a

ANTROPICKÝ PRINCIP

Zdánlivý paradox našeho výskytu ve vesmíru má různé souvislosti. Je skutečně velmi podezřelé, že se zrealizovalo něco tak málo pravděpodobného jako je život a člověk. Byl to nějaký plán – nějaký inteligentní design?

Antropický princip se zabývá příčinou, která vedla k tomu, že je člověk zdánlivě předurčenou součástí vesmíru.

Je rozumné použít antropický princip k vysvětlení, že se vyskytla vhodná souhra náhodných vlivů, které nakonec, opět po náhodných cestách dospěly k do současného stavu. Jako minimalistický požadavek zůstává první impuls – dynamická nerovnováha, která začala tvořit prvotní virtuální nehomogenity – asymetrie – informace – nehmatatelný logos.

Antropický princip se pak nahradí jedinou podmínkou a tou je počáteční náhodná fluktuace. Následná evoluce je již samonosná. Dynamika nehomogenit, původně nehmotných virtuálních informací, zachycená vývojovými grafy a následně topologií vakua přeroste do tendencí kvantového pole a hmotných emergentních tvarů. Evoluce přírody je zajištěna dynamickým přepočítáváním pravděpodobností kvantových tendencí na základě vlivu všech aktuálních interakcí potenciálních informací, virtuálních vzorů a realizovaných hmotných i mentálních struktur.

ARCHETYP

je typ – vzor chování uložený v lidském podvědomí. Reprezentuje zkušenosti minulých mentálních interakcí.

Carl Gustav Jung zavedl tento termín k popisu opakovaných rysů lidského jednání. Odhalil mentální psychické spouštěče v lidské duši. Zažité typy psychických reakcí mají původ v kolektivním podvědomí, na které je každý jedinec nevědomě navázán.

Archetypy představují opakované mentální vzory (myšlenkové reakce na podněty) nejen u člověka, ale i u zvířat.

ATRAKTOR

je výsledný stav dynamického systému, pokud je takový systém stabilní. Nestabilní systém jeho dynamika rozptýlí do okolního prostoru. Primitivním příkladem atraktoru je bod prostoru. Atraktorem však může uzavřená křivka nebo uzavřená část prostoru. To znamená, že výsledný stav není definován, a systém se pohybuje pravidelně nebo chaoticky v nějakém intervalu stavů.

Statický systém (bez pohybu) je již ve stabilním stavu – bodovém atraktoru.

Atraktory byly zavedeny pro popis složitých (komplexních) systémů i pro popis zdánlivě jednoduchého problému tři těles, které nemají konečný stav, ale pouze uzavřenou oblast, kde se mohou nacházet jednotlivé prvky systému.