Rok 2018 - Velká kačírková akce

Smažík s Oslíkem se stali hrdiny a byli obdivováni i na betonárce. Obdivuhodná akce začala ve čtvrtek 27.září 2018. Smažík s Oslíkem vyjeli do Mukařova z Prahy a ještě ten den se do betonárky vrátili ještě jednou. Do soboty 6.října přivezli minimálně osm várek kačírku o celkovém objemu přes tři kubíky a hmotnosti ke čtyřem tunám.

Když se do studny vyprázdnil první vozíček kačírku, vypadala věc docela beznadějně a první závozy vyvolávaly naděje jen díky údajům laserového dálkoměru. Časem se však hladina kačírku blížila k okraji betonových čtvrtek viditelně, nakonec celá oblast výdřevy zmizela a růst hladiny kačírku nastal znamenitý. Dokonce poslední závoz nebyl ještě plánován jako poslední. Tak rychle se hladina kamínků zvyšovala. Ale stalo se. Hloubka dosahovala již jen čtyři metry. Z bezedné strašidelné propasti se stal sympatický prostor v dosahu žebříku.

Slavný sestup

Hned druhý den po ukončení zásypové akce, v neděli 7.října 2018 pisatel slavnostně sestoupil do studny. Vybaven byl neuvěřitelně profesionálně, jištění zajišťovala Kačenka. Pisatel se protáhl škvírou mezi krycími panely, pád nehrozil díky opoře o stěny a brzy stanul na pevném dně. Byl to úžasný pocit vítězství. Zároveň si však prohlédl škvíry mezi betonovým okružím a bylo jasné, že hodně práce ještě čeká. Pomalu vylézal zpět k dennímu světlu, aby nakonec opět stanul na pevné zemi vedle studny svého dětství a mládí. Následovalo přikrytí půlkruhovými panely a v dalších dnech a měsících neustálé prohlížení vítězoslavných fotografií. 

Začala další část budování velkolepého zavlažovacího díla. První obkopové práce, stavba betonového podkladu pro zídku a nakonec vybudování betonového dna si vysloužily přezdívku „Gulag“. 

Do éry Gulagu patřilo i vysvobození dvou skokanů a jedné malé ropušky ze dna studny. Jak dlouho tam byli a jak se jim tam dýchalo nevíme, ale jak by se mohlo dýchat nám jsme si uvědomili, když čtyřmístný displej měřidla kysličníku uhličitého dosáhl již během spouštění na dno hodnotu čtyř devítek. Pomohl nápad Kačenky, spustit ke dnu studny fén. Čtyři devítky se rychle změnily v reálné čtyřmístné hodnoty. Za dodržování neustálé kontroly CO2 v pracovním prostoru byly do stěn studny vyvrtány otvory pro armovací tyče a nakonec vybudováno železobetonové dno. Byl to slavný okamžik, připomínající přehrazení Volhy či Angary, když 23. září 2019 v 16:05 byla studna přehrazena.

Další práce se již bez vězeňské pracovní síly obešly a byly proto realizovány komsomolskými úderkami. Samozřejmě i nadále pod dohledem specialistů z Institutu A.S.Šuvalova z Leningradu. Byl vyražen prostup do boku studny pod zemí a následně došlo na betonování škvír. Do výše jednoho metru byla studna natřena dvěma vrstvami tekuté lepenky Mapei. Koncem října byla studna do této výše naplněna vodou a přikryta betonovým krytem. Krátce na to se na chatičku poprvé vypravila Kikina. Závěr roku patřil rizikovému kácení a zdálo se, že dílo je prakticky připraveno k užívání.

Jednalo se opět o velmi pracovitý rok a došlo k vzájemnému promíchávání všemožných projektů. Nejdříve se muselo zpracovat dříví z Velkého kácení. To zabralo první půlrok. Zbyněk při své premiéře rozjel práce na Letní jídelně.  V kůlně se rozsvítila žárovka a začala Velká elektroinstalační akce. Voda začala u chaty téct z kohoutku, kolem tlakové nádoby začala růst Tlaková vodárna, začala fungovat vodní cesta od chatičky ke studni. Otvor do studny zůstal od konce dubna zakrytý až do začátku srpna. 10.srpna byla konečně vystříkána voda až ke dnu, radost z operace měla hlavně Kikina. Druhý den, tedy 11.srpna, došlo konečně k sestupu do studny. Na dně ležela mrtvá myš a dvě cihly. Teď už se jenom nezapatlat lepenkou až za ušima. Zbývalo už jen doufat ve 24 hodin bez deště. 23. srpna následoval kontrolní vstup do studny, krátké čištění a prohlídka. Následně bylo naplněno 2 x 300 l vody a došlo po čtyřech letech k úspěšnému spuštění sacího čerpadla. Voda čerpaná čerpadlem padala vzápětí zpět do studny, no bylo k nenadíváni. Zářijové přísušky již byly řešeny postřikem vodou ze studny. Poslední vrstva tekuté lepenky (De Braven) byla nanesena 22.září. 

Závěr pracovního roku pak už patřil Tlakové a Zavlažovací vodárně. Ryska označující hladinu vody 11.listopadu se dotýkala vodní hladiny naprosto stejně ještě při návštěvě Mikulášské. Bylo to veliké vítězství.

Sladění studny se Zavlažovací, ano i s Tlakovou vodárnou, si vyžádalo vybudování nového širokého prostupu. Bylo to hodně neočekávané dřiny. Došlo opět na Číňana Zbyška a dokonce i na samotného Zbyňka. Studna sice už své poslání plnila i při výšce hladiny 1,5 m a nebylo tedy třeba s dalšími pracemi pospíchat, ale byla tu tekutá lepenka z minulého roku a chtěli jsme mít alespoň něco splněno. Září přineslo přísušek a tak se vyprazdňování studny docela hodilo. Nicméně poslední várka šla stejně myším do děr. Zbylo asi 50 l vody, nechali jsme jí nakonec a betonování a nátěry se provedly nad hladinou. Psal se již začátek října. Váleček ze žebříku nefungoval, nátěr byl uskutečňován pouze štětcem. Byla to jedna velká upatlanost s velikými cákanci, padajícími na dno do vody, která se brzy mléčně zabarvila. Po vyčerpání zbylé vody a vyčištění dna byla studna naplněna na kótu 179 cm.

Poslední výlet přes noc byl uskutečněn ve dnech 11. až 12.listopadu, a to pouze pisatelem. Tlaková vodárna byla zazimována, tlaková lahev odvezena. Sudy byly vyprázdněny a studna dosáhla kóty 219 cm. V pátek 3.prosince Smažík dojel až k chatičce, však také druhý den sněžilo. Studna hlásila 215 cm, tedy ztráta 4 cm za tři neděle v oblasti nejvyššího možného sloupce. Paráda! Začala éra provozu.

Provoz od roku 2022

Od začátku roku 2022 již mohla být studna zařazena bez obav do služby. Gigantické úsilí pracovních táborů i komsomolských úderek skončilo velkolepým úspěchem. V duchu spolupráce s Institutem A.S.Šuvalova z Leningradu došlo na další mezinárodní spolupráci. Tentokráte s věhlasnou společností z Bombaje. Sběr dešťové vody samospádem nebyl realizován, ale spolehlivý indický kolektiv zajistil, že pro postřik a dokonce i pro sprchování bude vody dostatek. Nedošlo ani k plánovanému nátěru další vrstvy. Hloubka 205 cm stala se stabilní v rámci týdnů, hloubka 153 cm je pak zajištěna trvale. Nedošlo ani k instalaci dalších čerpadlových systémů, sací čerpadlo AL-KO spolehlivě zajišťuje rychlou zálivku celé plochy od jiřinkária po Březový háj. Od léta 2024 dokonce s tlakovou kontrolou. Okolí studny sympaticky zarůstá vegetací, mechu se daří na poklopu a nezadržitelně se šíří i po ochozu.

Vodní dílo, vybudované mnoho let před narozením pisatele, dílo, které je spojeno s pisatelovým dětstvím a mládím, slouží v současné podobě jako jeden z nejužitečnějších objektů i nadále.