d

DEKOHERENCE

Provázanost přírodních dějů neproniká do našeho vnímání materiálního světa. Naše smysly už jen velmi omezeně reprodukují skutečnou jednotu přírodní podstaty. Hlavním důvodem je rozpad této jednoty – koherence – provázanosti v okamžiku výskytu hmotných realizací. Emergencí do materiálního světa , to znamená interakcí kvantových tendencí – tendencí provázaného informačního pole, s hmotnými strukturami vesmíru, dochází k dekoherenci – ztrátě přímého navázání na celek.

Ztrácí se fázová informace kvantového popisu přírody. Dekoherence se projeví například v okamžiku kvantového měření. Pravděpodobnost výskytu v nějaké množině stavů – tendence kvantového informačního pole – se nahrazuje v okamžiku měření jistotou změřeného stavu. Tato jistota je odtržením od okolních možností – dekoherencí od blízkých méně pravděpodobných výsledných stavů.

První hmotné částice a struktury se realizovaly právě postupným nárůstem jistoty - jisté hodnoty fyzikálně měřitelných parametrů ( hmotnosti, rychlosti, polohy). Čím větší je realizovaná materiální struktura tím méně je koherentní. Takže jistota je úměrná velikosti. Čím drobnější realizace, tím více se blíží kvantovým koherentním vlastnostem mikrosvěta.

DETERMINISMUS

je určenost. Jistota výsledného stavu, jistota posloupnosti následných stavů do konečného stavu je projevem determinismu. Příčinnost není nutnou podmínkou determinismu.

Determinismus je iluzí newtonovské fyziky a klasického chápání světa. Příroda, protože není vázána nějakým plánem, není deterministická. Tím se dostáváme do sporu s opakovatelností výsledků fyzikálních měření – reprodukovatelností. Fyzikalistická dogmata trvají na reprodukovatelnosti, kterou však kvantová fyzika ani kosmos nezaručuje.

DIMENZE

Bod má dimenzi 0, přímka je dim 1, plocha dim 2, prostor je dim 3. Mimoto jsou fraktální dimenze – např křivka mořského pobřeží může mít dim 1,67 nebo pomačkaný list papíru dim 2,14.

Pokud máme prostor, ve kterém probíhá nějaký děj, můžeme si jej představit jako časovou sekvenci. Pak je čas čtvrtá souřadnice – časoprostor je dim 4.

Pokud si představíme holografickou plochu, přes kterou přijímáme informační tok kvantové podstaty jako rozšíření každého bodu v prostoru o 'styčnou plošinu', pak vlastně žijeme v informačním prostoru dimenze 3+2, tedy dim 5.

Pokud nezapomeneme na dynamiku, tzn. vývoj tohoto informačního prostoru, který sami ovlivňujeme, máme tu dynamický informační prostor dim 6.

Místy dochází k redukci dimenze. V okamžiku prvotní singularity (velký třesk) – fluktuace, která vytvořila Vesmír byl časoprostor dim 4 zřejmě zredukován na dim 2 – plošný informační engram – prestrukturu.

DYNAMIKA

je neustávající pohyb – změna tendencí. Dynamika je jedním ze základních principů přírody. Neustávající evoluce a optimalizace neumožňuje strnutí. Dynamika kosmu kreativně rozšiřuje informační pole virtuálních tendencí. Dynamika informačního pole potenciálních vzorů přerůstá do dynamiky kvantového pole časoprostoru a do dynamických struktur a soustav našeho vesmíru.