A. kosmos
Příroda, kosmos, informace a topologie
Prostředí, ve kterém žijeme označme jako přirozenou, lidskými smysly zkoumanou částí přírody, nebo kosmu.
Blízký i vzdálený vesmír je součástí tohoto kosmu. Dosud se naše poznání a hledání příčin naší existence opíralo zejména o tuto část přírody. Ontologie, jako nauka o původu bytí vychází ze znalostí lidstva. Jeho současná úroveň a chápání souvislostí (paradigma), je formována našimi smysly vnímaným úsekem kosmu.
Více než 100 let rozšiřujeme naše poznání o projevy mikrosvěta – smysly nepostřehnutelnou součást přírody. Kvantové fyzice se daří popsat a vysvětlit chování, našim smyslům skryté části přírody. Ukazuje se, že jsme schopni na tomto základě lépe porozumět dříve těžce vysvětlitelným jevům. Fyzika projevů mikrosvěta se opírá o měření na rozhraní mikro-makro. Fyzikální přístroje jsou vždy makro – měří se proto vždy jen makroskopické projevy kvantového mikrosvěta.
Interpretovat důvody – příčiny – kvantovou podstatu změřených veličin je obtížné, zejména pro nám neobvyklé „zvyklosti“, které jsou rozhodující na kvantové úrovni. Význačná je provázanost jevů a procesů, těžce dostupných našim přístrojům, ve skryté oblasti kosmu. Právě kvantová provázanost je prapříčinou podivných projevů přírody zjevujících se na makroúrovni našich smyslů. Současně nás tato provázanost upozorňuje na sladění - jednotu kosmu.
Vznik makroskopických struktur je podporován informacemi mikrosvěta, majících svůj původ v nedělitelném celku - kosmu . Opakované bezchybné vznikání vzorů a struktur má kořeny na skryté úrovni přírody. Jednota kosmu je úložištěm přírodního poznání a současně zdrojem informací – jaké vzory se mají a mohou realizovat.
Pozorování přírody potvrzuje přirozený výběr výhodných vzorů. Každé prostředí zvýhodňuje některé vzory. Tyto jsou opakovány. Kosmos dynamicky, v neustálém pohybu změn optimalizuje realizované struktury. Vznikají tak neustále nové i poopravené vzory, které jsou testovány v našem vesmíru. Ty, které se ukáží jako odolnější, robustnější, výkonnější se prosadí a vytěsní ty slabší.
Příroda si uchovává informace o svém dynamickém vývoji. Topologie kosmu obsahuje informace nezbytné pro realizaci všech hmotných struktur. Do topologie tenzoru energie-hybnosti jsou přímo ukládány informace o všech strukturách jednoduchých i komplexních systémů. Topologie kosmu určuje tvary systémů v časoprostoru.
Odhadujeme, že původně náhodné jednoduché nehomogenity kosmu popsatelné grafy, postupně vlastním již ne zcela náhodným vývojem vygenerovaly současnou topologii kosmu. Nejen náhodné realizované soustavy a systémy, hlavně jejich odolnost a životaschopnost v přírodě rozhodla o směru dalšího vývoje kosmu. Vesmír jako laboratoř obsahující hmotu a energii je využíván k testu robustnosti, odolnosti tvarů, vzorů, soustav a systémů.
Jednota kosmu i uchování informací v univerzální topologii přímo nabízí, že jsou funkční vzory vytvářeny směrem od celku k jednotlivostem - kauzalitou shora dolů.
Zpětná vazba prostředí vesmíru, ve kterém jsou vzory a struktury realizovány, upravuje tyto systémy do optimálního stavu a funkčnosti.
Současné vědecké paradigma musí obsáhnout nejen projevy makrosvěta, pozorování kvantových projevů skryté oblasti mikrosvěta, ale zejména úlohu topologie kosmu jako univerzálního informačního jádra.
řídící topologie jako zdroj virtuálního informačního pole
se základním principem – dynamickým růstem množství informací - růstem dimenze topologie
kvantová provázanost a její optimalizace, se zpětnou vazbou testování realizovaných struktur na makroúrovni
Příspěvky do diskuze zasílejte na mail : nopavel@email.cz