7. setkání

Příspěvky do diskuzí zasílejte na mail : nopavel@email.cz

Paradigma moudrých - 100 SOPHOS,  květen 2024

Každodenně zjišťuji rostoucí vliv skupiny inteligentních jedinců, kteří ve snaze zvýšit svoji společenskou prestiž, někteří jen svá bankovní konta, podlehli lákání a propůjčili své dovednosti nečestným zájmům mocných a majetných. Jejich jednání je mimo meze slušnosti, a jen těžce pochopitelné pro většinu obyvatelstva. Ani nepřekvapuje propojení s lobbisty, závažnější je jejich účast na ovlivňování spravedlnosti v zájmu bohatých tak, aby mohli beztrestně korumpovat struktury státní moci. Tito 'služebníci systému' materialistické ideologie, tedy lokální 'pomahači' politiky globálních zájmů, v konečném součtu jen několika tisíc vlastníků většiny majetku Zeměkoule, si neuvědomují, že nebudou potřební a téměř všichni nakonec skončí jako ti, kterým strpčují každodenně životy.

Snad každý všímavý člověk registruje nárůst neslušných 'inteligentních' praktik směřujících k omezení lidských práv většiny obyvatelstva. Praktik, které šíří falešné iluze a dezinformace ovlivňující kvalitu života a parazitující na lidských hodnotách. Pozoruji, že významně nabírají na intenzitě od počátku tohoto století.

Mé zkušenosti z posledních měsíců, zejména pak neetické chování několika absolventů lékařských fakult, kteří se cítí být koryfeji současného systému, pro mne znamenají, že startuji osvětovou protiakci - chci najít stovku moudrých. Spouštím nesmlouvavou záchranu lidskosti. Naše generace ještě tušila 'o co v životě jde'. Zjišťuji ale, že mnoho mladších podléhá dezinformacím, a tak souvislosti i moudro mizí. Upozorňuji, že většina nabízených 'inteligentních' řešení je v rozporu s těmi skutečně moudrými.

Když už pár osvícených hlav z nobelova výboru po 40-letech potvrzených experimentů udělilo v roce 2022 Nobelovu cenu za "Kvantovou provázanost", nezbývá než s jejími skutečnými důsledky seznámit zájemce, a přidat mnoho dalších postřehů svědčících o nefunkčnosti nejen vědeckých aparátů, ale hlavně odhalit všechny falešné iluze dnešního světa.

Moji prioritou je najít zájemce o pochopení jak příroda skutečně funguje. Podle historických zkušeností musím alespoň stovce bystrých pomoci proniknout ke klíčovým souvislostem, aby jejich pochopení přešlo do informačního prostoru jako univerzální dovednost/pochopení. Pak snad pochopení nesmyslnosti materialistické ideologie a církevní víry bude přístupno všem ...

Nechci predikovat, že naše vnoučata již jinak nebudou v našich představách mít 'plnohodný život'. Je možné, že si zvyknou na centrální inteligenci, která jim bude životním vodítkem. Ale toto 'optimální systémové řešení' současné materialistické ideologie považuji za další iluzi.

Oslovuji v první linii lidi, kteří mají zájem se optat, vyjasnit si pojmy (slova vlivem současné ideologie ztrácí svůj původní význam). Za smysluplné považuji víkendová setkání v přírodě s 2-3 zájemci. Nejde o kvantitu, ale kvalitu .. o dorozumění, o pochopení. Nejde o seskupování, není důležité, aby jste někoho jiného z moudrých znali osobně. Jde o něco daleko těžšího, jde 'jen' o to 'vědět', a podle toho i žít, a šířit 'nepřijemné zakázané' pravdy.

Vždyť těch různých alternativních skupin je spousta, a mnoho s více než stovkou členů. Jenže, i když sleduje moudré představy, tak její členové je nemaji skutečně za vlastní - oni zpravidla jen věří, že by tak mohlo být. Jsme zdegenerováni více než tisícem let církevní politiky 'věřte'. Dnes velmi málo lidí skutečně ví - že je součástí nedělitelného pole, společného moudra, přirozené pravdy. Pokud by členové některé alternativní skupiny skutečně 'věděli', tak už to na Zemi bude vypadat jinak. Nemluvě o tom, že spousta těchto skupin podléhá neslušným praktikám samozvaného gurua.

Uznávám, že od Reného Descarta už uběhlo spousta času a ty jeho dezinformace jsou za mnoho generací hluboce zakořeněné. To neznamená, že je nemůžeme překonat. Asi je to pro pokračování naší civilizace nutný předpoklad.

Těším se, že mne oslovíte. V diskuzi Vám mohu pootevřít pochopení přirozeného moudra, které zajistilo a udržuje naši existenci. Vemte s sebou své blízké, nebo zvídavé kamarádky a kamarády.

Pravidla zkoumání a jejich důsledky,  leden 2024

Snahou moudrých lidí bylo vždy zkoumání přírodních dějů a procesů. Mudrcové od dávných věků si všímali svého okolí a hledali pravidla, kterým je svět ve kterém žijí, utvářen.

Zkoumání nebylo zaměřeno jen na okolní předměty a tvory, na vlivy okolního prostředí na člověka, ale zejména na lidské zvyky a zlozvyky, a v neposlední řadě i na mezilidské vztahy.

Poznání dávných mudrců vyzdvihuje moudrost jako určující pravidlo soužití lidí, a současně poskytující smysl života pro lidi nelenících na sobě pracovat, utvrzovat své vědomí pravdivého poznání. Otázky počátku a příčin naší existence byly zahaleny tajemnem, vždy je však cítit úcta k procesům, které vedly k lidské existenci. Tuto ze všech hledisek sledovali a zkoumali podrobně a bez omezení. Utvářeli tak lásku k vědění – filosofii, matce poznání, pravdě.

Prioritou snad vždy bylo a bude prozkoumat bez jakýchkoliv omezení všechny, i ty zdánlivě nesouvisející podněty, vedoucí k výslednému stavu. Vše s cílem odhadnout výsledky podobných přirozených procesů, pokud se vyskytnou tytéž, nebo nepatrně odlišné podmínky.

Proto zdůrazňuji, že nejvyšší prioritou je zkoumání současného stavu v prostředí ve kterém existujeme. Současně trvám na využívání metodického principu P. Feuerabenda – všechny metody jsou povoleny. Nesmí být vyloučeny žádné způsoby zjišťování podstaty přírodních dějů jako nevědecké.

Pokud se tak nyní děje, znamená to pouze to, že současná věda nemá skutečný zájem o zkoumání přírodních procesů. Je tak služkou ideologie, není směrována k rozšíření našich znalostí přírody, a jejím cílem není zjišťování a shromažďování co nejpravdivějších informací. Takto nemůže vytvářet filosofii, lásku k vědění, ale jen ji deformovat.

Důsledkem je dlouhodobě chybějící ucelená představa – pravdivé paradigma. Pokroky vědy jsou většinou náhodné, v posledním období jde většinou a přesněji o pokroky technologické.

Mimo množství paradoxů současného vědeckého výzkumu, je rozhodujícím faktorem špatné metodiky vědeckých aparátů, nepřeberné množství úniků od 'současného stavu'. Asi i laik je natolik moudrý, že jen stěží může brát za pravdivé hypotézy o tom jaké přírodní zákonitosti platily před miliardami let v místech vzdálených miliardy kilometrů, pokud nemáme jasno, jaké zákonitosti platí „tady a teď“. Není snad důvod platit odborníky za spekulace, a bránit se poznání současného stavu v místech, kde žijeme a všech souvislostí vedoucích k tomu, že žijeme. Tedy například ničím neomezené mapování životodárných procesů lidského těla.

Rovněž se plýtvá penězi například na vývoj technologií studené fúze, pokud nám většinou někde na zeměkouli svítí slunce a můžeme čerpat jeho energii. Dosti zvláštní je i zájem o sekundární sluneční energii - větrnou, nebo geotermální, pokud dostatečně nevyužíváme primární sluneční energii, když na to technologie máme.

Dnešní doba je natolik vykolejená, že absolutní většina lidstva ztrácí představu o podstatě a skutečném smyslu své existence. To je 'jen' důsledek celospolečenské výchovy. Hloupá pravidla, která jsou nám zákony a vzděláváním od mládí vnucována, směřují k vyhynutí lidské rasy, ignorují zdravé mezilidské interakce i interakce člověka s prostředím, ve kterém žije a chce i nadále žít.

Lidé dnes navíc vůbec netuší, kde je 'zakopán pes'. Nedozví se v hodinách dějepisu, že mocní na naší planetě zařizovali vše tak, aby ideologie majetku a peněz pracovala v jejich prospěch. Nezbyl prostor pro moudro, duchovní hodnoty. Zapomnělo na duševní zdraví každého z nás. Tato postupná devastace moudra byla završena ideologií materializmu, která samozřejmě musí blokovat přístup k pravdivým řešením každodenních problémů, protože je sama jejich zdrojem, a jen připravuje prostředí k šíření lží a polopravd.

Samozřejmě, že v dějinách lidstva vždy bohatí a mocní na svém území ovládali davy poddaných, nevolníku či zotročených služebníků. I dnes je několik států, ve kterých jsou u moci diktátorské mafie, a jejich obyvatelé prchají do okolních zemí. Podobně i v minulosti docházelo k migracím, pokud slibovaly uprchlíkům lepší životní situaci.

Současnost světa je odlišná, přesněji tu máme globální celoplanetární společnost. A tak není moc kam migrovat. Jedinci snad najdou svá odlehlá útočiště, zdánlivě nezávislá na zbytku planety. Nemáme kam uniknout od globálních celoplanetárních důsledků vlády mocných, elity vlastnící většinu majetku, ovládající zákonodárce i vykonavatele její moci. Vše pod závojem mediálních dezinformací, iluze demokracie, materialistickou výchovou a snůškou polopravd ovlivněných voličů.

Naštěstí i ti mocní vládci zeměkoule, vlastníci většiny majetku na Zemi, si uvědomují, že jsou závislí na zbytku planety, a nemají kam uniknout. Jen nelze předpokládat, že budou ve svých scénářích budoucího vývoje na Zemi, brát ohledy na ovládané dezinformované davy. Není pravděpodobné, že řešení budou slušná, či moudrá.

Návrat k epoše moudra, moudrých vládců, které dnes najdeme v Norsku či Bhútánu se jeví stále méně reálný. Privilegované skupiny inteligentních pomahačů mocných budou do okamžiku zlomu udržovat zdánlivý blahobyt pro všechny, a doufat, že ve scénáři budoucnosti budou zohledněny.

Naši budoucnost však určí výsledek souboje inteligentních řešení a těmi moudrými. Pokud podlehneme umělé inteligenci, vytvářené podle představ mocných, podobně jako současné zákony, bude většina obyvatel planety zotročena.

Zjišťuji, že jen mizivé procento lidí využívá vlastní přirozenou intuicí, tedy ví o moudru, a využívá moudrá řešení. Důležité je také, že necítí nabízená inteligentní řešení za správná. Ujišťuji vás, že moudrá řešení skutečně existují, a jsou až překvapivě jednoduchá. Jen nesmíme podlehnou falešným tvrzením mocných, kteří tisíce let šíří vlastní polopravdy pod závojem víry, se strategií – nevěřte sobě, nevěřte vlastní intuici, věřte našim inteligentním programům které jsme pro vás připravili.

Barbaři,  říjen 2023

Historie ukazuje, že každá říše udržovaná nosnou myšlenkou, uplatňovanými pravidly, kulturní tradicí a morálními zásadami, po svém rozkvětu a dosažení zlatého věku, upadá.

Nastává úpadek pravidel, tradic a zásad chování, vedoucí k epoše barbarství. Právě úpadek pravidel signalizuje nástup barbarů.

Dnes tu máme nadnárodní organizace, které zavádějí vlastní pravidla, neslučitelná se zásadami slušného soužití ve společnosti. Říše materializmu vzkvétající několik století, dosáhla na konci 20. století svého krátkého zlatého vrcholu. Ignorování duchovních tradic umožnilo nastolit věk majetku, pochybné absolutní priority ideologie materializmu. Jeho důsledkem je bezostyšné mediální směrování nepřesnými a falešnými zprávami, které má jediný cíl – zajištění potřebné většiny pro jeho vítězství i v dalších 'demokratických' volbách.

Věk zdánlivého blahobytu, za cenu otrocké práce pro vládce zeměkoule. Manipulace se všemi hodnotami, manipulace začínající výchovou ve školách, manipulace s životními cíli, 'nezbytnými' materiálními potřebami, manipulace se zdravím, iluze spravedlnosti pro běžné lidi.

Otázkou je – kdo jsou ti barbaři?

Neomezená moc peněz současné ideologie zkorumpovala mnohé. Není možné, aby finanční oligarchové bez pomoci ostatních získali vládu nad zeměkoulí. Rozhodující roli sehrávají žoldáci na všech úrovních společnosti. Od televizního komentátora šířícího falešné informace, přes lékaře ve službách farmaceutických koncernů, až k vládnoucím mafiím, všichni s životním cílem navršit svůj soukromý hmotný majetek na úkor ostatních.

Odhaduji, že nás slušných lidí je mnohem více, než těchto žoldáku. Jen naše ustupování, netečnost, nečinnost, nezájem umožňuje úpadek pravidel slušného soužití a růst moci barbarů.

Navrhuji následují sedmero nenásilného vystupování slušných :

1, neslušnosti neodpouštěj, ale můžeš dát milost

2, ignoruj neslušné příkazy

3, neřiď se nespravedlivými zákony

4, pomáhej slušným

5, nepoužij násilí

6, pomáhej odkrývat nepravdy a iluze

7, sdílej pravdivost, slušnost, dobrotu, vnímavost, angažovanost, odvahu a jednotu

Duše,  duben 2023

tedy mentální forma spojující osobní zkušenost s přenosem zážitků našich předků.

Každé moudro je formováno postupně – z návazných reakcích a jejich úspěšnosti – na spletenec široce propojených souvislostí, který produkuje akce okolního prostředí. Může obsahovat i zpětnovazební smyčky, kdy naše reakce vyvolají podněty k návazným reakcím okolí.

Vývoj života, moudra kosmu, je ovlivněn i náhodnou optimalizaci našeho chování, našich reflexů. Metodou pokus-omyl s podporou dříve získaných zkušeností, netestujeme zcela náhodně, ale vybíráme z možností bližších našemu odhadu, volíme řešení u kterých očekáváme dobrý výsledek.

Musíme rozlišovat mezi optimalizací celku/kosmu, lidí/druhu živých tvorů, a člověka/jedince.

Kosmos je univerzální optimalizací všech součástí přírody, včetně všech živých tvorů a jejich druhových reflexů a kolektivních vzorů chování.

Jednotlivé živočišné druhy si vytváří kolektivní mentální vzory, které v dané lokalitě umožňují optimální přežití. Utužují své zvyky, soubor reakcí výhodných v daném prostředí. Pokud dojde ke změně prostředí, přežijí ty druhy, které včas najdou novou optimální reakci. Přežití druhu je tak závislé na, v ten okamžik výhodné, reakci jedinců druhu která se rychle rozšíří.

S lidmi je to trochu jinak, zejména v posledních staletích se tento živočišný druh přemnožil. Nejenže narušuje globální podmínky života, významně ohrožuje ostatní živočichy, ale často i parazituje. Nebylo tomu tak vždy, naši předkové žili ohleduplněji, s vědomím, že musí ze svého okolí získávat k přežití potřebné potraviny a suroviny, nejen pro sebe, ale i pro potomky. Škoda, že již dlouho – asi 5 tisíc let – se lidé zvykají na jiný optimálnější způsob vlastního přežití, cestou vzájemného vykořisťování a poškozování, získáváním osobních výhod před ostatními.

Pokud z archeologických nálezů odvodíme periodu výskytu ohleduplného člověka na 100 tisíc let, pak je důležitý odhad – jak se nám rychle daří ničit původní kolektivní optimalizované zvyky. Pro západní svět bylo posledním připomenutím našich dřívějších zvyků období života Ježíše Krista.

Dnes není možné očekávat optimalizaci kolektivních celoplanetárních mentálních vzorů. Snad bylo před několika staletími možné odlišit lokální/národní vzory. Postupně však vzájemné vyvražďování (100 mil. lidí během 20. století) nechává zapomenout na jakékoliv jiné kolektivní šablony chování. Zdá se, že přežití jednotlivce je možné jen tak, že zahubí soupeře za honbou o potraviny a suroviny potřebné ke své představě o přežití. Tato nová představa o našich potřebách k přežití je samozřejmě falešná, vytvořená iluzemi materialistického chápání světa a sobeckými požadavky jednotlivců.

Člověk si po mnoho tisíc let formoval v boji o přežití své instinkty, vzory chování, dovednosti potřebné k přežití – mentální vzory. Souhrn těchto individuálních zkušeností je lidskou duší – mentální úrovní lidské existence, souborem individuálních mentálních programů. Tyto jsou dnes zejména v oblasti mezilidských vztahů deformovány, protože lidé se naučili využívat nepoctivé a neslušné triky. Mizí povědomí společných zájmů lidského druhu.

Pro pořádek zopakuji celkový obraz : moudro kosmu umožňuje náš život. Lidský organismus je řízen podvědomě tímto moudrem. Intuitivně mimosmyslově využívá toto optimalizované moudro. Jenže k přežití v reálném prostředí si musí lidé vytvořit rychlé reakce na nebezpečné situace – není možné „lovit“ intuitivně optimální řešení z kosmického moudra. Optimalizuje se tak soubor reflexního chování, archetypy na základě zkušeností. Ti co v souboji se lvem zemřeli z optimalizace vypadli. Ti co si pamatují jak v souboji zvítězit si tuto zkušenost fixují.

Lidská duše je tak ve své podstatě katalogem zážitků, které ji formovaly. Tyto vytváří i společné moudro které se – podle zdokumentovaných případu – šíří mezi jedinci ve stejném prostředí, obohacuje dovednosti druhu a nakonec i společné univerzálního moudro. 

Jedním produktem těchto postupných optimalizací je, že lidé si občas uvědomí zážitky svých předků. Mentální vzory jsou všude okolo nás, rezonují však jen s některými jedinci. Pokud jste uvažovali o reinkarnaci, tak je dobře možné, že jde o narezonování zážitků našich předků – v některých případech jistě velmi intenzivní.

Nebezpečný je přenos zážitků optimalizujících bezohlednost, vzájemné vykořisťování, zotročování, nebo i vyvražďování lidského druhu. Ale i takový je jistě možný, jen není naštěstí jisté, že zajistí lidem rozhodující výhody a jejich skupině přežití. Snad jde o slepou cestu bez budoucnosti, pak taková „moudrost“ nebude pro naše potomky zřetelná. Nezbývá než doufat, že si lidé uvědomí své priority a zvolí, nezávisle na propagandě mocných, cestu vzájemného porozumění, slušnosti, poctivosti a respektu.

O napojení,  březen 2023

Napojení na moudro, které zformovalo náš svět, umožnilo vznik živých forem, i naší existence.

Jak praktikovat tuto transformaci? Doporučuji nejprve si po krůčcích vytvářet základnu – opěrné pilíře vnímání světa bez iluzí.

Určitě v dnešní době nespoléhejte na sdělovací prostředky, tam se jistě nedovíte víc než různě propletené lobbistické názory. Tyto jsou vytvářeny a placeny pouze za účelem deformovat vaše rozumné představy.

Rozlišujte mezi třemi hladinami vnímání světa – naivní plné iluzí, rozumné a moudré.

První krokem k cíli bude naučit se rozlišovat mezi naivními a rozumnými představami. Zkuste zapojit selský rozum a své základní znalosti o světě, například co jste se učili ve škole, nebo co diskutujete s přáteli. Porovnávejte co je možné, a co se vám zdá spíše nereálné. Neváhejte diskutovat s blízkými a pokládat si jednotlivé dotazy, na které hledáte odpověď. Pátrejte v dostupných informačních zdrojích a po krůčcích hledejte odpovědi, které nebudou obsahovat rozpor v celkové představě. Tak odhalíte většinu naivních představ a mediálních lží.

Další krok je obtížnější, a každým rokem v současně rostoucí řízené dezinformovanosti, doprovázené duchovním úpadkem obyvatelstva, méně snadný. Rozhodující je, že Systém pod taktovkou vládců zeměkoule znemožňuje racionální rozhodování, a hrozí že bude lidem vnucen – jako univerzální soustava nařízení pro „jejich dobro“, jako „optimalizovaná umělá inteligence“. Tato je však pouhou iluzí, pokud zabraňuje racionálnímu chování. Systém cíleně degeneruje naše schopnosti, navozuje pochybnosti o možnosti jedince správně se rozhodnout, parazituje na skutečných lidských schopnostech.

Ptáte se, co je nutné v druhém kroku na cestě k napojení? - začít vnímat „střípky moudra“. Lidský organizmus je optimalizovanou soustavou vyrůstající z mikrosvěta a jeho optimalizovaných struktur. Život je dynamickou rovnováhou – reagující na okolní podmínky a interní signály k jeho udržení. Moudro ležící mimo hmotu přímo formuje potřebné hmotné a mentální struktury.

Ptáte se proč je toto moudro mimo hmotu? Pokud by to tak nebylo, narazili bychom na rozpor v celkové představě o tom jak funguje svět. Ujišťuji vás, že současná materialistická věda nemůže přiznat, že materie/hmota není základem světa. Ale ověřené chování energie a kvant energie v mikrosvětě jsou nezvratným důkazem, že hmotné struktury jsou druhotné. Prvotní je vývojem optimalizované moudro. Je to soubor informací uložených mimo hmotu. Tak nějak bychom mohli správně chápat pojem Bůh.

Dostáváme se ke kritickému bodu, který je pro většinu dnešních lidí jen obtížně „stravitelný“. Není v souladu s tím, co nás učili ve škole, ale je nám všem důvěrně známý. Intuitivně cítíme, vnímáme svět a co se děje okolo nás i naše pocity. Jen toto intuitivní vnímání je často v rozporu se současnou představou (materialistickým paradigmatem) jak funguje svět.

Zde je ukryt rozpor mezi racionálním, tedy rozumným, a moudrým, nebo také intuitivním.

To co nelze vyslovit, to co nelze popsat slovy … Moudří lidé během mnoha tisíciletí nejsou schopni slovy vyjádřit podstatu světa, mimosmyslové vnímání, intuitivní vhledy – napojení na kosmické universální moudro. Není nezbytně nutné označení, je však podstatou naší existence.

Praktikování intuitivních vhledů otevírá přeskok k napojení. Ptejte se těla, co by rádo? Praktikováním zjistíte, že nemusíte detailně rozmýšlet nějakou činnost, moudro přihraje potřebné detaily. Postupně pochopíte střípek moudra - „plavat s proudem“. Vnímejte, blokujte myšlení (navracení k nedořešeným problémům), nevytvářejte očekávání. Jen tak dáte správnou prioritu přicházejícím situacím a vyhnete se problémům.

Pokud pozorně sledujete svět okolo vás, zjišťujete mnoho zázraků. Mnoho z nich nechápete. Racionálně cvičený mozek však reaguje nejen na smyslové vjemy, ale zpracovává i signály mimosmyslové. Nejen mozek, celý živý organizmus vnímá všudypřítomné moudro.

Moudrý člověk si je vědom tohoto universálního moudra – je vědomý. To co z nás dělá živou bytost, je právě toto vědomí.

Kořeny spirituality,  únor 2023

Jakého máte ve skříni skrytého kostlivce? Pro mnoho z nás je to zažité zřetelné reálné zlo, které snad není vůlí boží ..

Jak rozluštit zdánlivé : Bůh toleruje zlo ...           Jak vnímat výkřiky : Z boží vůle …

Co existuje je nezpochybnitelné, co neexistuje není, kvantová informace je nesmazatelná.

Existuje, podhoubím realizací je jediná existence – moudro, Bůh, jediná univerzální pravda, kosmické moudro, nehmotné tedy i tendencím energiových působení oddělené ale řídící optimalizované informační pole.

Realizace, tedy všechny hmotné, duševní i duchovní formy jsou pouhými emergencemi, imanentními součástmi této jediné existence.

Nikdo nemá patent na boží vůli. Zlovolné výkřiky iniciující reálné zlo ve jménu nějaké ideologie pod heslem „Z boží vůle ...“ jsou zdrojem iluze, že snad máme mít obavu z nějakého pochybení univerzální existence. Nikdo však nezná a nemůže si osvojovat boží vůli.

Pokud se pokusí nějaké lidské ego (malé já) falešně narušit optimální realizace svými bláboly, nevyhnutelně realizuje zlo, které nemůže být boží vůlí. Tedy existence (velké Já) netoleruje zlo, jde o falešnou interpretaci, za kterou hledejme lidské pochybení.

viz Eckhart Tolle, např : https://www.youtube.com/watch?v=LFsPIj6pmcY

Naše globální doba, dopady cenzury všeobecného moudra a duchovních lidských hodnot,  leden 2023  

Dnes tu máme dezorientované zmanipulované voliče, jejichž většiny určují naší budoucnost. Pak tu máme skutečné vládce zeměkoule, se svými sobeckými celosvětovými zájmy.

Dříve jsme tu měli různé lokální diktatury s rozličnými statuty, s lokálními sobeckými zájmy. Proto se dříve vedly války lokální, nyní máme boj globální. Jak udržet globální boj na úrovni, aby nezničil vše, tedy i samotné vládce zeměkoule?

Vládcům se daří udržovat svou moc globální manipulací davů voličů. Tito skuteční vládci a jejich aparáty stratégů veřejnost nezná. Jejich zájmy udržují již lokálně davům veřejně známé osoby. Zvolené lokální loutkové vlády těchto pomahačů respektují globální sobecké zájmy a dostávají za to svůj žold. Důsledná cenzura nedovolí, aby na veřejnost pronikly myšlenky zpochybňující oficiální dogmata.

Je otázkou, jak dlouho tento stav falešné demokracie vydrží. Jak dlouho budou davy manipulovatelné? Odhaduji že do okamžiku, kdy vládci nebudou mít zájem nebo zdroje na údržbu jejich zdánlivého blahobytu.

Je to souboj s časem, zda se dříve podaří důmyslnou manipulací zotročit davy do dobrovolné postupné rezignace na vlastní existenci, nebo nastoupí chaotická samovolná globální likvidace davů – pro nedostatek skutečně k životu potřebných potravin a energií. Asi se vám nelíbí žádná varianta, ale jste jen součástí davu, jehož IQ je srovnatelné s nejnižším IQ jeho jedinců.

Proč? – Protože dávno zvolili tehdejší mocní pro své sobecké zájmy výhodnou materialistickou ideologii. Neměli s tím moc práce. Evropská církev již více než tisíc let parazitovala na davech ve svých sobeckých zájmech. Za tak dlouhou dobu se jí zdařilo vymazat z myslí davu skutečné vědomí Boha – moudra, bez kterého život neexistuje. Už nevíme, nechápeme skutečný význam tohoto pojmu – jedinečného společného moudra. Je to jasný důsledek rozporu mezi sobeckými zájmy a společným moudrem.

Pod vlivem materializmu jsme konvergovali k pojmům inteligence a rozum. Právě proto se davy neřídí společným moudrem, ale inteligencí jeho jedinců. Proto podléhají voliči tvrzením materialistických elit, které jsou vzdáleny pravdě. Dokonce i materialistická věda ignoruje pozorování a napomáhá manipulaci davů. Výsměchem je samozvané označení 'filozof' u člověka, který nechápe, že materializmus není filosofie, ale ideologie povyšují hmotu nad moudro - jak ubohé !

Inteligence je základem manipulace, inteligence degradovala v nepřítomnosti moudra davy na těžce ovladatelnou hrozbu vlastní existence. Snaží se z této slepé uličky vyklouznout naordinováním umělé inteligence, která davu přesně sdělí optimální řešení každé situace. Odhaduji, že tato falešná umělá inteligence se stane zákonem. Zákony vždy respektovaly zájmy mocných, tedy proč dnes nemá „umělá inteligence“ deklarovat zájmy současných vládců zeměkoule.

Ve všeobecné ztrátě moudra samovolně dochází k úpadku lidských hodnot. Badatelé mezilidských vztahů nacházejí příčinu problémů v nedostatku duchovních hodnot, povědomí všeobecného moudra. Ale jak může být přenášeno na další generace, když v reálném životě se cení inteligence, bezohlednost, jednání ve vlastním zájmu. Propagandou medií zmanipulování jedinci davů si neuvědomují, že bezohlednost ve svých vztazích a ve svém jednání k ostatním, není cestou do tlupy vládců zeměkoule.

Pokud z historických souvislostí odhadujeme, že současnou společnost čeká období barbarství, pak toto globální barbarství odstartovala inteligence. Vědci, kteří označí počítačovou hru „neuronová síť“ ve snaze slovně deklarovat její příslušnost k umělé inteligenci jen napomáhají nejen dezinformaci davu, ale i k degradaci vědy samotné.

Samozvaní materialističtí filozofové, podobně jako mnoho staletí i církevní manipulátoři, soustavně překrucují význam slov tak, aby nebyla možná komunikace. Přeci není potřeba si vyjasnit situaci a odhalit podstatu dnešních problémů a jejich příčin. Pak by hrozilo nebezpečí, že by lidé začali vnímat jedinečné společné moudro správně předávané i v poselství Jana Amose Komenského a jeho základních filosofických atributů – jednota, pravdivost, dobrota.

A jak si život užít v naději? 

Každý člověk si musí najít vlastní cestu, nepodléhat globálním dezinformacím.

Dobré je uvědomit si vlastní myšlení. Vnímat jednotlivé myšlenky a konfrontovat je s hledaným směrem individuální cesty k pochopení své vlastní existence.

Neberte informace vědeckých kapacit, nebo z naučných dokumentů za neotřesitelné pravdy. Vždy jsou veřejnosti vnucovány jen informace zapadající do dogmatických pouček a pravd falešné umělé inteligence. Teorie současné vědy a filozofie jsou jen neúplnou, zjednodušenou, a dokonce často i úmyslně nepřesnou interpretací skutečných pozorování přírodních dějů.

Je složité najít, ve spleti dezinformací a iluzí dnešní doby, o co se opřít. Začněte důvěřovat vlastní intuici. Odhalte, že myšlení tuto intuici ruší. Proč lékaři uvedou pacienta v kritickém stavu do kómatu – tělo bez myšlení, vlastní intuicí nasaje všeobecné moudro a napomůže harmonizaci a uzdravení.

Je docela dobře možné, že pokud pronikne k všeobecnému moudru větší množství lidí, že tato zkušenost pronikne, podle ověřeného jevu „sta opic“, do davů.

Co je ono všeobecné moudro, které je v pozadí všeho, tedy nejen hmoty, ale i našeho života? 

Vysvětlení předpokládá, že se nejen oprostíte od současného vědeckého paradigmatu, ale musíte mít docela široké znalosti o přírodních dějích. Navíc i schopnost odlišit ve vědeckých sděleních napozorované skutečnosti od jejich materialistické interpretace.

Jako příklad uvedu jaderné experimenty, které probíhají tak, že se měří energie. Při určité hodnotě energie dojde ke změně v chování pozorované látky. Při interpretaci se zpravidla převádí energie pomocí Einsteinova vztahu mc2 na hmotnost. Dostáváme tak celou zoologickou zahradu různých hmotných částic, které však nejsou hmotnostmi elementárních částic, ale kvanty energie.

Kvantová fyzika je snůškou takových zavádějících interpretací. Vše proto, aby se zdůraznila hmota, jako základ našeho světa. Pravdou ale je, že základem je energie. Jenže není v tom sama, jde také o informace. A k tomu fyzici nemají úplně jasno, co to ta energie vlastně je. Nemluvím o laické veřejnosti, která dnes využívá tento termín v mnoha podobách v různých oblastech života.

Tak je nutné vyjasnit si nejen pojem energie, ale i pojem informace, abychom začali chápat, jak funguje ten náš svět. Navrhuji následující definici.

Energie je platidlem a informace nehmotnou předlohou, dispozicí k vytváření struktur.

Svět funguje tak, že při jisté hustotě energie jsou realizovány struktury podle dostupných informací. Celý vesmír i naše těla jsou hmotnými realizacemi informací. Navíc je živá hmota udržována v dynamické rovnováze hmotné i mentální, podle dostupných vzorů – informačních předloh nejen hmotných struktur, ale i mentálních dovedností a šablon.

Všeobecné moudro je optimalizovaným souborem informací. Vývoj světa je neustálou optimalizací souboru informací, tedy informačního pole (Kosmu).

Experimentální potvrzení této představy již vědci zajistili. V kvantovém mikrosvětě, ve kterém se vynořují struktury nám známého makrosvěta, pozorujeme dva pozoruhodné jevy, které jsou v makrosvětě nepochopitelné, neočekávané a proto podivné. Je napozorováno, že kvantové informace jsou nesmazatelné. Také pozorujeme, že kvantové informace nejsou omezeny rychlostí šíření /Nobelova cena za fyziku 2022/. Na rozdíl od hmotných realizací jsou všude ve Vesmíru k dispozici okamžitě . Tak je zřejmé, že informace jsou na energii nezávislé. Energie a z ní realizovaná hmota již mají omezenou rychlost šíření. Proto prosím rozlišujme mezi informaci a signálem neseným například energií elektromagnetického pole.

Informace není vázána na čas, prostor, ani energii. Jde o čistou moudrost, informačního podhoubí ze kterého probíhá, za přítomnosti energie, vytváření hmotných i mentálních struktur. Informační pole, tedy všeobecné moudro, je předlohou hmoty, není její součástí, protože je na hmotě nezávislé. Za platnosti těchto, pozorováními potvrzených faktů, jsme nuceni zavrhnout současné materialistické paradigma, které vychází z mylné představy, že hmota je víc než moudro. Pozorování přírodních dějů jasně dokumentují, že je tomu opačně – moudro vytváří hmotu.

Slova a jejich význam,   prosinec 2022

Aristoteles … . . . . . . . . . . . a dnes

DUCH                                    DUCH – spirituální - moudro

DUŠE                                     DUŠE – mentální – psychika/myšlenky

ŽIVOČICHOVÉ                      ---        (živočichové s duší/reflexy)

VĚCI                                         ---        (hmota bez duše)

HMOTA                                 HMOTA

Duše je souhrnem programů – rutin – reflexů, které umožňují živočichům přežít, u člověka doplněné o archetypy – typické formy chování.

Lidská duše je vědomá – kolektivní vědomí umožňuje jednání a komunikaci (v rámci obvyklých významů gest a slov).

Vědomí je souhrnem myšlení - zpracování informací smyslového vnímání, a intuice - vnímání univerzálního moudra mimosmyslově.

Všimněme si dále těchto slov ve sloupcích rozdílných strategií :

MOUDROST                                                     CHYTROST

PRAVDIVOST                                                   INTELIGENCE

JEDNOTA                                                          ZVÝHODNĚNÍ

VĚDĚT                                                                VĚŘIT

VNÍMAVOST                                                     MYŠLENÍ

PRAVDA                                                             ILUZE

shromažďování moudra                                  paradigma

touha vědět                                                         vzory chápání (trans)

FILO SOFIE                                                        IDEO LOGIE

SPIRITUALITA                                                  VÍRA

Strategie výrazů pravého sloupce je racionální/rozumnou taktikou inteligence, která parazituje ve společnosti. Využívá chytrost k vlastnímu zvýhodnění, tedy i obohacování.

Termíny levého sloupce zrcadlí slušné záměry moudré společnosti.

Cílem filosofie je nezaujaté zkoumání přírodních dějů a odhalování jejich souvislostí. Postupně bychom touto cestou měli proniknout k principům, kterými je příroda řízena a optimalizována – k moudrosti, která nakonec umožňuje i naši existenci.

Předpokládejme, že moudro reprezentují všechny informace nashromážděné během evoluce Kosmu. Vesmír je pouze hmotnou realizací kosmického moudra, které nese informace o vhodných optimalizovaných strukturách pro všechny speciální prostředí. Ukazuje se, že klíčovým parametrem prostředí je jeho hustota energie. Energie je platidlem umožňujícím realizaci a stabilitu hmotných struktur a rostlin, i dynamickou stabilitu živočichů.

Kosmos není hmotný, je to paměť informací uložených v jeho topologii, protože jen topologie umožňuje jednoznačný zápis informace. Informace je protikladem symetrie, či homogenity, která nenese žádnou informaci. Informace jsou nehmotné dispozice/matrice k formování - emergenci struktur za přítomnosti energie. Vznikají pak optimalizované struktury nejen hmotné, ale i mentální. Informace nejsou vázány na prostor a čas, jsou přítomny všude a okamžitě, to je vlastnost a důsledek topologie Kosmu.

Kosmos je dynamicky navázán na všechny pokusy o neustálou optimalizaci stávajících struktur ve speciálních okolních podmínkách/prostředí, a výhodné odolné mutace zvýhodňuje během následných emergencí.

Důkazem emergence struktur nacházíme v kvantové fyzice – jev spontánní narušení symetrie, během změny hustoty energie. Informace o tom, jaká vznikne struktura je podle současného materialistického paradigmatu vlastností hmoty. Toto paradigma je však plné paradoxů, které odhalují jeho neudržitelnost.

Zásadní je, že ověřená pozorování kvantové provázanosti (Nobelova cena za fyziku 2022), jsou neslučitelná s představou, že hmota/energie je současně nositelem informace. I další dogmata a „nepochopitelné paradoxy“ koryfejů materialistické fyziky již mnoho desetiletí blokují chápání světa, přírody a všech procesů umožňujících život. Například jimi hlásaný růst entropie je neslučitelný s pozorováními přírodních dějů, které opětovně dokládají, že všechny základní fyzikální interakce entropii snižují.

Materialistická věda vychází z omylu – nesprávné myšlenky/ideje, že hmota je rozhodující entitou Vesmíru. Tato ideologie způsobuje stav transu dnešní společnosti, formovaný výchovou ve školách a sdělovacích prostředcích, ve kterém nezbylo místo pro spiritualitu – kosmické moudro – Boha, jak jej vnímali a nazvali naši předkové.

Vždyť šlo vždy 'jen' o majetek a peníze. Křesťanský církevní aparát potlačuje spiritualitu více než 1000 let. Nahrazuje ji vírou, zaslepením cítění prostého lidu, tak aby podlehl iluzím církevních dogmat umožňujících církvi bezostyšné shromažďování majetku. Dokonce jim podlehl i René Descart, když nepochopil význam pojmu Bůh, a nabídnul světu pomatenou filozofii - materializmus, který vyhovoval a vyhovuje světským mocným k jedinému a základnímu účelu – shromažďování majetku. Neslušnou taktikou inteligence je matoucí materialistické paradigma – ideologie neslučitelná s pozorováním přírodních dějů. Ideologie plná mylných interpretací a paradoxů.

Jan Amos Komenský – Descartův současník , formuloval filosofii se základními atributy - jednota, pravdivost, dobrota – ta však mocným nevoněla …

Vracím se opět k úvaze, co je zhoubnější – zda církevní dogmata nahrazující spiritualitu (tedy vnímání Boha) vírou v Boha, nebo materialistické dogma nadřazenosti hmoty, které je zdrojem mnoha iluzí navozujících stav trasu naší společnosti.

Dvě cesty,   listopad 2022

Vždy máme volbu.

BlackRock nebo YellowEmpire tedy vymývání mozku nebo špiclování. Falešná demokracie nebo osvícená diktatura.

Zkuste si vyjasnit svůj současný pocit, jak chápat dnešní dobu? Úžasný technologický pokrok, blahobyt bez velké námahy. Za jakou cenu?

Jen stěží odhalíte, že se západní civilizace nachází ve stavu transu. Ale je to bohužel pravda. Ve škole nám nadrilovali poučky, o kterých se zkrátka nepochybuje, tedy demokratická většina o nich nepochybuje. Současné paradigma je přece vědecky ověřené.

Rozpor nastává při pozorování přírody okolo nás. Ta není v souladu s vědeckými představami. Poznatky, ke kterým dospěli fyzici letos ocenění Nobelovou cenou, interpretuje vědecká komunita jako 'nepochopitelné', ale jde o skutečně pozorované děje.

Demokratická většina voličů však již přivykla, že slyší od koryfejů vědy o různých paradoxech. Situace je však vážná, paradigma – tedy poučky, jak chápat svět – se otřásá v základech. Připočtěte si k tomu současnou populistickou mediální demagogii. Co se vůbec začínající adept o zkoumání přírody okolo nás vůbec dozví, co se dozví dychtiví posluchači populárních vědeckých přednášek. Kde všude byly ignorovány, jako paradigmatu nevyhovující, alternativní interpretace pozorovaných dějů.

Naší 'materialistické realitě' je skutečně nejblíže stav transu, opojení z materialistického paradigmatu, které je však v rozporu s pozorováním přírodních dějů a procesů.

Přiznejme si konečně, že hmota tedy ani energie nejsou rozhodující podstaty našeho světa. K pochopení pozorovaných skutečností je potřeba nehmotnou podstatu, kterou můžeme nazvat různě. Skuteční badatelé ji umisťují do topologie Kosmu a nazývají informační pole. Hmotný Vesmír jak jej popisuje současná věda je pouze hmotným/energiovým projevem klíčových nehmotných informací Kosmu.

Pro laika je nejlépe uchopitelné označení – moudro vývoje Kosmu, tedy i našeho světa, optimalizované na podmínky prostředí, ve kterých žijeme. Pokud skutečně zjišťujeme jak je udržován v dynamické rovnováze lidský organizmus, pak nezbývá než přiznat, že jde o extrémně optimalizovaný proces. Současná západní medicína jej určitě nevnímá, ani nevyužívá. Stoupenci materialistického paradigmatu si jej vysvětlují jako 'zázrak', bez ambice jej dešifrovat. Skutečně leží mimo jejich ideologii s falešnou ideou, že hmota je podstatou naší existence.

Takže tuto 'materialistickou' cestu bych označil za slepou. Jak však procitnout z transu? Jak se vrátit ke vnímání nehmotných, mimosmyslových podnětů, optimalizovaných informací, jak oprášit intuici, spiritualitu, moudro, a ignorovat racionální podněty našeho myšlení? Jaký zázračný proutek nás nechá procitnout z transu opěvujícího inteligenci a majetky a ukáže na moudro a spiritualitu jako klíčové esence našeho bytí?

Moudří lidé tvrdí, že se nabízejí dvě cesty.

První je spirituální – duchovní. Otevřené vnímání mimosmyslových podnětů nás může přivést k napojení na moudro Kosmu. Jenže lidé ovlivnění mnoha staletími víry v Boha, falešnou ideologií církevní inteligence, která nechala významně zapomenout na vnímání Boha, spiritualitu, optimalizované informace Kosmu, jen stěží dosáhnou jistoty – napojení na moudro Kosmu.

Mohu konstatovat, že tato duchovní cesta není úspěšná. Z pozorování přírodních dějů je zdokumentován spirituální přeskok dovednosti z komunity 'sta opic' do univerzálního informačního pole – moudra Kosmu, tedy i na zbytek Zeměkoule. Vzhledem k současnému stavu duchovní úrovně lidstva neexistuje sto spirituálních lidí, kteří by dosáhli jistoty vnímání Boha, tedy moudra Kosmu.

Druhou cestou, kterou šel například Džiddú Krišnamúrti, je odkrývání iluzí stávajících představ, probuzení z transu. I tato cesta není dosud úspěšná, lidstvo nezachvátila dovednost rozpoznat skutečnou podstatu našeho bytí, protože se nenašla stovka moudrých lidí, kteří by pronikli spletí iluzí současného paradigmatu.

Co s tím? Jaké máme reálné možnosti? Opět dvě cesty.

První – elity /rodiny Rockefellerů, Morganů, atd./ ovládající BlackRock s mediálním ovládáním demokratických většin voličů, které dbají jen na to, aby nespokojenost lidstva nevedla ke zničení Zeměkoule, tedy i jich samotných. Lidé v jejich scénáři budou jen otroky, postupně přizpůsobovanými tak, aby zajistili jediné – dobrý život elit a jejich pomocníků. Odhaduji, že většina lidí si svůj život moc neužije.

Druhá – žlutá rasa (YellowEmpire), podle historických předpovědí ovládne Zemi. Dnes v podobě, že BRICS získá rozhodující vliv nad Zeměkoulí. Tedy návrat k 'drsné' moudrosti věků. Uvědomme si, jak asi udržovali šamani a náčelníci přežití kmene. Nepohodlní buřiči byli 'náhodou' vybráni za oběti, sloužící k naklonění přízně bohů. Dnes více než 1,5 milionů státních zaměstnanců v Číně špicluje více než 1,5 miliardy Číňanů. Kontroluje každý 'klik', každý 'laik'. Nepohodlní nedostanou lístek na vlak, nedosáhnou na běžné 'výhody', postupně jsou izolováni. Většina lidí však bude žít v rámci možností dobře.

Pokračujte, nebo si zvolte jinou cestu ...

Kruh falešných iluzí se uzavírá,  říjen 2022

Základem filosofie je pozorování přírody okolo nás. Následuje skládání mozaiky představ s ambicí postupného vnikání do přírodních dějů.

Pokud se dostáváme k paradoxům, jako dnešní „věda“, pak je něco špatně. Ignorování napozorovaných skutečností, případně jejich označení za paradox, je pouze pokračování v nesprávném směru pohybu ve slepé uličce falešných představ a nesprávných předpokladů.

Pokud fyzikové ignorují, že základní fyzikální interakce snižují entropii, když samotná pozorování boří falešné materialistické dogma růstu entropie, pak je materialistické paradigma neudržitelné.

Jsou mnohá pozorování, která jasně dokumentují, že hmota není rozhodující entitou. Není pochyb o tom, že homeopatika léčí. Mělo by zkoumat proč jsou účinnější pro zvířata než pro lidi. Pak by snad „vědci“ přestali omílat placebo efekt, a mohli zkoumat vliv blokující lidské psychiky. Samotný fakt, že jsou homeopatika účinná, znamená diskvalifikaci materialistických představ.

Pozorované „zázraky“ v biologii nebo medicíně jsou přirozené, jsou jen nepopsatelné a nepochopitelné z pozice současného paradigmatu.

Kde se stala chyba, kdy jsme opustili skutečnou filosofii – nezaujaté zkoumání přírodních dějů? Kdy byl poražen zdravý selský rozum? Kdo měl a má zájem o šíření nepravdivých skutečností a dogmaticky prosazuje falešné interpretace pozorovaných jevů?

Pokud se oprostíte od mantinelů materialistického vymývání mozku na školách a vzdělávacích institucích velebících inteligenci, kdy úspěšnost člověka je měřená pouze výší jeho bankovního konta, jen pak uniknete z kruhu falešných iluzí.

Inteligence, jako nástroj zajišťující výhodu proti ostatním, může být zdrojem materiálního zabezpečení, nesmí však zdegenerovat k bezohlednosti.

Zpět ke klíčové otázce – kdy společnost ztratila zdravý rozum, opustila cestu rozumného rozvoje a vstoupila do slepé uličky? V okamžiku, když přestala mít na zřeteli přirozené potřeby člověka, když zmizel respekt a slušnost.

Bylo to selhání inteligence. Zvolila velmi rafinovanou taktiku - omezování přirozené spirituality prostého lidu - apelujíc místo toho na jeho víru a rozum.

Omezování přirozené spirituality prostého lidu je největším zločinem dějin lidské rasy. Zákazy spirituálních setkání, vnímání duchovního ukotvení, bylo nahrazeno zástupnou vírou, která byla manipulována potřebami inteligence, představitelů církví.

Je otázkou, zda věrozvěstové Cyril a Metoděj v české kotlině nebyli ve skutečnosti nástrojem degenerace přirozené spirituality obyvatelstva. Odhaduji, že mistr Jan Hus měl v tomto jasno.

Evropská světská inteligence ve svůj prospěch využila myšlenek Reného Descarta - který ve své době měl oponenty s odlišným vnímáním a interpretací světa, a neměl jasno co je skryto pod pojmem Bůh - k odtržení hmoty od „duchovna“, které ponechali církvím. Tak si ve skutečnosti rozdělili sféry vlivu a hmotné majetky.

Je otázkou, co je destruktivnější. Zda víra v Boha, bez spirituality, jak ji praktikují církve, nebo víra ve hmotu, jak ji praktikuje inteligence.

Jisté je jen to, že materializmus není filosofii, ale ideologií s falešnou myšlenkou – hmoty, jako základní entity. Současná „věda“ je pouhou služkou této ideologie.

Pokud se nevrátíme k intuitivnímu vnímání světa, přirozené spiritualitě, Bohu zastřešujícímu moudro předchozí evoluce světa-přírody-kosmu, nemáme naději, ani budoucnost.

Sofia - matka moudra a základní filosofie,  květen 2022

Obsahem filosofie je slovní vyjádření lidského vědomí. Vědomí, niterné ukotvení naší existence bez narušení myšlenkami, myslí.

Základním zdrojem filosofie je vnímání, přímé navázání na moudro přírody, vědomí univerzální jednoty, důvěra intuici našich předků a její nestranné každodenní ověřování. Jediným cenzorem filosofie je praktický život, nerušený myslí – myšlenkovými falešnými logickými konstrukcemi – iluzemi.

Soupeřem filosofie byla a je vždy ideologie. Idea, falešná představa, nesprávná myšlenka narušující moudrý život.

Příkladem ideologie je církevní deformace vnímání Boha do polohy víry v objekt Boha mimo nás. Vnímání přírodních souvislostí se můžeme pokoušet optimalizovat, ale zůstane vždy subjektivní, proto je pro každého člověka vjem Boha vždy přímý, jemu vlastní.

Materializmus je samozřejmě ideologií, materialismus není filosofií, protože jeho centrálním omylem, je myšlenka priority hmoty. Víra v prvotnost hmoty s sebou přináší řadu paradoxů, hlavně však dogma nepoznatelnosti přírodních souvislostí. Toto dogma je však přímým důsledkem deformující myšlenky nadřazenosti hmoty.

To, že údajná „materialistická filozofie“ specifikuje jakým způsobem zkoumat přírodní děje, ji demaskuje jako ideologii.

Filosofie musí obsáhnou veškeré poznatky a zkušenosti lidského bádání, sledování přírodních dějů a možných kauzálních vazeb. Hlavním měřítkem pravdivosti předkládaných vědeckých hypotéz musí být jejich univerzalita, vnímání všech souvislostí pozorovaných skutečností. Není možné, aby filosofie regulovala vědecké bádání. Vědecké závěry, soulad našich představ s reálným světem vytváří a reguluje obsah filosofie.

Vítězství inteligence nad moudrem, duben 2022

tedy jednotlivce nad ostatními, mocných nad vědomými, nebo přesněji selhání inteligence, je důvodem současné kritické situace ve společnosti, a může vést k zániku lidské civilizace na naší planetě.

Člověk rozumný – Homo sapiens, opírající se o svůj mozek, o svou inteligenci, soutěží, a vítězí v boji sám proti sobě. Pojem „Inteligence“ má neustále zřetelnější význam a stabilnější obsah – schopnost manipulovat s ostatními ve svůj prospěch.

Taková manipulace nutně znamená znehodnocení významu slov pravda a spravedlnost. Moudří lidé je v dávných dobách ctili, dnešní inteligenci slouží jen k ovládání ostatních.

Znehodnocen je i obsah filozofie takové doby. Již to nemůže být moudro a láska k vědění. Současná věda má jiný obsah než vědění. Vědění – obsahující moudrost lidí vědomých – to je vymýváno vědeckým vzděláním. Vzdělání je nástrojem inteligence k destrukci původních významů pojmů 'pravda', 'spravedlnost', i 'filozofie'.

Objasnění postupného vítězství inteligence nad moudrem zdokumentuji historií posledních staletí. Moudro nesené obsahem křesťanského desatera bylo životní filosofií stabilizovanou spirituálními vjemy evropských lidí před 15 stoletími. Podobné moudro bylo obsahem vědomí severoamerických indiánu, a všech 'primitivních' kmenů, které 'civilizovaná' inteligence likviduje.

Evropská církevní inteligence přepsala bibli, zakázala spirituální obřady a nahradila vědomí Boha vírou v Boha. Převýchovou během kázání v kostelech se cíleně vklínila mezi člověka a Boha. Odtrhla obyčejného člověka od přirozeného, moudrého vnímání Boha. Spirituální rituály byly nahrazený povrchními ceremoniemi. Lidé vědomí Boha se stali nepříteli církve a byli upalováni na hranicích. Vlastí církevní inteligence se stalo pozemské materiální bohatství. Vlastí vědomých obyčejných lidí zůstává univerzální nemateriální moudro.

Severoameričtí kolonizátoři jsou nejen synonymem genocidy původního obyvatelstva, ale i iniciátoři rasismu. Masový příliv černých „otroků“ plně podřízených mocným bílým okupantům původně indiánských území byl počátkem cílené inteligentní (pro bílé elity výhodné) rasové segregace.

Není náhodné, že vedle církevních elit se v Evropě – centru inteligentních tendencí novověku – formovala konkurenční vrstva majetných. Ti využili deformované představy Boha filozofujícího Reného Descarta, k etablování konkurenční ideologie. Vedle deformovaného křesťanství církve s vírou v Boha, vzniká deformované vědění – materialistická věda s vírou ve hmotu.

Univerzální filosofie, láska k vědění o celku ducha-duše-hmoty, je nahrazena materialistickou filozofií - s láskou ke hmotě, opomíjející duševní a zejména klíčovou duchovní/spirituální hladinu celku. Jednota byla nahrazena falešnou iluzí, filosofie byla nahrazena ideologií materializmu, materialistickým filozofováním.

Dnešní doba je charakteristická posunem významu slov – odlišnou sémantikou zakořeněných termínů. Deformace filosofie s sebou přináší nutnost deformovat pochopení světa, jak bylo stabilizováno filosofií moudrých před mnoha staletími – od oblasti dnešní Číny, přes povodí Nilu, Eufratu a Tigridu, až po Atény a Řím.

V Evropě, oblasti tehdy obývané barbarskými kmeny, bez kultury a vzdělání, později pod vlivem církevní inteligence došlo k historickému odklonu od moudra, dnes intenzivně stimulovanému materialistickou vědou, který může znamenat konec civilizace na planetě Země.

Existuje jediná schůdná cesta do budoucnosti lidstva – návrat k moudru. Jen vítězství moudra nad inteligencí může být naší záchranou.

Cíle obnovy moudra :

1, obnova přímé spirituální vazby člověka a přírody, tedy Boha, zánik církví, obnova spirituálních obřadů a center duchovního moudra

2, obnova základních morálních principů, které budou rovné všem, zánik justice a nesrozumitelných zákonů

3, obnova vzájemné důvěry – univerzální informovanost ve veřejném prostoru, zánik cenzury a mediálních dezinformací

4, nedotknutelnost soukromí a osobního majetku slučitelného s potřebami moudrého života jednotlivce, přerozdělení majetku překračujícího běžný životní standard

5, společné bezúplatné využívání přírodních zdrojů

6, samostatnost místních komunit, volná směnitelnost zboží a služeb

7, vědecké zkoumání bez limitů – všechny metody jsou možné, rozhodující je pozorování - sledování dějů a souvislostí nejen na úrovni hmoty, ale klíčového vlivu informací, a procesů mentální a spirituální úrovně živé hmoty

Léčení, uzdravování, lékaři a zdravotnictví,  únor 2022

A. stav zdravotnictví

Zdravotní systém je přetížený – lékaři nestíhají nejen péči o pacienty, ale ani vlastní aktualizaci – nové přístroje, nové léčebné možnosti, nové administrativní bloky zdravotních pojišťoven znemožňující optimální léčbu i v rámci současného systému. Lékaři pod tlakem farmakoncernů, a černá magie dnešního materializmu přetváří od nepaměti prodělečný sektor společnosti na ziskový – pacienti za to platí nejen penězi, ale i svým zdravím !

Akutní západní medicína zaznamenává zdánlivé úspěchy. Jenže, jak by dopadla ve srovnání s celostní medicínou v moudré společnosti ? Jaké nemoci by zbyly, pokud by se lidé včas věnovali prevenci svých rizikových zdravotních faktorů (somatotyp signalizuje kritická místa fyzického těla) ??

Chronické nemoci školní medicína doživotně potírá chemikáliemi, které pacienta nikdy neuzdraví.

B. metody uzdravování

Lidský organizmus je okamžitě dolaďován soustavou provázaných kvantově řízených zpětných vazeb. Vlivy okolního prostředí ladí optimální vlastnosti těla dlouhodoběji.

Kvantové řízení znamená optimalizaci energiových toků a tvorbu optimálních tělesných struktur na základě podprahových informací celostní spirituální hladiny. Nemoc je narušením optimálního řízení - rozhodující pro uzdravení je, zda změny organizmu jsou vratné.

B1. 'Vědecká' západní medicína

orientovaná na hmotné struktury o rozměrech mnohonásobně větších, než jsou velikosti kvantových řídících struktur, proto vůbec neaspiruje na rozlišení aktuálních poruch v řízení organizmu. Nejenže ignoruje řídící kvantové signály, dokonce si ani nepomáhá sledováním změn energiových toků, ani měřením narušení celkového elektromagnetického pole lidského těla. Léky - chemické sloučeniny vyráběné (i pomocí nanotechnologií) na míru rozlišovaných makrostruktur – nejsou schopny působit na koherentní úrovni kvantové homeostáze – a zákonitě způsobují v organizmu více škod než užitku. Diagnostika zpravidla ignoruje mentální složku nemoci a odhalí až narušené látkové struktury, to až když nemoc postoupila do nevratného stádia – proto často nastupuje chirurgie …

B2. Tradiční čínská medicína, akupunktura, EAV

je ucelená celostní uzdravovací metoda s důrazem na prevenci onemocnění. TČM je praktickou realizací skutečné všeobsahující filosofie. Diagnostika využívá aktuální tělesné projevy včetně mentálních. Důležitá je znalost životního stylu pacienta. Terapií je akupunktura – ovlivnění akupunkturních drah eletromagnetického řízení organizmu.

B3. Lidové léčitelství – bylinkářství, antroposofická medicína

je nashromážděné moudro místních uzdravovacích technik. Diagnostika si všímá objektivních tělesných i mentálních projevů. Metody vychází z celostního chápání lidského organizmu.

B4. Homeopatie

praktická uzdravovací technika pracující na celostní úrovni. Na základě tělesného a mentálního zařazení klienta volí homeopat, pro aktuální zdravotní problém, optimální lék (informaci) umožňující návrat do homeostáze – stavu optimální regulace organizmu.

B5. Léčitelství

úspěšně praktikují jedinci se spirituálními schopnostmi. Léčitel navázáním na nemocného diagnostikuje jeho narušené regulační vazby a přímo, nebo ve spolupráci s klientem, opravuje.

B6. Biorezonance

je celostní diagnostická a terapeutická metoda . Zkušený terapeut, který si osvojil techniku kineziologie (vyhodnocování informačních signálů od klienta vlastní svalovou reakcí), je schopen přesně diagnostikovat mentální i materiální poruchy lidského organizmu. Také je schopen vytestovat optimální lék, bylinu nebo homeopatikum. Rovněž rozliší nesprávně předepsané léčivo. Ideální technologickou podporou této metody je přístroj Bicom – ten nabízí nejen soustavu testovacích vzorků pro diagnostiku poruch organizmu – ale i uzdravovací programy pro jednotlivé poruchy, elektromagnetické frekvence přenášené přes plošné elektrody na klienta, případně frekvence katalyzující přenos informací do postiženého organizmu.

C. Doporučení

1. myslete na prevenci – zdravý životní styl, cvičení (či-kung), akupunktura, Bicom

2. vyhýbejte se lékařům oficiální západní školní medicíny, potřebujete je jen pro vystavování pracovních neschopenek

3. najděte si na základě doporučení známých úspěšného homeopata, léčitele, nebo dobrého terapeuta s Bicomem

4. nemoci se zbavíte nejrychleji, pokud reagujete na příznaky okamžitě – používejte známá homeopatika, v potenci do 30CH nemohou uškodit (výrobce AKH)

5. pobyt v nemocnici – nejvíce lidí umírá v nemocnicích !

5a, plánovaný – připravte se se svým 'doktorem' – viz bod 3

5b, akutní – co nejdříve se spojte se svým léčitelem, homeopatem ..

6. pokud vám oficiální doktor předepíše lék, konzultujte se svým 'doktorem', zda je nutné jej užívat, případně jaké jsou alternativní možnosti léčby

D. Závěr

Současná západní medicína a celý zdravotní systém je orientován na hmotu. Není tak z principu připraven ovlivňovat soustavu provázaných kvantových informačních zpětnovazebních řetězců stabilizujících dynamickou rovnováhu živé hmoty. Vyučovaná materialistická medicína není schopna diagnostikovat počáteční fázi narušení homeostáze, tak reaguje až na rozsáhlá narušení organizmu, tato jsou pak zpravidla nevratná.

Zdravotní systém pod kapitálovým vlivem upřednostňuje zisky a tak nutně pracuje proti nemocným. Lékaři omezeni pravidly zdravotních pojišťoven, v síti úplatků farmaceutického průmyslu, ztrácí nejen důvěru obyvatelstva, ale i vlastní tvář.

Tento stav není možné opravit zapojením některých celostních, spirituálně orientovaných léčebných metod. Jediným možným postupem je začlenit výhodné léčebné postupy západní medicíny do soustavy péče o zdraví celostní medicíny, respektující způsob udržování dynamické rovnováhy živé hmoty na kvantově koherentní hladině řízené optimálními informacemi spirituální úrovně, uznat mentální vliv většiny nemocí, a využít ke včasné diagnostice i terapii narušené regulace organizmu biorezonanční metodu.

Snaha ovlivňovat organizmus nemocného chemickými postupy, případně pomocí biochemických nanotechnologií zůstane vždy příliš hrubá, nebezpečná, neadekvátní. Takto vyvinutá léčiva i léčebné metody jsou poplatné nepochopení podstaty naší existence. Nejsme hmotné, ale informační entity.

O našich možnostech,  leden 2022

Současná situace je svízelná, nikoliv beznadějná. Dokonce ji může využít k novému směru naší existence. Klíčové profese, jako například učitelé, vyhodnocují současný stav jako nadnárodní covidový terorizmus a někteří hledají řešení. Vzniká paralelní školství. Sledujme tuto tendenci a podporujme ji, protože mnohé další profese cítí podobné tlaky, a hledají jak jim čelit.

Vytvořme si vedle mediální, svoji vlastní realitu. Vytvořme reálnou opozici současným nadnárodním zájmům elit, které nám vnucovala předchozí vláda, a ve stejném stylu pokračuje i nová vláda. Jen na základě selského rozumu a vlastní intuice se můžeme vzájemně utvrzovat v reálných základech paralelního způsobu přežití. Můžeme využít nezfalšovaných údajů k podpoře našich jistot, ty však musí být vystavěny z našich reálných zkušeností. Vytvořme místní komunity a diskutujme palčivé problémy, komunikujme a využijme dostupných pravdivých, přímo ověřitelných informací.

Hlavně redukujme mediálně rozsévaný strach. Ujistěme se, že nejsme v ohrožení. Aktuálně si zjistěme, zda je vůbec pravděpodobné, že náš život ohrožuje nějaký virus. Pokud jsme již virózu prodělali, určitě již nejsme v ohrožení, i kdyby šlo i Covid19. Nejste si jisti, zda jste již po této viróze, pak si to nechte potvrdit biorezonancí. Najděte si v blízkosti terapeuta s přístrojem Bicom, pokud má testovací ampuli Covid, pak identifikuje toto vaše onemocnění i když by bylo staršího data.

Každý zodpovědný praktický lékař vám potvrdí, že prodělání virózy je nejlepší ochranou, jak optimalizovat svůj imunitní systém. Že očkování není moc účinné proti virovým infekcím protože dochází k mutacím viru, a že vyzkoušená vakcína je optimální ochrana jen proti bakteriálním infekcím, vám řekne každý skutečný odborník v tomto oboru. Samozřejmě, že systémem strachu citovaní „mediální odborníci“ říkají to, za co jsou placeni. Samozřejmě že očerní i biorezonanci, jako se to naučili u homeopatie – jen tyto léčebné metody nepodléhají kritice samozvaných odborníků, jejich testem jsou prakticky ověřitelné výsledky.

Proto vytvořme místní komunity jako místa pro komunikaci a sdílení pravdivých informací. Sledujme aktivity a informace Zdravého fóra, hnutí Cesta, prolibertate.cz nebo hnutí Prameny.

Našim zájmem musí zůstat informovanost a vzájemné utvrzování o reálné situaci. Navažme na esenciální atributy života deklarované Janem Amosem Komenským – jednota, pravdivost, dobrota.

O naší situaci,  prosinec 2021

Nepropadejme panice, buďme realističtí a uvědomme si, že již déle jsou nám nabízeny různé nepravdy a úmyslné dezinformace. Už v roce 1993 došlo ke kartelovým dohodám výrobců automobilů a později i jiných „spotřebičů“, které byly nejen neslušné, ale samozřejmě utajované. Smyslem dohody bylo urychlení odbytu zabudováním součástek s úmyslně sníženou životností.

Konec studené války znamenal novou výzvu pro konstruktéry veřejného mínění, tvůrce mediálních kampaní. Nejen reklamním našeptáváním „co potřebujeme k životu“, ale ve skutečnosti dezinformacemi, které nás měly odpoutat od moudra a skutečných potřeb, a nasměrovat nás ke konzumaci a ztrátě rozumného posuzování reálné situace.

Po krůčcích se z médií šířily nepravdy, které zpočátku nebyly k rozeznání. V návalu radosti nad koncem jaderných hrozeb si mladá generace začala užívat svobody a možnosti vlastního rozhodování. Zbytky životních mouder se vytrácely, přestaly se předávat v rodinách v domnění, že jsme z nejhoršího venku a bude lépe.

Tak mohlo dojít k současnému stavu, kdy většina rodin je v rozkladu, neboť si každý rozhoduje podle svých představ. Ty jsou zpravidla významně ovlivněny mediálními iluzemi a dezinformacemi. Protože se nám daří dobře, nejsme až tak ochotní „ztrácet čas“ zjišťováním pravdivosti mediálních vyhlášení. Z občanské společnosti se stává dav, který má „inteligenci“ těch nejhloupějších jedinců.

Stratégové propagandy ideálně připravili terén pro šíření strachu – nejbrutálnější strategii pro likvidaci civilizace – podle zadání mocných elit, které si uvědomují, že k přežití na této planetě je nás moc. Strach „zabírá“ jako nejlepší mediální poutač.

Žebříček hodnot davu již neobsahuje orientaci v reálném prostředí či osobní nadhled, rozhodující je majetek a výše bankovního konta. Jsme v situaci, kdy dav nepotřebuje zdůvodnění vládních opatření, o pravdivosti vyhlášení propagátorů očkování se nepochybuje.

Ten, který se necítí být součástí davu, ztrácí vlivem šířeného strachu své jistoty a pochybuje o nastřádaných životních moudrech. Zjišťuje, že si vlastně není tolik jistý svou vírou. Materialistické vzdělání vymazalo zbytky duchovních tendencí předávaných dalším generacím, hlavně jistoty vědomé jednoty a intuice.

Lidské myšlení, jako operativní hladina umožňující naše přežití, hladina přenosu informací z duchovní úrovně do materiální reality, přes neustálou optimalizaci zůstává stále nedokonalé. Lidskou mysl ovlivňují různé iluze. Dokonce původně pozitivní soustavy pravidel k rozlišení výhod – například horoskopy – mohou nakonec působit jako brzda přirozeného rozvoje. I techniky lepšího napojení na moudro – jako Vaastu/Feng shui, nebo vegetariánství – mohou, pokud je užíváme necitlivě, spíše škodit. Důvod je jediný – lidská mysl je pouhou servisní hladinou univerzálního moudra, tak vždy zůstává pod vlivem i tlakem podmínek prostředí.

O naší realitě, co jsme, a co nejsme,  listopad 2021

Určitě jsme na světě, žijeme své individuální životy, díky dvěma klíčovým realitám. Vůbec základní je zkušenost předchozího vývoje kosmu, ta je uložena mimo naše materiální chápání světa a vesmíru. Je jistě náročné, pro člověka vychovaného současnými představami o světě, sladit významy slov realita a nemateriálně uložená zkušenost.

Jednodušší to je s druhou klíčovou realitou, tou jsou podmínky na Zemi – naší zeměkouli – obíhající okolo Slunce. Tam již lépe chápeme, že jsme ve velmi výhodné poloze, která je přesně ve správném místě, aby energie ze Slunce bylo právě akorát. Dokonce jsme v místě s atmosférou, která spolupracuje na udržování našich životů. Snad si to neuvědomujeme, ale určitě si tohoto štěstí příliš nevážíme.

Zkusím vysvětlit jak pochopit tu první realitu. Současné vědecké chápání světa není staré ani úplné. Má svůj původ v jen 400 let starých nejasných filozofických představách Reného Descarta. Pokud si najdeme filozofické představy jeho vrstevníka Jana Amose Komenského, pak jeho esenciální filozofické atributy jsou jednota, pravdivost a dobrota. Bohužel osud lidstva zvolil falešnou představu – rozdělil jednotu na věci materiální a věci duchovní, pramenící v Descartovu nepochopení významu pojmu Bůh.

Klíčem jeho úvah je slovní velebení, ale izolování Boha od reálného života. Tak mohlo dojít v následujících 400 letech k nebývalému jednostrannému růstu vlivu věcí materiálních. Výsledky dnes pociťujeme. Filozofové izolují svá sledování na materiální projevy. Současná věda se izoluje od celku, sleduje tvrdošíjně pouze projevy hmoty, a ostatní ignoruje.

Co je tedy špatně? Jak správně pochopit pojem Bůh? Nehledejte žádné anděly ani pohádkové dědečky s dlouhým plnovousem. Zkuste si dát do souvislosti zkušenosti předchozího vývoje kosmu a představu moudrého starce. To snad půjde, ale je tu háček. Hmota, tedy energie, i vesmír jak ho známe jsou „jen“ důsledky optimalizací kosmu. Kosmos není jen hmota – je to jednota, celek. Jak jsem upozornil, v rámci současných materialistických představ něco nesnadně popsatelného.

Mnoho skutečných milovníků poznání posledního století se dostalo do svízelné situace, pokud měli interpretovat svá pozorování. Pojmy běžně používané ve vědeckém popisu se ukázaly jako nedostatečné. Kosmos a jeho zkušenost je uložena mimo hmotu a energii. Jen tak lze vysvětlit mnohá nevyvratitelně napozorovaná fakta. Jen tak se vyhneme mnoha paradoxům současné vědy. Kvantová fyzika výrazně přispěla k odhalení, že hmota, tedy ani energie nejsou základními stavebními kameny světa.

Jak a kde je tedy uložena předchozí zkušenost vývoje kosmu? Pro nové holistické paradigma se nabízí, že tyto informace jsou samostatnou a klíčovou kategorií. Hmota a energie je formována informacemi – generují se struktury na základě předchozí zkušenosti. Za účasti energie a nemateriálních, univerzálních informací předchozího vývoje kosmu se formují materiální i mentální struktury - materiální struktury hmoty a mentální struktury našeho myšlení. Nyní jsme již blízko ke ztotožnění informací nashromážděných během vývoje kosmu s pojmem Bůh. Chcete-li je možné i označení moudro kosmu. Jde o vše, co se ukázalo jako užitečné a výhodné při vytváření hmotných struktur, tedy i živých forem a také našeho hmotného těla.

Dostáváme se k jádru naší existence. Jsme v první řadě souborem informací, které v druhé kroku ve vhodném prostředí – za přítomnosti energie ze Slunce – vytvářejí s velkou přesností a propracovanými kontrolními mechanizmy optimální hmotné struktury našeho těla se sladěnou vzájemnou dynamickou součinností. Kosmický plán optimalizace však pracuje na mnoha frontách, tedy na Zemi nejsme jediné živé bytosti. Odolnost vytvořených struktur je testována ve vzájemném souboji o energii. Do hry se dostáváji i mentální dovednosti – mentální, myšlenkové struktury – strategie přežití druhu. Souboj o energii je veden jako souboj o životní prostor a souboj o potraviny. Nepřetržitá optimalizace strategií může vést i ke kanibalizmu, nebo eliminaci jedinců vlastního druhu na úrovni hmotných struktur.

Nejsme tedy prvotně materiální, ale informační celky optimalizované zkušenostmi předchozího vývoje – moudrem kosmu, které sami svým jednáním rozšiřujeme a optimalizujeme. Naše myšlení operativně testuje optimální reakce na okolní vlivy, optimální vzorce chování, archetypy.

Určitě nejsme náhodně vytvořené bytosti na základě síly našich myšlenek. Naše hmotná těla jsou reálná, jsou daleko od hranic kvantového světa. Naše myšlení je lépe či hůře v souladu s informacemi kosmického moudra. Navázání se na tyto informace – vědomí naší informační podstaty – může pomoci k optimálnímu prožití naší hmotné reality, života ve formě živého jedince.

Kosmická hra vlastní optimalizace využívá nedokonalého souboru mentálních struktur (lidských řešení – reakcí, na vzniklé situace). Myšlení ruší vědomí naší informační podstaty, současně ale vytváří alternativní vzorce chování – mentální struktury. Ty se testují na odolnost v reálném souboji o energii. A podobně jako lépe vyhovující hmotné struktury těla se stávají součástí kosmického moudra.

Zbývá vysvětlit jak informace generují hmotné a mentální struktury. K tomu je nutné objasnit pojem entropie a jejího růstu nebo poklesu. Entropie je mírou neuspořádanosti. Pokud roste entropie systému, pak tento systém ztrácí řád a přibližuje se chaosu. V opačném případě se nějaký řád, tedy struktura v systému objevuje. Obecně je informace odchylkou od stavu chaosu, bez struktury.

Všechny základní fyzikální interakce jsou projevem výskytu řádu. Můžeme je tedy označit jako entropické. Pak každá fyzikální interakce vytváří řád, a současně snižuje entropii. Tedy obecně jsou vytvářeny struktury (hmotné i mentální) informacemi kosmu během entropických interakcí.

Přítomnost dvou základních, klíčových realit, informací (zkušeností předchozího vývoje kosmu) a energie, otvírá oponu působení fyzikálních interakcí, které za poklesu entropie, vytváří optimalizované struktury našeho vesmíru i našeho těla.

Přijeďte se optat :

Připravte si prosím ty nejzáludnější „dětské“ dotazy.

Od 19. června 2021 bude otevřena diskuzní zahrada pro jednotlivce i skupiny o stavu moudra.

Přijeďte, přijďte se optat – Rokytno ev.č. 23, Nové Město na Moravě.

Zajistěte si prosím předem termín na tel. 602 789 516.

Ztráty,  duben 2021 :

Omezením osobní komunikace, zahlceni lavinovým růstem elektronické komunikace nejen deformujeme naši psychiku, hlavně se přestává orientovat naše chápání, selský rozum. Většina populace je hypnotizována tendenčními koncepty sdělovacích prostředků, falešnými ujištěními politiků a naivními názory celebrit.

Mizí názory skutečných expertů. Mizí jejich diskuze. Mizí orientace v problémech, mizí opora pro selský rozum. Zmizely totiž mantinely, které většina obyvatel chápala. Mantinely běžných hodnot. Už jen vzpomínáme, že nám bylo jasno o co jde – například v reklamním heslu „zdravá cigareta“.

Je smrt jako důsledek virózy nesrovnatelná se smrtí hladem? V dnešním světě vyspělých technologií k oběma jistě může dojít, ale jen zřídka. Pokud k nim dochází tak často jak dnes, pak je to selhání současného systému. Nejde o spravedlnost ani humanitu, již stará čínská moudra odhalila, že v obou případech jde o iluze. Jde o jasnou představu člověka, jaké jsou mantinely, jak se rozhodnout a zachovat v reálné situaci.

Dovoluji si tvrdit, že každý je zodpovědný za svá rozhodnutí. Život je řadou navazujících rozhodnutí. Není prohřeškem myslet na své zájmy, potřeby svých blízkých. Je však nezbytné vytvářet si reálné priority, orientovat se v problémech, mít představu, nadhled.

Takže pro zvýšení počtu sebevražd, přeplnění psychiatrických klinik, zvýšení odbytu alkoholu a drog , hlavně však pro utváření lehce ovladatelného davu je ideální sabotovat utváření reálných vlastních představ o tom, jak se věci mají. A přesně toho jsme svědky. Není to náhoda, žijeme v síti dokonale připravené s tímto záměrem.

Začínáme výchovou ve školách, bez objasnění podstat, nadrilováním nesouvisejících faktů, bez souvislostí. Duchovní působení bez spirituálních vazeb. Nesmyslná hesla, paradoxy, spekulace to je vše co nás obklopuje. Spolky jako Sisyfos za udržení dezinformací a prohloubení nejistot očerňují náhodné protivníky. Pod rouškou vědeckého pokroku jsou sabotovány jakékoliv myšlenky narušující hegemonii neudržitelného materialistického paradigmatu. Diskuze expertů jsou absolutně nepřípustné a pokud k nim dojde, jsou jejich závěry utajovány, přehlíženy, a manipulovány.

V současné situaci je kolektivní návrat k moudru velmi problematický. Případní zájemci nejsou schopni rozeznat pravdu. Je připravena situace pro samozvané zachránce spravedlnosti a humanity. Ale každý rozumný člověk může akceptovat situaci, vyjasnit své priority a podle nich uspořádat svůj život.

„S manipulátory voličských davů, ovládajících média, na věčné časy a nikdy jinak !“

„S léky které neléčí, jen vytváří závislosti a chronické nemoci, na věčné časy a nikdy jinak!“

„S materialismem, produktem nezralých makovic, na věčné časy a nikdy jinak !“

Každý má možnost osobní volby, jakého 'psa' v sobě živí ...

Jak zlepšovat intuici,  březen 2021 :

Buďte bez předsudků, bez očekávání. Intuice proniká skrze přítomnost – vnímejte jak na vás působí, a kam vás směruje. Buďte autentičtí, přirození. Většina bloků a problémů pramení z potlačených emocí a tužeb.

Nechejte emoce pracovat ve svůj prospěch.

T1 - ukotvení hezkých emocí : vzpomínka na šťastný okamžik

uvolni se a lehni si, zavři oči, dech proniká klidně celým tělem

vnímej jak se ti zvedá a klesá břicho, zvedá a klesá

tvůj dech proniká dovnitř a ven, dovnitř a ven

vnímáš, jak s každým výdechem odchází i napětí z tvého těla

s každým nádechem cítíš jak uvolnění proniká až do konečků prstů

dýchej tak dlouho, až budeš úplně uvolněná

teď si vybav tvůj šťastný okamžik, všechny podrobnosti

procházej každý detail a užívej si každý zlomek pocitu štěstí

uvědomuj si jak tvým tělem proniká štěstí

pocit štěstí proniká a sílí, je pořád silnější

nechej ať tě tento pocit zcela pohltí

pak pevně stiskni palec a malíček jedné ruky

tuto techniku opakujte několik dní, až budete mít zafixovanou hezkou emoci. Pak si ve stresové situaci můžete pomoci stiskem palce a malíčku …

Intuice je vynoření nové formy ve známém prostředí.

T2 – odblokování návyků pro nové asociace : posílení kreativity

ležíš na zádech v trávě a sleduješ mraky na obloze

najdi si jeden mrak, co by to mohlo být?

sleduj tvar a jak se pohybuje, využij první nápad, první asociaci

nech ji na sebe působit

zeptej se : jaký má pro mne význam, pro můj život?

má snad nějaký symbolický význam?

nech plynout myšlenky

pak si najdi jiný mrak

Cvičení pro odbourání strachu z rozhodování

T3 – vysavač mraků

zavři oči, představ si modré nebe

na nebi vidíš mrak před sluncem

představ si, že vše co tě brzdí vložíš do toho mraku, mrak tmavne

pak vložíš do mraku své negativní emoce, mrak je vysaje a je ještě tmavší

všechny pochybnosti se skryjí v tom mraku, mrak je už tmavošedý

všechny své strachy vložíš do mraku, mrak je už skoro černý

teď si představ, jak sílí slunce za mrakem, mrak se začne rozpouštět

stále více paprsků proniká černým mrakem, svítí ti do obličeje a zahřívají tě

mrak je stále řidší a řidší, už je úplně průsvitný, slunce na tvé tváři je pořád teplejší

nakonec se mrak rozplyne, stojíš pod bezmračným nebem v zářivém slunci

cítíš to štěstí odbourání svých bloků a strachu?

Intuici zvyšujeme trénováním - hledáním vlastních cest, a růstem důvěry ve vlastní schopnosti

T4 – vizualizace posilující sebedůvěru : magická sněhová koule

uvolni se, dýchej hluboce a klině, zavři oči

představ si, že stojíš na zasněženém kopci a díváš se do údolí, kde leží tvůj cíl

mezi tebou a cílem je rozmístěno mnoho překážek

vezmeš hrst sněhu a uděláš sněhovou kouli,

tuto koulíš na vrcholu kopce tak dlouho až se nabalí na velkou kouli

tu pustíš po svahu do údolí a díváš se za ní

cestou je koule neustále větší a větší, většinu překážek rozdrtí, některé odstraní z cesty

až těsně před cílem zůstane ležet

teď jdeš pomalu a klidně cestou, kterou koule připravila

každým krokem, který uděláš jsi větší a větší

přes zbylé překážky lehce překračuješ, a s lehkostí se dostáváš k cíli

Pro intuitivní život je důležité převzít plnou zodpovědnost za každé své rozhodnutí. Důvěřujte si. Sami se lépe poznáváte. Postupně si osvojíte své 'způsoby'. Už nic nemůžete omlouvat slovy 'tak se to přece dělá'.

Kdo převezme zodpovědnost je zpočátku terčem nepochopení, ale postupně zvyšuje své sebevědomí, jistotu, a nezávislost, hlavně nezávislost na tom co si o něm kdo myslí. Utvrzuje se, že stále lépe rozezná, co je správně, a co špatně. Bude mít nový okruh přátel, se kterými si lépe rozumí. Protože začne být skutečně sám sebou, bude určitě šťastnější.

Najdeme společnou cestu?  únor 2021 :

Jak dlouho ještě necháme za nás rozhodovat nezodpovědné politiky, zkostnatělé vědecké aparáty a lékaře pod vlivem farmaceutické lobby? Žijeme v době iluze, že množství nashromážděných peněz a majetku je tím nejdůležitějším měřítkem společenského žebříčku, i cílem osobního růstu. Dnes je válečný průmysl již jako zdroj růstu majetku elit nahrazen farmaceutickým. Ale připomeňme, že ve dvacátém století lidé zabili ve válkách 100 miliónů lidí.

Na všech bojištích i nadále umírají lidé. Důvody jsou různé. Zřetelná je situace u válečných konfliktů dvou stran s nepřekonatelnými rozdíly v názorech živené tendenční výchovou s falešnými a dogmatickými představami, zamlčujícími pravdu.

Mimo otevřených válečných konfliktů se otvírají nová bojiště. Některá ve střetu odlišných ideálů, představ a zájmů, jiná ve střetu majetku a osobních priorit.

Prvním současným bojištěm je soupeření světových názorů – jak chápat svět a jaký je úkol lidí obývajících tento svět. Dogmatická výchova učí lidí nejen číst a psát, ale i jisté víře v jejich materialistické polopravdy a představě že současné vědecké aparáty jsou garantem správného ukotvení společnosti. A nakonec představě, že ekonomie a politika vychází z těchto 'objektivních' znalostí.

Na druhém bojišti se bojuje o naše životy. Jde o zdraví, potraviny, nemoci, lékaře, nemocnice pod dohledem propagandy médií, pod vlivem farmaceutických koncernů, tedy pod vlivem mocných, pod vlivem peněz.

Třetím bojištěm je vždy přítomný konflikt mezi vládnoucí vrstvou a ovládaným obyvatelstvem o reálně dodržovanou úroveň zákony deklarovaných práv jedince.

Tyto tři bojiště se promítají do reálného života, jako souboje lidí proti lidem. Stoupenci iluzí na barikádách, bez jistoty, jen s vírou ve 'správnou' věc obhajují nějakou falešnou představu. Jde zcela jistě o nepravdu, protože základním lidským moudrem je jednota a vzájemný soucit.

Například vědecké aparáty dogmatizovaly materialistické paradigma. Dokonce nutí vědce ke konformismu. Bez ctění politiky vědeckých aparátu jste jako vědec odborník exkomunikován členy aparátu bez srovnatelných odborných znalostí. Veřejnost je ovládána výchovou ve školách a propracovanou mediální propagandou nedovolující pochyb o současných většinou nepravdivých dogmatech. Ty vznikají nepochopením přírodních souvislostí a následně chybnými interpretacemi pozorovaných jevů.

Farmaceutické koncerny cíleně připravují léky, které neuzdravují, ale léčí – způsobují doživotní závislost pacienta na tomto léku. Ve spolupráci s lékaři, pod vlivem mocných a propagandy vytváří falešnou závislost lidí na lékařích. Lidové způsoby prevence a vlastní iniciativy v boji s nemocí jsou potírány. Nemocnice se stávají továrnami, které jsou orientovány zdravotními pojišťovnami k ziskové, ne vždy optimální péči.

Vládnoucí vrstva vědoma si davu voličů, přesněji jeho neschopnosti rozeznat propagandu od pravdy, za pomocí médii formuje šiky 'svých' lidí do boje proti lidem s úpřímnou snahou se třeba jen částečně orientovat ve spleti polopravd, dogmat a lží. Nesčetné množství předpisů degraduje obyvatele a zabraňuje jejich svobodnému zodpovědnému a kreativnímu životu.

Zbývá doufat, že společně rozlišíme a označíme neslušné, nebezpečné a tendenční představy, programy či kampaně, a nebudeme figurkami na výše zmíněných bojištích a jejich různých variantách, a tak snad bude v tomto století méně obětí na životech než v minulém. Prosím nepodléhejte dezinformacím šířeným na sociálních sítích a sdělovacími prostředky, zjišťujte si věrohodnost informací, a pouze z těch ověřených si vytvářejte představu našeho skutečného společného světa.

Těšíme se na aktivní účast lékařů oddaných představě uzdravování všemi dostupnými metodami. Předpokládáme spoluúčast vědců blokovaných současným aparátem vědecké byrokracie. Rovněž vyzývám všechny zkoumavé jedince, aby se zapojily se svými myšlenkami do diskuzí pro optimální rozhodování směřující k nalezení společného dialogu a cestě ke smysluplným cílům.

O magii,  leden 2021 :

I ta nejupřímnější snaha předat poznání je limitována omezeními slovních formulací a matematických forem. Nespoutáme nespočetné variace sémantiky, víme že matematická logika není jednoznačná, podobně nesestrojíme kvadraturu kruhu, nelze proniknout do komplexních projevů lidských duší a vůbec do tajemství jednotlivých lidských srdcí.

Pokud je však přítomna oboustranná snaha, je možné vytvořit most přenosu poznání. Skutečně vědoucí mág či mystik nemá zájem skrývat své poznání. Je však potřeba velké vytrvalosti a odhodlání zájemců o poznání. Největší překážkou je množství bludů, kterými se musí zájemce prokousat a zorientovat se v nepřeberné nabídce těch 'zaručeně správných' cest k poznání.

Jsou totiž davy těch snaživých, kteří se ale neprokousali a uvízli na cestě. A co je zvlášť tragické – právě oni generují ohavné bludy, které slyšíte a čtete všude. Proč : ten kdo ví nemluví, ten kdo mluví neví !!!

Systém dezorientace je dokonalý. Základem je výchova ve školách. Hledejte ve své paměti okamžik, kdy učitel přiznal, že něco není jisté, nebo to současná věda neumí vysvětlit. Státem nabízené vzdělání neobsahuje základní vědomosti o tom jak má člověk optimálně žít – tedy zpracovávat situaci, do které se může dostat. Jak rozlišit pravdivé informace, zvážit své možnosti a optimálně reagovat.

Cesta k poznání tak nutně zahrnuje rozpoznání bludů a iluzí. Dále uvědomění si bloků, které znemožňují rozeznání pravdivých informaci. Orientaci v termínech používaných stávajícím chápáním – nadhled. Pak je možné zájemci o poznání nabídnout transformaci – tedy odlišný pravdivější úplnější pohled na svět.

Mystici, vědoucí jedinci, nositelé všezahrnujícího poznání - magie, bývali v minulosti univerzálními vědci, filozofy, později zpravidla religiózními teology. Současné poznání však není omezeno náboženskými tradicemi a čerpá i z poznatků materialistické vědy.

Pravdivé interpretace a aktuální paradigma však nemůže být omezeno ani dogmaty církve ani dogmaty materialistických vědců. Tak jak je blokující představa Boha nadčlověka, tak je rovněž blokující představa hmoty jako základního stavebního prvku kosmu.

Jediným měřítkem pravdivosti magie, poznání vytvářející aktuální paradigma, tedy pochopení pravidel kosmu a našeho bytí, je jeho provázanost a celistvost, to jak zahrnuje a vysvětluje všechny poznané skutečnosti, a jak rezonuje s vědomím mystiků. Skutečná magie je hledáním optimálních interpretací všech souvislostí a není zcela jistě omezena představou nepoznatelnosti, jen spirituální zkušeností mystiků.

Nikoliv náboženská dogmata nebo hypotézy obsahující nejisté interpretace pozorovaných jevů, ale spirituální jistota mystiků rozšiřuje naše poznání. Pravdu testujeme naší intuicí – osobním vědomím pramenícím na základní hladině moudra – transcendenci, informačním poli kosmu, akáši, morfogenetickém poli – spirituálním jádru naší existence.

Magické poznání bývá až překvapivě jednoduché. Úspěšným zájemcům se otevře nový, logicky provázaný, rozumný náhled na známé jevy a situace. Snad proto je magie opředena závojem tajemna. Ti neúspěšní zájemci zpravidla se s hledaným poznáním setkali, ale nebyli schopni ho vnímat, schází jim důvěra, a hlavně ochota nezvyklý nadhled přijmout.

Závěrem chci zdůraznit, že opravdový mág/mystik jen nabízí nový nadhled. Je na každém, aby svou intuicí rozeznal jeho oprávněnost, pravdivost, a jak jemu osobně pomůže ve vytváření uceleného obrazu světa.

Covid19,  prosinec 2020 :

Každým rokem přicházejí s chladnějším počasím virové nákazy. Slabší odolnost organizmu spolu se zanedbanou prevencí stále větší části obyvatelstva umožní rychlé šíření virů. Lékaři pak doporučují dohnat zanedbanou prevenci polykáním vitamínů, a životabudičů. Proti virům se zkrátka musí pomoct organizmus sám. Nejúčinněji to zvládá ihned po prvním projevu nemoci, dokud není virus namnožen.

Proč Covid19 chápu jako propagaci strachu: sdělovací prostředky nabádají k umývání rukou, nošení roušky, tedy prevenci přenosu viru. Dlouhodobě postrádám jakékoliv informace k prevenci, hlavně jak se chovat v případě, že již s virem bojuje můj organizmus. Informace, o testování a spojení na záchranou službu, nejsou informacemi, které mi pomohou v boji s virem a jen zvyšují moji závislost na zdravotním aparátu, oddalují léčbu, tak zvyšují pravděpodobnost závažnějšího průběhu nemoci, případně smrti. Odhaduji, že je opodstatněné žalovat tvůrce takové propagandy.

Zpět k faktické situaci. Zběsilé zprávy o počtu mrtvých prokládané záběry z nemocnic přeplněných umírajícími slouží k jedinému účelu – vyvolání strachu, bezmoci. Dovršení strategického plánu, jehož počátkem je odmítání tradiční medicíny, oslabení prevence, potírání tradičních skutečně léčebných metod, pokračující modloslužbou moderní supermedicíně vyučovanou na lékařských fakultách, kdy pacient třeba jen s banálním problémem po převozu do obří továrny na nemoci (nemocnice) je podroben množství vyšetření. Většina z nich není potřebná, zbytek neumožní přesně diagnostikovat/určit nemoc. A pokud nakonec lékař doporučí nějaký zákrok, musí nemocný podepsat prohlášení, že souhlasí i se svou smrtí, pokud se zákrok nepovede. Možná si většina pacientů podrobně text prohlášení nečte, ale já jsem četl.

Zpět k Covid19. Panika, bezohledné neprofesionální rozhodování, přehnané požadavky na lékaře a nemocnice, vše s jediným cílem – vynucení očkování, které (pro starší občany méně účinné) u virových epidemií nezaručí ochranu, a tím pozbývá na významu, je vlastně nesmyslné. Proč to vše? Další zvýšení zisků farmaceutického průmyslu. Zvýšení dotování zdravotnictví ze společných peněz. Omezení osobní svobody, centrální dohled nad obyvatelstvem. Proto musí být na počátku propaganda strachu, aby bylo obyvatelstvo poddajné, svolné ke svému zotročení aparátem elit !

Elity se samozřejmě neočkují, preventivní akupunktura podle pravidel tradiční čínské medicíny udržuje obranyschopnost jejich organismů. Pokud mají příznaky nemoci, okamžitě aplikují homeopatika a vhodná antivirotika. 

O prevenci, hygieně a očkování,  listopad 2020 :

Trénujme náš imunitní systém, nejlépe každodenním setkáním s bacily, přesněji s bakteriemi a viry. Není nad neustále obnovovaný soubor protilátek a strategií v boji proti nemocem. Přílišná čistota, dezinfekce a izolace od skutečných podmínek jen ochabuje naši přirozenou obranyschopnost. „Špína půl zdraví“ je moudrost, kterou nelze ignorovat.

Ignorujeme však i jiné účinné preventivní možnosti, které by nás ochránili před nemocemi i epidemiemi. Nedostatek pohybu či přejídání jsou jen špičkou ledovce současných nezdravých zvyklostí. Také moudro „ve zdravém těle zdravý duch“ bychom mohli využít k pochopení, že nezdravý duch/myšlenky nahlodávají naše zdraví, například přes přejídání.

Prastaré vyzkoušené způsoby tradiční medicíny k údržbě zdraví přestávají být přístupné obyčejnému člověku. Udržují si je pouze bohatí a mocní – v tajnosti, nejsou totiž v souhlasu s názory šířenými sdělovacími prostředky a výchovou. Oficiální medicína se zaprodala zájmům mocných. Spolupracuje s farmaceutickými koncerny na postupné otravě lidí chemickými „léky“. Však víte, že tyto „léky“ léčí doživotně (tedy ideální případ pro zisky koncernů a mocných) a nikdy vás neuzdraví. Zbývá doladit, jak dlouho nechat pacienty přežívat, aby brzká úmrtí nekrátily příjmy elit. Lékaři jsou tím prvkem v kolotoči peněz, kteří rozhodují o jeho efektivitě.

Jak se mají eticky zachovat, tak to je jim vnuceno výchovou na lékařských fakultách. V prostředí, které programově pod vlivem elit, pracuje na zrušení zbytků preventivních návyků obyvatelstva. Je stále méně lékařů (hlavně ti starší), kteří si našli své cestičky, jak mimo politiku zdravotních pojišťoven, nabízet preventivní léčbu – například akupunkturu.

Dopady epidemií jsou důsledkem této přípravy. Představa, pomůže očkování obyvatelstva je opodstatněná jen částečně. Jak jsem upřesnil v úvodu, máme tu bakterie a viry, jako nositele onemocnění. Často jsem svědkem toho, že lékaři rozdíl nechápou, nerespektují. Na virová onemocněné běžně předepisují antibiotika (tedy léky proti bakteriím).

Očkování je účinné proti bakteriálním nákazám, a jen velmi omezeně pomáhá u virových onemocnění. Viry jsou drobnější a tak i odolnější protože mohou měnit své způsoby vniku do organizmu (mutovat). Proto očkovací látka muže být účinná jen na jistou mutaci viru. Naočkovaný organizmus si vytváří protilátky na zanesenou „špínu“ (vakcínu). Protilátky – pokud si je organizmus vytvoří (nepřímo úměrně věku, u starších lidí tedy minimálně) – jsou účinné jen na specifickou mutaci jen po omezenou dobu.

Buďme reální, vědomí celku,  říjen 2020 :

Co si představit pod pojmem reální? Tak předně celiství, tedy mít jasno o celku a být přítomen, vnímat, být součástí všech jeho projevů, realizací. Naše existence, výskyt lidí na naší planetě Zemi je součástí univerzálního kosmického řádu, do kterého pronikáme pokud jsme vědomí. Tedy ve stavu napojení, osvícení, nerušeni myšlením.

Nám nejbližší jsou hmotné realizace tohoto řádu. Druhou úrovní jsou mentální realizace naší mysli. Nejvyšší je úroveň, která nás přesahuje – transcendence, obsahuje aktuální moudro. Tato spirituální úroveň našeho bytí je kreativně rozšiřována odolnými upravenými i nově vytvářenými strukturami generovanými směrem od celku k jednotlivostem podle potřeb reálných podmínek na jednotlivých úrovních, současně optimalizovanými na všech úrovních.

A. materiální, hmotné realizace

Součástí této úrovně realizací je prostor, čas, současná věda, tedy kvantová fyzika či astrofyzika a samozřejmě známý vesmír s hmotou a energií. V tomto koutku projevů bytí najdeme živou hmotu i smyslové vnímání.

V této realizaci platí přírodní zákony jak je popisuje materialistická věda. Hmotný vesmír a všechny hmotné živé i neživé formy jsou formovány pěti základními interakcemi. V oblasti malých – atomových rozměrů jsou to slabá a silná jaderná síla. V celé škále rozměrů působí elektromagnetická interakce a templetace. Gravitace je významná na velkých rozměrech a větších hmotnostech těles.

Slabá, silná a elektromagnetická interakce jsou součástí jednotného fyzikálního popisu projevů elementárních částic a jejich souborů. Templetace a gravitace jsou entropické interakce. Gravitace je neselektivní interakce úměrná hmotnosti. Templetace je selektivní interakce, rozlišující typ částic které ji generují. Templetace i gravitace jsou generovány realizovanou strukturou hmoty entropickou silou odpovídající informaci o její struktuře.

Materiální realizace jsou viditelnou částí plovoucího ledovce. Jako takové nejsou samonosné, jejich součástí není informace obsahující popis vznikajících struktur. Je sice možné použít jako náhražku pravděpodobnostní projevy kvantového vakua, ale ta neřeší původ a paměť vznikajících struktur. Jen matematický model topologie momentového prostoru umožní včlenit do vědeckého popisu koloběhu informací ve vesmíru paměť pozorovaných struktur hmoty. Pozorování hmoty dokumentuje objektivně – opakovanou emergenci struktur, jejich původ i důvod však leží za hranicí materialistického chápání.

Hlavním chybějícím prvkem materiálních realizací je provázanost vznikajících struktur na místo vzniku nebo na potřeby živých forem. Jistou pomocí je popis hmotného světa v energiích a hybnostech, který je ekvivalentní popisu v času a prostoru, a umožňuje vhled do kauzálních řetězců hmotných realizací.

B. mentální realizace, mysl

Umíme si dobře vybavit sněhovou vločku, nebo krystalky soli. Složitější to bude s reálnými projevy našeho myšlení. Mentální realizace naší mysli jsou vyšší úrovní našeho bytí. Jsou aktivní v době života člověka. Současně jsou také uloženy v paměti našeho nevědomí. Kolektivní nevědomí lidstava tak shromažďuje vzory reakcí a projevy lidského chování.

Balíček navyklých, spíše blokujících způsobů chování jednotlivce můžeme označit jako duši. Myšlenky a jejích způsob ovlivnění všech životních situací stabilizuje naše ego. Je obtížné překročit vlastní stín a těchto většinou zlozvyků se zbavit. Nedořešené situace nám běhají hlavou a projevují se jako negativní emoce.

Z koloběhu myšlenek, který nám bere energii, se velmi obtížně oprošťujeme. Rušivé myšlenky brání klidnému napojení na vědomí, moudré jádro našeho bytí. Jen v krizových okamžicích se utlumí myšlení a sáhneme si pro jejich řešení do univerzálního vědomí.

Lidský organizmus funguje bez našeho vměšování rušivými myšlenkami nejoptimálněji. Proto jsou lidé v kritickém stavu převedeni do umělého spánku.

Pro úspěšné ovládání vlastního bytí doporučují duchovní učitelé osvojit si techniky kontroly rušivého myšlení. Tajemstvím života je totiž kontrola mysli a čerpání moudra z vědomí celku.

C. kolektivní nevědomí

Rušivé myšlení, zejména pak nevyřešené negativní emoce zamořují mentální hladinu. Dá se tvrdit, že v analogii s materiální hladinou – kde jsou vytvořené kvantové informace nezničitelné, i na mentální hladině jsou naše myšlenky a doprovázející emoce trvalým a narůstajícím obsahem kolektivního nevědomí – trvalou součástí všech mentálních realizací.

Dovedete si představit jak obtížné pak bude proniknout kolektivním nevědomím k vědomí. Kolektivní nevědomí jako odpadkový koš naplněný všemi křivdami minulosti. Bolestnými emocemi vzájemného nesmyslného souboje lidí, jejich vzájemného vyvražďování, vykořisťování, pokořování a nepochopení, že jsme všichni součástí jednoho vědomí.

Kolektivní nevědomí naše myšlení zásobuje bolestnými vzpomínkami, osvěžuje negativní emoce a tak nám připravuje utrpení a zdánlivě neřešitelné životní situace.

Pokud si promítneme běžný životní příběh, zjistíme že pozitivní emoce jsou občasným důsledkem našich umělých 'radostí', kterými tlumíme naši špatnou životní situaci – například radost z nakupování.

Jen proniknutí do vědomí našeho bytí nám přináší skutečné štěstí a pocit blaženosti.

Právě současné kolektivní nevědomí nabité rušivými myšlenkami a negativními emocemi blokuje přístup k vědomí, nabízí falešná řešení životních situací. Uvádí nás v iluzi, že jsme našimi myšlenkami a připravuje nám utrpení.

D. spirituální realizace, vědomí

Právě vědomí je pravdivou jednotnou realizací ducha. Obsahuje moudrost našeho bytí. Proniknutí ke vědomí je ukončením utrpení. Vědomí je celistvé optimalizované informační prostředí, které je podhoubím našeho bytí – nás přesahující transcendence. Napojení na vědomí je možné v okamžiku – přítomném okamžiku. Pokud začneme vnímat iluze, falešné nabídky rušivých myšlenek. Pokud se nám podaří odloučit naše myšlení od skutečného bytí – všímat si našich probíhajících myšlenek a bez hodnocení je pouze sledovat. Tak zjistíme, že jsme trápení emocemi vyprodukovanými negativním myšlením, že podléháme naočkovaným neopodstatněným bezdůvodným pocitům viny. Jen napojení na vědomí a bytím vedeným jeho moudrem se staneme lidmi. Ve stavu vědomí intuitivně cítíme jak se správně rozhodnout, jak jednat, jak být slušný, jak ctít jednotu celku, být zodpovědný, vnímáme osobní svobodu a osobní zónu každého člověka.

Další spirituální realizací je vesmír obsahující hmotu i energii, samozřejmě včetně všech struktur a forem živé i neživé hmoty, a všech druhů energie a všech energetickými poli nesených informací.

Vědomí jako lidská forma realizace ducha proniká naším tělem zevnitř, skrze široké spektrum informací realizujících se v nepřeberném množství struktur a procesů lidského organizmu a jeho řídících součástí. Současné zkoumání ještě neproniklo do extrémního sladění jednotlivých životně důležitých funkcí lidského organizmu. Moderní medicína nechápe proces udržování homeostáze - životních funkcí organizmu, není vyjasněn i samotný pojem živé hmoty, či život. Souvisí to se současným zahleděním na hmotné realizace, a odmítnutím podstaty – paměti emergujicích forem ležících mimo materiální hladinu.

Představa lidského těla vytvářená vnějšími projevy je pouhou slupkou naší skutečné podstaty. Je to ta, se kterou pracují naše smysly a naše mysl. Tak je zdrojem odlišného pohledu na naše tělo a hlavní příčinou nepochopení naší existence.

Reální budeme, pokud se naučíme být nezávislí a současně vědomí.

Nezávislí na fikcích, iluzích, projevech ega. Rozeznáme zhoubné podněty kolektivního nevědomí, které pronikají do našeho myšlení, zejména do falešných forem přebíraných zlozvyků.

Současně přítomní, vědomí a spoluzodpovědní za rozumné rozšiřování ducha, kosmického řádu, univerzální moudrosti – transcendence. Autentičtí ve svém navázání a obohacování společné pravdivé existence.

Návraty,  září 2020 :

Neslušnost našeho věku se pojí s odlukami od moudra.

Všudypřítomný spěch a stres v honbě za falešnými podněty – jejichž měřítkem je pro jedny výše bankovního konta, pro druhé soupeření jak si dříve pořídit ve skutečnosti nepotřebnou věc doporučovanou lstivou reklamou, a pro jiné pouhá schopnost proplácet pravidelně docházející složenky generované vnuceným stylem života – většinu z nás zotročuje, nedovolí uvažovat o svých reálných potřebách a smysluplných cílech.

Tak se vytrácí přirozené navázání na lidské a kosmické moudro, intuici která nám napovídá jak se zachovat, jak jednat, jak pochopit situace, kterými si dláždíme naši životní cestu.

Jak se vrátit na tu nejvýhodnější navazující posloupnost našeho bytí? Jak se odpoutat od iluzí? Jak efektivně setřást 'deku' údajných nepostradatelností?

Zkusme relaxovat, někdo použije meditační techniku, jiný svou vlastní. Není nic blaženějšího, než návrat k pravdě, k jistotám kosmické moudra, důvěře k vlastní intuici.

Naší jedinou obranou proti neslušnosti a iluzím mocných (dezinformacím a lžím pomocných elit, kterými na nás působí přes rozhlas, televizi i internet) je napojení, pěstování návratů, otvírání kanálů univerzálních pravd skrývaných pod nánosy klamů a reklam.

Věřte, že pokud vám neznámý telefonát, mail nebo obchodník nabízí výhodný a potřebný předmět, či službu, je to zcela jistě lež. Právě šero neznámosti, jako i rouška na obličeji, umožňují nečestné a neslušné.

Množství lidí a nemožnost jejich vzájemného poznání je využíváno v technice prodeje nepotřebných věcí a k vytváření iluzorních potřeb.

Pokud není reálný návrat k vzájemné osobní známosti a zodpovědnosti, zkusme trénovat návraty k společnému moudru, vytvářeného slušnými lidmi. Tak jako dříve rady svých moudrých vyhledávali příslušníci kmene, či klanu. Důvěra ve vlastní intuici se znásobuje pocitem štěstí ze správných intuitivních rozhodnutí.

Pokud toto neznáte, doporučuji vám začít pomalu. Například zamyšlením se nad nějakým reklamním sloganem, nebo srovnáním těch zaručených cest ke štěstí skrze inteligenci /vychytralost oddělující informované a neslušné od zbytku/, peníze, či propracované, zdánlivě dobře míněné, oblbující prodejní strategie.

Pro lidstvo existují jen dvě cesty do budoucnosti : ta slušná a ta slepá !

A rada pro elity : možná je jen jedna cesta pro všechny – protože jsme všichni součástí jediného – co připravíme komukoliv, připravíme současně i sobě.

Vědomí a rušivé myšlení

Jak vyjasnit pojem a chápání našeho zapojení - našich odskoků od skutečného univerzálního napojení k efemérním realizacím mysli. Myšlenky, které nám běhají hlavou a naší soukromou myslí vyvěrají z různých pramenů. V jejich pozadí je všeobsahující, čistý zdroj přirozeného moudra a skutečných pravd daného okamžiku – vědomí.

Pokud se nám daří odstínit myšlení, zůstane stav vědomí. Okamžiky vědomí nazýváme pocitem, cítěním, nebo vnímáním, napojením, a také intuicí.

Vedle něj jsme v neustálém bouřlivém procesu zachycování okolních vjemů, které filtrujeme soukromou zkušeností – zvyky a tradicemi, které nás formovaly. A je jen na nás, abychom rozpoznali nakolik jsou aktuální, opodstatněné, přínosné a autentické. Není jiné doporučení, jak z těchto rušivých myšlenek oddělit ty 'pravé' pro formování smysluplné budoucnosti, než navnímat sílu/intenzitu jejich rezonance s tendencemi přítomného okamžiku – vědomím, které je napojením na jednotné univerzální kosmické moudro.

Vždy platí, že dvakrát nevstoupíš do jedné řeky. Zapomeňte na nějaké neotřesitelné jistoty. Život a myšlená realita, je pořád nová a nespoutaná. Jsme tu právě proto, že dokážeme svou kreativitou obohacovat společné jednotné moudro – okamžitý stav univerzální pravdy, spirituální podhoubí naší existence – transcendenci.

Genetická a epigenetická degenerace

Chodem věků došlo k odloučení vlády a moudra. Před pěti tisíci lety tehdejší společnost začala pomocí zdokonalených nástrojů produkovat více, než bylo nutné pro přežití.

Namísto blahobytu došlo k epigenetické degeneraci: rušivé myšlenky vygenerovali násilí, které si tuto nadvýrobu přivlastnilo. Postupně se zločinecké bandy přetransformovali do vyzbrojených utlačovatelských šiků, které začaly sloužit svým velitelům. Tito byli první akumulátoři bohatství. Za pomoci vychytralých pomocníku ustanovili zákony, které 'legalizovaly' jejich moc. Původní zločinci se převlékají na žoldáky elit. Ozbrojená moc zbohatlíků (armáda, policie) zajišťuje 'bezpečnost'. Ale ve skutečnosti bezpečnost jen pro vládnoucí vrstvu, na základě neslušných zákonů. Pokusy vytvořit iluzi, že vláda je demokraticky volena a tak vlastně musí sloužit všem, se neustále propracovávají jen do důmyslnějších iluzí.

Snad vnímáte, cítíte, že jakékoliv násilí postihuje každého z nás. Druhým největším neštěstím po prohrané bitvě je bitva vyhraná …

Iluze, že příslušník sousedního státu je mým nepřítelem nemůže být ničím jiným než pouhou propagandou šířenou s neslušným úmyslem …

Zadržování a překrucování informací je základem štvavých kampaní sdělovacích prostředku pod dohledem mocných …

Pak už zbývá jen drobný díl koláče naší postupné degenerace pod ekonomickým sloganem 'růstu růstu' na růst genetické degenerace. Bohatí plodí biologicky déle, a současně věnují více peněz na přežití svých potomků. Tak se otevírá brána k přežívání jedinců, kteří postupně zdegenerují celkový genotyp na naší planetě.

Jak idylicky v tomto světle zazní připomenutí síly lidského rodu před více než pěti tisíci lety, kdy v rámci kmene se všichni cítili zodpovědní za všechny a všechny děti byli zabezpečeni sice primitivně, ale jedním metrem. Nebylo nutné sledovat, čí je které dítě, protože se neřešilo dědictví …

Jak připustit návraty

Uvědomme si, že náš 'civilizovaný' způsob života není vždy 'slušný'. Dost často se chováme neuváženě až bezohledně. Čerpáme zásoby Země tempem, které nedovoluje jejich přirozenou obnovu.

Zcela bezdůvodně si myslíme, že naše způsoby, naše znalosti, naše vzdělání nás opravňuje chovat se nadřazeně a vnucovat vše toto zbytku světa.

Ano, dosáhli jsme jisté zručnosti, vymysleli nástroje a přístroje usnadňující nám život, ale naše chápání, vnímání přírodních dějů spíše odumírá. Pochopili jsme sice že naše představa 'poručíme větru a dešti' je pouhou iluzí, ale přesto znásilňujeme naše životní prostředí bezostyšně.

Naše věda zůstává hromadou znalostí, bez pochopení jak to vše skutečně funguje. Neumíme zabránit šíření virových nemocí (Covid19), protože ve skutečnosti naše technologie a zdaleka nestačí na efektivní a vysoce účelné přírodní procesy optimalizované dlouhodobým vývojem. Iluze 'umělé inteligence' je pouhou snůškou nedokonalých technologií, které bez průběžné kontroly člověkem nejsou funkční. A jak ukazuje reálná situace v Číně, využívají se spíše pro kontrolu lidí.

Úspěchy akutní medicíny neomlouvají neschopnost uzdravovat chronické nemoci. Materialistický pohled na člověka vlastně ani nedovoluje současné vědě sledovat reálné životní děje v lidském organizmu.

V této situaci si dovolujeme tyto naše 'znalosti' vnucovat spolu s našimi neslušnými zvyky 'necivilizovaným' lidem. Dokonce je celosvětově opakovaně vnucována fikce, jak je nezbytné vychovávat a učit děti přírodních národů našim 'znalostem'. Taková podvratná činnost by měla být trestána, nikoliv oceňována.

Slepé následování našich zlozvyků je slepou cestou pro lidstvo. Východiskem může být pouze návrat k uctívání a šetrnému přístupu k přírodním zdrojům, který bychom se my 'civilizovaní' měli přiučit. Je nejvyšší čas, protože už není mnoho lokalit na naší planetě, kde se zachovaly.

Rovněž duchovní tradice, přirozená mystika našich předků je postupně tlumena. Hluk rušivých myšlenek narušuje naši vazbu na přirozené moudro. Zeměkoule je zamořena nesmyslnými snahami a projekty lidí bez duchovního vnímání, bez duchovních mystických zkušeností. Odtržení v 'západním' světě je důsledkem dlouhodobého přehlížení spirituálních tradic neživými omezujícími dogmaty církví, dokonaného vytržením materialistické vědy z jednoty celku hmota/materie + duše/mental + duch/spirit. Situace ve 'východním' světě není tak katastrofální, protože je zde v rámci převládajících filozofií udržována duchovní tradice.

V současném stavu je pro budoucnost lidstva záchranou úpadek severoamerického regionu. Dlouhodobé ekonomické devastaci napomůže i aktuální epidemie SARS. Tak se otevírá možnost, aby asijské ekonomiky diktovaly další vývoj planety. Vzhledem k výše zmíněnému duchovnímu podhoubí, je myslitelný návrat k soucítění a vnímání omezených pro život nezbytných přírodních zdrojů. Rozhodující budou zásoby pitné vody, čistého vzduchu a kvalitních potravin.

Nesmíme podlehnout očekávání, že životní úroveň bude nadále růst. Zadlužené 'civilizované' evropské a jihoamerické země nemohou počítat s tím, že zbytek planety bude trpět jejich neslušné způsoby. Klíčem k tomu může být nová koncepce medicíny, i když ve skutečnosti půjde o návrat k původní čínské medicíně obohacený dalšími celostními metodami uzdravování. Jen návrat ke zdravému rozumu a zdravému způsobu života je rozumnou cestou. Ta bude znamenat současně konec astronomických zisků farmaceutických koncernů, protože rozumná cesta si vyžádá jen lékaře, kteří mají zájem uzdravovat. Pokud ji mineme, důsledky budou pravděpodobně devastující, a to pro všechny.

Jak v rámci státu iniciovat návrat na slušnou cestu

Státní zřízení důmyslně omezuje možnost svobodné volby a nahrává do karet elitám. Tendenčními zákony je upevňována pozice mocných a jejich neslušných zvyků, kterými rozšiřují své bohatství. Je pěkné zastírat skutečnou situaci termíny nadnárodní korporace nebo kapitál, ale tyto jsou ukotveny a shromažďují svůj zisk v reálných státech.

Obyčejní lidé jsou vystaveni donucovacím prostředkům státní moci. Jsou za to 'odměňování' sociálními dávkami. Balík peněz na tyto dávky však sami produkují. Odebírají se jim ve formě daní. Výsledkem je přerozdělení peněz, kdy obyčejný člověk v průměru více odvede a méně obdrží.

Jak ven z tohoto začarovaného kruhu? Návratem k slušnosti, která tu kdysi byla. V rámci kmene se vědělo o jejich příslušnících kde a s kým se pohybují. Tak byla udržována hladina vzájemné důvěry – všichni se znali. Současně ale nebyla narušena jejich osobní zóna – není a nebylo slušné vnikat do osobního prostoru jedince. Musíme mít každý svobodu vlastního rozhodování a konání, kterým nerušíme osobní prostor ostatních lidí.

Moderní technologie mohou zajistit sledovaní pohybu a kontaktů každého člověka na planetě, a tak návrat k vzájemné důvěře, bez toho že bychom se všichni navzájem znali. Pokud chceme obnovu důvěry musíme souhlasit s tímto moderním pojetím. Dokonce pochopíme, že elity již využívají jednostranně takovou kontrolu některých skupin obyvatel. Náš projekt 'návratu důvěry' tak postihne více mocné, protože budou i oni pak objektivně monitorováni. Současně nesmí být systém 'návratu důvěry' zneužit k narušení osobní zóny jedince. Takové prostředí pak může posloužit k 'výchově' lidi zodpovědných za své činy ve veřejném prostoru. Projekt návratu důvěry musí být budován postupně, abychom si navzájem zvykli na transparentnost našeho konání a nebyli postihování za činy před jeho aktivací.

Pak přerozdělování balíku peněz pro zajištění sociálního smíru může být řízeno přesněji na základě objektivních informací a pomoci tak, kde je skutečně třeba. Bonusem tohoto systému bude transparentnost a obhajitelnost rozhodnutí vládnoucí vrstvy.

Není smyslem tohoto projektu přerozdělovat stávající majetky, jen dohlédnout na slušné způsoby nabývání a správy majetků. Odhaduji, že důsledkem systému 'návratu důvěry' může být transformace zákonů. Jejich vymahatelnost může být konečně jednotná. Stát by tak začal skutečně „pomáhat a chránit“ i obyčejné lidi, pak i označení ministerstva spravedlnosti by začalo mít pravdivější podobu, pokud se to doopravdy podaří.

Opodstatněné pochyby však mohou bleskově zničit jakoukoliv důvěru, a s ní dialog, vstřícnost a vzájemné soucítění. Nezanedbatelným důsledkem takového kolapsu by zůstala všeobecná jistota, že vytvářené představy demokracie jsou optimalizovanou iluzí. Však skutečný stav věcí byl již dávno zachycen ve filmu 'Vrtěti psem' a je obsažen v textu písně 'They don't really care about us'.

V projektu 'návratu důvěry' by mohla být nahrazena inteligence, tedy zneužívání informací ve prospěch jednotlivců a elit, sociální inteligencí celé společnosti. Nechme se překvapit, co přinese budoucnost ...

A rada na závěr: nenechme naše odhodlání k návratu na slušnou cestu naleptávat neschopnými rádobyznalci a jejich zmatenému slovníku. Jednou z praktik mocných/elit jak zastřít pravdu je skrytá podpora těchto pomatenců. Neváhejte odepřít důvěru 'vědeckým' poznatkům. Zvláště bizardní je situace dnešní materialistické filozofie. Bez snahy uchopení celku (vniknutí do významných metamaterialistických složek naší existence) generuje pouze rušivé myšlenky. Ostatně byl to právě filozof, který se tou nejvýznamnější mírou postaral o současný stav odloučení od moudra. René Descartes nejen že oddělil věci od jejich nepostradatelného podhoubí – informačního pole (duchovna, templetace), současně je neustále tradována jeho největší dezinformace, pekelná lež : „myslím tedy jsem“.

Protože - vědomí nepotřebuje myšlení, ale myšlení potřebuje vědomí !

Necháme se opět zastrašit, a tak nést spoluzodpovědnost na bezvýchodném stavu lidstva? Jsem si jist, že pro většinu lidí jsou tyto úvahy obtěžující. Dokonce bych si vsadil na brzký konec současného blahobytu a nejistou budoucnost lidstva, jen pak asi nebude kdo by mi vyplatil vyhranou sázku ...  

Inteligence,   červen 2020 :

Co najdete ve slovnících :

Analytická inteligence – je inteligence, která odkazuje na schopnost řešení problémů, efektivního zpracování informací a kompletování akademických úloh. Lidé s vysokým analytickým IQ skládají testy inteligence velice zdatně, stejně tak jako různé zkoušky. Takoví lidé jsou velice schopni kritického a analytického myšlení.

Kreativní inteligence – díky této inteligenci jsme schopni využít již existujících zkušeností, vědomostí a schopností k úspěšnému a efektivnímu zvládání nových a neobvyklých situací. Lidé s vysokou kreativní inteligencí mají výborný pohled na věc, představivost a jsou schopni formulovat nové nápady a myšlenky. Tato inteligence je většinou v testech přehlížena.

Praktická inteligence – umožňuje nám využívat vědomostí a zkušeností získaných v minulosti k adaptování, formování a přetváření našeho prostředí. Ti, jenž mají vysokou praktickou inteligenci, jsou schopni identifikovat faktory, kterých je zapotřebí k dosažení úspěchu, a jsou dobří v přizpůsobování se či měnění vlastního prostředí za účelem dosažení sebou stanovených cílů.

Sociální inteligence – schopnost znát sebe a znát ostatní, vyvíjí se ze zkušeností, na základě zhodnocení komunikace a interakcí v rámci sociálního, společenského prostředí. Sociální inteligence je rozhodující pro definici kdo jsme my lidé – soudnost, běžná úroveň vzájemné komunikace, vzájemného vnímání, chápání a empatie. Sociální inteligence je spíš než kvantitativní inteligence jednotlivce (analytická, kreativní, praktická), přirozenou inteligencí člověka v reálném prostředí – ve společenství lidí.

Umělá inteligence - věda o vytváření strojů nebo systémů, které budou při řešení určitého úkolu užívat takového postupu, který, kdyby ho dělal člověk, bychom považovali za projev jeho inteligence.

------------------- z toho odvozuji následné --------------------------------------------------------------------------------

1, Kvantitativní inteligence jednotlivce z něj nedělá člověka, protože člověk je člověkem svým soužitím v komunitě / společnosti.

2, Kvantitativní inteligence komunity z ní nedělá komunitu lidí, protože lidé jsou lidmi svým soužitím se všemi ostatními lidmi.

3, Pod jedním termínem „inteligence“ existují dva zcela rozdílné systémy chápání světa:

3A. Kvantitativní inteligence ve prospěch jedince, nebo komunity – proti ostatním. Touto inteligencí můžeme pouze degradovat naše způsoby komunikace a chování na nelidské.

3B. Přirozenou, sociální (kvalitativní) inteligenci – pro všechny. Jen tato z nás dělá lidi.

4, Každý člověk používá selský rozum – vlastní verzi přirozené inteligence degenerovanou egoistickými bloky. Tyto bloky jednotlivce oddělují od klidu a pravdy. Výsledkem je strach, nedůvěra a nejistoty. Nejistoty jak se zachovat – zda slušně, nebo konformně. Nejistoty co je správné, ale dnes neobvyklé, nejistoty co je pravda a co dezinformace. A hlavně nedůvěra vlastní intuici – zábleskům univerzální moudrosti.

5, Umělá inteligence může být úspěšná jen tehdy, pokud lidé degradují na (ne)tvory bez přirozené inteligence, zejména bez napojení na celek a jeho moudro, a jejich egoistické bloky zamezí průniku moudrosti – ztratíme intuici, na kterou vědou vytvořené systémy nemohou nikdy dosáhnout. 

Templetace - pátá základní přírodní interakce,   duben 2020 :

Jak vznikají hmotné struktury, biologické formy nebo lidské dovednosti, kde se to vše bere? Existuje nějaká paměť těchto vzorů, jak funguje? Co je to emergence? Co je základní, co se vynořuje z jednotné podstaty bytí, univerzálního řádu. Jak rozlišit mezi evolucí vzorů a opakovanou emergencí již existujících vzorů.

Cílem tohoto článku je ukázat možnou interpretaci přírodních pochodů, kdy nám skrytý řád umožňuje opakovanou emergenci – vynořování struktur nezbytných pro naši existenci.

Celý koloběh začíná v paměti – topologii momentového prostoru – našim smyslům skryté úrovni kvantového vakua, podprahového informačního pole kosmu. Emergence vzorů tohoto informačního pole je zdánlivě nevynucená - spontánní. Za vhodných podmínek během poklesu energie dojde ke spontánnímu narušení symetrie. Ze symetrické homogenní látky vzniká látka se strukturou během fázového přechodu. Vznik struktury jako důsledek informace kosmického řádu se reálně projeví formující přitažlivou silou, která skládá z přítomných částeček hmoty vynořující se strukturu. Tato formující síla současně snižuje entropii systému, protože se zvyšuje jeho uspořádanost - snižuje se náhodný výskyt hmotných částic, proto klesá entropie.

Podobně jako u konceptu entropické gravitace, který navrhuje E. Verlide, dochází k narušení homogenního stavu. Informace o pozicích těles vytvářejících jejích gravitační interakci je tou, která snižuje entropii. Současně je příčinou této přitažlivé síly – gravitace.

Takže navrhuji, abychom přitažlivou sílu, která je příčinou vznikajících struktur, označili jako templetaci, odvozením s termínu templáty – šablony, vzory. Jde o pátou základní fyzikální interakci hmoty, nebo druhou entropickou sílu. Informace o pozicích elementů hmotných struktur je ta, která vytváří pokles entropie. Pokud bychom chtěli látku převést zpět do homogenního stavu bez struktury, potřebujeme k tomu energii – potenciální energii v templetním poli. Podobně jako k dosažení homogenního rozložení hmoty potřebujeme překonat potenciální energii v gravitačním poli.

Templetace spolu s elektromagnetickou silou a gravitací vytváří potřebné makroskopické formy a struktury umožňující naši existenci. Ale sám elektromagnetizmus a gravitace nevysvětlí vznik pozorovaných vzorů a struktur. Templetace je nezbytným doplňkem, který způsobí vynořování hmotných struktur, biologických vzorů, mentálních šablon a lidských dovedností. Templetace doprovází každou spontánní emergenci informace uložené v topologii – univerzální paměti kosmu. K tomuto vynoření vzorů dochází během spontánního narušení symetrie, při fázových přechodech hmoty zachycených ve fázových diagramech.

Evoluce kosmu zahrnuje i náhodný vznik nových struktur, zejména jako reakci na měnící se podmínky okolního prostředí. Poruchy při přepisování vzorů je umožní, všechny informace se ukládají do topologie. Jen ty nejvýhodnější změny, odolné, testované v měnícím se prostředí jsou opakovány v dalších emergencích.

I. Úvod

Vytvořme uzavřený kruh oběhu informací v přírodě. Informace uložené v paměti, topologii momentového prostoru(1) emergují do pozorovatelné podoby během spontánního narušení symetrie(2) při fázovém přechodu – změně uspořádání atomů a molekul hmoty. Tato změna uspořádání je způsobena selektivní přitažlivostí atomů, molekul, buněk, tkání tak, aby se přesně zformovala potřebná struktura(3). Univerzální kosmický řád je tak důvodem entropické přitažlivé síly formující hmotné struktury, tak například i mentální vlastnosti a dispozice jedinců. Tato selektivní přitažlivá síla snižuje entropii systému(4) svým informačním obsahem – výslednou pozicí elementů realizovaných forem, tedy jejich strukturou.

Na základě interpretace gravitační síly(5) jako informace o rozložení hmotných těles, snižující entropii gravitačně vázaného systému, navrhuji definovat templetaci podobně. Tedy templetace i gravitace jsou entropické síly, obsahující ve své podstatě informaci o rozložení hmoty. Gravitace je neselektivní silou, která je určena pouze hmotností látky. Templetace je selektivní silou protože je určena strukturou a složením látky.

Hmotné i mentální vzory se vyvíjí pod tlakem změn okolních podmínek. Kosmos má obrovské množství možných cest, kterými se může vydat v následujícím kroku svého vývoje. Tu kterou realizuje je již při svém výskytu současně obsažena v paměti, tzn. topologii momentového prostoru jako šablona nové struktury Realizovaný tvar je složen ze specifického souboru energiových kvant, které se zachovají na kvantové úrovni(8).

Představuji tedy novou interpretaci našich pozorovaní, pokus o vysvětlení proč pozorujeme opakovaný výskyt potřebných forem. Skutečné vědění a pátrání po důvodech naší existence nemůže být omezeno. „Jediný princip, který nezamezí pokroku je : Všechno je možné“ zavádí Paul Feyerabend(6) ve své metodologii vědeckého bádání. Všechny interpretace našich pozorování jsou možné. Jediným měřítkem jejich objektivní správnosti je, jaký dokáží složit realistický obraz přírodních souvislostí, a celkovou představu naší existence.

Jako žijící formy hmotné reality světa můžeme uvažovat o mentální nebo spirituální úrovni naší pravosti. Můžeme zvažovat různé scénáře našeho původu, ale vše musí být v souladu s pozorovanými fakty. Určitě není důvod, proč vytvářet a vydávat za vědecké, ty úvahy a hypotézy, které nemůžeme ověřit pozorováním. Naopak, pokud nějaké 'zkoumání' ignoruje pozorované skutečnosti, je důležité na to upozornit, a takové 'zkoumání' dále nefinancovat.

II. Podstaty, základní axiomy

Co je podstatné, co je emergentní, co je sekundární? Máme vůbec jistotu, že je hmota podstatou? Takže prvním axiomem stanovíme : /1/ hmota je podstatou.

Naše dnešní znalosti – paradigma o světě a vesmíru je poskládáno z výzkumu hmoty. Ve fyzice jsme ze sledování projevů hmoty odhalili a definovali základní přírodní síly. Druhý axiom říká : /2/ slabá a silná jaderná interakce, i elektromagnetická interakce jsou podstatné. Naše představa o světě je obsažena ve Standardním modelu částicové fyziky, teorii, která popisuje silnou, slabou a elektromagnetickou a elementární částice, které tvoří veškerou hmotu.

Dnes není jasné, zda gravitační interakce je základní, protože se ji nedaří začlenit do teorie Standardního modelu. Je velmi odvážné brát prostor a čas jako podstatné. Na základě našich zkušenosti z fyzikálních pozorování je důležitější sledovat jako podstatnou energii – vázanou se hmotou vztahem E=mc2. Interpretace fyzikálních jevů v energiích je pochopitelnější a plně nahrazuje běžný popis v prostoru a čase. Máme více důvodů pro opuštění prostoru a času, tedy navyklého vztažného systému. Máme tu například kvantovou provázanost, která zdánlivě nepochopitelně propojuje body časoprostoru. Určitě je výhodné zapochybovat více o podstatnosti časoprostoru, než o pozorovaných kvantových jevech.

Ale naše pochopení hmotného světa však není úplné, nevíme například proč pozorujeme opakované vynořování stejných struktur. Dovoluji si proto připojit třetí axiom : /3/ hmota má strukturu. Základní vlastností hmoty, kterou běžně pozorujeme a odvykli jsem si o tom pochybovat, je uspořádání do charakteristických forem.

III. Paměť vzorů

Je nesčíslně mnoho vlivů, které vzájemně soupeří a vytváří komplexní prostředí naší existence. Mnoho z nich vnímáme smysly, některé nevědomě, některé mimosmyslově. Na první pohled se zdá, že je svět chaotický. Ale život nemůže být chaotický. Živá hmota zajisté podléhá přísnému řádu, který udržuje její homeostázi. Kde leží hranice mezi chaosem a řádem?

Pokud vysvětlíme komplexitu chaosu jako něco nepředpověditelného, nemožného spočítat, pak můžeme hledat řád tam kde se něco opakuje. Sice nemusíme chápat proč, naše smysly nerozeznají důvod opakovaní procesů. Tyto však pozorujeme a mnohdy o nich vůbec nepochybujeme, i když si je nedovedeme vysvětlit. Můžeme sice odhadnout, že musí existovat přírodou využívané procesy, které předávají nashromážděné zkušenosti, ale nemusí to být jen pomocí DNA.

Opětovná emergence vzorů nás upozorňuje na přítomnost prostředí, ve kterém jsou uloženy pro náš život nepostradatelné předlohy/šablony/vzory osvědčených forem a struktur. Z našeho materialistického pohledu, můžeme v prvním přiblížení předpokládat podle třetího axiomu, že je to prostředí, které současně vytváří pozorované přírodní struktury.

Opakované vynoření přesných vzorů je důkazem paměti, ze které jsou čerpány potřebné informace pro vytváření potřebných optimalizovaných forem. Paměti, která předává zkušenosti předchozího vývoje, kdy se postupně vybraly, třeba i náhodně, ty nejvýhodnější postupy formování a funkčních vzorů.

Tak můžeme rozlišit komplexitu chasu od emergence řádu. Nepředpověditelné náhodné komplexní děje, kde drobné impulzy mohou způsobit neodhadnutelné reakce, děje s kladnou zpětnou vazbou jsme schopni odlišit od opakovaných emergencí s očekávaným výstupem, regulovaných pomoci záporných zpětných vazeb. Emergentní systémy udržují řád spojením svých provázaných emergentních složek. Jsou vystavěné z použitelných součástí směrem od celku k jeho částem - příčinností shora dolů.

Emergence podle úvodu k (7): „Představme si vakuum částicové fyziky jako chladnou kvantovou kapalinu v rovnováze. Pak v její kapce se projeví povrchové kvantové korekce.“ Z těchto povrchových korekcí údajné kapaliny se generují/emergují excitace – tvary a vzory hmotného světa.

Nyní můžeme zkoumat, jak je naplňován třetí axiom, tedy jakým způsobem si hmota uchovává svou strukturu. Tato nově výslovně definovaná univerzální vlastnost hmoty - informace o vlastní struktuře, kterou jsme dosud brali jako samozřejmost, musí být obsahem nějakého vnitřního řádu.

Můžeme předpokládat, že postupným vývojem prvotních tendencí se z počátečního chaosu vytvořil kosmos s řádem, tedy i různými formami hmoty se sobě vlastními strukturami. Matematicky můžeme tento vývoj sledovat od počátečních nehomogenit (informací o rozlišnosti) přes soustavy provázaných informací ve formě grafů do topologie – informační sítě, která uchovává všechny vytvořené a používané tvary hmoty, i mentální formy našeho smyslového vnímání hmoty, a našich návyků – nadstavbových procesů živé hmoty.

Nabízí se souvislost intuitivního vnitřního řádu hmoty, skrytého pod hladinou kvantového vakua s pozorovanými emergencemi, excitacemi kvantového pole. Právě na úrovni kvantového pole můžeme využít topologii momentového prostoru(1), která umožňuje rozlišení vznikajících struktur, jako skrytou paměť vnitřního řádu kosmu.

Topologie momentového prostoru je nabízenou pamětí vzorů a struktur, které se nám zjevují ve formě excitací kvantového pole a vytváří hmotu s charakteristickými vlastnostmi – specifickou strukturou. Emergence vnitřního řádu generují nejen hmotné struktury, ale i mentální formy, které se osvědčily při vývoji živých forem v přírodě. Přirozený vývoj kosmu rozšiřuje, upravuje a vytváří nejvýhodnější struktury, které jsou testovány v reálném prostředí. Zpětnou vazbou jsou v paměti kosmu zvýrazňovány ty nejodolnější struktury pro okolní podmínky svého výskytu. Funkční jednotky jsou vždy vytvářeny směrem od funkčního celku, k jeho součástem, ale vždy reagují na podmínky prostředí a využívají již hotové použitelné vzory.

Paměť hmoty v popisu momentového prostoru je umožněna oddělitelnými oblastmi v topologii s rozlišnými charakteristikami, které vytváří při emergenci rozdílné vlastnosti hmoty. Tak se topologie momentového prostoru(7) stává základem efektivní fyzikální teorie, emergentních fyzikálních zákonů a symetrií při nízkých energiích. Pozorování hmoty v blízkosti absolutní nuly (T = 0°K), zachycují emergentní struktury za přítomnosti energie. Není rozhodující, zda si vybereme teoretický náhled GUT nebo anti-GUT v rámci Standardního modelu. Pokud je přítomna jen nízká hustota energie, emergují struktury z excitací kvantového pole. Při vyšších energiích jsou podle GUT struktury smazány symetriemi. Pokud snižujeme teplotu k nule, pak emergence vymizí právě z důvodu nedostatku volné energie, a nemusí to být v důsledku převládajících symetrii podle anti-GUT. Důležité je však pochopení zdroje excitací, paměť obsahující kosmický řád, uloženou v topologii, současně umožňující opakovanou realizaci, tedy emergenci forem.

Topologie momentového prostoru v lagrangeově popisu je ekvivalentní topologii tenzoru energie a hybnosti (přesněji energie a točivosti) v hamiltonově popisu. Informace uložená v topologii, vlastnost hmoty podle třetího axiomu, je vlastní hmotě a energii, není ale vlastní prostoru. Tak jsou prostor a čas sekundární, jsou generovány hmotou a energií.

Proto můžeme doporučit fyzikální popis v energiích k lepšímu pochopení přírodních zákonů, třeba kvantových projevů, tedy využívat hamiltonův popis. Důležité je, že informace je vázána na hmotu a energii, nikoliv na prostor či čas. Tak nemůže být omezena ani rychlost šíření informace v časoprostoru. Rychlost světla (fotonů, jako částic elektromagnetického pole) je omezující jen pro přenos signálu – elektromagnetické interakce v časoprostoru našeho vesmíru, nikoliv pro přenos informace.

IV. Fázové přechody a spontánní narušení symetrie

Jak dochází k emergenci? Většinou je to jako zázrakem, protože nevnímáme důvod změny. Většinou pozorujeme s údivem přeměnu bez zjevné příčiny jak a proč k ní došlo.

Dlouhá staletí výzkumníci sledují materiály, jejich vlastnosti a jejich přeměny. S klesající teplotou se náhle objeví nový vzhled a nové charakteristiky sledované hmoty. Při ohřátí tato struktura zmizí nebo se objeví jiná. Led taje, vznikne tekutá voda, ta se při 100°C vypaří. Mimo to známe více struktur vodního ledu a více struktur tekuté vody     – s odlišným seskupením molekul.

Ve fyzice rozlišujeme čtyři základní skupenství látek : pevné, tekuté, plynné a plasma. Existují i přechodné stavy, jako například tekuté krystaly. Jistý stav hmoty je doprovázen jeho nezaměnitelnými vlastnostmi, pokud dojde k jejich změně hovoříme o fázovém přechodu do jiného stavu. Fázové přechody jsou okamžikem skokové změny fyzikálních vlastností, tedy většinou velmi rychlých a výrazných.

Pozorováním jsme zjistili, že mohou současně existovat dvě nebo více fází určité látky současně. Je to možné jen při speciálních termodynamických podmínkách. Tyto speciální hodnoty tlaku a teploty můžeme vynést do grafu – tak získáme fázové diagramy látek. Obecně je termodynamický stav definován hustotou energie. A fázové diagramy nám ukazují, jak se mění skupenství a fáze hmoty podle toho zda snižujeme nebo zvyšujeme energii hmoty (zahříváním, nebo stlačením).

Fázové diagramy specifické látky nám prozradí, při jaké hustotě energie dojde ke změně fáze a kvantová teorie pole nám popíše, jak k tomu dojde.

Na stranách 108 až 126 monografie(2) je matematicky zachyceno, jak spontánní narušení symetrie realizuje nové uspořádání hmoty za přispění podprahového pole (ghost field). Doplňuji zde, že snad můžeme v tomto bodu provázat naše chápání realizace /vytváření hmotných struktur/ s našimi znalostmi a chápáním vlivu paměti hmoty uložené v topologii momentového prostoru. Tak bychom mohli vysvětlit skryté pole právě jako výsledek podprahového skrytého podnětu, ukotveného v informačním poli, paměti kosmu, tedy topologii momentového prostoru.

Mechanizmus spontánního narušení symetrie realizuje asymetrii – novou strukturu ve dříve homogenním poli. Protože dochází opakovaně k tomuto jevu při totožných fyzikálních podmínkách, je rozumné předpokládat, že příroda využívá jistý druh paměti vzorů ke svým realizacím. To, že tato paměť není v dosahu našich měření, je skryta pod hladinou kvantového vakua, neznamená že neexistuje a není využívána.

V. Podprahové pole jako nosič emergentní přitažlivé síly

Jak se realizují struktury? Excitace kvantového pole na mikroskopické úrovni postrkují molekuly do nových pozic. Tak podprahové pole přenáší skrytou topologickou informaci do makroskopické realizace, a to svou selektivní přitažlivou silou. To znamená, že velikost a směr síly je určen poziční informací vytvářené struktury. Podle (4) je každá přitažlivá síla zdrojem poklesu entropie, zde konkrétně lokálního vynuceného poklesu entropie.

Ve skutečnosti je každá spontánní emergence nastartována mikroskopickými excitacemi energie, které způsobí přeskupení molekulárních dipólů hmotných částic. Nový tvar dipólů změní elektromagnetickou interakci molekul a „spontánně“ se zjeví nová struktura látky. Nejde tedy o zázrak ani nenucenou/spontánní emergenci, ale řízenou vynucenou realizaci vyzkoušené struktury během fázového přechodu. Nově vynořená struktura je určena poziční informací svých součástek, a je reálným obrazem vzoru uloženého v topologii momentového prostoru.

Například magnetizace : během fázového přechodu se magneticky neutrální látka, paramagnetická nebo diamagnetická, změní na látku feromagnetickou – magnet. Během fázového přechodu, kdy celý systém snižuje svou energii, jsou organizovány/usměrněny spiny elektronů. Po transformaci je látka magneticky aktivní, uspořádané spiny elektronů sníží entropii systému. Informace rozložení hmoty/elektronových spinů/ je příčinou přitažlivé síly, která organizuje směr spinu.

Další příklad : snižování teploty je provázen vytvořením fraktálové struktury grafenu na pevném podkladu. Při fázovém přechodu kondenzuje plynný grafit a uhel do tuhé alotropie uhlíku. Informace vlastní hmotě podle třetího axiomu formuje speciální formu hmoty.

Obecně pozorujeme, že bity energie vytvářející charakteristické kvantové subjekty (protony, elektrony, elementární částice) jsou transformovány do nových struktur. Na makroskopické úrovni se vynořují nová uspořádání - „spontánně“, ale ve skutečnosti vynuceně je během poklesu hustoty energie (teploty) narušena předchozí symetrie, a vzniká nová podoba hmoty – se strukturou, tedy asymetrií.

VI. Pokles entropie a templetace

Emergentní přitažlivá síla zasahuje do náhodného termodynamického stavu a způsobí pokles entropie(4). Vynoření řádu, tzn. osvědčených struktur, naruší lokální rovnováhu a dochází k emergenci struktur, které jsou energeticky výhodnější (mají nižší hustotu energie, odpovídající okolnímu prostředí). Energie klesá, současně klesá entropie realizované struktury. Energie proudí od emergující transformované struktury do okolního prostředí. Z tohoto pohledu je fyzika v pořádku, energie se zachovává a homogenizuje.

Nyní stojíme před otázkou – co je rozhodující a fundamentální? Je to bilance energie (zákon zachování energie) nebo bilance entropie (podle 2. zákona termodynamiky růst entropie). Symetrické homogenní rozložení hmoty se mění vlivem lokálního podnětu do stavu s nižší energií. Potřebovali bychom jistou potenciální energii, abychom se vrátili do původního homogenního symetrického stavu. Potenciální energie je tou formou energie, která je uvolňována během transformace – fázového přechodu do nové struktury hmoty. Současně je případný návrat do původního stavu možný jen působením síly, nyní už reálné, která překoná potenciální energii vytvořené struktury. Dostáváme tak do vzájemné bilance emergentní formující přitažlivou sílu se silou nutnou pro překonání potenciální energie struktury.

Emergentní přitažlivá interakce mění symetrii hmoty v narušenou symetrii emergujících struktur řádu. Informace obsahující vytvářenou strukturu, tedy informace o rozložení hmoty současně snižuje entropii hmoty. Přitažlivá síla je provázána s entropickou silou a emergentní entropická síla je vázána na emergentní přitažlivou sílu podprahového pole. Tak poziční informace vytvořené šablony hmoty je zdrojem entropické síly.

Erik Verlinde (5) nabídl nové pochopení gravitace, gravitační sílu jako entropickou sílu generovanou informací o rozložení hmoty ve vesmíru.

V tomto smyslu nabízím podobné pochopení přitažlivé síly emergentního řádu kosmu. Pro tuto interakci navrhuji termín „templetace“. Šablony, templáty, či matrice uložené v paměti, tedy topologii, jsou stavebními plány hmoty kterou pozorujeme v přírodě. Templetace jako emergentní entropická interakce je vytvářená informací o struktuře hmoty.

Z informací o šablonách hmoty/energie skrytých v topologii momentového prostoru emergují mikroskopické kvantové tendence hmoty/energie, které se realizují jako makroskopické struktury hmoty/energie. Potenciální energie vzniklých realizací vytváří gravitaci a templetaci jako entropické interakce hmoty/energie.

K ověření těchto tvrzení není potřeba další pozorování. Zbývá 'pouze' akceptovat tuto novou interpretaci pozorovaných jevů.

VII. Entelechie, samoorganizace, autopoiese a morfogenetické pole

Pozorování přírody nám dokumentují nesčetně mnoho případů emergence řádu. Podle oblasti zkoumání přírodních dějů se setkáváme s méně či více přesnými popisy emergencí skrytých vzorů. Přesná měření ve fyzice, korektní výzkum v chemii, precizní sledování v biologii a méně přesně zdokumentované případy z psychologie a medicíny obsahují důkazy o vynoření struktur, vlastností, procesů, dovedností, či archetypů uložených v paměti kosmu. V dějinách vědeckých výzkumů bylo prezentováno více možností, jak tyto úkazy zachytit, vyjádřit a popsat.

Mezi významné a citované patří : Bělousovova-Žabotinského reakce, disipativní struktury Ilji Prigogina, Turingovy vzory, Rayleigh-Bénardova konvekce, Liesegagovy kruhy, Hakenovo vysvětlení laseru, Bakova samoorganizovaná kritičnost, Russellův soliton, fraktály B. Mandelbrota, supravodivost, Boseho-Ensteinův kondenzát a mnoho dalších.

Máme tedy možnost objasnit tato pozorování, navíc nám templetace pomůže při vysvětlení pojmu života a homeostáze – schopnosti živých organizmů udržovat stabilní vnitřní prostředí, které je nezbytnou podmínkou jejich fungování a existence.

Co je to život? Život chápu jako vysoce komplexní (přesněji emergentní) odolnou soustavu v dynamické rovnováze udržovanou zpětnovazebnými regulacemi, emergujících struktur s emergujícími vazbami. Vše se vynořuje z paměti kosmu – řádu, podprahové topologie momentového prostoru. Vzájemná kooperace všech součástí živého organizmu spolu s vyladěnými regulacemi negativními zpětnými vazbami je zásadním předpokladem existence života a živých forem. Samozřejmě je nezbytný přísun výživných látek, tedy výhodného prostředí. Templetace zajišťuje nejen vývoj jedince ale i náhradu jeho opotřebených součástek po celý jejich život.

Připomenu nejvýznamnější průkopníky v objasňování života a životních procesů. Aristoteles s entelechií, G.W.Leibnitz s dynamismem, Hans Driesch a Henri Bergson s vitalismem, A.G.Gurvitch s morfogenickým polem, C.H.Waddington s epigenetickou krajinou, autopoiesis Maturany a Varely nebo morfická rezonance R. Sheldrakea.

Evoluce živých forem je stimulována změnami okolních podmínek, využívá k tomu ojedinělé poruchy při obnově jedince – morfogenezi, a iniciuje tak fylogenezi – historický vývoj druhů organizmů, s tvorbou nových vlastností, schopností a struktur. Životaschopnost nových struktur je testována, a jen odolné formy života pro stávající okolní podmínky jsou zachovány a znovu emergují. Tento evoluční optimalizační proces je někdy nazýván jako emergentní, zde pravděpodobně nejde vynořování forem z paměti kosmu, určitě ne předem plánované nebo za nějakým účelem vytvářené změny. Evolučních cest je nesčíselně, hlavní vliv má životní prostředí a změny v okolních podmínkách. K tomu se občas a náhodně vyskytnou sloučeniny a struktury, které významně ovlivní evoluci, jako například náhodná syntéza kyseliny dokosahexaenové (DHA).

VIII. Závěr

Hmotné struktury, biologické formy, lidské dovednosti a všechny rysy organické hmoty se vynořují spontánně z podprahových topologických informací za vhodných podmínek podle univerzálního souboru fázových diagramů, výše popsaným procesem.

Tak jsme dospěli k zlomovému bodu v chápání přírodních forem, struktur a jejich charakteristických vlastností. Mou snahou bylo odkrýt skrytou část celkového koloběhu informací a zpětnovazebních regulačních procesů kosmu. Nebylo lehké vyjasnit si význam a souvislosti pozorovaných dějů, poskládat celkovou mozaiku navazujících procesů, a navrhnout případně jejich nové interpretace tak, aby vytvořily smysluplnou a ucelenou představu naší existence.

Ke konečnému vyjasnění provázaností pomohla, mimo odvážné interpretace Erika Verlinde gravitace - jako entropické síly, zjištění X-S Xinga – že přitažlivá síla v nerovnovážném systému snižuje entropii. Ale všechny citované zdroje jsou zásadní pro pochopení mozaiky a jednoty kosmu. Dovoluji si vyzdvihnout zásadní impuls kterým zapůsobilo heslo „vše je dovoleno“ Paula Feyerabenda v rozpravě o metodách bádání.

Děkuji Jharaně Rani Samal et al. za experimentální potvrzení faktu, že kvantovou informaci nelze smazat(8). Tato skutečnost umožňuje bez pochyb uvažovat o zachování informace na kvantové úrovni a v jejím podhoubí – kvantovém poli s pamětí uloženou v topologii momentového prostoru, jak popisuje a experimentálně potvrzuje G.E. Volovik.

Doufám, že se dnešní paradigma bude vyvíjet směrem k pochopení celku. Důležité je zkoumat souvislosti z hlediska energie. I když používám v třetím axiomu pojem hmota, její ekvivalence s energií, znamená že struktura je vlastní nejen hmotě, ale i energii. Zvažte, že jsou to kvanta energie, které pozorujeme a která dekoherencí vytváří hmotu. Takže rozhodujícími elementy kosmu jsou ve skutečnosti kvanta energie.

Bude nezbytné otevřít se mentálnímu vnímání, intuici a spirituálním vhledům, abychom se napojili na moudro a zkušenost zachycenou v paměti – univerzálním řádu kosmu.  

Krátká úvaha o dějinách lidstva: co je jejich nejlepším měřítkem? Jak chápat časovou souřadnici v dějinách? Není snad evoluce šablon, tedy vývojové změny emergujících vzorů, tím nejlepším kandidátem pro správné a autentické měření časových intervalů?

Dospěli jsme k podstatné hmotě, nebo přesněji k fundamentální energii, s fundamentálními silnou a slabou jadernou, a elektromagnetickou interakcí. Gravitace i templetace jsou rovněž fundamentální, jsou zřejmě entropické a vznikají až s výskytem a jako součást vynoření nehomogenit hmoty. Čas a prostor jsou sekundární, závislé na rozložení energie a hmoty. Dynamika kosmu, tedy tenzor energie a hybnosti včetně jeho topologie, obsahující šablony forem jsou podprahové příčiny realizovaných struktur, tedy návazně i aktuálního stavu časoprostoru.

Děkuji Mirku Klvaňovi za užitečné diskuze o hmotě, jako rozhodující kategorií dnešního paradigmatu a Liboru Novákovi za inspirující komentáře a postřehy k tématu článku.

Zdroje

1. Volovik G.E. Quantum phase transitions from topology in momentum space, arXiv cond-mat/0601.372, 2006

    Volovik G.E. Topology of quantum vacuum, Lecture Notes in Physics, 870, 343-383,2013 , arXiv 1111.4627, 2012

2. Blasone M., Jizba P., Vitiello G. Quantum Field Theory And Its Macroscopic Manifestations, London, Imperial College Press, 2010

3. Lloyd S., Mohseni M., Shabani A., Rabitz H. The quantum Goldilocks effect: on the convergence of timescales in quantum transport, arXiv 1111.4982, 2011

    Vattay G., Kaufman S., Niiranen S. Quantum biology on the edge of quantum chaos, PloS ONE 9(3): e89017, arXiv 1202.6433, 2012

   Montagnier L., Aissa J., Del Giudice E., Lavallee C., Tedeschi A., Vitiello G. DNA waves and water, arXiv 1012.5166, 2010

4. Xing X S., Spontaneous entropy decrease and its statistical formula, arXiv 0710.4624, 2007

5. Verlinde E. On the Origin of Gravity and the Laws of Newton, JHEP 1104:029, 2011, arXiv 1001.0785, 2010

6. Feyerabend P. Against Method, 4. ed, London, Verso 2010

7. Volovik G.E. The Universe in a Helium Droplet, Oxford, OUP 2003

8. Samal J.H., Pati A.K., Kumar A. Experimental Test of Quantum No-Hidding Theorem, Physical Review Letters 106.080401, 2011

_________________________________________________ Nature Physics, March 31, 2020 ___________________________________________________

Záběr vědy,   listopad 2019 :

Descartes vydělil vědu z celku filosofie. Učinil z ní odnož zkoumáním, který se věnuje smyslovému sledování světa těles (res extensa). Sám však již upozornil na to, že takové sledování je dosti nejasné a může být klamné.

Smyslové sledování je vždy subjektivní. Snahy vytvořit metodu, kterou lze tento nedostatek odstranit, zůstávají z principu neuskutečnitelnými. Hlavním důvodem je vydělení vědy z celkového chápání světa.

Pokud se věnujeme jen světu těles – hmotě – a bokem zůstávají vazby na podhoubí naší existence /kolektivní vědomí, kolektivní podvědomí, transcendentno/. Snadno ztratíme ze zřetele, že interpretace smysly napozorovaných jevů světa těles nemohou být objektivní. Nemají návaznost – vazbu na objektivizaci, upřesňování našeho bytí.

Uvědomění si, že člověk je součástí kosmu (ne jen hmotného vesmíru, ale všeho) v nás otevírá novou dimenzi chápání. Současně mimo pocitu spoluzodpovědnosti i touhu po trvalém vnoření do pravidel kosmu. Součástí uvědomění je i pochopení, že tyto pravidla spoluvytvářím, a tak jsou neustále 'v pohybu' .

I někteří vědci cítí, že materialistická věda neobsahuje 'vše', a jsou současně věřící. Tedy využívají některé náboženství k doplnění svého stavu vědce.

Jinak je to s oficiální doktrínou vědy. Zde je zakořeněn striktní materialismus. Výsledek je znát. Obelhávání veřejnosti nesčetnými paradoxy, záměnou pokroku vědy, který je ve skutečnosti pokrokem technologie, teoretizování mimo rámec ověřitelných hypotéz, v neposlední řadě slepou kolejí umělé inteligence (protože syntaxe neobsahuje sémantiku).

Právě sémantika s sebou nese objektivizaci – upřesňování našeho bytí na základě vyvíjejících se zkušeností uložených v kolektivním vědomí i podvědomí.

Vědecký materializmus od podstaty není určen k výzkumu lidského bytí. Vědecká disciplína kosmologie může postihnout pouze smysly postřehnutelné projevy hmoty.

Samozřejmě zvídavost některých jedinců postupně rozkrývá projevy kosmu ve hmotě.

Měli bychom ctít vlastní ocenění vědy, že není jejím snahou vniknout do podstaty bytí – mnoho vědců je agnostiky, podle kterých není možné pochopit pravidla kosmu.

Chci zdůraznit, že významným prvkem navázání se na transcendentno je neustálá objektivizace našeho chápání a vniknutí do podhoubí naší existence.

Jak tuto objektivizaci zvládá například katolická církev jako světský zástupce křesťanského náboženství? Tak ta uznává, že ve svém chápání používá dogmata – vstupní představy pro uchopení víry. A objektivizací formuje tyto dogmata podle aktuálního vývoje lidských představ o projevech Boha, interpretaci Písma svatého.

A co materialistická věda? Ta důsledně ignoruje a potírá vše mimo svého světa hmotných těles. Takže přírodní zákony, které produkuje nemohou popisovat nic jiného než omezené chápání jevů ve vesmíru, tzn. hmoty a energie od okamžiku Velkého třesku.

Co nás může blokovat,   říjen 2019 :

Jsme na správné cestě? Uvažovali jste někdy o tom, zda současný vývoj lidské civilizace se posunuje dopředu, nebo jde spíš opačným směrem?

Určitě není historie mým koníčkem, ale opakovaně se setkávám s názorem, že před několika tisíci let lidé věděli víc než bychom očekávali. Naše představa, že jsme na vrcholu poznání dnes, a že naše současné zkoumání otvírá obzor chápání světa, nemusí být správná.

Trochu jinak. Už jste se možná setkali s názorem, že není víry bez chvění – tedy bez pochybností nejsme schopni opravdově soucítit s tím co nás obklopuje. Naše pochybnosti o našich vlastních představách nás vedou k ostražitosti, ale hlavně v nás zažehují touhu po poznání.

Pokud začnu uvažovat o tom, co nás obklopuje, pak mám představu – že to má několik slupek. První nejbližší vrstvou je naše Země, to co znám, na co si mohu sáhnout, včetně všech mých známých, všech lidí. Druhou vrstvou je co vidím, ale už si nato nesáhnu. Tedy například Slunce, Měsíc, planety, okolní hvězdy a vše co uvidím na obloze. No musím odečíst letadla a kosmické sondy, které jsme tam my lidé vyslali.

Ale pozor je tu další slupka. Obklopuje nás i to co nevidíme, a na co si nesáhneme. První takovou vrstvou jsou naše zvyklosti, současně i očekávaná schémata chování všech živých tvorů – například ptáků, nebo i komárů. Ne všichni lidé mají stejné zvyky, ale typy chování jednotlivců se příliš neliší – mají společné pravzory.

Pak tu jistě máme další vrstvu – našich představ o tom, jak to vše společně funguje. Jde vždy zjednodušenou soustavu názorů, které se opírají o definované pilíře. O těchto „pilířích“ se běžně nepochybuje. Budu tuto vrstvu nazývat názor (i když je běžnější označení světový názor, nebo paradigma). Takovým názorem je i víra křesťanů v boha, nebo buddhistů v tao. Materialisté se dopracovali k pochopení fungování kosmu jako projevů topologie tenzoru energie-hybnosti.

Poslední slupkou je to, co nás přesahuje – tedy v překladu transcendentno. Pro vyjasnění pojmu a společného pochopení termínu transcendentna : je to nehmotné podhoubí naší existence. Má různé názvy : Tao, Bůh, kosmos, informační pole, nebo morfogenetické pole. Vždy neuchopitelná entita mimo reálné chápání / prapříčina a základní předpoklad našeho bytí, výskytu a existence reálných forem a struktur, a to jak hmotných, tak nehmotných nadsmyslových : spirituálních, duchovních, myšlenkových.

A teď k úvodní myšlence : co nás může blokovat, a možná až tak neblokovalo naše předky.

Není to snad přílišný respekt k názorovým (vrstva paradigmatu) představám, o kterých se přestává pochybovat. Nepřišli jsme tak o jiskření transcendentna? Neblokujeme tak přístup k moudru, které nás obklopuje?

Jahody,   srpen 2019 :

Kdo zná dnes skutečnou chuť zralé jahody? Kdo rozezná tu pravou chuť od nabízených iluzí, že jde o chuť zralé jahody?

Jaké procento lidí je seznámeno s pravdou? S pravdou o chuti zralých jahod, s pravdou o jednoduchých či složitějších věcech, dějích nebo souvislostech?

Jsou dnes lidé zvídaví, zvědaví nebo jen vedeni k tomu o co se mají zajímat?

Co je poznatelné? – a za jakou cenu? - nebo přesněji za jakých ztrát?

Jsme ochotni odložit naše 'zdánlivé jistoty'? Jsme ochotni být zvídaví? Jsme připraveni na ztrátu jistot?

Co jsou jistoty? Nejsou to jen umělé konstrukce našeho vzdělávacího systému? Nejde snad jen o pouhé iluze jistot?

Není ten náš systém jen umělým slepencem pro uspokojování potřeb mocných elit?

Co je vlastně důležité? To co nám nalívají do hlav ve sdělovacích prostředcích, školách a úřadech?

Co je tedy skutečně cenné a má reálnou hodnotu? Nejsme to my obyčejní lidé a naše pohoda?

Budeme obdivovat skutečnou chuť zralých jahod, nebo podlehneme iluzím, falešným jistotám a ztratíme přirozenou zvídavost?

Přístroje - lidé - kosmos,   červenec 2019 :

Transformace fotografie na elektromagnetický signál přiložením na elektrodu (bez optického snímače) v přístroji BICOM.

Milan Rýzl ve svých pokusech s kartami ve svém (para)psychologickém výzkum popsal jev „impregnaci“. Byl vybrán senzitivní člověk, který měl rozeznat postupně v kopečku karet, zda jde o kartu červenou nebo černou. Milan Rýzl si všiml toho, že pokud byla jednou karta označena např. jako červená, tak při opakování byla s vysokou pravděpodobností opět označena jako červená, a to nezávisle na tom, zda byla ve skutečnosti černá nebo červená.

Zbytkový informační kondenzát ulpí na materiálu karty, nebo přesněji zde můžeme pozorovat hmotnou kartu obohacenou dodatečnou informací přidanou člověkem, a to v rámci informačního pole.

Informační pole je základním polem kosmu. Informační pole je neseno topologií tenzoru energie-hybnosti. V materialistickém paradigmatu, pokud o tomto poli vůbec uvažujeme, je informační pole virtuální.

Navázání karta/fotka na lidské senzorické pole je pochopitelné, ale co přístroj?

Jak přístroj získá informaci z fotografie? Interakcí informačního a elektromagnetického pole !

Tuto známe z informačního toku přenášejícího se na hmotné „vajíčko“ během reprodukce. Zde vajíčko na základě informací informačního pole generuje řídící elektromagnetické pole vývoje plodu.

Takže, jak to celé funguje?

Fotografie je naimpregnována představou majitele fotografie o osobě na fotce.

Přístroj BICOM výše popsaným způsobem, pokud vezmeme v úvahu všudypřítomnost informačního pole, přetransformuje naimpregnované představy do souboru frekvencí elektromagnetického pole, kterými ovlivňuje majitele fotografie.

Rozšíření typu naimpregnování třetí osobou je možné, protože přenos /navázání/ na pacienta není žádný problém.

V homeopatii, je funkční podobný přenos. Pokud nemám k dispozici požadovaný homeopatický lék, napíšu na papír jeho označení, a na papír postavím sklenici vody. Za chvíli se ve vodě vygeneruje struktura obsahující informaci, kterou nese toto homeopatikum.  

AŤ ŽIJE SISYFOS,   červen 2019 :

 ... a Bludný balvan. Doporučuji sledovat vybrané laureáty této prestižní ceny. Najdete mezi nimi inspiraci pro vlastní růst ....

Pohádka o tom, jak nepochopení stimuluje pochopení !

EGO PRAVÉ a LEVÉ,   květen 2019 :

Egem se člověk vymezuje od okolí. Jde o to jaké to okolí je.

Pokud máme okolí chápající kosmické souvislosti – podstatu přírodních pochodů, pak je lépe vlastní ego nevytvářet a účastnit se dějů přímo a bez zbytečných bloků. Odbourání ega je zde cestou osvícení a napojení se na harmonickou jednotu celku. Ego jedince je pak brzdou – je levé, falešné.

Většinou se však nacházíme v okolí, které je nechápající. Dobře je můžeme rozeznat jeho bezuzdnou soutěživostí, neetickým rozlišováním a neslušným oddělováním. Pak je vhodné mít ochranu proti takovému okolí. Bez ochrany bychom brzy sklouzli do bláta nechápání a konformismu. Toto ego bych označil jako pravé a výhodné.

Hluboko pod úrovní vědomí člověka je udržována dynamická rovnováha jeho organizmu. Životní procesy jsou součásti kosmické inteligence. Tato byla budována pozvolna, výběrem možných cest vývoje v konfrontaci potřeb jedince a nabízených podmínek okolního prostředí. Tato konfrontace je limitující. Jen zpětná vazba ukáže, která z evolučních cest je slepá, a která je naopak možná.

Ztráta vědomí celku – jedinec si neuvědomuje svoji závislost na okolí - je zřetelným důvodem jeho ohrožení i zániku.

Protože není nic jednoduché, ani situace, ve které se člověk nachází není nikdy zřejmá. Vždy je ale na místě ochrana pravým egem proti dějům nechápajícím a nerespektujícím jednotu kosmu.

Psychika člověka vyrůstá z přirozené inteligence, která udržuje životní cykly jeho těla. Je však narušována rozporem. Rozpor je mezi podvědomou inteligencí organizmu, který je v přímém spojení s kosmickou zkušeností, a vědomými akcemi, které ji ne vždy respektují. Je to proto, že lidské vědomí otvírá revolučními myšlenkami nové cesty evoluce kosmu.

Pak je možné, že evoluce půjde cestou, která není v souznění se stávající kosmickou inteligencí. Vždyť jde vždy o konfrontaci potřeb člověka /současně i celého lidstva/ a okolního prostředí kosmu. Pokud neztratíme vědomí jednoty celku a budeme se chovat zodpovědně, můžeme však současnou kosmickou inteligenci rozšířit a dále optimalizovat.

KULTIVOVANOST,   duben 2019 :

Myslíte si, že jste kultivovaná nebo kultivovaný? Označujete někoho jako kultivovaného? Co přitom vlastně hodnotíte – postoje, rysy chování? Cítíme se lépe, když nám někdo sdělí, že jsme kultivovaní? Asi ano, ale:

Jsme na tom lépe, když nás označí australský aboriginec jako kultivované? Já v tom slyším i jasnou zprávu, že již nežiji v souladu s přírodou. Cítím se docela zodpovědný za protiklad jak žijeme, a přitom ničíme naše životní prostředí.

Jsme na tom lépe, když nás označí ruský diktátor jako kultivované? Za sebe, vůbec mi nezáleží na úhlu pohledu postavičky, která vyznává jiné hodnoty než já!

Jsme na tom lépe, když nás označí americký byznysmen jako kultivované? Zde se snažím uvědomit, zda nejsem ovlivněn jeho dlouhými prsty, které ovlivňují to 'Co a Jak máme hodnotit'.

Takže zpět. Jak se cítím, když mi někdo řekne, že jsem kultivovaný? Hlavně, že si on myslí, že vyznáváme podobné hodnoty. No, nemusím to komentovat, nebo si mohu s ním ujasnit – jaké to vlastně jsou?

Školství a státní aparát a média se pokouší z jedinců vychovat poslušné a ohebné jedince. Hlavně, aby elity mohly bezproblémově tento dav vykořisťovat. Takže určují, mimo jiné i to co by ta kultivovanost měla znamenat. Formují atmosféru blíže, či vzdáleně popsatelnou pojmem konformních postojů. V extrémním případě nemáme uvažovat, a chovat se podle jejich představ, tedy být kultivovaní ...

Nakolik si jednotlivec upraví vlastní představu kultivovanosti závisí na jeho nadhledu a osobní jistotě v tom co považuje za slušné.

Nemá tedy význam ujasňovat si pojem 'kultivovanost' s člověkem, který nechápe mé priority ...

PŘEŽIJEME  MATERIALISTICKÉ PARADIGMA ?   březen 2019 :

Kosmos – příroda je součástí tří vrstev

1 : Hmota, nebo tělo živých organismů, materiální vrstva

2 : Myšlenky, vědomé akce, smyslové vnímání, duše, mentální vrstva

3 : Transcendence, vědomí jednoty, spirituální vrstva

Pochopení kosmu s sebou nese jasná etická pravidla. Jako jedinec si uvědomím jednotu přírody, tedy i svoji zodpovědnost za celek. Není zde místo pro bezohlednost či nešetrnost. Naopak kreativita a pomoc nechápajícím je ústřední snahou jedince. Život člověka je pak vášnivou cestou, na které je každý krok šťastným okamžikem.

Současné chápání světa je odlišné. Oddělujeme, porovnáváme, pěstujeme své ego, drancujeme omezené přírodní zdroje a jsme k přírodě neslušní. Takže se cítíme špatně, jsme nešťastní, navštěvujeme psychology, psychiatry a bereme léky na potlačení tohoto pocitu.

Odhaduji, že hlavní příčinou stavu dnešní společnosti je materialistické paradigma. Jedinou uznávanou kategorií je hmota a její projevy. Potlačením vlivu našeho myšlení a zejména spirituální interakce, vědomí - vazby na univerzální moudro - jsme vytvořili nestabilitu, která může vyústit i v zánik naší civilizace.

Představa, že tornádo poskládá trosky letadla do stavu funkčního stroje, je stejně naivní jako představa materialistických dogmatiků, že příroda i člověk je poskládán náhodným procesem ze svých jednotlivých hmotných součástek. …. jen nemůžeme pochopit, jak to asi příroda dělá?

NÁVRAT K CELKU,  prosinec 2018 :

Nevím, jak moc je to známo, ale už to bude skoro 400 let. René Descartes tehdy otevřel cestu novodobé vědě. Jako první výslovně formuloval zásady vědecké metody. Církev si znepřátelil tím, že vytrhl světské bádání z její hegemonie. Oddělil věci duchovní a materiální, tak že ponechal duchovní sledování církvi a věda začala nezávisle zkoumat hmotu a její projevy.

V době Descarta měli učenci univerzální znalosti. Neoddělovali například duchovní poznatky prorůstající do novodobé psychologie člověka od tělesných. Nebylo neobvyklé, že astronom měl znalosti z astrologie, nebo matematik věděl o numerologii. Lze odhadnout, že i Descartes neměl v úmyslu spokojit se s bádáním světských pochodů – dnes spadajících pod heslo „materialismus“.

Nárůst našich vědomostí o přírodě evokoval již koncem 19. století představu, že víme vše, a další zkoumání jen upřesní naše znalosti. Asi víte jak to dopadlo … tehdejší koryfejové vědy neobstáli.

Přestože jejich ego bylo obrovské, jejich obzor pochopení přírody byl nicotný.

Do dneška se setkáváme s pokusy umlčet vědce, jejichž výzkum a napozorované přírodní souvislosti překračují stávající chápání. Zvláště pohodlné je zatlouct na horizontu pochopení kolík 'za který se nesmí'. Pak ale dnešní strážci čistoty vědy mohou upadnout do polohy novodobých chapadel středověkých zájmů hegemonie církve. Odhadnout správně 'kam se nesmí' není vůbec jednoduché.

Filosof vědy Paul Karl Feyerabend ve svém díle /Rozprava proti metodě, 1975/ obhájil na základě historických zkušeností, že všechny cesty k pochopení přírodních dějů jsou možné.

Asi se budu opakovat, když upozorním na to, že současná 'čistota materialistického vědeckého výzkumu' s sebou nese více než 30-letý půst, bez významných vědeckých objevů. Pozor, musíte zde rozlišit vědecký pokrok od pokroku technologického! A tak sterilita dnešních koryfejů vědy si jistě žádá jejich sterilizaci.

Předpokládám, že i současní koryfejové duchovních tradic by byli lepšími katalyzátory vědeckého zkoumání.

Dogmatismus materialismu se pasuje do nebezpečného bojovníka proti pokrokovým myšlenkám.

Jak k tomu došlo – všeobecně využívaným mechanizmem z veřejného/politického života. Dejte nespolehlivému/nemorálnímu egoistovi dobře placenou pozici, ve které nemá žádnou zodpovědnost …

… a závěr :

Pokud neopustíme současnou pozici materialistického paradigmatu, bude lepší zaměstnávat nejlepší mozky planety ne na univerzitách, ale v řízení společnosti. Zajisté má i toto ideální řešení háček – s koryfeji vědy musíme sterilizovat i politické aparáty a dezorientované voliče.

Každý je zodpovědný za své jednání, své vzdělání, svůj světový názor, své priority. Jen pokud si každý člověk uvědomí svoji bezmeznou náležitost k celku, jsme schopni společně najít správný směr.

ZÁKLADNÍ PRAVIDLA HARMONICKÉHO ŽIVOTA :

Dovolím si upozornit na 5 pravidel východních filosofií, která považuji za klíčová pro psychickou pohodu každého:

1, buď v pohodě

2, nedělej si starosti

3, vše vyústí do optimálního řešení (tedy i zpočátku zdánlivě negativní situace)

4, buď dobrý na své blízké

5, pracuj na sobě - klíčové je uvědomování si jednoty přírody, tedy sítě souvislostí i vzájemné provázanosti životních cest 

NAŠE ILUZE ....  A JAK DÁL,  červen 2014 :

Stav společnosti, ve které nyní žijeme, je podivný – vykolejený. Ztrácíme jistoty, napojení na skutečné hodnoty, reálné a pevné spojení s přírodou – okolním prostředím, ze kterého člověk vyšel a sto tisíc let jej optimalizoval. Poslední tisíce let se však, v opojení pýchy nad svými dovednostmi, chováme pošetile a nepokorně. Nerespektujeme pravidla rozumného chování. Společnost je řízena bezohledně k prostředí, a bez ohledu k etickým pravidlům, která byla zažita. Tak se v lidech vytváří rozpor. Rozpor mezi podvědomě a hluboce zakódovanými lidskými moudry oproti reálně vyžadovaným právním a společenským předpisům sloužícím vládnoucí skupině, a jí připravenou vzdělávací soustavou vštěpující iluze a polopravdy.

Ztratili jsme pocit jednoty, vědomí vzájemné propojenosti a sounáležitosti. Naše řeč i chování ztrácí vzájemnu vazbu, i vazbu k reálnému prostředí, které postupně stále více ignorujeme.

Pocit náležení – být součásti celku – je obsažen ve většině filozofických učení. Být člověkem znamená akceptovat tento holismus. Zdůraznění lidskosti a humanity oproti uctívání a zbožňování je základní myšlenkou Starého zákona. Zodpovědnost za naše činy je pravdivější, než spoléhání na odpuštění boží. Slušnost je základním pravidlem našeho chování, spolu s pochopením sounáležitosti a soucítění.

Uvědomme si rovněž, jak silně nás ovlivňuje individuálně nastavená hranice poznatelnosti. Co považujeme za hodné zkoumání, a co je tabuizované – co považujeme za nedotknutelné nakonec blokuje naše pronikání k pochopení celku.

Bez ohledu na konvence upřednostňuji pozorování - sledování projevů prostředí, ve kterém žijeme. Není možné být uspokojen hypotézami, které nevytváří jednotný bezkonfliktní obraz světa a vesmíru. Jen pozorování a prověřování přírodních projevů jsou měřítkem pravdivosti hypotézy. Nesmíme se bát zavrhnout nesourodé teorie. Jen nové pohledy na pozorovaná fakta a jejich souvislosti nás posunou blíže k pochopení celku.

Musíme se prokousat spoustou mylných představ, než odhalíme nové souvislosti. Některé z nich se mohou ukázat jako klíčové. Mnoho klamů a fikcí je důsledkem naší pohodlnosti a lhostejnosti. Další jsou umělými barierami vytvářenými nástroji moci.

Všimneme si šesti klamných představ, které značně blokují chápání jednoty.

1, Redukcionismus a příčinnost zdola nahoru

Naše zkoumání odkrývá postupně nové oblasti – nové znalosti, které mají rozšířit naše pochopení. Tyto zpočátku neopovídají našim představám a vyvstává spousta problému s jejich zařazením. Skutečnosti, které zpočátku nechápeme redukujeme na jednodušší, snáze zařaditelné. Redukcionistickou metodou zanedbáváme některé prvky a klasifikujeme je podle stávajících schémat. Nikdy však nesmíme zapomenout, že jsme během pronikání k uchopení nových nezvratných faktů provedli tyto redukce, a zanedbali efekty, které se mohou ukázat jako klíčové ke skutečnému pochopení celku.

Z redukovaných faktů vytvoříme pouze omezené závěry. V prvním přiblížení jsou důležité, ale mohou být jen inspirací pro správnou cestu k cíli. Slepování zjednodušených jednotlivých představ končí u komplexních hypotéz – u kterých nechápeme mechanismy stojící v pozadí pozorovaných efektů . Takové slepování je hledáním příčin zdola – to znamená u jednotlivostí, tvořících celek.

Skutečné pochopení souvislostí je možné jen potom, co prověříme, zda pozorovaná fakta nekolidují se stávajícími představami. Musíme se vrátit k pozorování a odhalit nezanedbatelné efekty, které nás nakonec posunou na cestě k pochopení přírodních principů.

Postupně odhalíme, že příčinnost zdola nahoru je pouhou reakcí – nikoliv primární akcí. Rovněž zdánlivá komplexnost – tzn. nepochopení klíčových pravidel – je ukázkou naší chybějící schopnosti rozeznat rozhodující mechanizmy, kterými se příroda řídí. Tyto pochopíme pouze pokud připustíme, že jsou ukázkou a reprezentují příčinnost shora dolů (ve smyslu hesla „jak nahoře, tak dole“).

2, Hmota a energie jako základní kameny a rozhodující faktory vesmíru a přírody

Není mi jasné, proč je tato představa tak rozšířena. Lidskost je přece výsledkem myšlení a tedy mentálních aktivit. Vždy nejprve přemýšlíme a pak jednáme. Kdo změnil naši zkušenost a snaží se vnímat hmotu, potažmo energii, že jsou rozhodující pro všechny vesmírné děje. Církev? Vědci chodící do kostela? Proč věříme? Proč věříme, že je hmota prvotní?

Astrofyzikové mají mnoho problémů se skrytou hmotou, skrytou energií. Velmi pozoruhodné, spíše pošetilé! Něco jsme ignorovali, něco jsme zanedbali a tak jsme konfrontování s nevysvětlitelnými pojmy. Ve skutečnosti je naše paradigma špatně. Zavřeli jsme si svým zanedbáním cestu k pochopení. Musíme oprášit naše úvahy o síle myšlení. Musíme rozlišit církevní věrouku od spirituality. Musíme rozlišit hmotu od informace ukryté ve hmotě.

Lidská spiritualita je uvědomění si řídící informace přírody – moudrosti generované postupnou optimalizací jednotného prostředí ve kterém člověk žije, které spoluutváří.

Podobně jako nesou krystaly neživé hmoty informaci – optimální konfiguraci atomů ve hmotě – i ostatní hmotné realizace jsou vytvářeny z informací. Například energetická pole fyzikálních interakcí odpovídají informaci, která je formuje. Rovněž živé tkáně jsou utvářeny na základě informací.

Pozor - informace je něco jiného než signál. Signál se šíří limitní rychlosti – u elektromagnetického pole je to rychlost světla. Informace je přítomna všude okamžitě – je projevem topologie energetického momentového prostoru – alternativního popisu vesmíru na základě energie a hybností namísto používaných souřadnic a času.

3, Nevíme jak vznikají tvary, příroda nemá paměť

Nebojme se pojmu spontánní narušení symetrie. Kvantová fyzika tak popisuje okamžik zázraku, kdy se z homogenního materálu stává nehomogenní, nesymetrický. Informace kterou nepozorujeme se najednou realizuje. Narušení symetrie pozorujeme v okamžiku fázového přechodu, kdy se vytvoří reálnou fyzikou měřitelné pole, které způsobí ten zázrak - vygeneruje tvar. Například zmíněný krystal, nebo rozdílné fáze – tvary živých struktur. Každé narušení symetrie, zpravidla způsobené změnou podmínek (teploty – hustoty energie – tlaku) v okolí, znamená fázový přechod. Látka/hmota přechází z jednoho skupenství/fáze do jiného. Přitom se třeba jen nepatrně mění její struktura.

Proč se tak děje? Protože příroda postupnou optimalizaci vygenerovala výhodný, případně životaschopný tvar. Jak to dělala? Postupně upravovala vstupní informaci pro vytvářený tvar tak, aby zapadl do prostředí. Informace si příroda uchovává a porovnává v reálném prostředí odolnost vzniklých tvarů. Informace je uložena v pro nás nezřetelné topologii. To nezmená, že její projevy nejsme schopni měřit a sledovat. Fyzikálně postižitelná informace je nesena Nambu-Goldstonovými bosony, které udržují vzniklý tvar (asymetrii). Topologie zahrnuje fázové diagramy – změny struktury při změněných podmínkách v okolí.

Emergence – vznik tvaru je důsledkem lokální kritické hodnoty volné energie, která spouští spontánní narušení symetrie, tedy fázový přechod. Vzniká nový vzor/tvar tak, že se projeví nová asymetrie (dříve nerozlišená charakteristická vlastnost). Je jedno, zda jde o hmotný krystal, laserový paprsek, živou tkáň, nebo myšlenkový proces v lidském mozku.

4, Přírodní vzory jsou trvalé

Celá existence je ukázkou dynamického růstu. Evoluce začala nehomogenitami – fluktuacemi dříve homogenního prostředí (tzn. ničeho – nebylo co rozlišit). Homogenní prostředí je prostředí bez informace, bez vzorů, bez paměti. Ale v současnosti jsme svědky dynamiky vývoje – růstu informací a jejich optimalizace. Kvantová fyzika umožňuje sledovat vývoj prvotních nehomogenit, v souladu s představou kvantových grafů, utvářejících informační pole. To je následně zdrojem topologie, tedy virtuálních vzorů obsažených v topologii – smysly a přístroji nepostižitelnou základní úroveň přírody.

Celá evoluce je samonosná – tady nezávislá na pozadí. Pozadí je součástí přírody. Celek se formuje náhodně, ale využívá výhodných tvarů, které dále optimalizuje. Rozhodující pro opakování tvaru je zkušenost – odolnost v daných lokálních podmínkách. Není žádný předem definovaný cíl vývoje. Každý následný krok evoluce je náhodný, ale navazuje na optimální zkušenost. Je možné, že některé směry vývoje jsou slepé, ale dopředu není jasné jak se budou vyvíjet lokální podmínky, které jsou rozhodující faktorem.

Poznámka k druhému zákonu termodynamiky – růstu entropie. Růst entropie je limitován množstvím volné energie v prostředí. Růst paměti přírody je zdrojem potencionálních tvarů - tedy řádu. Na základě tohoto řádu vznikají, emergují, realizují se hmotné tvary, které při svém vzniku odčerpávají přítomnou volnou energii, tak snižují možné tempo růstu entropie. Entropie jako míra možných stavů (tedy nejasnosti ve výběru následného stavu – jakéhosi nepořádku) je tak limitována negativní entropií uloženou v řádu potencionálních vzorů – vynucené posloupnosti stavů vedoucích k emergenci/vzniku tvaru. Proto se zdá, že entropie není rozhodujícím parametrem v přírodě. Postupně kumulovaná informace v topologii, která je zdrojem pro vývoj tvarů, je pravděpodobně tím co zásadně ovlivňuje přírodní vývoj nebo evoluci vesmíru. Tlak vytvářený informacemi topologie, označuji jako I-tense, je zřejmě fundamentální veličinou, nahrazující entropii.

Dynamika růstu informací obsažená v topologii energetickomomentového prostoru generuje růst I-tense. Růst I-tense je pak fundamentální a ovlivňuje růst entropie.

5, Nemůžeme změnit ekonomická pravidla a sociální poměry

Myslím, že vládnoucí moc pod vlivem elit ustanovuje pravidla a zákony ve svůj prospěch. Zájmy minority narušují sociální smír. Stabilita společnosti je fixována v neetickém stavu.

Doktrína ekonomického růstu vážně narušuje životní prostředí nás všech a jejím průvodním projevem je mimo jiné i nesmyslné plenění společných omezených zásob Země.

Toto docela jistě není cesta, kterou chtějí zodpovědní lidé. Snad jsme dospěli do bodu, kdy vize humanity – uvědomnění si kořenů a tím jednoty s přírodou – respekt, slušnost, pokora a soucítění vzájemné provázanosti umožní nastolit rozumné relace mezi lidmi a prostředím ve kterém žijí tak, abychom se vzájemně nezničili.

6, Jsme ubozí a bůh nám musí pomáhat

Lidský mozek je nejsložitější a nejkomplexnější hmotná struktura. Boha lze brát jako symbol našich schopností. Musíme otevřít naši duši lásce, uvědomit si vzájemnou zodpovědnost a provázanost. Co zbylo z našeho lopotného soupeření s přírodou o záchranu holého života? Jsme schopni obnovit pokoru k přírodním živlům? Jsme schopni rozeznat vlastní dovednosti? Jsme schopni přestat věřit? Věřit, že je hmotný svět ten základní - protože je více než zřejmé, že hmotné struktury jsou vytvářeny podle nehmotných informací. Je dosti problematické uvěřit, že vše, s čím se od malička setkáváme, je svou podstatou nehmotného původu. K pochopení vede cesta přes dvojité opuštění.

Za prvé musíme opustit církevní dogmata, tedy víru v boha. Ale současně musíme opustit dogmata o rozhodujícím postavení hmotných struktur, tedy běžný selský rozum. Pokud opustíme tato dogmata, tak zůstane čistá spiritualita – důvěra a jistota v pokračování naší společné cesty na základech předchozích zkušeností, kterou zásadně ovlivňujeme svým myšlením. Každý svým dílem, svou kreativitou přebírá část zodpovědnosti za další vývoj společného světa.

Jak dál ?

Kdo jsme? Jsme nejlepší ve vesmíru? Jsme vybraná populace tvorů? Jaké jsou naše rozhodující výhody a nevýhody? Jsme připraveni zodpovědět tyto dotazy? Jsme pouze materiální? Co je rozhodující? Co je nepodstatné?

Je možné předpokládat, že se budeme chovat racionálně? Co je racionální? Co je přirozené? Co je klam? Co je skutečné?

Máme jistou zkušenost. Ale ne vše co jsme zažili a vytvořili je rozumné a lidské, určitě ne vše, co jsme žili a vytvářeli poslední tisíce let. Mám dojem, že bychom se měli ohlédnout zpět, a navázat na rozumné kořeny, kdy naše zkušenost ještě nebyla v rozporu s moudrostí přírody.  

JAK POSUNOUT HRANICE LIDSKÉHO POZNÁNÍ,  květen 2014 :

Co je pravda? Co je pochopitelné, a co přijímáme jen stěží. O čem jsme ochotni přemýšlet, co zkoumat, o čem bádat, a co bereme jako dané, nezvratné a neotřesitelné … a současně nevhodné k pochybnostem.

Základním předělem se ukazuje subjektivní hranice poznatelnosti – proniknutelnosti ke klíčovým otázkám naší existence.

Evropská kultura zamořená církevním pojetím křesťanství značně brzdí přirozenou touhu po poznání. Tabuizovala mnohé běžně diskutovatelné okruhy zkoumání. Současná komercializace hladce pokračuje v připraveném směru. Navazuje na zaběhlé zatuchlé prostředí naší programové neschopnosti rozeznat stěžejní pravidla přírodních procesů.

Zbývá zvážit, zda není v pozadí současné situace řízená strategie udržující zaběhlé jistoty. Jakékoliv změny vyvolávají nedůvěru a nutnost orientovat se v pozměněných podmínkách. Proto je pohodlnější pro vládce planety zachovat stav nepoznání. Materiálně zabezpečené elity proto úspěšně realizují kampaň očerňování intelektuálních snah o rozšíření našeho poznání. Překrucování vědeckých výsledků je často využívanou metodou sdělovacích prostředků. Další je správný výběr vědeckých kapacit. Jsou jimi zpravidla specialisté prosazující své omezené poznatky, které však nenavazují do celkového pochopení přírodních souvislostí. Jejich vzájemné soupeření jen zřídka pomáhá k rozšíření všeobecného poznání.

Člověk s osobními zkušenostmi o běhu přírodních procesů – neovládající odborné termíny a klasifikace vědeckých kapacit /které často neodpovídají napozorovaným zkušenostem, protože v těchto zjednodušujících hypotézách nelze postihnout skutečnou složitost reálných dějů/ - záhy zjišťuje, že jemu osobně tento intelektuální blábol moc nepřináší. Vytváří se tak atmosféra nepotřebnosti a nezájmu o poznání.

Přesto se občas objeví jedinci toužící po pochopení přírody. Pokud překonají nástrahy vzdělávací mašinérie pracující pod dohledem elit a vědeckých kapacit, tedy zpravidla nepřirozené klasifikace a spousty nepotřebných často nepříliš jasně definovaných odborných termínů, pak narazí na bažinu publikovaných informací o přírodě, velmi rozdílných kvalit. Velmi těžko se orientuje mezi subjektivními poznatky autorů, občas formálně skvěle zamaskovaných v odborném tisku. Nutnost zaměstnanců vědeckých pracovišť publikovat znamená obrovskou produkci často se opakujících osvědčených témat, bez nového přínosu k poznání. Další brzdou je právě konformita intelektuální komunity. Nalhávání si, že používané metody jsou ty jediné správné ….

Ten, komu se podaří vyskočit z bludného kruhu konformních intelektuálních pravidel a odhalit některé přirozené souvislosti, se zpravidla stane terčem nevraživosti vědeckých kapacit. Běžnější možností je utonutí v rychle se zvětšující bažině textů, poskládaných z polopravd mlhavě definovaných odborných termínů.

Jak proniknout k podstatě – k pochopení řádu přírody? Musíme zcela jistě zvolit nové přístupy, nové úhly pohledu, nebát se použít odlišné metody zkoumání. Jen tak lze překonat mělčinu, na které uvízlo hledání základních principů přírody a vesmíru. Musíme umět rozlišit technologický pokrok od vědeckého. Vědecký výzkum je mnohdy suplován technologickým. Ten však nerozšiřuje naše poznání, pouze využívá poznatky vědeckých odhalení pro optimalizaci přístrojů a zařízení.

Hlavní je ujištění se v poznatelnosti klíčových procesů probíhajících ve vesmíru a v přírodě. Pozoruji okolo sebe nedůvěru. Lidé odtržení od přirozeného prostředí a jeho nástrah ztrácejí potřebu odhalovat náš původ, evoluci živých forem, a zabývat se základními otázkami naší existence. Pasivně sledují okolní dění, bez možnosti rozlišit nepravdy a polopravdy.

Kde se nachází ona hranice důvěry - důvěry v poznatelnost? Co nám brání novým pohledům na známé skutečnosti? Myslím, že hlavně pohodlnost. Jsme příliš zvyklí věřit bez prověřování. Víra je zcela jistě jinou kategorií než důvěra. Důvěra je dynamicky obrušována prověřováním. Víra je jen statické ujišťování. Jen pracné nahrazení pasivní víry aktivní důvěrou může být prvním krokem na dynamické cestě pochopení – k poznatelnosti nám ještě skrytých přírodních pravidel.

Důvěra v poznatelnost otvírá bránu pochopení a rozšiřuje subjektivní hranice smysluplného bádání – zkoumání jevů, které stojí zato sledovat a zahrnout do celkových znalostí a souvislostí – přírodních principů. Principů ozřejmujících naši existenci.

HOMEOPATIE,  duben 2014 :

Homeopatie je léčebný postup, který využívá princip podobného. Látka, která při vysoké koncentraci způsobí nemoc, jako naředěná tuto nemoc vyléčí. Nemoc chápeme jako důsledek ztráty dynamické rovnováhy organismu. Koncentrovaná látka (toxin) naruší zpětnovazební regulační schopnosti živé hmoty. Můžeme předpokládat, že boj se specifickým toxinem naruší smysl pro regulaci. Regulační řetězec je poškozen, nebo není plně funkční. Organismus ztrácí optimální dynamiku udržující celkovou rovnováhu. Výsledným projevem je nemoc s odpovídajícím seznamem potíží/symptomů.

Alopatie (běžná medicína) si všímá těchto potíží a léčí cestou jejich odstraňování. Tak neřeší regulační problém a spoléhá na to, že si organismus zbavený symptomů pomůže sám. Tedy, že vlastními silami obnoví narušenou nebo zcela nefunkční regulaci. Většinou k tomu nedojde a pacient do své smrti konzumuje léky k potírání symptomů. Alopatická medicína tak velmi často neuzdraví ale jen léčí – odstraňuje potíže doprovázející nefunkční regulaci.

Homeopatie pomáhá přímo – reaktivuje poškozenou regulaci dodáním informace – obnovením syntézy chybějící struktury s požadovanou funkcí. Využije k tomu nosiče informace odvozeného podle symptomů nemoci. Nemoc nemusí být vyvolána toxinem, může mít i jiný původ - jinak narušený regulační mechanizmus. Homeopatie na základě seznamu zjištěných zdravotních potíží vyhledá léčebnou látku . Při výběru uzdravujícího léku si homeopatie všímá somatotypu a psychologického typu jedince a podle něj vybere z několika látek účinných na zjištěné symptomy. Homeopatie svými silně zředěnými toxiny stimuluje obnovu narušené regulace a přímo regeneruje dynamickou rovnováhu celého organismu. Výsledkem je uzdravení jedince.

Jak vůbec můžeme vysvětlit transformaci koncentrovaného toxinu (např. fosforu), který po naředění zastavuje krvácení. Nejprve zkusme popsat fungování lidského organismu.

Živý organismus je komplexní řetězec vzájemně propojených funkčních smyček dodávajících potřebné biogenní sloučeniny a energii pro syntézu požadovaných organických sloučenin, bílkovin, tkání a orgánů. Současně odvádí nepotřebné odpadky a jedovaté látky z těla. Zvláště významné pro zdraví jedince je prostředí ve kterém žije. Dynamika bytí je sice předurčena somatotypem, ale kvalita života je dána primárně prevencí jednotlivce nastavené podle jeho konstituce a rizikových faktorů prostředí. Vždy je nutné pamatovat na skutečnost, že člověk je řízen mentálně. Jen mentální harmonizace zajistí moc nad fyzickým organismem. Nemoc je důsledkem ztráty rovnováhy. Každá nerovnováha, tedy i nemoc je v první fázi vratná. Organizmus je regulován zpětnými vazbami, které každé vychýlení z rovnováhy vrací zpět. Pokud je rušivý faktor silnější než regulační možnosti organismu dochází k šíření nemoci. Fatální je překročení bodu vratných změn.

Látky (toxiny), které interagují s živými formami narušují jejich rovnováhu. Zpravidla vstupují do regulačních procesů. To znamená, že vyvolají odlišné reakce od optimálních. Optimální reakce jsou řízeny fázovými přeměnami podle robustního vzoru uloženého ve virtuálním informačním poli. Narušení je způsobeno přítomností jiných informací – jiné látky odlišného chemického složení ale zpravidla podobné struktury, avšak jinak reagující, nebo-li odlišné funkce. /Látky zcela odlišné struktury jen obtížně interagují – vstupují do řetězce biogenních sloučenin./

Pak začíná být pochopitelnější princip homeopatické léčby. Koncentrovaný toxin vychýlí dynamickou rovnováhu organizmu a ten zapomene optimální informaci – strukturu – rezonanční frekvenci některého zpětnovazebního regulačního procesu. Zatímco i silně naředěný ještě nese informaci o struktuře. Dokonce čím je více naředěný tím výrazněji je obsažena základní strukturální informace (nakonec přenášena rezonanční frekvencí oscilací potencovaného homeopatického preparátu). Tato strukturální informace, velmi blízká optimální, zprostředkuje uzdravení tak, že obnoví ztracenou/zapomenutou strukturální informaci nezbytnou pro optimální regulaci.

Hlavním principem homeopatie je využití látek, které mají strukturu velmi podobnou struktuře významných biogenních materiálů, ale jinou funkci. Biogenní sloučeniny – stavební prvky živých organismů jsou vázány do jeho dynamických regulačních procesů. Současně mají nezastupitelnou funkci v organismu. To znamená, že zprostředkují jeho dynamickou rovnováhu. Homeopatická látka má ale funkci odlišnou. Proto při vysokých koncentracích (jako toxin) naruší regulaci a rovnováhu živého jedince. Jen některé homeopatické přípravky, jejichž uzdravující schopnost byla zjištěna náhodně, nejsou ve vyšší koncentraci jedovaté.

Dále chci zmínit základní fyzikální pravidlo, že každá struktura (opakující se prostorové rozložení látky s elektrickým nábojem) je současně i při velmi nízké teplotě zdrojem charakteristických oscilací a elektromagnetického pole specifických frekvencí. Kladné a záporné ionty atomů sloučenin vibrují okolo rovnovážné polohy pokud se nacházejí v prostředí s kladnou hustotou energie – tzn. při teplotě nad absolutní nulou (-273,15 °C tzn. 0 K). Tyto vibrace a oscilace generují nezaměnitelné elektromagnetické pole hmotné struktury/sloučeniny. Lidský organismus v dynamické rovnováze je také zdrojem komplexního elektromagnetického pole, které spoluudržuje homeostázi.

Nezávisle na množství je každá látka/sloučenina vždy zdrojem specifických vibrací a charakteristického elektromagnetického pole s vlastním spektrem frekvencí. Tyto frekvence ovlivní okolní ionty a strhnou je do rezonančních oscilací. Potřebnou energii k udržení charakteristických oscilací dodává homeopatická potenciace - protřepání roztoku po naředění, a před dalším ředěním. Postupné ředění možná nezachová ani atom/iont toxinu ve výsledném homeopatickém léku, ale určitě přenese charakteristické oscilace. Postupným ředěním se zužuje spektrum oscilací (elektromagnetických frekvencí) a zůstává třeba jen jediná. Tato však navozuje v potřebném místě nemocného organismu (kde chybí zapomenutá informace o struktuře potřebné v řetězci regulačních procesu) charakteristické oscilace a reaktivuje syntézu zapomenuté biogenní sloučeniny odvozené z přenesené informace - tedy současně strukturu a funkci potřebnou k uzdravení organizmu.

Reaktivace syntézy optimální biogenní látky v narušeném organismu reaktivuje i regulační zpětnou vazbu do optimální funkce. Opětovný výskyt sloučeniny, jejíž produkce byla pro její nadnormativní výskyt potlačována, zanechal v těle zdegenerovaný regulační trend k jejímu potírání. Když je obnovena její syntéza, je první reakce organismu poplatná nezdravému trendu a dojde přechodně k reakcím vyvolávajícím symptomy nemoci. (Tyto upozorní na správnou volbu homeopatického léku.) Organismus však brzy reaktivuje správnou funkci regulačních zpětných vazeb – dojde k návratu k optimální regulaci jeho dynamické rovnováhy – uzdravení.

Tento popis homeopatie není v rozporu s úzce materialistickým chápáním světa – stávajícím paradigmatem. Je na srovnatelné terapeutické úrovni jako akupunktura. Dokonce využívá k popisu organismu funkčních procesů elektromagnetického pole generovaného buňkami, tkáněmi a orgány lidského těla. Ty jsou zdrojem elektrických projevů akupunkturních drah a popsané regulace jsou ovlivňovány i akupunkturními technikami.

Homeopatie je ale holistická uzdravující technika, proto není omezena na materiální úroveň. Samotný Hahnemann uzdravoval jen přičichnutím k homeopatickému preparátu.

Také jsou občas tradovány případy, kdy jen sdělení léčebné látky vyvolá v těle nemocného uzdravení, nebo aktivuje vodu ve sklenici na uzdravující tekutinu. Označil bych tuto variantu homeopatie jako psychohomeopatii. Její objasnění vyžaduje proniknout hlouběji do fyzikálních souvislostí, mimo běžné znalosti.

Ukazuje se, že příčinou hmotných realizací našeho světa i celého hmotného vesmíru jsou vzory uložené ve virtuálním informačním poli. Toto pole je zásobárnou odolných struktur a forem, tedy i komplexních živých organismů včetně člověka a jeho funkčních procesů.

Člověk se svým mozkem je nejsložitější živá forma. Její regulace je realizována shora dolů – nejvyšší úroveň je mentální. Optimalizuje se konfrontací se skutečnými podmínkami na Zemi. Rozhodující kvalitou člověka je myšlení. Je podporováno na nižší úrovni podvědomými a nevědomými vzory chování – režimy řízení organismu a jeho součástí. Proto jsou mentální, tedy psychické akce a reakce, včetně vědomého přemýšlení, ty které ovládají fyzický organismus. Není pak divu, že spouštěčem uzdravení může být mentální akce, například uvědomnění si psychického bloku, nebo nezdravých závislostí. Tyto informace mohou být předány do řídícího centra člověka nemateriálně. Dokonce jde běžně o mimosmyslový podnět – myšlenku.

Uzdravování lidí na holistické úrovni má mnoho označení. V současné medicíně se označuje jako placebo – podání neškodné a současně neúčinné látky s vybuzením mentálního očekávání že přivodí vyléčení. Jiná označení jsou : v psychiatrii – psychoanalýza, v kineziologii – psychokineziologie, další pak šamanismus, léčení na dálku nebo psychohomeopatie. Společným prvkem těchto uzdravovacích metod je ovlivnění lidské psychiky přímou komunikací lékaře či léčitele s nemocným nebo pro nemocného nevědomým ovlivněním jeho narušeného řízení vlastního těla mentálním zásahem zkušeného terapeuta.

Asi si uvědomujete, že jen těžce oddělíte uzdravení pouze materiálními prostředky - například jen homeopatickými kuličkami nebo roztoky, od těch která současně oslovila naši mysl a psychiku. 

DYNAMIKA BYTÍ,  březen 2014 :

Člověk je hmotnou realizací osvědčeného vzoru přírody. Náš obecný vzor – prototyp fungujícího člověka - je uložen ve virtuálním informačním poli. Základem přírody jsou totiž informace. Informace jsou obsaženy v topologické mapě, jakési základní dokumentaci k tvorbě tvarů v známém vesmíru. Vesmír je časoprostorový obraz této topologické mapy. Mapa je zapsána v souřadnicích, kde místo prostorových os a osy času jsou použity osy energie. Zpravidla se tato mapa označuje jako oblast fázových diagramů v momentovém prostoru.

Informace obsažené v mapě nesou základní znalosti přírody o tom, co je v jakých okolních podmínkách realizovatelné. Okolní podmínky pak znamenají hlavně hodnotu energie, nebo lépe hustotu energie, a dostupnost materiálů k tvorbě vzorů – tvarů - forem.

Mapa je virtuální a je nezávislá na hmotě a energii. Je současně k dispozici kdekoliv v časoprostoru – tedy kdekoliv ve známém vesmíru. Někdy se alternativně setkáte s pojmem kvantového vakua a v něm uložených vzorů nebo informací. Na rozdíl od kvantového pravděpodobnostního popisu jsou však fázové diagramy informačního pole plně dané, nezatížené nejistotou kvantových pravděpodobností.

Fázové diagramy informačního pole jasně určují podmínky při kterých dojde k fázové přeměně. To znamená, že se objeví nová struktura – nový tvar, nová vlastnost. Takto jsou uloženy informace, které se realizují v okamžiku fázové transformace. Nová struktura, nová forma obsahuje hmotnou podobu informace dříve zachycené ve virtuálním informačním poli, jeho fázových diagramech.

Virtuální informační pole je provázáno s hmotným vesmírem soustavou kvantových Fourierových transformačních relací. Tyto relace přenáší obousměrně informace. V časoprostoru našeho vesmíru se využívají k opakované, zdánlivě nevysvětlitelné realizaci známých, osvědčených neživých i živých forem, tedy i člověka.

Zjednodušeně si můžeme představit, že je ta nejsložitější a nejkomplexnější živá forma, tedy člověk, předpřipravena v informačním poli a realizuje se do své materiální podoby, pokud je dostatečná hustota energie (tepla, slunečního světla) a jsou přítomny potřebné základní stavební materiály (uhlík, vodík, kyslík, dusík, fosfor) a ostatní stopové prvky.

Pokud zajdeme do detailů, pak se samozřejmě musíme zabývat těmi nejjemnějšími vlivy prostředí, které určitě spolupůsobí při vzniku a životě jedince. Nesmíme zapomenout, že člověk je živá forma řízená vědomím, podvědomím a nevědomím. Proto budou rozhodujícími vlivy prostředí ty, které ovlivňují právě tyto naše řídící procesy. Obecně lze tvrdit že je lidský organizmus formován mentálními interakcemi.

Proto je pro dynamiku lidského bytí rozhodující psychika jedince. Tato generuje od prenatálního období jeho fyzickou podobu - somatotyp. Nezanedbatelný je i vliv prostředí – tedy psychická pohoda prostředí, ve kterém se člověk pohybuje. Zajímavé jsou i vazby na nebeskou sféru formované dlouhodobým sledováním mentálních charakteristik jedinců a jejich třídění podle postavení planet a hvězd. Od pradávna to byly základní vztažné body, které ovlivňovaly životní pouť člověka. Astrologie byla první a dlouhou dobu jedinou vědou o přírodě. Není neobvyklé, že snaha proniknout do tajů přírody upevnila vazby mentálních vzorů na pozorované konstelace objektů na obloze. Astrologie samozřejmě zahrnuje i oblast mezilidských vztahů a jejich dynamiku, a je zdrojem jejich typologie – archetypů.

Mentální vzory jsou v úzkém vztahu k somatickým a psychologickým typologiím. Všechna tato třídění vznikla pro přesnější odhad životních osudů, prevenci pravděpodobnějších narušení rovnováhy a návazných onemocnění. Až moderní medicína odmítá použít znalosti, které se shromažďovaly od nepaměti.

Znalosti dávné egyptské, čínské, i indické medicíny obsahovaly jako součást propracované dělení somatotypů, na základě kterého byly upravovány léčebné metody. Hermetická medicína také využívá speciální postupy navazující na specifické astrologické danosti. Mnoho informací o nemocném zjistí zkušený terapeut pouhým pohledem, a další z jeho projevu, zbytek při zkoumání prostředí ve kterém žije.

Zvláště významné pro zdraví jedince je právě prostředí ve kterém žije. Dynamika bytí je sice předurčena somatotypem, ale kvalita života je dána primárně prevencí jednotlivce nastavené podle jeho konstituce a rizikových faktorů prostředí. Vždy je nutné pamatovat na skutečnost, že člověk je řízen mentálně. Jen mentální harmonizace zajistí moc nad fyzickým organismem. Nemoc je důsledkem ztráty rovnováhy. Každá nerovnováha, tedy i nemoc je v první fázi vratná. Organismus je regulován zpětnými vazbami, které každé vychýlení z rovnováhy vrací zpět. Pokud je rušivý faktor silnější než regulační možnosti organismu dochází k šíření nemoci. Fatální je překročení bodu vratných změn v rovnováze živých forem.

Dynamika bytí vychází ze somatotypu, astrologických daností a vlivu prostředí. Somatotyp je jen zčásti určen geneticky. Daleko významnější jsou epigenetické faktory zrcadlící mentální podněty z okolí a prostředí od početí. Mateřská buňka nenese pouze genetickou informaci, ale i paměť minulých epigenetických podnětů. Vždy si ale musíme být vědomi toho, že nově vznikající jedinec je formován virtuálním informačním polem. Genetické danosti jsou pro většinu lidí totožné, dokonce jsou jen minimálně odlišné od některých zvířecích druhů. DNA je pouhou operační pamětí často se opakujících vzorů informačního pole. Rozhodně zde nenajdete řídící informace, které rozhodují o tom který vzor má být právě generován. Jen částečně jsou obsaženy v pozičních konfiguracích šroubovice DNA. Fázové přeměny regulující organismus – reagující na vlivy prostředí a odchylky od homeostáze – jsou výlučně kvantového charakteru. Zkušenosti z řízení organizmu uložené ve virtuálním informačním poli jsou transformovány kvantovými procesy (spontánní narušení symetrie dynamikou kolektivních kvantových jevů popsaných kvantovou teorií pole) do biologického materiálu tak, že jsou syntetizovány potřebné látky (aminokyseliny, bílkoviny, enzymy, či přeměna univerzálních/kmenových buněk na specializované) pro návrat organismu do dynamicky rovnovážného stavu.

Na nejjednodušší úrovni prvků a aminokyselin je lidské tělo řízeno zcela nevědomě. Jsou to osvědčené komplexní reakce, které jsou dlouhodobě využívány. Na vyšší úrovni jsou již znát psychické – mentální vlivy ovlivňující podvědomě funkci organismu. A to provázanými regulacemi podle vlivů okolí i interními speciálními podněty souvisejícími se somatotypem a tedy i specifickými postupy dynamické regulace dynamické rovnováhy organismu. Na nejvyšší vědomé úrovni je dolaďována jen malá část život zajišťujících procesů - přesun za potravou, a také do vhodného klimatického, sociálního a psychického prostředí. Opět nesmíme zapomenout na hlavní roli mentálních vlivů a tedy psychického prostředí, ve kterém se člověk žije ve stínu archetypálních zkušeností.

ETIKA VZÁJEMNÉ SLUŠNOSTI,  únor  2014 :

Žijeme v složité době následující po etapě důvěry ve vlastní schopnosti. Nechci polemizovat o tom zda tato důvěra byla opodstatněná nebo jen vytoužená. Jisté je, že nyní vážně pochybujeme o stavu věcí. Pryč jsou představy, že osobním nasazením překonáme překážky a vytvoříme přívětivou společnost, kde vše funguje rozumným způsobem.

Spousty jedinců přestávají být součástí společnosti z rozmanitých důvodů.

1. nízký příjem zabraňuje účasti na společenských a kulturních aktivitách

2. i člověk s dostatečným příjmem není osloven nabídkou veřejných akcí, zpravidla tendenčně určených pro sympatizanty neomezené moci peněz

3. protože je společenská angažovanost deformována neslušnými politickými praktikami, distancuje se slušný člověk od nekalých způsobů veřejných činitelů a netouží po pochybné popularitě

4. kritičtí jedinci odmítají účast ve společenských aktivitách, protože jsou demokraticky ignorováni, případně jsou umlčeni uměle vytvořenými pomluvami

5. tendenční neschopnost státní moci zastrašuje spoustu slušných lidí fakticky nefunkčním vymáháním spravedlnosti

6. příslušníci elit si vytváří vlastní komunitu, nezávislou na ostatních lidech

Tak se drobí společnost na egoistické jednotlivce. Každý má vlastní představy o tom jak žít, zpravidla silně poplatné konzumní nabídce vštěpované výchovou, státní demokratickou diktaturou moci peněz, a iluzemi šířenými ve sdělovacích prostředcích.

Přestali jsme si být vědomi vzájemných souvislostí a toho, že každý jednotlivec je součásti celku - společnosti. Hodnocení našich činů přestává být poplatné blahu celku. Jsou ustanovovány zákony, které jednoznačně opovrhují společnou věcí a straní úzké elitě. Představa nedotknutelnosti osobního vlastnictví mnohdy koliduje se slušností a objektivním uspokojením základních potřeb většiny.

Asociální není jednání nezaměstnaného pracovitého člověka donuceného k jednání označovanému někdy ve sdělovacích prostředcích jako kriminální, ale jednání zákonodárců vytvářejících prostředí ve prospěch tendenčního řádu moci peněz stranícímu elitám.

Současné totalitní demokracie jsou vybudovány na iluzích a dogmatech mocných. Neustálým sabotováním občanské pospolitosti, porovnáváním neporovnatelného a zdůrazňováním rozdílů se podařilo vykořenit chápání vzájemné provázanosti a závislosti všech jedinců ve společnosti, a následně jejich závislosti na společném prostředí, ve kterém existují.

Pouze etická pravidla respektující celek a jeho blaho mohou být cílem. Jen skutečně dodržované zákony a jasně stanovená pravidla, která se opírají o vzájemnou slušnost, mohou vést ke společnosti vzájemné úcty a důvěry ve vlastní schopnosti.

GORDICKÝ UZEL NAŠÍ SPOLEČNOSTI,  únor 2014 :

Pochopení významů, zařazení, priorit a souvislostí by mělo být základní snahou každého rozumného jedince. Vytváříme si od dětství svůj světový názor. Konfrontujeme jej s každodenní realitou a zažitými zkušenostmi. Jsme silně ovlivněni výchovou v rodině později ve škole, i napozorovaným chováním blízkých vzorů prezentovaných ve sdělovacích prostředcích i lídrů společnosti.

Problémem je, že většina těchto vzorů je tendenční. Jsme již dlouhou dobu uvázáni do uzlu monoteistických dogmat, takže si téměř neuvědomujeme co je přirozené a co je pouhým tendenčním dogmatem.

Proč jsme vůbec dospěli do tohoto stavu, a proč jsme ztratili přirozenou moudrost? Proč byla a jsou tato monoteistická dogmata tak úspěšná? Naštěstí existují ještě původní společnosti, které nebyly zdegenerovány monoteistickými náboženskými doktrínami. Ale postupná agresivní expanze nadnárodních monopolů využívá iluzí a dogmat klerikálních ideologů a úspěšně vykořeňuje zdravý rozum. Nahrazuje jej mocí peněz.

Jaká je historie našeho prokletí? Jak došlo k potlačení lidské sounáležitosti? Kdy se člověk začal chovat hůř než zvíře, které zabíjí jen proto aby se najedlo o přežilo?

Krutost honby za majetkem vykořenila slušnost a lidskou vzájemnost. Lidskost vzájemné pomoci i chápání vzájemné jednoty a navázanosti všech lidí se postupně vytratily. Polyteismus byl původním náboženstvím, které fungovalo ve společnostech otevřených k netendenčnímu chápání světa. Snahou duchovních vůdců starověkých a pravěkých společností bylo udržovat dialog člověka s přírodou a odkrývat přírodní moudrosti.

Monoteistická náboženství vznikala mezi porobeným lidem okupovaným krutými dobyvateli. Snaha vytvořit si spravedlivý řád vygenerovala iluzi posmrtné kompenzace dobra a zla. Pokud zůstaly náboženské texty bez provokací k okupantům, byly trpěny. Zde je původ symbiózy monoteistických náboženství a mocných ovladatelů majetku.

Náboženství obsahovala pravidla, kterými se má řídit prostý lid. Tato pravidla nijak nekritizovala majetkové poměry mocných elit. Elity se fiktivně spoluúčastnily náboženských obřadů, ale ovládaly klerikální ideology a tendenčně je ovlivňovaly. Společně vytvořily etické řády, které byly vštěpovány výukou podřízenému obyvatelstvu.

Toto je věrným obrazem i současné situace ve společnosti. Paradoxem je, že vykladači víry a tedy i naši učitelé proklamují tato pravidla jako morální etický kodex. Honba za čistotou víry a dodržováním nepřirozených pravidel odvádí pozornost od skutečného problému. Tím je kruté hromadění majetku mocných elit chráněné zákony a ekonomickými pravidly, které si sami vytvořili.

Reálné mzdy klesají, ale výnosy z majetku rostou. Kreativní soužití lidí je církevními dogmaty deformováno. Podřízené obyvatelstvo je zralé na psychiatra, neboť dlouhodobá deformace přirozeného jednání vyvolává deformace osobnosti. Vztahy lidí, které mají být obrazem pochopení jednoty, jsou otráveny nechutí a neschopností proniknout za oponu iluzí připravených mocnými.

VĚDOMÍ SPOLEČNOSTI  vs  MOUDROST PŘÍRODY,  leden 2014 :

Tak jak se vzdalujeme celkem zřetelně od moudrosti přírodních postupů, vytváříme umělé bariéry, které kvalitu našeho života snižují. Uměle vytvářené potřeby vzbuzují touhu vlastnictví. Drtivá většina jich je na dosah ruky, jen zaplatit. Jsou to však materiální brzdy našeho duchového růstu.

Od malička jsme formování do konzumních kolejí. Ze sdělovacích prostředků je nám neustále vypočítávána řada příležitostí při kterých je možné a žádoucí konzumovat. Konzumovat předpřipravené zboží a služby, aniž bychom si našli chvilku k zamyšlení nad našimi přirozenými potřebami. Ty zpravidla nejsou v souladu s konzumními nabídkami.

Šílenství konzumního davu smete mnoho přirozených zvyklostí. Zvyklostí zakotvených ve spiritualitě naší podstaty. Konformita davu nahlodává pravdivost a opodstatněnost našich spirituálních kořenů. Nejsme většinou schopni rozlišit přirozené spirituální podněty a upadáme do zdánlivě skutečných materiálních pout. Vytváříme tak bariéry, které nás ve skutečnosti izolují od ověřených přirozených postupů a návyků.

Naše vědomí je po mnoho generací masírováno exaktními logickými postuláty vycházejícími z prvotnosti hmotných projevů, které však ignorují neměřitelné spirituální skutečnosti. Člověk je ale bytostí prvotně spirituální a mentální – je udržován v chodu nikoliv hmotnými pravidly ale nemateriálními, virtuálními informacemi. Primární, prvotní příčinou naší existence jsou vzory, struktury, a jejích dynamika obsažena v podprahových tendencích přírodních moudrostí. Tyto jsou neustále optimalizovány, testovány v materiálním vesmíru. Jen ty nejodolnější se prosazují v konkurenci ostatních náhodně vytvořených forem jak živých tak neživých.

Naše reálné vědomí odbourává vazbu na spirituální, těžce postižitelné, ale rozhodující příčiny našeho bytí. Tím jak ztrácíme kontakt s přirozenými potřebami a návyky, a stáváme se otroky materiálních většinou pouze zdánlivých nezbytností, ztrácíme i schopnost objektivního hodnocení svých činů.

Z vyprávění lidí, kteří přežili klinickou smrt a prošli hodnocením svého života, můžeme rozpoznat pochyby o pravdivosti kritiky svých činů. Kritika vycházející z vědomí současné společnosti a jejich pravidel není pravdivá. Činy v kolizi s reálným společenským vědomím jsou často v souladu s přírodní moudrostí a jsou hodnoceny pozitivně.

Nezbývá než varovat jedince hledající přirozená pravidla žití před konformitou zdánlivě nepochybných pouček, nadčasovými právními normami, či iluzemi reklamních sloganů konzumní společnosti.

Vědomí současné společnosti prezentované ve vzdělávacích institucích i sdělovacích prostředcích je zcela jistě odlišné od přírodní moudrosti a vědomí lidí, kteří se jí řídí.

CO VÍME : nedoceněná pozorovaná fakta tvořící klíč k pochopení souvislostí,  prosinec 2013 :

a, atomové struktury základních prvků

Vesmír je poskládaný chemicky ze základních prvků a jejich sloučenin. Chci na začátek zůstat jen u prvků. Není vůbec samozřejmé, že se všude ve vesmíru tvoří z volné energie tytéž prvky. Proti sobě pracují dva efekty, které obecně nemusí být platné. Jednak není důvod proč by nemohlo docházet k vývoji v hodnotách fyzikálních konstant, které jistým způsobem definují optimální podobu vznikajících struktur – základních chemických prvků.

Druhým efektem je nepochopená signalizace – předání zkušenosti, že vznikající prvek je ten odolný a nezbytný pro návazný vývoj. Vždyť bez zkušenosti není smysluplná evoluce. Proč Vesmír darwinovsky neexperimentoval při výběru prvků?

Odpověď: Již před uvolněním energie (okamžikem Velkého třesku) bylo odzkoušeno nanečisto – jen v rámci informačního pole, tedy virtuálně, jaké struktury mohou smysluplně (bez zápachu božské předurčenosti) vytvářet hmotná seskupení. A co víc, tato informace byla všudypřítomná v rychle expandujícím vesmíru. Zastánci materialistické vědy jen těžce zdůvodňují tento fakt. Signalizace (limitovaná rychlostí světla) totiž moc nefungovala, přesto se začal všude tvořit stejný prvek – vodík. Což je dobře potvrzený fakt.

Také pravděpodobnostní nejistoty kvantové mechaniky zde nevypadají moc dobře. Jediným možným závěrem je, že kvantová mechanika není zdrojem informací pro tvorbu struktur. Pokud by byla zcela jistě bychom pozorovali i strukturálně podobné vodíky – v jistém rozptylu pravděpodobností. Namítnete, že tohle se možná realizovalo v paralelním vesmíru. Tohle je nahrávka na můj smeč : Kvantová mechanika pak není pro náš vesmír zdrojem nejistot. Je pouhým generátorem zdánlivé nejistoty základních informací, které jsou zdrojem všech dosti odolně připravených struktur.

Výsledkem je možné tříoblastní chápání přírodních principů:

Základní úroveň – virtuální informační / topologická – s připravenými strukturami v energetické reprezentaci pozorovaná jako fázové diagramy navazujících struktur.

Převodní úroveň – pravděpodobnostní / kvantová – zajišťující zdánlivou (nikoliv faktickou) mnohahodnotovost struktur původně topologických tzn. v dimenzi 2 převedených do dimenze 4 – časoprostoru.

Emergentní úroveň – vzniklých hmotných a energetických struktur podle informačního vzoru, transformované do časoprostorové reprezentace, které pozorujeme ve Vesmíru.

Závěrem této pozorováním potvrzené interpretace přírodních souvislostí je, že popis kvantové teorie pole pro generování struktur jako spontánní narušení symetrie při fázovém přechodu během kritického množství volné energie, plně využívá převodních možností (Fourierova transformace), a přenáší všudypřítomnou informaci z topologie kvantového vakua (původem topologie energetické reprezentace) do hmotných realizací v časoprostoru. Informace v časoprostoru je obsažena ve struktuře, a to jak hmotných tak i energetických tvarů (patterns/vzorů).

Fázový přechod je rozhodující okamžik, kdy je virtuální smysly nepostižitelná informace zviditelněna v našem Vesmíru. Fázové přechody jsou základním řídícím prvkem generování potřebných odolných struktur.

Zopakuji zdánlivě nevysvětlitelná pozorovaná fakta :

1, všude se tvoří jeden typ struktury – bezchybné kopírování vzoru

2, zdrojem tvořených struktur je kritická hodnota volné energie / fázový přechod

3, původně symetrický stav homogenního rozložení volné energie se spontánně mění na nesymetrický – například atomy vodíku v jinak prázdném prostoru

ad 1, proč se ve smyslu kvantových pravděpodobností netvoří s nižší pravděpodobností jiné stabilní struktury ?

ad 2, proč je bezvýznamný časoprostorový popis a rozhodující je energetický popis ?

ad 3, co je příčinou/impulsem spontánního narušení symetrie ?

Toto jsou základní otázky, které současné paradigma primárně materiálního pohledu neumí zodpovědět. Protože nestačí rozšířit naše chápání hmotných realizací o energetická pole (gravitační, elektromagnetické a jaderná). V těchto polích – původně homogenních a izotropních není obsažena informace o virtuálních - předpřipravených strukturách a tvarech – pozorovaný růst entropie z nich informace odstraňuje.

Nyní můžeme tento rozbor použitý pro atomové struktury základních prvků aplikovat pro ostatní struktury, které pozorujeme ve vesmíru :

b, molekuly a anorganické sloučeniny, krystaly

c, organické sloučeniny, složité struktury bílkovin

d, dynamické nervové struktury udržující životodárnou homeostázi

e, myšlenky – projevy individuální psychologie / typologie (archetypy)

Všude narazíme na předpřipravené struktury. Tento řád vznikající zdánlivě z chaosu je pozoruhodný svou jistotou. Nejsou pozorovány žádné přechodné struktury, až ta konečná odolná. Průvodním a opět z pohledu materiálního paradigmatu nevysvětlitelným faktem je vysoká přesnost kopírování – opětovného vytváření – odolné struktury.

Zopakuji, že struktury jsou zpravidla dynamické – časově navazující posloupnosti tvarů – vytvářené podle okolních podmínek. Důležitá je přítomnost volné energie. Například tepla, nebo světla, zpravidla slunečního původu. Rozhodující jsou ale fázové přechody, které vytváří potřebné struktury na základě informací všudypřítomného virtuálního informačního pole. Projevy tohoto pole jsou změřeny. Jde o fázové diagramy, které obsahují energetické polohy přeměny struktury.

Látky (např. tekutá voda) se vyskytují zpravidla v mnoha rozlišných strukturálních variantách, které jsou jen zřídka významově doceněny. Ale jsou to právě tyto různé jemně rozdílné struktury, které obsahují významnou informaci pro řízení celku. Klastry v tekuté vodě (shluky molekul specifické struktury) a jejich vzájemná orientace jsou například nositelem homeopatické informace, bez toho, že by musela být přítomna cizí molekula ve vodě. Dokonce stačí rezonanční zápis informace, bez přítomnosti hmotné cizí molekuly. To znamená, že z informačního pole přechází vzor struktury přímo do nosné tekutiny – vody. I zde je základním mechanizmem přenosu struktury fázová přeměna. Tedy změna struktury na základě přítomné informace.

Zamysleme se současně nad realitou, že lidský organizmus je tvořen ze 70 procent z vody.

Závěr :

Současné materiální paradigma není vhodné pro pochopení základních souvislostí, protože neumožňuje objektivní vědecký přístup ke zkoumání přírody. Navozuje atmosféru neobjasnitelnosti, která umožňuje nebývalý rozmach falešných esoterických blábolů, například o tom, že tajná společenstva řídí svět na základě speciálních znalostí.

Současná věda blokuje zkoumání nemateriálních oblastí fyziky. Přitom jsou připraveny matematické výstupy teorie grafů a topologie, které umožňují spolu s pozorováním ověřenými aplikacemi kvantové teorie pole propojení našich znalostí do jednotného pochopení popisu přírody a její evoluce.

UMĚLÁ INTELIGENCE vs PŘÍRODNÍ INTELIGENCE,  listopad 2013 :

Co je to vlastně inteligence ? Původem inter-legere : vybrat mezi, rozlišovat, poznávat, chápat.

Nenecháme-li se omezovat představou, že jde pouze o rozumovou činnost, nebo schopnost pouze lidské mysli, pak inteligence je obecná schopnost přírodních systémů orientovat se v prostředí. Je zde nějaká zkušenost, která reprezentuje fakt, že se takový systém vůbec zachoval.

Přizpůsobení se prostředí, spolutvorba takového prostředí je posloupností výběrů – rozlišování a volby spolu s chápáním jejich důsledků. Odhad důsledků je nejkritičtější složkou inteligence. Vypočítavost, volba správného plánu, posouzení očekávaných změn jsou ostatní, které optimalizují schopnost reakce na zdánlivě nové podmínky.

A co pak je umělou inteligencí ? Je to lidský odvar omezeného chápání přírodních souvislostí v rámci materialistického paradigmatu. Je tu hned několik překážek, které nedovolují umělé inteligenci dosáhnout na úroveň přírodní inteligence.

1, lidský faktor

2, omezené chápání přírodních souvislostí

3, materialistické limity

Představa, že inteligence je projevem lidské mysli je zvláštní sebeklam. Ve skutečnosti je lidská mysl – rozum člověka – vědomí jen zprostředkujícím prvkem. Přírodní inteligence proniká do našeho myšlení podle toho, jak hluboko jsme schopni vnořit se právě do vazeb přírodní inteligence.

Člověk není zdrojem inteligence, ale spolutvůrcem. Většinou však ne zcela chápajícím důsledky svých výběrů.

Důvodem nepochopení je plytké, velmi zjednodušené chápání toho, co je zdrojem našich schopností. Vlastně si vůbec nepřipouštíme, že bychom někdy vnikly do podstaty přírody. Dost zásadních otázek nezkoumáme, protože věříme, že nejsou poznatelné. Staletí víry zanechaly stopy. Vědci se vyznávaji ze své víry. Tím nejen ukazují na svou omezenost, protože věda by měla být o zkoumání nikoliv uvěření v nepoznatelnost, ale současně spoluvytvářejí atmosféru nepochopitelnosti souvislostí přírodní inteligence.

I když mluvíme o rozumu a vědomí jako mentálních kategoriích, nejsme ochotni připustit nic mimo toho, na co jsme schopni si sáhnout. Tak zůstavá vědomí jakýmsi epifenoménem materiálního mozku. Rozum pak je produktem naší mysli generované nervovými buňkami.

Jaký význam má asi v této atmosféře nechápání (neinteligence) diskutovat o umělé inteligenci ?

1, nezávazný potlach vědců na náklady daňových poplatníků

2, příprava veřejnosti na to, že není dostatečně inteligentní, a že za ni bude rozhodovat inteligentní stroj

3, diskreditace pojmu přírodní inteligence na úkor 'nezbytné' diktatury umělé inteligence ve službách mocných elit, zotročující ostatní obyvatele Země

O RÁMECH, RÁMCÍCH, VANIČCE NAŠEHO SVĚTA, A NEKONEČNU, listopad 2013 :

Není pochyb, že máme problém s omezeními – rámy, rámci či mezemi. Zdánlivě nás svazují. Dychtíme poznat vše, vytváříme si iluze, že pokud bychom nebyli omezeni, tak jsme schopni proniknout do všech problému, vše pochopit. Vytváříme iluze nekonečna, jako fiktivního bodu splynutí s přírodou.

Realita je však možná jen díky konečnosti. Pozorujeme například kvantování – příroda nepracuje se spojitým, to znamená nekonečným množstvím vzorů, ale s disktrétním / konečným spektrem struktur.

Konečnost – rámec reality je oporou jen některých matematických řešení, tedy pokud jsme pod vlivem korektních rigidních formulací. Pro běžné chápání je lépe představit si vaničku s vodou, na jejíž hladině se nakonec udrží jen ty vlnky, které mají vlnovou délku v rezonanci s délkou vaničky. Samozřejmě je jich mnoho, pro něž je délka vaničky celým násobkem jejich délky.

Chvění vaničky (volná energie) se pak realizuje jen v rámci některých - reálných vzorů. Toto je jakýsi základní rám přírodního výběru. Energie je kvantována, energetická pole rovněž. Hmotné realizace samozřejmě taky.

Kvantování – nespojitost – konečnost skutečného výběru vzorů neznamená však skutečné blokování jejich množství. Délka vaničky se mění – prostředí/příroda není statická, ale dynamická. Tak dochází k potlačení některých vlnek, které již nerezonují s prostředím – rozměrem vaničky. Současně prostředí (vanička) podporuje udržování jiných vlnek – vzoru, které s přírodou rezonují. Nikdy však nejsou udržovány všechny vlnky – vzory. Nehrozí nekonečné množství - spojité spektrum vzorů a struktur.

Omezenost – rám/blok množství možných struktur je nutný pro udržení efektivního využití omezeného množství volné energie. Současně řeší matematickou formulaci – každý jednotlivý (diskrétní) zápis informace v topologii přírody (virtuálního informačního pole, pravděpodobností kvantových polí), která se realizuje během fázového přechodu jako vytvoření hmotné struktury a zviditelnění informace.

Iluze nezbytného nekonečna jen dokumentuje nepochopení přírodních mechanizmů.

ZAMYŠLENÍ nad SPIRITUALITOU, říjen 2013 :

Co nás nejvíce tlumí a brání proniknutí k přímé zkušenosti přírodních pravidel? Co zabraňuje úspěšné meditaci, otevření se spirituální zkušenosti?

Jsme to my sami - naše ego, naše psychologické meze. Tyto meze jsou nezbytné pro běžný život. Jedinec není schopen vědomě řídit svůj organizmus – to je vyloučené. Organizmus je řízen na základní úrovni nevědomými podněty, na vyšší úrovni podvědomými reflexy. Na člověka zbylo jen několik vědomých činností :

1, zajištění života – prosazení se v konkurenci svého okolí (ostatních druhů)

2, zajištění potravy

3, zajištění potomků

Současný člověk uprostřed civilizace však ani jednu z těchto základních činností nepociťuje jako kritickou, snad mimo zajištění potravy. Takže si vytváří zástupné činnosti. A to s různým obsahem v podstatě nepotřebného balastu. Tímto způsobem deformuje pudové návyky a současně vlastní psychiku.

Dostáváme se do bludného kruhu, ve kterém nevědomě řízený organizmus mění svá kritéria a priority. A to tak, aby se optimalizoval na činnosti plné nesmyslného obsahu. Výsledkem je zejména narušená psychika současného člověka.

Právě narušená psychika spolu s deformovanou potravou (umělé zvyšování výnosů plodin snižuje obsah pro organizmus nezbytných látek ve výživě) negativně ovlivňuje nevědomé řízení organizmu. Jde o zřetelný případ zpětné vazby, která je skutečnou příčinou tzv. civilizačních chorob.

Několik známých potravinových doplňků řeší jen špičku ledovce tohoto hlubokého problému, jehož převažující částí je narušená psychika. Psychika, která podvědomě ovlivňuje dynamickou rovnováhu organizmu – homeostázi. Zde je potřeba si uvědomit, že nevědomé řízení nejnižších funkcí organizmu je sladěno na vyšší úrovni funkčních celků podvědomě - psychikou.

Psychika je tedy jakousi černou skříňkou, která dovede zařídit pohodu a návrat ke zdraví, pokud o ní nevíme (a je v souladu s přirozenými potřebami), ale většinou jsme svědky opačné situace.

Zkusme otevřít tu černou skříňku. Lidé jsou od přírody vedeni k opatrnosti. Zde je vyžadována navíc odvaha. Psychika odstiňuje nevědomé procesy od vědomých. Pokud se chceme vnořit do podvědomých a nevědomých procesů dostáváme se postupně až na úroveň základních regulačních mechanizmů. Zpracovávají signály z okolního prostředí, informace stabilizované předcházejícím vývojem tak, že regulační rozhodnutí proběhne jako pravděpodobnostní akt na kvantové úrovni.

Člověk musí mít důvěru ve správnou regulaci svého organizmu. Tato důvěra současně reprezentuje přírodní moudrost, uzdravující harmonizující psychiku, ale i optimální průběh kvantových podnětů pro regulaci organizmu. S důvěrou soupeří lidský rozum – generuje spoustu myšlenek, které zpochybňují.

Pokud tedy otevřeme černou skříňku psychiky, pak nejlépe v meditačním stavu (bez zpochybňujících myšlenek). Důvěra odbourává bloky ega. Jsme schopni průniku do přírodních souvislostí. Souvislostí reprezentovaných kvantovými procesy probíhajícími s jistými pravděpodobnostmi. Právě zde sídlí spiritualita. Není zde jistota, jen pravděpodobnost. Ale pravděpodobnost limitní. Není již kam dál pronikat – jsme na úrovni kvantové pěny.

Víra je pak nepotřebná kategorie. Pokud máme důvěru v moudrost přírody není co řešit. Spiritualita je nehmotnou tendencí kvantového pole. Tyto tendence jsou výstupy virtuálního informačního pole do kvantových realizací.

Spiritualita je nespoutanou tendencí – fundamentální přirozenou neurčitostí optimálního vývoje přírody.

Víra byla potřebná pouze k překlenutí nevysvětlitelného. Toto se již, v současné úrovní pochopení přírodních procesů, nevyskytuje. Spusta lidí to vůbec netuší, protože vzdělávací mašinérie má jiné cíle.

Primitivní člověk věřil a důvěřoval přírodě. Postupně jsme byli nuceni věřit, ale důvěra se vytrácela. Troufám si odhadnout, že dnes je důvěra minimální. Je nahrazována racionalitou, myšlenkovým slepencem limitovaných materialistických kategorií.

Víra je zpravidla náhražkou jistoty. Tato iluze poslouží lidem bez chuti pronikat k principům fungování světa. Kdo jen trochu zabrousí do problematických souvislostí, brzy opustí iluzi jistoty a s tím i víru. Ale důvěra se buduje jen velmi pozvolna.

Současný civilizovaný člověk se nachází v informačním přetlaku. Jen neví, kterým často protikladných informací má důvěřovat. Kdekdo vylučuje informace, často jsou to pouhé exkrementy.

K transformaci současného materialisticko-duchovního dualizmu je nezbytné eliminovat představu prvotnosti hmoty i prvotní neměnné duchovní předurčenosti. Obě tyto dogmata brzdí pochopení pozorovaných přirozených procesů, popsaných a objasněných dynamikou kvantové teorie pole. Je obtížné současně demolovat ne-víru materialistický smýšlejících vědců v cokoliv mimo hmotné realizace a víru duchovenstva a prostých lidí toužících po jistotách. Obě iluze vznikly zkostnatěním původně spirituálních představ do stavu dogmat, za významné podpory koryfejů, nechápajících pojem spiritualita.

Co tedy spiritualita určitě není. Spiritualita není ztuhlé opakování vzorů jako matrix, bootstrap, fraktální podobnost, samoorganizující kritičnost, duchovní víra.

Jak tedy chápat spiritualitu? Podobně jako kreativní tvoření, optimalizační procesy bez předurčeného cíle, jako hledání nových možností, využití nestandardních postupů, vše v rámci podmínek, které stanovuje okolí. Je to svobodná vůle přírody limitovaná lokálními možnostmi.

Spiritualita ve vztahu k psychologii je důvěra ve virtuální duchovou kreativitu. Virtuální znamená nemateriální nebo předmateriální. Duchové znamená ideové – myšlenkové postupy ve vazbě na lokální podmínky vytvořené předešlým vývojem – optimalizací od ideí do materiálních vzorů.

Spiritualita je pochopení jemných regulačních aktivit na základní fyzikální (kvantově pravděpodobnostní) úrovni. Každý jedinec je schopen vstoupit do těchto regulací – rozhodovacích procesů. Svobodně, v rámci okolních podmínek, zvolit směr dalšího vývoje, a tím rozšiřovat přírodní moudrost formou pokusů a omylů – vlastní kreativitou.

Myšlenky bez vazby na lokální možnosti jsou rušivé. Právě ty se snažíme tlumit během meditace a dobrat se k očištěné podobě naší mysli.

Svobodná vůle nikdy nemůže být naprosto nezávislým rozhodováním. Toto je chiméra vedoucí k nepochopení termínu optimalizace přírodního vývoje, který nahrazuje chaosem zcela náhodných „svobodných rozhodnutí“. V druhém extrému je svobodná vůle popírána předurčeností, nebo teleologií - účelovostí, zaměřeností na předem stanovený božský cíl (inteligentní design, inteligentní bit). Oba tyto extrémy dokumentují nepochopení přírodních možností a nutí jedince bez nadhledu věřit.

Hledání podstaty spirituality osvobozuje od dogmat a víry. Pohodlné přijímaní víry blokuje pochopení přírody, deformuje psychiku a nakonec i zdraví člověka. Věřící člověk upadá do otroctví. Hegemonie církve, která přetvářela spiritualitu osvícených zakladatelů do věrouky závislostí, je v současnosti nahrazena hegemonií vládnoucích elit využívající materialistický limitovaných poznatků vědy k podpoře svých zájmů. Tragickým důsledkem těchto aktivit je ničení zdraví nechápající populace léky farmaceutických koncernů, za tiché spoluúčasti lékařské lobby. Kdo by však nedůvěřoval lékaři v bílém plášti, hovořícím nesrozumitelnou odbornou řečí ? Jde o stejné jedince, kteří hledaly a hledají spásu v božských jistotách nabízených kněžími. Stejné jedince, kteří denně sledují televizní vymývání mozku zakrývající intriky mocných.

Bůh je v každém z nás – je to kreativita přirozených možností. Není to žádná pohádková bytost. Chceme-li ji chápat, přemýšlejme, hledejme souvislosti a chovejme se slušně. Takto můžeme obnovit ztracenou důvěru v přírodu a možnosti člověka.

Příspěvky na konferenci 'ČLOVĚK VE SVÉM POZEMSKÉM A KOSMICKÉM PROSTŘEDÍ'

ÚPICE, květen 2013 :

I : Příroda . . . fyzikální pátrání

Je možné, že základem přírody jsou informace - nehmotné topologické, geometrické či grafické informace. Informace o tvarech a strukturách, které se mohou realizovat – zhmotnit v nám známém vesmíru. Takže příroda by byla jednotou základního primárního pole informací a z něj vyplývajících sekundárních běžných fyzikálních polí – gravitace, elektromagnetizmu a jaderných sil.

Tyto představy vychází ze sledování kolektivních projevů hmoty při nízkých teplotách a jejich objasnění topologií energeticko-momentového prostoru. Teoretické snahy o pochopení cest realizace informace uložené v grafických a topologických tvarech rovněž ukazují na zásadní přírodní filozofii – působení shora dolů – od informačních vzorů k hmotným strukturám.

Kvantový popis informací a jejich hmotných realizací v časoprostoru musí obsáhnout nejen jednotlivé částice (kvantová mechanika) ale i kolektivní projevy hmoty (kvantová teorie pole) a jejich dynamiku v jednotě interakcí kvantového pole. Kvantová teorie může být informační teorií časoprostoru.

A. ÚVODEM

Co si má dnešní člověk myslet o sobě a svém okolí? Postupně si stále méně uvědomujeme svůj původ. Společenská zakázka na konzumního člověka vítězí. Neustále nové věci, které musíme mít, protože je má i soused, ale ve skutečnosti je nepotřebujeme. Nepotřebujeme je pro šťastný život, spíše vytvářejí nové falešné touhy.

Stále méně lidí žije v kontaktu s přírodou a s ostatními lidmi, myslím v harmonickém kontaktu s lidmi. Často vidím dvojice, ale ne dvojice lidí, spíše vidím dvojice člověk a pes. Trochu to zrcadlí dnešní společnost – elity a novodobých otroků. Otroků, jako výsledku realizované převýchovy od přírody ke konzumu. 

Součástí výchovy v potřebném směru je i úzce materializovaná věda. Dochází k paradoxním situacím, kdy zvídavý novinář ukáže vědecké komunitě, že se vlastně až tak vědecky nechová. Nebere v úvahu napozorovaná fakta, které se nehodí do zatuhlé a zatuchlé představy o přírodě. Představy, která je subjektivně obhajována jako vědecká. Vždyť známe hesla 'vědecký komunismus', atd. Dokonce se stále častěji setkáváme s podvody ve zpracování dat ve 'vědeckých' závěrech.

Před časem Lee Smolin (1) velmi ostře kritizoval situaci ve fyzice, kde prestižní zájmy vyžaduji ustanovení skupiny pro zkoumání teorie strun na amerických univerzitách, bez ohledu na to, že v této oblasti nebyla ještě udělena Nobelova cena. Neustále je investováno do stále výkonnějších urychlovačů částic, jsou financovány obrovské týmy výzkumníků, ale nová fyzika zde nalezena nebyla.

Chci si všimnout výzkumu, o kterém se až tak moc nemluví. Zdánlivě okrajových oblastí, kterých se ale zúčastňují i Nobelovi laureáti.

Pro jistější chápání upřesním některé dále používané termíny:

. příroda : nejširší oblast obsahující hmotný vesmír, energetická pole interakcí ve vesmíru, kvantové informace, topologické informace o strukturách v časoprostorovém i momentovém (energetickém) popisu, a mimo těchto materialisticky prokázaných kategorií i virtuální pole grafů a předinformačních tendencí, které podle některých hypotéz generují topologické informace

. kvantová teorie : obsahuje kvantovou mechaniku individuálních interakcí, kvantovou teorii pole kolektivních jevů a jejich dynamiku, samotná kvantová teorie popisující projevy přírodních zákonitosti v časoprostoru se ukazuje jako teorie zpracovávající informace řídící vznik a vývoj energetických polí vesmíru a emergentních hmotných struktur

. informace : rozlišitelná nehomogenita – rozlišitelná entita

. entropie : množství možných realizací systému, tedy možných stavů, do kterých se může fyzikální systém dostat

Další termíny najdete ve slovníčku (2)

B. VÝZNAMNÉ DŮKAZY

Co řadím do rozhodujících položek, které by mohli napomoci chápání souvislostí o podstatě přírody.

B1. NEZNIČITELNOST KVANTOVÉ INFORMACE

Na základě měření NMR bylo dokázáno (3), že kvantovou informaci nelze vymazat. Stále jsme však uvězněni v představách o růstu entropie a související hrubé granulace, jejímž důsledkem je průměrování a ztráta individuální informace. Zde se štěpí chápání materialistického vědce opírajícího se o pozorování zachování druhé věty termodynamiky. Určitě je v rámci hmotných emergencí pravdivá. Ale znáte jak s ní bojoval Ilja Prigogin (4). Je nezbytné uvědomit si, jak je důležitý úhel pohledu, pod kterým sledujeme přírodu. Pohledem fyzika předkvantového nemáme možnost odhalit esenciální vlastnost přírody – zachování informace.

B2. TOPOLOGIE MOMENTOVÉHO PROSTORU (5)

Energetický popis fyzikálních vlastností je průkaznější než souřadnicový. Jednoznačná topologie momentového prostoru odděluje oblasti – domény s rozlišnou fyzikou. Nebo přesněji oblasti rozličných fází hmoty v závislosti na hodnotě energie, přesněji tenzoru energie a hybnosti. Trochu se můžeme inspirovat Maldacenovou hypotézou o dualitě topologie AdS a konformní kalibrační teorie (CFT) v časoprostoru, takovou teorií je zajisté kvantová teorie pole. Současně je významné uvědomit si spoustu indicií o multihodnotovosti (multivalued) kvantového popisu. Není snad možné přehlédnout pravděpodobnostní interpretace kvantových měření. Tyto jsou nepřímým důkazem štěpení fyziky (přírodních zákonů) na různě kalibrované hladiny v časoprostoru.

Závěr se nabízí – jednoznačná topologie (fázové diagramy v momentovém prostoru) přechází do mnohoznačných emergencí v časoprostoru s rozličnými pravděpodobnostmi. Odhaduji, že není nesmyslné označit tento 'přechod' za holografický. Bekensteinův postřeh, že množství informace je právě úměrné ploše přes kterou přechází, identifikuje základní hladinu zrcadlení duality AdS/CFT jako dim 2. Snad je touto holografickou vazbou pochopitelné, jak je příroda provázána informacemi.

B3. KVANTOVÁ PROVÁZANOST

Kvantová provázanost je jistotou nejpozději od upravených experimentu Allana Aspecta z roku 1999. Byla tak dokázána podivnost kvantových projevů, které měly podle myšlenkového paradoxu EPR ukončit věk kvantové fyziky. Nestalo se tak, naopak je nezbytné uznat její platnost a s tím i informační provázanosti vesmíru. Informace je nehmotná, neenergetická veličina, a jako taková není vázána na konečnou rychlost šíření fyzikálních polí. Samozřejmě, že je takto stěží uchopitelná naší zkušeností.

Existuje však mnoho pozorování, které potvrzují homogenní a okamžitou přítomnost informačního pole. Například byla nutná hypotéza inflace na počátku vesmíru, aby si hmotně/energeticky uvažující lidí, vysvětlili pozorovanou homogenitu vesmíru. Příroda není omezena na materialistickou úroveň a pokud to neuznáme, tak budeme neustále konstruovat berličky typu červích děr.

Jak lze vstřebat pojem informačního pole? Vezmu jako příklad běžného nepochopení rozlišnosti mezi gravitační a elektromagnetickou interakci. Mnohokrát jsem vysvětloval, že hmota nemusí mít elektrický náboj – nebýt pod vlivem elektromagnetické ale pouze gravitační interakce. Informační pole je nezávislé na energii. Grigorij Volovik a mnoho dalších razí termín topologie vakua. Tedy prostředí, které mapuje vlastnosti přírody, ale začne se projevovat až za přítomnosti energie. Jsou přesně změřeny charakteristiky hmoty blízko absolutní nuly. Kolektivní vlastnosti hmoty při 0K, které pozorujeme nechávají vyniknout vazbě struktura – funkce.

V jistém přiblížení se snad dá pochopit, že topologie jako virtuální struktura obsahuje informace, které v přítomnosti energie získávají reálnou formu a charakteristické vlastnosti.

Podobně hmotné struktury emergujicí/vznikající na základě dispozic informačního pole se začnou formovat a mít rozdílné vlastnosti, pokud necháme působit elektromagnetickou interakci na částice – až za přítomnosti elektrického náboje. Je obtížnější ujasnit si, že rovněž geometrie časoprostoru a s tím i rozložení tenzoru energie a hybnosti ve vesmíru je rovněž výsledkem informačního pole, emergujícího z virtuální topologie vakua v okamžiku oddělení (fluktuace) záporné energie podtlaku expanze vesmíru a kladné energie gravitace a následně i ostatních fyzikálních interakcí. Nesmí se zapomenout na vliv dynamiky – vývojových změn rozložení energie (tzn. gravitačního pole), tak jako nezapomínáme na dynamiku elektrického náboje – magnetické pole.

B4. FÁZOVÉ PŘECHODY A SPONTÁNNÍ NARUŠENÍ SYMETRIE

Jak se vlastně zviditelňují informace? Pozorujeme již od nepaměti tání ledu a vypařování vroucí vody. Pozorujeme rovněž zánik magnetizmu, při tavení magnetitu. Pozorujeme rovněž přechod neuspořádaného vyzařování laseru ke koherentnímu laserovému paprsku. QCD mapuje vznik hmotných částic opakovaných struktur, nerosty krystalují do opakovaných tvarů, všude v přírodě se setkáváme s opětovným výskytem forem, na které jsme zvyklí. Proč nevzniknou jinak?

Za charakteristických energetických podmínek dochází opakovaně k fázovému přechodu s narušením symetrie . Homogenní symetrická látka se spontánně mění na nesymetrickou s přesně danou formou či tvarem. Nesymetrická forma obsahuje informaci. Odkud příroda tyto informace bere? Někdo snad odpoví, že jsou 'dány' fázovými diagramy. Ano správně, jsou popsány v topologii momentového (energetického) prostoru kvantového vakua. Snad jste již slyšeli o experimentech, kdy první krystalizace nově syntetizované látky trvala déle než následné. Moc se odborných kruzích necitují – současná věda nemá vysvětlení.

Nabízí se vysvětlení, že se příroda obohacuje o nové informace – a zapisuje si je do informačního pole, ze kterého se příště za charakteristických energetických podmínek vybaví.

Mimo veškerou pochybnost je však emergence – vznik jakoby bez objasnění – struktur, které se opětovně realizují během nepřeberného množství fázových přechodů. Materialistická věda to komentuje zdůvodněním 'jsou součástí přírody', zpravidla však příčinu neuvádí, pouze konstatuje že k jevu dochází při změně termodynamických podmínek (energie, nebo obecně hustoty tenzoru energie a hybnosti).

Podrobný popis fázových přechodů je možný kvantovou teorií pole (6). Současně zde kvantový popis přechází do makroskopických charakteristik, odlišujících jednotlivé fáze hmoty rozlišitelné již předkvantovou fyzikou.

B5. PŘÍRODNÍ ŘÁD – OPAKOVANÉ VYUŽITÍ INFORMACÍ

Tvrzení o náhodném chaotickém vývoji přírody musíme upřesnit. Příroda postupně buduje sama sebe. Předpokládám, že na počátku byla nějaká náhodná nehomogenita – informace. Ale následný vývoj už navazuje na tuto primární tendenci. Představte si graf. Nahoře uděláte první úsečku (nultá generace). Na koncovém bodu se může graf větvit. Ale počet větví je konečný (první generace). Na každé větvi je opět koncový bod a ten má konečný počet větví druhé generace. Takto pokračuje do dalších generací. Každá generace představuje jistý diskrétní vývojový stav – okamžik. Někteří autoři (7) používají pro generaci termín kvantový výpočet a celý proces označují jako kvantové grafy.

Jak jsem zmínil existuje kvantová provázanost a zde se projevuje jako vzájemná propojenost koncových bodů grafu jedné generace. To znamená, že další generace větví grafu je spočítána kvantovým výpočtem s přihlédnutím ke všem ostatním koncovým bodům – stavu celé přírody. Pokud toto někdo označuje jako náhodné, tak já ne. Částečnou náhodu vidím jen v posledním kvantovém výpočtu, který je vždy zatížen jistou volností protože kvantové výpočty mají pravděpodobnostní charakter. Každá z větví grafu představuje nějakou tendenci přírodního vývoje a může být dalšími výpočty korigována pod vlivem ostatních tendencí (větví grafu).

Některé tendence jsou tak postupně utvrzovány do přesnějších a robustnějších forem, jiné zanikají, protože vlivem ostatních ztrácí na významu. Další se mohou vytvářet díky náhodám ve vývoji řízeném pravděpodobnostmi kvantových výpočtů. Robustní tendence vytváří pilíře vývoje – přírodní řád.

Grafy robustních tendencí formují topologii a příroda využívá opětovně informace uložené v topologii k vzniku osvědčených forem.

B6. KVANTOVÁ FOURIEROVA TRANSFORMACE

Kvantová Fourierova transformace je daleko rychlejší než klasická. Tato pozorovaná skutečnost naznačuje, že příroda si vlastni optimalizací vytvořila prostředí, které podporuje nejfrekventovanější operace. Operace převodu řídících informací z momentové topologie homogenního vakua do časoprostorové topologie kvantových objektů.

Zrcadlení přes virtuální holografickou hladinu ležící mezi topologií momentového prostoru (AdS) a duální konformním kvantovým polem (CFT) časoprostoru je alternativní vyjádření téhož. A toto zrcadlení je realizováno efektivní kvantovou Fourierovou transformací.

C. NEPOTŘEBNÉ HYPOTÉZY

C1. Globální relativita a homogenita vesmíru

Lorentzova transformace, kterou Albert Einstein rozšířil až do obecné teorie relativity platí. Ukazuje se, že není univerzální – platí jen lokálně. To z toho důvodu, že vesmír má nehomogenní rozložení tenzoru energie a hybnosti. Tato nehomogenita je zřetelná, pokud se podíváte na noční oblohu. Mléčná dráha obsahuje více hmoty-energie-hybnosti než okolní mezigalaktický prostor. Podobně kupy galaxií.

C2. Lokální kauzalita

Kvantová provázanost je důvodem proč nejsou lokálně zřejmé příčiny některých jevů. Nutí nás to uvažovat globálně a připustit existenci kvantově informačního kontinua, které pokrývá informačně zdánlivě nevysvětlitelné nekauzální jevy.

C3. Limitní rychlost šíření informací

Zmíněnou kauzalitu – příčinnost máme hluboce zažitou v běžné realitě života. Jsme zvyklí, že existuje mezní rychlost šíření balíčků (grupová rychlost) elektromagnetické energie včetně informace. Tento úhel pohledu nebere v úvahu pozorování, která seriózní věda nerespektuje. Nemyslím jen na mnohé mystické a paranormální jevy, ale na počáteční rozpínání vesmíru a informační provázanost oblastí, které jsou odděleny zdánlivě nadsvětelnými rychlostmi šíření signálu. Nepotřebujeme tedy

C4. Inflační hypotéza počátku vesmíru

Musíme se zamyslet nad pojmem signál. Signál obsahuje dvě součásti. Energetickou složku a informační složku. Zapomínáme na možnost, že se informace přenáší i mimo energetická pole, tedy gravitační nebo elektromagnetické.

C5. Izotropie vesmíru

Topologie momentového prostoru homogenního vakua (5) využívá jako základ pro popis reálného vesmíru tetrádové pole. Toto pole generuje tenzor energie a hybnosti. Současně není možné vyloučit dynamiku již od počátku vesmíru, myslím na lokální točivosti. Asi není rozumné vyloučit ji z principu, jak to dělá obecná teorie relativity. Současnou teorii gravitace tak dostává do svízelné situace. Existuje mnoho autorů, kteří nabízejí opravné prvky do gravitačního zákona.

C6. Skrytá hmota galaxií a kup galaxií

Nepotřebujeme, je důsledkem matematického zanedbání při řešení rovnic OTR pro vesmír. Toto zjednodušení si práce pěkně přibrzdilo naše pochopení dynamiky galaxií a kup galaxií.

Nakonec se snad i logicky chápat, že pozorovaná dynamika hmotných projevů energie (TEH) s sebou nese zvýšené hodnoty TEH. Přesněji je jejich důsledkem.

C7. Skrytá energie – kosmologická konstanta

Opět jsme pod vlivem hmoty. Hledáme chybějící hmotu, hledejme energii. Základem pro kosmologické úvahy se musí stát energetický ne hmotný pohled. Higgsovo pole, mapování hodnot kosmologické konstanty, etér, dynamika TEH je schopna mnohé objasnit.

D. ZÁVĚREM

Pro pochopení přírody je klíčová vzájemná propojenost – kvantová a informační provázanost – časoprostoru a momentového prostoru. Pozorujeme mnoho nevysvětlitelných jevů, které však mohou zapadnout do obří skládačky, pokud je budeme chápat z jiného úhlu pohledu. Dokonce snad budeme moci nahlédnout do principů, které jsou fundamentální pro vývoj a optimalizace přírodních zákonitostí – ontologie, naší existence.

__________________________________________________________________________________________________________________

1. L. Smolin : The Trouble With Physics: The Rise of String Theory, The Fall of a Science, and What Comes Next, Mariner Books 2007

2. www.princip.org, CIBF Brno, cibf@email.cz

3. J.R. Samal, A.K. Pati, A. Kumar : Experimental Test of Quantum No-Hidding Theorem, Phys Rev Lett 106, 080401 (2011)

4. I. Progogine : Order out of Chaos, 1984

5. G. Volovik : http://www.mathnet.ru/php/presentation.phtml?option_lang=eng&presentid=5185

6. M. Blasone, P. Jizba, G. Vitiello : Quantum Field Theory And Its Macroscopic Manifestations, Imperial College Press 2011

7. T. Konopka, F. Markopoulou, S. Severini : Quantum Graphity: a model for emergent locality, Phys Rev D77, 104029 (2008)

==================================================================================================

II. Člověk . . . biofyzikální pátrání

Co je to život? Obsahuje snad příroda informace o tvarech, funkcích a dynamice živé hmoty?

Jaká jsou přírodní pravidla, která nám zůstávají skryta, ale jsou zásadní pro pochopení života?

Navrhuji následující klíčová pravidla :

a, člověk je skutečným – realizovaným prvkem přírody, která je řízena informacemi

b, příroda je jednotou informačních tendencí a hmotných realizací, a vyvíjí se bez předem určeného cíle či účelu (bez teleologie)

c, historický vývoj v přírodě vytváří užitečné informace pro jeho následné pokračování, na základě neustálého vzájemného ovlivnění všech prvků přírody

d, rozhodující informační hladina přírody je nemateriální a můžeme ji označit i jako mentální

e, procesy přírody jsou řízeny shora dolů, a to v příčinné posloupnosti hladin, kdy na nižší hladiny jsou delegovány stále speciálnější funkce, které však nakonec musí pokrýt všechny požadavky nadřazených úrovní a zajistit funkčnost celku.

Současná fyzikální pátrání nutí k přehodnocení dosud čistě materialistického výkladu přírody. Pravděpodobnostní informačně kvantový popis přírody, je neslučitelný s determinismem klasické newtonovské fyziky, a nabízí pouze možné tendence pro příští nové realizace. Tyto jsou testovány na odolnost ve skutečných podmínkách. Jednota jejich struktury a funkce, která je dynamicky zakotvena v řádu přírody, jen dokresluje nově předkládané paradigma živých forem a tedy i člověka.

____________________________________________________________________________________________________________________

A. ÚVODEM

V jedné zkumavce máme roztok rozloženého úseku DNA, který obsahoval sekvenci 104 nukleotidů. Ve druhé zkumavce roztok se stejným ale kompaktním úsekem DNA. Pokud zkumavky odstíníme od elektromagnetického pole, tak se stav zachová. Pozorování ukázala, jestliže odstraníme stínění a necháme po 24 hodin působit zemské elektromagnetické pole, tak se v první zkumavce, která je v blízkosti druhé obnoví rozložený úsek DNA do původní konfigurace s chybou ve dvou nukleotidech (1).

Vyhledávání v nesetříděné databázi: Databáze obsahuje N objektů náhodně rozložených. Jistý objekt má být umístěn v databázi na základě zodpovězení množiny dotazů. Ve vyhledávacím procesu je opakován dotaz při použití různých vstupních stavů dokud není nalezen požadovaný objekt. Ať Q je počet dotazů nutných pro nalezení požadovaného objektu v databázi. Při použití klasické pravděpodobnostní analýzy najdeme že

(a) {Q} = N pokud jsou všechny objekty přítomny se stejnou pravděpodobností pro každý dotaz. (Tj. každý dotaz má pravděpodobnost úspěchu 1/N), a

(b) {Q} = (N + 1)/2 pokud objekt, který byl odmítnut dříve ve vyhledávacím procesu se již ve vyhledávání nepoužije. Zde složená závorka představuje průměrné očekávané hodnoty. Možnost (b) odpovídá systému s pamětí.

V náhodném prostředí buňky je však odmítnutý objekt hozen zpět do databáze, a tak pouze možnost (a) je přístupná v klasické operaci montáže DNA.

Lov Grover objevil algoritmus pro vyhledávání v kvantové databázi, který najde požadovaný objekt při použití méně dotazů. Kvantové algoritmy pracují s amplitudami, které se v čase vyvíjejí unitárními transformacemi. V každém okamžiku je pravděpodobnost pozorování daného stavu absolutní hodnota odpovídající amplitudy umocněné na druhou. Kvantová databáze je reprezentována jako N-dim Hilbertův prostor, s N různými objekty jako svými ortogonálními souřadnými vektory. Kvantové vyhledávání není omezeno pouze na souřadné vektory ale je možné i pro jejích superpozice (tj. pro libovolný stav v Hilbertově prostoru).

Groverův algoritmus začne v libovolném stavu a každým krokem rotuje stavový vektor o pevný úhel. Důležité vlastnosti Groverova algoritmu:

- Pro dané N je řešením pro Q neceločíselné. Toto zohledňuje chyby vyhledávacího procesu.

- Algoritmus je optimální na geodetice spojující startovací bod s hledaným stavem. Žádný jiný algoritmus klasický nebo kvantový nenalezne požadovaný objekt v nesetříděné databázi s nižším počtem dotazů.

- Iterativní kroky algoritmu lze chápat jako nespojitý vývoj stavového vektoru v Hilbertově prostoru řízený Hamiltonovým operátorem reprezentujícím potenciální energii přitahující stav do hledaného a protipůsobící kinetickou energii rozptylu po celém Hilbertově prostoru.

Jediné přesné řešení je pro Q =1 pak N =4. Párování bází (nukleotidu – hledá se jeden ze čtyř) během replikace DNA. Další zajímavé řešení je pro Q = 3 pak N = 20,2. Triplet DNA – kodon – tři navazující nukleotidy jsou využívány pro zápis 21 signálů : 20 aminokyselin a signálu STOP. Q=1 lze interpretovat jako vyhledávání v jednodimenzionálním prostoru, Q=3 ve třech dimenzích.

Dostáváme tak kvantově optimalizovanou montáž DNA (2). Ze 4 nukleotidů se skládá

20 aminokyselin, tyto následně kódují bílkoviny, základní prvky života.

B. ZÁKLADNÍ OTÁZKY

Kde tedy hledat nit pro biofyzikální pátrání? Jaká je asi idea přírody? Překlad tohoto termínu nabízí české termíny plán, představa, nápad, názor, myšlenka, pojem, ponětí, potucha nebo projekt, tušení či úmysl. Co skrývá příroda, že to nedovedeme pochopit našim selským rozumem, neskrýváme úctu před jejími zázraky a pokorně snášíme co nám připraví. Skutečně je naše chápání silně pod vlivem hmotných objektů, na které si můžeme sáhnout. Naše vnitřní zkušenost odpovídá newtonovské fyzice hmotných bodů a kauzálních posloupností. Ještě je pořád spousta lidí přesvědčena, že pokud budeme mít přesně popsaný startovací stav, tak jsme schopní spočítat jeho vývoj. Skutečnost je jiná, neumíme. Z hmotných projevů přírody se to nedá spočítat. Označujeme tuto komplikaci jako komplexní chování a neznáme způsob jak ji zlomit. Vysvětlujeme živé formy podivnými způsoby, např. jako samoudržující proces bez vnějších vlivů (bootstrap), nebo samoorganizovanou kritičnost (self-organized criticality).

Pokud nejsme schopni uvažovat z pozice kvantové fyziky, jsme ve slepé uličce. Další komplikací je striktně skeptický pohled na možnost rozpoznat podstatu přírodních zákonitostí.

Zdá se, že vědecká komunita si libuje v shromažďování zdánlivě nepřekonatelných problémů, a současně hraje úlohu inkvizice dogmaticky obhajující své materialistické paradigma.

B1. CENTRÁLNÍ MYŠLENKA

Pro uchopení problematiky života a vysvětlení existence člověka musíme opustit představu, že základním prvkem přírody a vesmíru jsou hmotné realizace. Musíme se smířit s jiným pohledem, který jsem zdůvodnil během pátrání po základních principech přírody. Nezbývá nám jiná možnost, než uznat rozhodující vliv nehmotných vlivů uložených jako pole informací v ověřitelné objektivní oblasti přírody – topologii momentového prostoru (3). Rozhodující pro pochopení souvislostí a mechanizmů řízení je vycházet ze skutečnosti, že základním impulzem realizace nové formy nebo optimalizace stávající je idea – myšlenka – informační tendence, která není chaotická ani náhodná, ale opírá se o zkušenosti předchozího vývoje generovaného rozhodujícím vlivem prostředí (celé přírody) a jen malou volností náhodných fluktuací způsobených kvantovými kalkulacemi, které musí brát na zřetel a hledat optimalizace výsledných interakcí již realizovaných forem (informací o struktuře a funkci). Na základě množství pozorování přírody a jen těžce zpochybnitelných experimentálních výsledků (4) se můžeme dohodnout na následujících pravidlech :

B2. PRAVIDLA

příroda je jednotou informačních tendencí (bez inteligentního plánu – žádná předurčenost)

člověk je informacemi řízená hmotná realizace (mentální-psychické řízení)

evoluce je návaznost informačních možností (ověřené hmotné realizace)

informační pole je řídící dynamické pole živé hmoty a tedy i člověka

řízení je realizováno shora dolů, přičemž emergence hmotných forem probíhá zdola nahoru

Připomenu, že informační pole je totéž co topologie momentového prostoru homogenního vakua. Informace jsou rozlišující charakteristiky oddělující domény různých fází v topologii momentového prostoru, které určují fyzikální vlastnosti realizací v časoprostoru. Primární jsou informace, které generují sekundární kvantové tendence topologických objektu v reálném časoprostoru. Ze sekundárních topologických kvantových forem se za vhodných podmínek a přítomnosti volné energie realizují terciální hmotné realizace reálného prostoru, tedy známého vesmíru.

B2. JEDNOTA STRUKTURY A FUNKCE

Podstatná vlastnost všech realizací přírody – uložených v informačním poli, která není samozřejmá, ale je výsledkem optimalizací, je provázanost – jednota struktury/formy a funkce. Výsledné materializované tvary jsou podřízeny optimálnímu zajištění požadovaného dílčího úkolu pro funkčnost celku – tedy i živého tvora.

B3. EMERGENCE ŽIVÝCH FOREM

Jaké jsou impulsy, které nakonec vedou ke vzniku realizaci hmotných struktur s vlastními charakteristickými vlastnostmi nezbytnými pro zajištění požadované funkce. V každém bodě časoprostoru jsou k dispozici informace kvantového pole, topologie vakua. Ověřené, že objektivně existují, ale našim smyslům skryté (sbalené). Reálnější jsou informace uložené ve fyzikálních polích. Obecně bosony zprostředkující základní interakce. Tzn. modulace energie gravitačního pole (označované jako gravitony), fotony elektromagnetického pole, akustické vlny tlakové modulace nebo bosony jaderných sil. Tyto impulsy mohou vzájemně rezonovat a za přítomnosti volné energie umožní formování potřebných tvarů z hmotných prvků. Hmotné prvky vznikaly v době vysokých energií na počátku vesmíru rovněž tímto mechanizmem – jako emergence skrytého řádu informačního pole kvantového vakua podporovaná vhodnou hustotou energie (TEH). Tato vhodná hladina energie odpovídá podmínkám fázových přechodů (5), kdy se naruší stávající symetrie vznikající anizotropií nebo nehomogenitou. Vzniká hmatatelná a newtonovsky uchopitelná realizace – struktura, forma, tvar - jako zázrakem z homogenního substrátu.

Jinou realizaci, rovněž zachytitelnou fyzikálním měřením, jsou bosony interakčních polí. Tento termín obsahuje rozličné částice, které zprostředkovávají vazby vytvářející realizované struktury. Jsou to tedy měřitelné protějšky informací vázaných kvantovou topologií.

Jedním typem jsou bosony zprostředkující čtyři základní fyzikální interakce. Druhým jsou například fonony – částice krystalové struktury. Každá hmotná struktura je udržována interakčními bosony – reálnými částicemi udržující tuto nehomogenitu/strukturu. Dalším typem bosonů jsou hůře měřitelné bosony zprostředkující mentální interakce. V mozkových korelátech vědomí se indukují přímo myšlenky nebo podvědomé impulsy – ve formě bosonů nízkých frekvencí (Nambu-Goldstone bosony spontánního narušení symetrie) jako projev mentálních interakcí.

B4. ŘÍZENÍ A OPTIMALIZACE BIOFYZIKÁLNÍCH REALIZACÍ

Informace zapsané v topologii momentového prostoru jsou zdrojem všech hmotných realizací i tendencí kvantového vakua časoprostoru. Vytváří přirozený řád a přírodní zákonitosti, které však nejsou fixované a neměnné. Příroda dynamicky upravuje – optimalizuje své informační pole. Zpětnou vazbou získává podněty z hmotných forem, které reprezentují nejodolnější a nejrobustnější projevy řádu. Jsou to vlastně paměťová média nejstabilnějších informací.

Vzájemné interakce funkčních forem v existujícím prostředí rozhodují o zániku méně odolných a rozšíření těch, které lépe zapadnou do podmínek, které se lokálně vyskytují.

Tak se postupně se změnou podmínek, zejména hladiny volné energie a přítomnosti vhodných již existujících prvků hmoty, optimalizují struktury, které se mohou za těchto specifických podmínek seskupovat. Náhodně se skládají – formují struktury, které jsou schopny smysluplně – ve svůj prospěch – využívat právě dostupné zdroje a zásoby energie. Bez dostupné energie není optimalizace.

Složité struktury s velmi specializovanými funkcemi udržující se díky velmi dlouhé optimalizaci – přizpůsobení se na prostředí, jsou hierarchicky řízeny na více hladinách. Vyzkoušené jednoduché formy jsou skládány do složitějších struktur. Vše je hnáno požadavkem co nejlépe využít ve svůj prospěch podmínek prostředí v němž se nacházejí. Tam kde jednoduchá forma již není dále schopna optimalizace, dochází k sloučení do vyšších forem, které jsou schopny lepšího přizpůsobení, např. tím, že specializuje své součásti na více úkolů, které jednoduché formy nebyly schopny pokrýt. Celek musí mít výhodu nad součástmi, jinak se rozpadne.

Složitější celky přenášejí požadavky, které musí pokrýt funkčnost celku, na nižší součásti. Tak jsou řízeny podřízené části celku z vyšší úrovně. Opačné řízení - zdola je nereálné, protože nižší úroveň nemá k dispozici informace řídící vyšší celek. Musíme umět rozlišit zpětnovazební signály z nižší úrovně od řídících signálů.

Řízení funkčních celků je dynamický proces, využívající mnoha zkušeností, které se nashromáždily během postupných pokusů o složení vyšší formy metodou zkoušek a omylů.

Existují námitky, že příroda není schopna projít všechny kombinace svých hmotných prvků. To určitě není. Ale příroda nebuduje své schopnosti od nuly. Navazuje na odzkoušené realizace, a ty skládá do složitějších. Všechny poznatky ukládá do informačního pole tak, že si osvědčené kombinace zapamatuje. Náhodné kombinace, které jsou nabídnuty k realizaci fluktuacemi pravděpodobnostních kvantových kalkulací, které ale nevyhoví požadavkům na efektivní zvládnutí požadované funkce jsou zapomenuty – příroda se k nim nevrací. Vrací se pouze do posloupností procesů, které byly úspěšné.

Musím zdůraznit, že hmotné realizace jsou operativní pamětí přírody. Obsahují – jsou v nich vepsány optimální postupy, které jsou lokálně nejčastěji využívány, a je tedy nepraktické vytahovat je z hůře dostupného informačního pole. Tak pro efektivnější syntézu bílkovin příroda vygenerovala hmotnou DNA, i když by bylo možné syntetizovat je pouze podle informací přírodního řádu uloženého v topologii momentového prostoru.

C. HIERARCHIE ŘÍDÍCÍCH HLADIN ORGANISMU

1. atomární – výsledek nukleosyntézy po Velkém třesku (QCD). Dnes jsou atomy využívány pro skládání do sloučenin.

2. chemická – tvorba biomasy. Sluneční energie je využívána k syntéze organických sloučenin.

3. kódující – optimalizace generování složitých biomolekul pomocí DNA a RNA. Kvantová optimalizace je zřejmě v pozadí 4 nukleotidu a 20 aminokyselin jako základu genetického kódu.

4. biologická – buňky jako samostatné jednotky řídící svou reprodukci. Jsou formovány elektromagnetickým polem struktur s elektrickým nábojem a magnetickým polem dynamiky nábojů. Informace kvantového pole rezonujícího v mikrotubulech generuje elektrické pole v koherentních stavech. Biofotony jsou signální nosiče informace a energie regulující většinu buněčných funkcí.

5. regenerační – úroveň specializovaných tkání a orgánů zajišťující jednotlivé funkce organizmu. Mezibuněčná matrice spolu se specifickými buňkami orgánů zajišťuje homeostázu – daleko od rovnováhy udržovaného vyrovnaného energetického toku, který umožňuje dynamickou stabilizaci životně důležitých funkcí.

6. života – samostatné organizmy realizující impulzy informačního pole k neobyčejně složitému a přitom robustnímu samoudržujícímu se celku spoustou zpětných vazeb a kontrolních mechanizmů vylučujících náhodné chyby regulace. Primárním impulsem pro emergenci živých forem je soubor řídících mentálních informací. Tyto generují – sestavují živou realizaci za neustálého čerpání rozhodujících signálů informačního pole.

7. ekosystémy – složitě interagující skupiny organizmů v prostředí, které sami spoluvytváří. Sociologické vazby reflektují skupinové interakce informačních polí.

8. globální – holistická provázanost celku. Ekologické tendence si uvědomují spoluzodpovědnost každého a jeho nepopiratelný vliv na další evoluci přírody.

Harmonizace forem a jejich funkce ve společném prostředí regulovaném vzájemným respektem.

D. ZÁVĚREM

Emergence struktur a živých forem probíhá od základních kamenů k celku, tedy zdánlivě zdola nahoru. Na druhé straně je v informačním poli připraven (sbalen) celkový vzor, živý jedinec. Stavba organizmu a jeho regulace vychází z nehmotné myšlenky – představy, plánu či nápadu, který je realizován shora dolů. Jakoby zázrakem jsou skládány současně základní prvky představy do sloučenin, buněk, tkání až nakonec se zjeví životaschopný jedinec.

Z pohledu materialisticky omezeného pozorovatele jde nutně o zázrak. Pokud začneme využívat pohledu současné fyziky, můžeme pochopit jak příroda realizuje své nápady.

Jsou to bloky lidské psychiky, které brání akceptování kvantových pravidel ?

Jak nepříjemné je uvědomění si provázanosti s okolím?

Holismus sice odstraňuje spoustu dogmat dualistického - odděleného chápaní ducha a hmoty, ale zachovává prvek nejistoty. Evoluce hmotných realizací v prostoru jsou provázeny prvky pravděpodobnostních fluktuací kvantového původu.

Nebo se bojíme přiznat si spoluzodpovědnost na vývoji přírody ?

Spiritualita musí vycházet z pochopení nikoliv víry. Pokora je na místě, ale musí souviset s cítěním jednoty a vědomím, že svobodná vůle jednotlivce je omezena v síti vlivů přírodních souvislostí. Jedinec, který je schopen proniknout do informačních tendencí nehmotného světa, rozliší vlastní meze a pochopí reálné hranice svých možností.

________________________________________________________________________________________________________________

1. L. Montagnier, J. Aissa, E. Del Giudice, C. Lavallee, A.Tedeschi, G. Vitiello : DNA waves and water, arXiv 1012.5166

2. A. Patel : Quantum Algorithms and the Genetic Code, arXiv 0002037/quant-ph

3. G. Volovik : The Universe in a Helium Droplet, Oxford University Press 2003

4. D. Abbott, P.C. Davies, A.K. Pati : Quantum aspects of Life, Imperial College Press 2008

5. McFadden : Quantum Evolution: How Physics' Weirdest Theory Explains Life's Biggest Mystery, Norton 2002

6. M. Blasone, P. Jizba, G. Vitiello : Quantum Field Theory And Its Macroscopic Manifestations, Imperial College Press 2011