V loňském roce jsme museli vynechat Mikulášskou nadílku a nakonec ani nebylo jisté, jestli nevynecháme návštěvu novoroční. Na Silvestra začalo sněžit, předpovědi hovořily o výrazném sněžení, pak se předpovídal vítr a námraza, smiřovali jsme se s tím, že možná poprvé novoroční návštěvu vynecháme. Sněžilo však docela málo, jen tak aby bylo bílo a na Nový rok pak dost i svítilo sluníčko. Takže se vyjelo. Cesta byla prázdná jako vždy, jeli jsme ještě přes Mnichovice a Hrusice, pozdravili se s tlamovcem i s Mikešem. Mikeš měl kulicha a moc mu slušel. Na Jedličkově louži se bruslilo o sto šest. Prostě Ladovy Hrusice.  Smažík dojel po zasněžené cestě až k chatičce. Byl to první novoroční sněhový výlet a Smažík byl poprvé na chatičce ve sněhu. Tranzistorák nechal auto u čističky, Lojkásek parkoval u chaty ale nevylézal. U Ludi už nebylo lešení. Pozdravili jsme se s Martinem a popřáli hlavně to zdraví, to se ví. V polobotkách to dost klouzalo, dostat se se slunečnicí ke krmítku byl dost výkon, ale podařilo se. Byly dva stupně nad nulou, pejskové se bavili, Nokinka dost čichala u ponku. Šli jsme k Tedíkovi, popřáli si, pak kolem kamínku, to je vždycky dojemné, vrátili jsme se s Růžou, které jsme dali granule pro Tedíka. Tedík vypadal velice pěkně. Kafe jsme si nedělali a vyjeli kolem druhé. Smažík se na sněhu vytáhl, zpátky jsme z Hrusic jeli do Senohrab, takže další nostalgie. Vrátili jsme se za světla a měli radost z povedené zimní, vlastně ladovské novoroční návštěvy chatičky.