B. mikrosvět
Kvantová fyzika – odhalování mikrosvěta
Kvantová fyzika popisuje přírodní jevy na nejhlubší úrovni časoprostoru našeho vesmíru. Na této hladině přírody chybí spojitost. Vše je jemně granulováno – kvantováno. Jednotlivá kvanta – mikro subjekty, jsou však provázány okamžitou fázovou vazbou. Z našeho makro-pohledu mohou být místně-lokálně bezpříčinné – nekauzální.
Z pohledu selského rozumu se jeví základní kvantová realita jako virtuální, říkáme, že má pravděpodobnostní charakter. Je neurčitá – ne zcela determinovaná. Znamená to, že nemůžeme přesně určit současně polohu a hybnost kvanta. Také nemůžeme současně měřit čas a energii kvantového stavu. Toto platí pro kvantovou realitu v nám známém časoprostoru, kdy měření redukuje možné stavy subjektu (ve kterých se může nacházet s jistou pravděpodobností) na jeden naměřený stav objektu.
Pokud ale opustíme částicový pohled na mikrosvět v časoprostoru, můžeme mikrosvět sledovat stejně dobře, snad i výhodněji, v energiích a hybnostech. Pochopení fyzikálních procesu, tedy i kvantových jevů je v tomto popisu snazší. Tato výhoda souvisí s fundamentální charakteristikou kosmu - topologií tenzoru energie-hybnosti. Topologie časoprostoru je pouze podružná, odvozená z topologie tenzoru energie-hybnosti.
Mikro subjekty se projevují jak částicově /v grupovém popisu/ tak vlnově /ve fázovém popisu/. Částicové projevy jsou vázány na běžné a známé makroskopické děje v časoprostoru. Vlnové vlastnosti souvisí s energií a jsou pro nás překvapivé, nejsme zvyklí na situaci, kdy čas ztrácí význam a určujícím parametrem je právě energie.
Okamžitý stav kvantového systému je dán fázovým spektrem asymetrií – primárních informací uložených v topologii tenzoru energie-hybnosti. Informace topologie časoprostoru jsou odvozené z primárních. Pak lze na čas pohlížet jako na posloupnost dynamického vývoje - tendenci pravděpodobných navazujících kvantových stavů. Podobně i polohy mikročástic odvodíme jako navazující posloupnost jejich pravděpodobného výskytu.
Můžeme si představit, že kvantové prostředí je virtuálním projevem informací topologie tenzoru energie-hybnosti. Měřením při zachování hodnoty tenzoru energie-hybnosti provádíme redukci možných stavů na makroskopický stav nesoucí stejné informace. Pokud se hodnota tenzoru mění, zpravidla to znamená změnu volné energie, pak výsledkem měření jsou odlišné informace. Některé informace se mohou měnit nespojitě - to označujeme jako spontánní narušení symetrie, mění se struktura hmoty. Informace zajistí změnu formy/vzoru, tedy struktury hmotné realizace. Při této změně dochází k přechodu mezi topologickými oblastmi v jedné z dimenzí.
Fázové diagramy fyzikálních systémů jsou obrazem informací uložených v topologii tenzoru energie-hybnosti těchto systémů. Kosmos je jednotou všech těchto systémů.
V okamžiku fyzikálních měření generujeme z mikrosubjektů makroobjekty. Z pohledu přírody je však přirozenější popisovat fyzikální měření jako generování makrosubjektů (vlastních procesu měření) z provázaných mikroobjektů. Dále budu akt zjevení, vytvoření, emergence, generování nebo realizace makroskopické informace vysvětlovat jako důsledek výskytu topologické informace v prostředí s volnou energií.
Realizovaná kvantová informace ztrácí kvantovou provázanost – říkáme že dekoheruje – vytváří charakteristický makrovzor – informaci vtisklou do struktury. Takto zjevená makrorealita lidských smyslů je oblastí zdánlivě nesouvisejících objektů. Na druhé straně si vytváříme iluzi spojitých homogenních předmětů poskládaných z mikročástic. Tyto makrorealizace jsou výsledkem zprůměrování – vytvářejí dojem jistoty a příčinnosti ve světě prostoru a času.
Z pohledu fyzika dochází k realizaci makroskopických struktur na základě asymetrických fluktuací vakua. Tento proces je umožněn přítomností volné energie – např. slunečním zářením.
Kvantová teorie pole věrně popisuje způsob takových realizací. Vakuum je možným zdrojem rozličných struktur. Spontanní narušení symetrie za vhodných energetických podmínek využívá virtuální informaci – asymetrii k vytvoření speciálního vzoru.
Pozorujeme dokonce i mezoskopické – přechodné objekty – koherentní kvantové makrodomény. Tyto mají ještě vlastnosti mikroskopické – kvantovou provázanost (koherenci). Částice domény jsou svázány společnou koherentní oscilací. Koherence je udržována výměnou – společným sdílením energetických částic s zpravidla s nulovou klidovou hmotností. Tyto částice jsou reálné – měříme jejich vliv na okolní prostředí. Příkladem kvantových makrodomén jsou oblasti supravodivosti, supratekutosti, koherentní dutiny vysílající laserový paprsek nebo kvantové koreláty vědomí v mozku člověka.
Objektivně realizované struktury – opakované vzory makroskopických objektů jsou postupně:
atomové struktury základních prvků
molekuly a anorganické sloučeniny, krystaly
organické sloučeniny, složité struktury bílkovin
dynamické nervové struktury udržující životodárnou homeostázi
myšlenky – projevy individuální psychologie /typologie - archetypy
Robustnost a opakovatelnost těchto struktur je zabezpečena informacemi uloženými v topologii. Obecně se zajišťuje trvanlivost realizovaných vzorů narušením symetrie během fázového přechodu (emergencí informačního řádu) do méně symetrického stavu/fáze s odlišnými fyzikálními vlastnostmi. Příčinou fázového přechodu je změna podmínek v okolí, ale zejména přítomností virtuální informace. Protože je zpravidla výsledná vynořená struktura neočekávaně přizpůsobená do prostředí, je vhodné označit soubor informací, který reprezentuje jako lokální informační řád.
Příspěvky do diskuze zasílejte na mail : nopavel@email.cz