s

SCIENTISMUS

Je hanlivé označení pro zneužívání pojmu vědecký jako jediný možný, a zdůrazňování měřitelnosti jako jediného kritéria pravdivosti. Naivní pozitivismus, tedy i představa, že vědecké pátrání posune společnost tím správným směrem zklamal. Ukazuje se, že nezanedbatelný vliv na vývoj společnosti mají etické hodnoty vycházející z osobních priorit jednotlivců.

Přesto by mělo nezaujaté vědecké pátrání tvořit racionální kostru našeho odkrývání přírodních principů a návazně optimalizaci našeho chování. Nesmíme však dopustit nadřazenost nějaké metody poznávání. Opravdová věda musí bojovat proti dogmatice kvazivědeckého scientismu a ztuhlých paradigmat.

SÉMANTIKA a syntax

Význam pojmů – jejich společné chápání ve skupině nebo jazyce – interpretace, porozumění v současném lingvistickém prostředí, to je sémantika. Není logickou disciplínou. Chápaní významu je holistická kategorie – působící shora dolů.

Syntax je logickým aparátem budování slovních a větných struktur odspodu nahoru. Syntaktickými pravidly nikdy nepostihneme sémantiku. Podobně umělá inteligence nedosáhne přirozené inteligence, nebo matematická logika není úplná a život nepochopíme z jeho hmotných projevů.

SINGULARITA

je hraniční, v limitě bodová realizace. Hmotné body klasické fyziky jsou příkladem singularit. Ale singulární body mohou být i ve virtuálním prostoru – např. topologické. Černé díry jsou gravitačními singularitami, kde silné pole zadržuje hmotu i záření – jsou současně dynamickými atraktory. Velky třesk byl prvotní singularitou našeho vesmíru - spíše okamžikem obří fluktuace

SPIRITUALITA - duch – duše

Univerzální duch – duchovno jako oblast neznámá, která se během našeho zkoumání přírody neustále zmenšuje. V dávných dobách sloužila jako domov bohů, kteří ovládali přírodní živly. Postupně jsme spoustu přírodních zákonitostí vysvětlili, přesto je tu zbytek neznáma se kterým pracuje ideologie církve.

Proto je dobré rozlišit - oddělit toto duchovno/neznámo od duchova/pochopení celku kosmu - tedy opravdové spirituality.

Individuální duše je soukromý kanál do duchova. Meze duše jsou mentální omezenost – lidské ego.

Spiritualita je mentální součást přírody, současně subjektivně individuální – součást jedince. Čistá spiritualita je neomezený kanál do pravdy zachycené v topologii kosmu.

Čistá spiritualita je soukromé úplné navázání se na informační pole přírody.

STRUKTURA - vzor, tvar, informace, model, předloha

Každá informace nese údaje o výsledné struktuře. Každá struktura, či tvar nebo forma je informací. Specifické seskupení atomů v reálném světě vytváří strukturu.

Struktura je vázána na funkci, kterou podporuje nebo vykonává. Je asi vhodnější uvažovat jako příroda/kosmos, a k požadované funkci (dynamickém příčinném působení shora dolů) generovat – vytvářet strukturu, která bude požadované funkci vyhovovat. Struktura je jakousi pamětí – trvalým, robustním obrazem informace.

Struktury vycházejí z virtuálních vzorů nebo modelů informačního pole. Topologie virtuálního tenzoru energie-hybnosti je předlohou reálných struktur, obsahuje jejich fázové diagramy i jednoznačné prostorové modely.

STIGMATA - znamení psychosomatických souvislostí

Cejch, zviditelnění víry. Obecně lze stigmata použít jako důkaz vlivu mentálních příčin na realizaci hmotných důsledků. Zcela určitě jde o individuální projev jedince indukovaný jeho představou. Myšlenka - představa se stává realitou. Protože poloha stigmat na dlani neodpovídá praxi fixace na kříži (v zápěstí).

SUPERVENIENCE

Nižší hladiny – elementární skutečnosti by měly supervenovat - zcela určit výsledné efekty na vyšší hladině. Jde tedy o ontologický determinismus zespodu nahoru. Je používán pro obhajobu některých kvazivědeckých a fyzikalistických hypotéz materialisticky limitovaných směrů – například umělá inteligence nebo matematicko-filozofická pátrání po duši a neslučitelnosti duševních / mentálních procesů s pozorovanými procesy v mozku, či aktuálně systémová biologie.

Pravidlo „jak nahoře tak dole“ však nikdy neznamenalo „jak dole tak nahoře“.

Celek má zpravidla více funkcí než jeho části. Toto je obsahem studia komplexních souborů, které jsou v přírodě běžné. Přírodní systémy se vyznačují emergencí – soubor pravidel nižší úrovně je na vyšší úrovni rozšiřován o nová – emergentní.

SYNERGETIKA - součinnost

Kooperace rezonujících součástí vytváří nové vlastnosti systému. Hermann Haken vytvořil termín synergetika pro popis vzájemně propojených statistických procesů do výsledné dynamiky systému.

Synergetika je snahou zachytit kauzalitu shora dolů popisem odspodu. Proto jde o jakýsi slepenec metodických postupů, které uspokojí redukcionisty, ale obsahuje systémově (v rámci logické výstavby synergických pravidel) nepopsatelný efekt emergence.

SYNCHRONICITY

jsou významné náhody. Zdánlivě nesouvisející události vytvoří mozaiku, která vnímavým lidem ukáže cestu.

Vysvětlení synchronicit je z materialistického hlediska nemožné. Je spíše intuitivní a neslučitelné s logikou a běžnou zkušeností.

Z přísně vědeckého pohledu současného chápání přírody jsou ale synchronicity objasnitelné. Souvisí s kvantovou provázaností a rozhodujícím vlivem informačního pole na evoluci přírody. Naše zvyklosti s událostmi ve vesmíru nás blokují v navázání se na virtuální hladinu kosmu potenciálních vzorů a souvislostí. Synchronicity jsou realizovanými, pro nás zdánlivě náhodnými, souvislostmi.

Nejsme připraveni akceptovat nadřazenost myšlenky nad hmotou, ale experimenty kvantové fyziky právě tuhle podivnost potvrzují. Snad proto je moderní fyzika tak nepochopitelná jako samotné její empirické projevy – synchronicity.