9. co dnes víme ?

O co vlastně jde?

Proč žijeme naše životy?

Jak si je užívat?

Je možné mít radost z každodenní „reality“?

Co člověka motivuje?

Tak například radost z překonávání problémů, či vyjasňování různých nepochopení. Nebo radost ze zvládnutých předsevzetí a úkolů. Někomu přináší radost i postupné pochopení toho „jak se věci mají“. Tedy jak funguje příroda, jakými se řídí zákony, jak funguje lidské myšlení. Je téměř jisté, že tyto děje jen stěží popíšeme v rámci našeho běžného, zpravidla neúplného úhlu pohledu. Zvláště přírodní projevy, které přesně nechápeme, zřejmě popisujeme nevhodným způsobem …

Lidské chápání toho, jak věci fungují, je zpravidla zkresleno našimi nedokonalými smysly. Hlavně však jsme uvězněni v prostorovém popisu s časovým rozlišením, tak jak jsme odjakživa zvyklí. Není lehké přeskočit na jiný popis. I když je popis v energiích rovnocenný svým záběrem, nemáme ho zažitý.

Představa, že některé souvislosti nelze pochopit, je pak centrálním blokem poznávání. V žádném případě nelze slučovat současný materialistický vědecký výzkum, se zcela odlišným záběrem bádání - hledání souvislostí nad rámec materialistického chápání.

Materialistický vědec zajisté naráží na nepochopitelné jevy. Je na jeho úsudku, zda některé děje označí jako nepochopitelné, a dále je nezkoumá. Ale na druhou stranu jsou výsledky některých vědeckých experimentů dokonce ignorovány, aby nebylo nutné přebudovat současné paradigma - materialistická představa fungování vesmíru, kde základní a rozhodující kategorií jsou hmotné objekty.

Otevřené lidi, se zájmem o nevyřešené problémy života a kosmu, již dnes nenajdeme ve vědeckých institucích, jak tomu bylo dříve. Tam najdeme pouhé zaměstnance grantových agentur. Jen málo z nich je schopno přeskočit, i vlivem politiky těchto agentur, bariéru průměrnosti. A tak již téměř 30 let nebyl učiněn v materialistické fyzice zásadní objev, který by stál za udělení Nobelovy ceny.

Nesmyslné mrhání financemi na současný 'vědecký' výzkum, který programově ignoruje mentální a spirituální napozorované skutečnosti, by mělo být veřejně odsouzeno. Problémem je, že systém vzdělávání blokuje zdravý nadhled na stav poznání. Tak je možné, že se v medicíně vracíme k léčebným metodám z minulých století (krevní plazma uzdravených - Covid-19).

Jsou pouze dvě cesty. Jedna je ta dnešní vědy a moderní medicíny při léčení chronických onemocnění, rakoviny a virových epidemií, ta druhá cesta je tou spirituální, celostní a správnou. Bohužel je člověk ovládán zpravidla svým egem, a tak je obraz naší společnosti obrazem soubojů nechápajících materialistických dogmatiků ve snaze prosadit své omezené a dětinské představy. Transcendenci-žel stále více platí staré moudro : "kdo ví nemluví, a kdo mluví nechápe".

A. Máš jasno co je to člověk?

Člověk je složitý mechanizmus. Jednou stránkou tohoto mechanizmu je jeho fyzické – materiální tělo, druhou jeho schopnost ovládat toto tělo – dávat impulzy k práci svalů, a také k práci mozku. Přemýšlení je vědomá činnost, kterou si pro zjednodušení oddělíme od hmotného fyzična našeho materiálního těla.

Označme si na první pohled ne-hmotné projevy člověka jako projevy mentální a spirituální. Bez hlubokého spekulování je možné tyto projevy popsat jako složité vzájemné ovlivňování prostředí a jedince. Myslím prostředí jak vnitřní (tělo člověka), tak prostředí vnější (naše okolí – lidi i přírodu).

Mentální projevy v rámci současných představ chápeme jako komplexní chování člověka. Slůvko komplexní znamená, že bez ztráty pochopení, není možné takové chování rozložit na složky. Současně termín komplexní znamená, že drobné impulzy – podněty mohou vyvolat rozsáhlé následky. Dalším projevem komplexity je určitá míra paměti – použití podobných reakcí, které následovaly po jistém impulsu. Tento pamětní efekt budeme označovat jako emergenci.

Právě tato paměť emergentního systému (tedy i mentálních akcí člověka) umožňuje jeho vývoj. Současně se nabízí návazný emergentní systém – mentální interakce skupiny lidí – kolektivní mentálno, archetipální akce a reakce, v případě že je tato skupina dlouho spolu, či pravidelně přichází do styku.

Snad jste již zaslechli pojem kolektivní nevědomí. To jsou schémata chování vryté do šablon reakcí jedince, jako optimálního řešení situací, které se vyskytnou v interakcích skupiny lidí. Už nejsou individuální - mentální, osobní. Jde o obecná schémata spirituálního moudra, kosmické transcendence.

Paměť komplexního systému zvýhodňuje jedno řešení z mnoha možností odezvy na podnět. Můžeme tedy spekulovat, že zpočátku není jasné, které řešení volit. Až skutečný efekt zvoleného řešení rozhoduje – a současně vrývá do paměti emergentního systému ten optimální. Tato zpětná vazba emergentního systému je základem optimalizace v daných podmínkách a zajišťuje jeho smysluplný vývoj/evoluci.

:

Pro lepší pochopení – podle současného materialistického popisu přírody – dějů v komplexních systémech můžeme použít našich znalostí z projevů velkých souborů částic. Jejich kolektivní vlastnosti jsou místy neočekávané.

Pro fyziky je nezbytné poznamenat, že nejde o termodynamiku, nebo „zákon o růstu entropie“. Extrapolace z klasické fyziky jsou zavádějící. Skutečná příroda, tedy děje probíhající v kosmu, jsou určeny hustotou energie – ta je jedním z klíčů k pochopení.

Druhým klíčem k pochopení „jak se věci dějí“ jsou fázové přechody. Tzn. přechody mezi různými formami a tím i vlastnostmi látek při změně energie. Hustota energie systému je rozhodující pro to v jakém stavu hmota je – jakou má strukturu. Při překročení jisté hodnoty hustoty energie se skokem mění vlastnosti systému. Například při poklesu teploty (tj. hustoty energie) zmrzne voda, objeví se magnetická síla trvalých magnetů (paramagnetik), krystalizují minerály, atd. Fázovým přechodem je i změna stávající krystalické struktury na jinou, nebo přeskupení molekul v roztoku.

V řeči kvantové fyziky je fázový přechod označován jako „spontánní narušení symetrie“. Při poklesu teploty se z homogenního souboru stává nehomogenní soubor se strukturou - například krystalovou mřížkou nebo magnetickými dipóly.

Při zvýšení hustoty energie, tedy teploty, vody od nuly do 100 stupňů se mění její struktura minimálně 7 krát. Molekuly vody se uspořádávají do rozličných prostorových struktur – s různou vzdáleností molekul. Tak dojde nejprve – od nuly do 4 stupňů – k poklesu vzdálenosti molekul. Při 4 stupních má voda nejvyšší hustotu. Proto led s nižší hustotou plave na vodě. Při dalším ohřívání se hustota snižuje, s tím se objem vody zvyšuje. Postupně se molekuly vody uspořádávají do stále volnějších struktur, až při 100 stupních dochází k odpařování, úniku molekul vody z hladiny vroucí tekutiny. Pozorujeme také, že při 30 stupních je struktura molekul jiná než při 70 stupních. Pokud by teplota vody stoupala velmi pomalu, pozorovali bychom zlom – fázový přechod, během kterého dochází ke změně struktury – prostorovému rozložení molekul vody.

Známé jsou i různé struktury – krystalické uspořádání – v pevných látkách. Například čistý uhlík krystalizuje při vyšším tlaku (vyšší hustotě energie) jako diamant, při nižším jako tuha. Současně je uhlík přítomen v mnoha anorganických i organických sloučeninách, ve kterých se vyskytuje v ohromném množství struktur.

Lidský organizmus je převážně poskládán z molekul vody a molekul organických sloučenin uhlíku. Je jisté, že se s teplotou mění struktura našeho těla. Podobně jako anomálie vody (nejvyšší hustota při plus 4 stupních), která zachovává život pod ledem, jsou zajisté doladěny i životní funkce těla jemnými fázovými transformacemi v blízkosti tělesné teploty. Potřebné struktury bílkovin a ostatních tělních sloučenin jsou emergentně provázané. Odolné soubory laděné kladnými zpětnými vazbami vytvořily životaschopné biologické formy.

:

Jen pro ilustraci, jak obtížné je i pro profesora fyziky, v současném materialistickém paradigmatu, prezentovat myšlenky komplexního chování i jen neživého - anorganického souboru částic uvedu jméno Hermann Haken. Tento člověk objasnil jak fungují lasery. Musel však opustit slova, která zvolil ve svém původním článku do odborného fyzikálního časopisu. Pro koryfeje vědy, lídry grantový agentur, nebylo zpočátku stravitelné, že v případě laseru dochází k fázovému přechodu. Při kritické hustotě energie se mění struktura pracovního souboru v trubici laseru a nastartuje se koherentní laserový paprsek. Osobně jsem se přesvědčil, že na Ústavu fotoniky a elektroniky AV ČR, kde během dne otevřených dveří ukazují jak fungují lasery, předvádějící nevěděl že jej startuje fázový přechod.

V tomto prostředí lze jen litovat progresivní badatele na daleko citlivějších barikádách – myslím na prostředí medicíny. Jakékoliv odchylky od zaběhlého myšlení mnoha generací lékařských koryfejů, doplněné o dominantní postavení farmaceutických koncernů se svými návykovými neuzdravujícími léčivy, nejsou trpěny.

B. Máš jasno o vesmíru - neživé přírodě?

Je opodstatněná extrapolace zpět, která určuje stáří vesmíru na 14mld let?

Do vesmíru vidíme daleko – tedy hlavně okem Hubblova teleskopu. Čím vzdálenější objekty, tím se dostáváme blíž k počátku našeho vesmíru označovaného jako Velký třesk. Jen lze pochybovat o tom, že šlo o počátek kosmu. V prvních sekundě vzniklo jádro vodíku, ve třetí minutě jádro hélia. Obávám se, že tak narychlo nemohla proběhnout jejich optimalizace. Na základě toho si dovoluji odhadnout, že náš vesmír (který velmi pravděpodobně vznikl před cca 14mld lety) není prvním hmotným pokusem kosmu.

B1. Jak je to se „skrytou hmotou“?

Astronomové zjistili, že spirální galaxie rotují příliš rychle. Pokud vezmeme docela přesně určenou hmotnost hvězd a ostatní hmoty v takové galaxii, pak přitažlivá síla gravitace soupeřící s odstředivou silou rotace, by neměla udržet tyto galaxie pohromadě. Rotující spirální galaxie, by neměly být stabilní a velmi brzy by se měly rozletět, takže by se měly vyskytovat vzácně. Pozorujeme ale opak.

Ukazuje se, že Einsteinova volba - zanedbání lokální točivosti jako zdroje gravitace, nemusí být šťastná. Pro galaxii je točivost významnou složkou energie. Podle logického odvození samotného Einsteina, kde gravitaci formuje tenzor energie-hybnosti, jde asi o pochybení. Tedy nedovolené zanedbání, které se zvýrazní během extrapolace na velké rozměry. Ostatně i přesná měření sond Pioneer 10 a 11 upozorňují na odchylky v hodnotě gravitační síly, od hodnoty spočítané podle Einsteinovy obecné teorie relativity.

B2. Jak je to se „skrytou energií“?

Z hodnoty expanze vesmíru. Přesně z hodnoty poklesu velikosti expanze s časem, a to pro vesmírné pole velkých rozměrů, lze spočítat hustotu homogenního vesmíru. Asi víte, že na rozdíl od vesmíru, místní skupina galaxií neexpanduje, ale jednotlivé galaxie se vzájemně přibližují. Tato kontrakce lokálního pole galaxií, je místní odchylkou od celkové dynamiky.

Zpět k vesmíru, který celkově zvětšuje svůj poloměr, s neustále nižší rychlostí. Právě z poklesu této rychlosti odvozujeme jakousi hustotu hmoty uvnitř vesmíru, která svou gravitační silou snižuje expanzi.

Problém je, že z pozorování viditelné hmoty a možných neviditelných součástí, nejsme schopni poskládat požadovanou hustotu. Protože hmota je svázána s energií podle Einsteinova vztahu E=mc2, můžeme mluvit i o chybějící energii. Zvlášť výhodné je to pro slovní rozlišení, pokud jsem předchozím odstavci zmínil paradox chybějící/skryté hmoty v rotujících galaxiích.

Problém skryté energie je složen z více nedorozumění. Prvním je předpokládaná homogenita vesmíru. Současná pozorování ukazují spíše jistou hierarchii kup galaxií poskládaných do jakýchsi lívanců. Druhým je materialistické „zahledění“ do hmotných součástí vesmíru.

Nyní si ale zkuste přestavit (jak to udělal již kolem roku 1930 L.D.Landau, spoluautor stále uznávaného kurzu teoretické fyziky), že celkem je vesmír, nikoliv jeho hmotné viditelné expandující části. Landau vyšel z myšlenky rovnováhy v dynamice vesmíru. Kladnou pohybovou energii expanze a hmoty galaxií a všech hmotných částic vesmíru vyrovnává záporná /v podstatě potenciální/ energie podtlaku, která v okamžiku Velkého třesku (obří počáteční fluktuace) způsobila expanzi vesmíru.

V tomto pohledu – využívajícího měřítko energie (tenzoru energie-hybnosti) – je vše v naprostém pořádku. Skrytá energie je pochybení současného stavu chápání.

B3. Jak je to s „inflační fázi raného vesmíru“?

V našem pohledu, kdy hmota a její vlastnosti jsou navázány na topologii tenzoru energie a hybností, nemáme problém s přenosem informací nadsvětelnou rychlostí v časoprostoru. Vlastnosti hmoty jsou zakódovány v ekvivalentním popisu – mapě fázových diagramů, tedy zmíněné topologii tenzoru energie-hybnosti. Časoprostor – lidmi odpradávna využívaný souřadnicový systém – není vhodný pro objasnění klíčových otázek vesmíru, se kterými se potýká současná věda se zahnívajícím materialistickým paradigmatem.

:

Kvantová fyzika reprezentuje hraniční oblast mikrosvěta, ve které pozorujeme zřetelné narušení ucelenosti současného popisu hmotné přírody a vesmíru. Právě nepochopitelné paradoxy kvantové fyziky z pohledu běžného časoprostorového popisu upozorňují, že tento popis je pro pochopení kosmických souvislostí nevyhovující.

C. Máš jasno co je to život?

Určitě není náhoda, že vznikly živé organismy. Ve škále možných forem hmoty se odlišují zejména možností pohybu – přesunu do místa výhodnějších podmínek, okolních vlivů.

Hlavně, živá hmota je složitý emergentní systém. Takže můžeme očekávat, že zde neplatí jednoduché extrapolace. Znalosti chování části systému, dokonce i pokud přesně známe jak fungují všechny části tohoto systému, neumožňují extrapolovat a tak odhadnout funkci celku po spojení všech zmíněných součástí.

Chci zde upozornit, že u zrodu vědního oboru, který sleduje chování komplexních/emergentních systémů – synergetiky – jako „náhodou“ stál Hermann Haken.

V rámci synergetiky i v rámci komplexních systému se setkáváme s pojmy samoorganizace, emergence forem, nebo vynoření struktury. Už jsem zmínil, že v rámci kvantové fyziky, je zaveden pojem „spontánní narušení symetrie“.

Všechny tyto pojmy ostře narušují materialistické paradigma. Důvodem je nepochopitelné vynoření uspořádané struktury tam, kde by podle klasických představ měl být vzrůstající chaos doprovázející růst entropie.

Asi začínáte chápat, že nechuť průměrných vědeckých pracovníků s jistým příjmem, brzdí pronikání k přírodním principům. V našich končinách, pod vlajkou spolku Sisyfos jsou jen obtížně odstranitelným balvanem, v cestě k poznání.

Zpět k živé hmotě. Tento komplexní systém nejlépe reprezentuje pojem emergence. Vynořují se neuvěřitelné vlastnosti. Paměť živých tkání je ukázkou jejich dlouhodobé optimalizace. Nejde o zázrak, ale o přizpůsobivost emergentního systému. Ta je jeho základní charakteristikou. Odolnost takového systému je nezbytná pro jeho životaschopnost. Zpětná vazba optimalizuje a prohlubuje potřebné vlastnosti. V nejvýhodnějším souboru vlastností je vše sladěno podle dlouhodobých vlivů okolního prostředí a priorit zabezpečujících životní funkce.

Co je život?

Dovoluji si navrhnout definici : Život je udržování emergentního systému živé hmoty v odolném stavu. Opotřebené části jsou nahrazovány. Pokud je to pro systém výhodnější jsou obnovovány jednotlivé tkáně. Při celkovém opotřebení systém nahrazuje jedince optimalizovaným jedincem další generace. Zpětná vazba upravuje paměť potenciální šablony organizmu, rozšiřuje jej o nové dovednosti.

U lidí se tak optimalizuje jak fyzická konstituce, tak i mentálno – triky výhodného chování pro zachování jednotlivého člověka, rodu, tlupy, nebo kasty. V rámci priorit optimalizace jsou některé schopnosti vylepšovány, některé méně nepotřebné postupně zanikají.

Máš jasno jak to prakticky funguje?

Nejprve vyjasněme úlohu DNA. Začneme u první dimenze – řetězce aminokyselin. Tyto kódují v organizmu opakovaně syntetizované bílkoviny. Nejsou tak ale kódovány všechny charakteristické vlastnosti bílkoviny. Postupme k třetí dimenzi – prostorovému tvaru DNA (dvojité šroubovice). Tvar rovněž významně kóduje výsledné vlastnosti při obnovování tkání (ve stavu RNA – jednoduché šroubovice). DNA je však „jen“ jednou z pamětí. Pro materialistické paradigma je však jedinou možnou pamětí – smrdí to neomaleností materialistických koryfejů, není liž pravda.

Realita emergentního systému živého organizmu určitě není omezována složením a tvarem DNA, podobně jako Bůh jistě není omezen představou věřících, že existuje podle jejich představ.

Paměť živé hmoty není uložena jen v hmotné DNA. Jak to tedy může fungovat? V jaké jiné podobě má systém uloženy informace? Hmotné struktury, které se vynořují/emergují na potřebném místě, jsou formovány přesně sladěnými fázovými transformacemi. Pamětí jsou tedy fázové křivky jednotlivých součástí emergentního živého organizmu. Tyto vytváří topologii (tvar) průběhů energie hmotných forem v závislosti na místní hustotě energie (tenzoru energie-hybnosti) ovlivňovanou katalyzátory.

To znamená, že se potřebné bílkoviny a další součásti živé hmoty tvoří na potřebných místech podle paměti emergentního systému organizmu uloženého v topologii fázových diagramů tenzoru energie-hybnosti.

Asi chcete mít taky jasno, jak taková topologie vznikne. Odpověď je jednoduchá, i když v materialistickém paradigmatu nepřijatelná. Topologie je součástí emergentního systému, nebo lépe, topologie je podprahová – potenciální součástí systému. Jde o jakési noty, podle kterých emergentní systém funguje. Kosmos, jako holistický ekvivalent vesmíru, je souborem hmotných realizací a virtuálních – potenciálních šablon (topologie pole energie-hybnosti), ze kterých emergují hmotné struktury.

Vzory v kosmu jsou vrývány do pomyslné mapy (topologie tenzoru energie-hybnosti), jako výhodné vzory pro odolné emergentní systémy. Zpětná vazba životaschopných systémů upřednostňuje jisté vzory nad ostatní. Tyto postupně formují síť fázových křivek pro všechny součásti emergentního systému. Podobně se chovají všechny emergentní systémy kosmu.

Původně prázdná mapa původního homogenního kosmu bez struktur je postupně naplňována informacemi o formách, které postupně v kosmu vznikají a jsou trvanlivé.

Důležité je, že tato mapa nepopisuje struktury v času a prostoru, ale v energiích. Takto popsané formy (potenciální vzory forem) slouží jako plán pro vytvoření reálných materiálních struktur emergentních systémů. Tyto můžeme zachytit jak v popisu časoprostorovém, tak se stejnou platností v popisu podle energií.

Mentálno je rovněž emergentní systém – lidských forem jednání, komunikace a reakcí na impulsy okolního prostředí. Vědomá i nevědomá činnost mozku a reakce ostatních částí těla jsou nastaveny podle zkušenosti jedince, kolektivních vzorů i vzorů jeho předků.

Člověk je výsledkem sladění mentálna a hmotného organizmu (fyzična, tělesna). Mentálno působí na tělesno a tělesno působí na mentálno. Není možné oddělovat tyto složky pravděpodobně nejsložitějšího emergentního systému, jehož zdrojem je spirituální podprahová paměť kosmu.

D. Máš jasno – proč mít jasno?

.. aby jsi mohl vytvářet harmonické prostředí nezatížené deformacemi, či příliš labilními vratkými výstřelky šťastných posloupností rozvoje. Deformace minulosti nemohou svým náhodným výskytem svést vývoj kosmu do slepé uličky. Blokování zdánlivě optimálních směrů expanze brzdí překotnou živelnost, tím napomáhá celistvosti a odolnosti vznikajících forem, vzorů a struktur...

Dynamika rozvoje je stimulována okolními vlivy – postupnými či náhlými proměnami vnějšího prostředí. Současně je určena schopnostmi jednotlivých ohraničených, zpravidla emergentních systémů, reagovat na tyto změny.

Například změny ve skladbě a množství stravy limituje konkurující si živočichy na Zemi. Lidé svým chováním – například chovem dobytka, nebo lovem zvěře – zasahují do potravinových řetězců. Tak mění přirozené stavy zvířat i pěstovaných rostlin.

:

Co si můžeš představit pod heslem „topologie tenzoru energie-hybnosti“?

Kosmos jako holistický (celkový) termín zahrnuje vesmír v běžném popisu času a prostoru. Současně však nezanedbává stejně významný popis využívající měřítka energie a toku energie (fyzikálně můžeme označit tok energie termíny hybnost nebo moment hybnosti, tedy točivost). Pro vyjasnění celkové funkčnosti kosmu je popis v energiích výhodnější.

Topologie tenzoru energie-hybnosti nám známých hmotných (materiálních) věcí, struktur, živočichů, tedy i člověka, zachycuje informace nezbytné k vytvoření těchto struktur a současně k zachování a rozvoji života.

Termín topologie označuje matematický popis vzorů. Jeden vzor může mít v prostoru (časoprostoru) různou podobu, ale je popsán jedním souborem pravidel. Tyto vzory mají konkrétní (přesné) hodnoty topologických parametrů v popisu podle energií je nazýváme fázové diagramy.

Využití topologie v popisu z hlediska energie zajišťuje vytvoření potenciální paměti kosmu. Hmotné struktury ve vesmíru se vynořují (emergují) na základě informací z této paměti.

Informace v topologii tenzoru energie-hybnosti kosmu jsou fázové diagramy, tyto reprezentují šablony hmotných forem. Například fázová křivka vodíku, uhlíku, vody, ale i fázové křivky komplexních hmotných (i živých) forem. V této topologii v rámci živých organismů jsou samozřejmě uloženy i způsoby chování – reakce na okolní vlivy i vlastní způsoby komunikace (archetypy).

Pokud se ptáš, kde je vlastně uložena ona paměť, pak k pochopení musíš opustit navyklý popis v prostoru a času. Hmota (m) je podle Einsteinova vztahu m=E/c2 jistou formou energie E (kde c je rychlost světla). Ale ostatní energie na nás působí nehmotně, i když nakonec hmotu formují – tedy i na naše tělo a všechny živé organismy.

Hlavním zdrojem energie na Zemi je Slunce. Ale pro udržení života není důležitá jen tepelná energie. Fotosyntéza převádí energii kvant slunečního záření. Energie magnetického a elektrického pole spoluvytváří prostředí umožňující život. Gravitační energie nás stabilizuje a udržuje pohromadě Slunce i Zemi.

Nahrubo je popsána energie tenzorem energie-hybnosti, nezávisle na souboru, který má formovat. Paměť, kterou hledáme, je vázána na konkrétní soubor/látku jednoznačně. Energie je touto pamětí svázána tak, že vytváří přesnou formu hmotného objektu – stav, ve kterém se nachází při jisté energii (hustotě energie). Tyto vzájemně jednoznačné křivky nazýváme fázové křivky. Při změně hustoty energie (např. teplotě) dochází ke změně stavu. Skokové přeměny stavu (struktury látky) souboru nazýváme fázové přechody.

Paměť kosmu, tedy vzory či informace uložené v topologii, obsahují všechny potřebné formy/struktury malých, středních i velkých souborů částic. Fázové diagramy popisují fázové přeměny jednotlivých souborů i jejich součástí. Fázová křivka vody při nule stupňů (na ose energie – tepla) popisuje změnu tekuté vody fázovou přeměnou (krystalizace, tuhnutí) na led. Fázové transformace při změně hustoty energie někdy vytváří dojem náhodného zázraku. Jakoby z ničeho vzniká struktura, nová podoba látky. Při snížení teploty se ve stejnorodém symetrickém homogenním systému vynoří asymetrie. Například se tvoří krystalky, nebo se objeví magnetické pole trvalých magnetů. Toto narušení symetrie je v kvantové fyzice nazýváno 'spontánní', je dokonale popsáno. Jenže ve světě prostoru a času je nutné k jeho vysvětlení použít fantomové pole. Právě kvantová fyzika ve studiu mikrosvěta časoprostoru často naráží na bariéry pochopení.

Pochopení je možné jen na úrovni celku. Systémy mají nejen reálné hmotné, mentální ale i spirituální součásti, potenciální informační součásti uložené v topologii popisu v energiích.

Ještě pro pochopení mentálních realizaci – jak to funguje. Šablony myšlenek a chování jsou v mapě potenciálních realizací. Lidský, případně jiný živý organizmus, je zachytí v nervových tkáních. Myšlenky, myšlení a formy chování jsou emergentní projevy nervových systémů. Zčásti jsou realizovány v nervových tkání, zčásti ve formě potenciálních vzorů uložených v topologii, informačním poli kosmu.

E. Jak to vše mohlo začít?

Vše doposud sdělené je skutečně naměřené, případně zapadá do ověřených pozorování. Co se týká počátku kosmu, který chci nyní popsat, jde o možný, pravděpodobný, nikoliv ověřený scénář. Jediné co splňuje, že umožňuje vytvořit kosmos, jaký dnes pozorujeme.

Na počátku byl chaos – neuspořádaný stav bez forem. Těžko představitelné stejnorodé nic.

V tomto homogenním nic se občas objevují náhodné poruchy – fluktuace. Někde méně a někde víc vytvoří prvotní virtuální asymetrii - pravzor. Na tento se nabalují další náhodné poruchy a začíná vývoj.

Pomoci teorie grafů se podařilo výzkumné skupině na Perimeter Institute v Kanadě modelovat tyto prvotní pravzory. Postupně se z těchto grafů vytváří primitivní topologie. Zde mohu spojit model se skutečností a přejít k topologii kosmu. Působením prostředí dochází k zesílení některých vzorů – těch co rezonují do celkového obrazu kosmu. Jiné prvotní poruchy zanikají, protože „nezapadnou“.

Modelování nemám v oblibě. Volbou vstupních parametrů lze dosáhnout dosti širokých výsledných vzorů. Nemáme však jinou možnost. Ostatně kosmos je univerzální označení uspořádaného prostředí, nemusí se vytvořit jediný. To znamená, že se zkrátka nacházíme v kosmu, který to dotáhl až do současné podoby. Tento antropický princip není v rozporu s vědeckými metodami. Požadavek falsifikovatelnosti hypotézy, podle jedné z metod vědeckého poznávání (Th. Kuhn), neznamená omezení našich cest k pochopení kosmu.

:

Pro klasifikaci a měřitelnost stavu kosmu jsem zvolil termín „petensie“. Petensie je mírou řádu. Roste s rostoucím uspořádáním kosmu. Pokud roste množství informací uložených v topologii tenzoru energie-hybnosti, roste petensie. Odhaduji, že základním principem kosmu je růst petensie.

Zdroje

H. Haken : Synergetics, an Introduction: Nonequilibrium Phase Transitions and Self-Organization in Physics, Chemistry, and Biology, Springer-Verlag, 1983

H. Haken : Advanced Synergetics : Instability Hierarchies of Self-Organizing Systems and Devices, Springer-Verlag, 1993

G. E. Volovik : The Universe in a Helium Droplet, Oxford University Press 2003

G. E. Volovik : Topology of quantum vacuum, arXiv 1111.4627 (2012)

M. Blasone, P. Jizba, G. Vitiello : Quantum Field Theory And Its Macroscopic Manifestations, Imperial College Press 2011

H. Umezawa : Advanced Field Theory: Micro, Macro, and Thermal Physics, AIP 1993

P. Feyerabend : Against Method 4^th ed., Verso Books 2010

L. Montagnier, J. Aissa, E. Del Giudice, C. Lavallee, A.Tedeschi, G. Vitiello : DNA waves and water, arXiv 1012.5166 (2012)

G. Vattay, S. Kaufman, S. Niiranen : Quantum biology on the edge of quantum chaos, arXiv 1202.6432 (2012)

A. Aspect, J. Dalibard and G. Roger, Experimental Test of Bell's Inequalities Using Time-Varying Analyzers, Physical Review Letters, Vol. 49, Iss. 25, pp.1804–1807 (1982)

Slovníček :

0. kosmos = uspořádaný systém, obsahuje řád /vers. chaos = neuspořádaný systém

. vesmír /hmotný, materiální/ prostoročasová reprezentace kosmu

. topologie /potenciální, podprahová/ reprezentace kosmu v energiích

: fyzikální zákonitosti kosmu je možné popsat v energiích a tocích energie, nebo se stejnou platností - rovnocenně v prostoru a čase, tedy časoprostoru

. prostorové osy popisu fyzikálního děje nahradíme měřítkem toku energie a časovou osu nahradíme energií

I. obecné

. struktura /používám zejména u popisu reálných objektů a forem

. informace /používám v souvislosti virtuálního popisu potenciálních šablon

II. systém (má reálnou i podprahovou součást)

. jednoduchý ….. látka, prvek

. složitý ….. soubor, sloučenina

. komplexní systém pod vlivem kladných zpětných vazeb

. emergentní systém laděný negativními zpětnými vazbami

III. A. reálné objekty:

1, hmotné realizace

. formy

. hmotné podoby

. tvary

2, mentální realizace ducha

. myšlení

. chování

III. B. spirituální /potenciální objekty : topologické mapy energií

. šablony …. hmotných struktur

. archetypy … mentálních struktur

IV. Fázové diagramy vytváří

. reprezentaci v energiích - topologii tenzoru energie-hybnosti

. tzn. podprahové informační pole

. tzn. potencionální objekty - paměť potenciálních šablon

a obsahují

. struktury jednotlivých stavů

. fázové křivky

. fázové přechody reálných objektů mezi jednotlivými stavy

Příklad: problém slepice – vajíčko

. obě hmotné realizace vznikají, a vyvíjejí se, současně

. souběžně je vytvářen vzor v topologii tenzoru energie-hybnosti (podprahovém informačním poli) pro emergentní systém živá slepice