m

MAGIE

Historická matka věd z období počátku letopočtu, která má základy v hermetizmu a spolu s astrologií a ranými formami fyziky, chemie a medicíny se historicky vyvinula jako součást středověké alchymie. Dodnes se zachovává mnoho magických škol na hranici metafyziky.

Základní snahou magie je pochopení přírodních souvislostí a na jejich základě získat rozhodující výhodu proti ostatním. Z rozsáhlých znalostí magie Eliphase Leviho je zřejmé, že klíčovým prvkem magie je psychologie. Historicky jsou magicky působící prvky vždy v rukou uzavřené skupiny – elity. Magické myšlenkové postupy, které mají na nezasvěcence rozhodující vliv, jsou přísně střeženy. Magie je tak univerzálním prostředkem k získání výhody. Tímto potvrzuje mentální základ přírodních procesů a rozhodující roli myšlenky nad hmotou.

Moderní magie využívá známých nedokonalostí lidských smyslů, je komplexní disciplinou využívající všech znalostí přírody ve prospěch elity. Příklady magického působení jsou reklamní a volební kampaně.

Méně nebezpečné ale o to významnější je působení medicínské magie. Bílé uniformy a elitní komunikační prostředek skryjí často úspěšně bezradnost při léčbě.

MATEMATIKA

Formální metoda popisu přírodních zákonitostí, jejíž centrálním principem je disciplína pro dosažení maximálního úspěchu. Matematika systematicky buduje aparát k uchopení obtížně popsatelných jevů. Cílem matematika by vždy měla zůstat oddanost metodě, kterou zvolí ve svém způsobu popisu přírody. Tedy disciplinovaného budování aparátu, kterým se bude moci objektivně zachytit fundamentální přírodní princip.

Takové snaze objektivně brání dvě základní překážky.

1, příroda není statická – Darwin, archeologické důkazy

2, matematika není úplná – Godel, logické prokazování

Přesto nesmí matematika upadnout do křeče nepoznatelnosti světa, a současně nesmí být samoúčelná – budovat aparát pro krásu, bez odezvy k přírodním mechanizmům.

V minulosti rovněž byly období, kdy matematici propadli dogmatu, že příroda vychází z nějaké matematické konstrukce. Dnes je snad již existuje dostatek důkazů, že v jádru přírodního vývoje je náhodný prvek, který nelze svázat matematickým aparátem.

Matematika je důležitou složkou objektivního přibližování se principu přírody, podobně jako fyzika nebo biologie. Mimoto matematika vytváří právě pro fyziku či biologii aparát objektivního popisu. Společně pak tyto exaktnější vědy mohou vytvořit prostředí k popisu méně klasifikovatelných společenských věd či subjektivních uměleckých metod sbližování s přírodou – rezonance smyslových i mimosmyslových pozorování.

MATRIX

Hluboká rezonance sci-fi povídky odhaluje naši podvědomou – snovou – archetypální - zásadní zkušenost: jsme závislí na informačním zdroji - matrici. Člověk podobně jako současné televizní přijímače, na vysoké technologické úrovni, aktivně zpracovává tok informací od informačního zdroje.

Na rozdíl od televizního elektromagnetického signálu, využíváme podvědomě i vědomě zkušeností nakumulovaných během předešlého vývoje života ve vesmíru. Toto zkušenostní informační pole je uloženo pod hladinou kvantového vakua (v topologii energiového popisu). Všechny hmotné realizace vycházejí z kvantových informací, které jsou nezničitelné. Hladina kvantového vakua může připomínat hologram.

Hmotné realizace jsou funkční tělesné struktury, smyslové vjemy fyzikálních polí ale i mimosmyslově generované vědomí v koherentních nervových oblastech mozku (NCC).

MOMENTOVÝ PROSTOR

nebo energiový popis - tenzor energie-hybnosti. V jaké struktuře, formě nebo fázi se vyskytuje hmota rozhoduje fázový diagram. V závislosti na podmínkách prostředí - energii (volné energii, tlaku) se mění fáze, tedy i struktura hmotných realizací. Pro efektivní popis forem/struktur, které emergují tedy realizují se při jisté hodnotě energie se používá momentový prostor. Jde tedy o popis v jednotkách energie.

Jednotlivé fáze hmoty skokem přechází v bodech (křivkách) fázových přeměn - tedy změn struktury. Kompletní fázový diagram určité látky označujeme také jako její topologii v momentovém prostoru. Proto výraz topologie momentového prostoru je shodný s termínem soubor fázových diagramů hmoty, nebo topologie tenzoru energie-hybnosti

Pokud jsme ve vakuu - ve stavu bez energie, je momentový prostor virtuální (jen potenciální) a je popisem či topologii informačního pole.

MORFOGENETICKÉ POLE

Typ informačního pole, nesoucího informaci o tvarech organizmu, které se mají realizovat. Rupert Sheldrake zavedl tento termín pro vysvětlení morfogeneze.

Alternativní označení materialisticky nepopsatelného principu, který vysvětlí zdánlivé zázraky, a ukazuje na přítomnost informačního pole v přírodě jsou například místní paměť, cílová morfologie nebo poziční informace.

Všechny tyto termíny mají společné úsilí – objasnit pravidelně se opakující vynoření jistého tvaru, který nelze objasnit selským rozumem. Obecně je možné označit tento proces jako vynoření přírodního řádu – emergenci skryté informace.

Pokud současná fyzika zavádí pro zdroj informací termín topologické struktury vakua, je vhodné objasnit jeho podobu. Dále je nezbytné zdůraznit opakované použití informací i posloupnosti návazných tvarů, tedy výskyt jisté dynamiky řádu.

Topologický řád – informační pole obsažené ve virtuální topologii vakua nese řád struktur – tvarů a jejích funkcí, které se vynořují – emergují do hmotného vesmíru. Pozorování potvrzují opakované vynoření asymetrii, informací kvantového vakua, do reálných hmotných struktur během fázových přechodů.

Proto je možné ztotožnit morfogenetické pole biologického řádu s informačním polem topologického řádu – topologií virtuálního kvantového vakua, které opakovaně vytváří stabilní struktury našeho vesmíru.

MYSTIKA

Jedna z cest hledání poznání, pravdy nebo podstaty. Mystika zdůrazňuje jedinečnost mimosmyslového prožitku – meditace, navázání na duchovní úrovni. Většinou je svázána náboženskými nebo religiózními dogmaty. Pokud se však od nich dokáže oprostit, je možné ji označit jako čistou spiritualitu. Takové spiritualitě je vlastní provázanost přírodních principů, a respekt k ostatním cestám zkoumání přírodních zákonitostí. Nevyhýbá se integraci s oblastmi bádání, které si zřetelně uvědomují doplňující jednotu mentálního a materiálního popisu přírody, jako jsou filozofická, přírodovědná či různá umělecká a holistická pátrání.

I tak je mystika omezena na pocity, které jsou okolí nesdělitelné, protože nebuduje komunikativní úroveň jazyka popisu, a tím i sdílení zážitku. Základní dogma mystiky totiž popírá možnost verbálního popisu individuálních zkušeností s přírodou během meditace. Ale právě poznané a společně uznané zkušenosti tvořící vědomí, zanechávají stopu společných obrazů a rozšiřují skupinu archetypů, které každý člověk individuálně podvědomě využívá.

Mystika si tak sice sama vystačí, bez nutnosti využití okliky přes řeč – komunikaci – vědomí – objektivizaci myšlenkového procesu, tzn. přímo z mentální podstaty do podvědomí, které ovlivňuje chování. Takto však znesnadňuje uvědomění si řídícího vlivu přírodních procesů na člověka.