r

REDUKCIONISMUS

Snaha popsat složitější jako složené z jednodušších. Při rozkladu celku se redukuje složitost – zanedbávají se některé jeho rysy. Mechanistické představy newtonovské klasické fyziky nás asi ještě moc ovlivňují : poskládáme vše z atomů a vše spočítáme – ale ono to nevychází a dnešní fyzika je už jinde.

Většinou máme problémy popsat komplexní systémy, např. biologické organizmy. Tak se dnes můžeme setkat s vrcholnou vědou, vrcholným redukcionismem a absolutním nepochopením zkoumaného předmětu – systémovou biologií. Příroda se neřídí odspodu nahoru ale shora dolů.

Pokud jsme v minulosti neuměli vysvětlit celek, tak jsme si pomohli jeho rozložením na části. Studiem části jsme získali znalosti o těchto součástkách. Další jedině možný krok k pochopení celku je ujasnit si, jak nám tyto znalosti posloužili. Pokud nikoliv, musíme celek zkoumat jiným rozkladem. Není rozumné kupit znalosti, s vírou, že kvantita posune kvalitu. Taková víra je dogmatickým kvazivědeckým redukcionismem.

Pokud empiricky zjistíme, že epigenetické faktory převálcují genetické, tak současná genetika to jednoduše ignoruje. Rigidní postupy kvazivědeckých aparátčíků prorostlých se státní byrokracií, se zajištěnými příjmy v zatuchlých grantových jamkách, tak redukují skutečné vědecké zkoumání.

REINKARNACE

Příroda jsou svazky informací. Svazky rezonujících struktur je i to, co vytváří lidské tělo. Co řídí organizmus, je mentální soubor informací – specifických archetypických konglomerátů, někdy označovaných jako spiritualita / duše. Hmotné tělo je pouhou emergentní, nadhladinovou realizací vázané informační struktury virtuálního informačního pole.

Reinkarnace je pravděpodobně opětovný výskyt totožné materializace mentálního svazku rezonujících informací – myšlenek a zvyků jedince. Není vyloučeno, že se mentální svazky postupně pomalu mění vlivem interakce s okolím. Další evoluce je spojena s myšlenkovou / duchovou aktivitou spirituálního svazku i mimo hmotnou realizaci. Proto je plně navazující reinkarnace dosti málo pravděpodobná.

Jediné co z pohledu přírody má trvalý význam je myšlenková aktivita. Mentální aktivita rozšiřující společné informační pole o speciální myšlenky usnadňuje případnou osobnostní identifikaci reinkarnovaného.

RELATIVITA

Dynamika přírody a vesmíru znamená pohyb a vzájemně se ovlivňující pohyb. Relativita spojuje rozličné popisy pohybu (kinematiku) a jejich lokální někdy až nepochopitelnost do společné představy – obrazu reálných dynamických pravidel celku, někdy však pouze omezených oblastí..

Nejprimitivnější Galileova transformace uvažuje pouze jednoduché skládání rychlostí. Speciální teorie relativity a Lorentzova transformace zapracovala limitní rychlost světla v časoprostoru do novějšího popisu inerciálních soustav (soustavy bez zrychlení v rovnoměrném pohybu). Obecná teorie relativity (OTR) započítává zrychlení těles do jejich dynamiky. OTR popisuje globální dynamiku v časoprostoru. Ukazuje se, že to je pouze fikce, taková dynamika neexistuje. Podobně kdysi dopadla i Galileova transformace - při vysokých rychlostech není možné sčítání rychlostí. Podobně OTR neuvažuje lokální dynamiku, a tak dochází k paradoxům.

Postupně musíme upravit naše představy a přijmout jako fundamentální dynamiku momentového prostoru (tenzoru energie-hybnosti kosmu). Ta je globální – globální jsou tam i pravidla transformací – relativita je tam univerzální. V časoprostorovém popisu přírody ale toto neplatí – zde je relativita pouze omezená. Tato odlišná dynamika je způsobena rozdílnou energetickou úrovní výsledných realizací.

RENORMALIZACE

Renormalizace jsou nutné opravy nepřesných matematických nástrojů pro popis informačních procesů v přírodě. Přímo souvisí s poruchovou metodou kvantové teorie pole.

Otevřenost informačního pole pro navyšování informace a související zvyšování dimenze Hilbertova prostoru pro skutečný kvantový popis se jen obtížně zachycuje matematicky. Ale i při zachování kvantové informace, která je experimentálně potvrzena, je obtížné zachytit její neunitární vývoj. Nejsme totiž reálně schopní odstínit vlivy okolí a izolovat nějakou část vesmíru, jak by bylo třeba pro exaktní matematický popis unitárního vývoje, který tak zůstává pouhou idealizaci.

Pokud zvážíme, že kvantová teorie je sice nejlepší informační teorií pro časoprostorový popis, ale přírodě je vlastní spíše topologický zápis řídícího informačního pole, tak musíme počítat s nedostatky kvantového přístupu.

Nekonečna, která se renormalizací opravují mají zpravidla původ v logických metodách, které však nejsou vhodné pro holistické procesy v přírodě. Již Godel ukázal, že matematická logika je neúplná.

Takže disciplinovaná matematická virtuozita je jen jednou z metod odhalování přírodních principů. Stejně vhodné jsou jakékoliv jiné poctivé empirické metody sledování přírodních dějů včetně biologických či mentálních navázání.

REVERZIBILITA - vratnost

Je zjednodušující předpoklad pro popis skutečných přírodních procesů. Má omezenou vypovídací schopnost. Např. klasická fyzika pracující s představou hmotných bodů, nebo kvantová mechanika unitárních operací.

Ze zkušenosti víme, že neomládneme, že rozbitou sklenici nevrátíme do původního stavu. Příroda a její procesy nejsou vratné, nejsou symetrické na časové ose. Poznáme, pokud pustíme film pozpátku.

Univerzální vratnost je narušena růstem entropie, petensie a procesy FUT. Popírání nevratnosti je limitující pro chápání souvislostí kosmu.