z pražských mostů, ale zajímavé záběry od Otavy i Volyňky si tady připomeneme.