A. kosmos

Příroda, kosmos, informace a topologie

Prostředí, ve kterém žijeme označme jako přirozenou, lidskými smysly zkoumanou částí přírody, nebo kosmu.

Blízký i vzdálený vesmír je součástí tohoto kosmu. Dosud se naše poznání a hledání příčin naší existence opíralo zejména o tuto část přírody. Ontologie, jako nauka o původu bytí vychází ze znalostí lidstva. Jeho současná úroveň a chápání souvislostí (paradigma), je formována našimi smysly vnímaným úsekem kosmu.

Více než 100 let rozšiřujeme naše poznání o projevy mikrosvěta – smysly nepostřehnutelnou součást přírody. Kvantové fyzice se daří popsat a vysvětlit chování, našim smyslům skryté části přírody. Ukazuje se, že jsme schopni na tomto základě lépe porozumět dříve těžce vysvětlitelným jevům. Fyzika projevů mikrosvěta se opírá o měření na rozhraní mikro-makro. Fyzikální přístroje jsou vždy makro – měří se proto vždy jen makroskopické projevy kvantového mikrosvěta.

Interpretovat důvody – příčiny – kvantovou podstatu změřených veličin je obtížné, zejména pro nám neobvyklé „zvyklosti“, které jsou rozhodující na kvantové úrovni. Význačná je provázanost jevů a procesů, těžce dostupných našim přístrojům, ve skryté oblasti kosmu. Právě kvantová provázanost je prapříčinou podivných projevů přírody zjevujících se na makroúrovni našich smyslů. Současně nás tato provázanost upozorňuje na sladění - jednotu kosmu.

Vznik makroskopických struktur je podporován informacemi mikrosvěta, majících svůj původ v nedělitelném celku - kosmu . Opakované bezchybné vznikání vzorů a struktur má kořeny na skryté úrovni přírody. Jednota kosmu je úložištěm přírodního poznání a současně zdrojem informací – jaké vzory se mají a mohou realizovat.

Pozorování přírody potvrzuje přirozený výběr výhodných vzorů. Každé prostředí zvýhodňuje některé vzory. Tyto jsou opakovány. Kosmos dynamicky, v neustálém pohybu změn optimalizuje realizované struktury. Vznikají tak neustále nové i poopravené vzory, které jsou testovány v našem vesmíru. Ty, které se ukáží jako odolnější, robustnější, výkonnější se prosadí a vytěsní ty slabší.

Příroda si uchovává informace o svém dynamickém vývoji. Topologie kosmu obsahuje informace nezbytné pro realizaci všech hmotných struktur. Do topologie tenzoru energie-hybnosti jsou přímo ukládány informace o všech strukturách jednoduchých i komplexních systémů. Topologie kosmu určuje tvary systémů v časoprostoru.

Odhadujeme, že původně náhodné jednoduché nehomogenity kosmu popsatelné grafy, postupně vlastním již ne zcela náhodným vývojem vygenerovaly současnou topologii kosmu. Nejen náhodné realizované soustavy a systémy, hlavně jejich odolnost a životaschopnost v přírodě rozhodla o směru dalšího vývoje kosmu. Vesmír jako laboratoř obsahující hmotu a energii je využíván k testu robustnosti, odolnosti tvarů, vzorů, soustav a systémů.

Jednota kosmu i uchování informací v univerzální topologii přímo nabízí, že jsou funkční vzory vytvářeny směrem od celku k jednotlivostem - kauzalitou shora dolů.

Zpětná vazba prostředí vesmíru, ve kterém jsou vzory a struktury realizovány, upravuje tyto systémy do optimálního stavu a funkčnosti.

Současné vědecké paradigma musí obsáhnout nejen projevy makrosvěta, pozorování kvantových projevů skryté oblasti mikrosvěta, ale zejména úlohu topologie kosmu jako univerzálního informačního jádra.

    • řídící topologie jako zdroj virtuálního informačního pole

    • se základním principem – dynamickým růstem množství informací - růstem dimenze topologie

    • kvantová provázanost a její optimalizace, se zpětnou vazbou testování realizovaných struktur na makroúrovni

Příspěvky do diskuze zasílejte na mail : nopavel@email.cz