M. homeopatie

Homeopatie a uzdravování

Homeopatie je léčebný postup, který využívá princip podobného. Látka, která při vysoké koncentraci způsobí nemoc, jako naředěná tuto nemoc vyléčí. Nemoc chápeme jako důsledek ztráty dynamické rovnováhy organismu. Koncentrovaná látka (toxin) naruší zpětnovazební regulační schopnosti živé hmoty. Můžeme předpokládat, že boj se specifickým toxinem naruší smysl pro regulaci. Regulační řetězec je poškozen, nebo není plně funkční. Organismus ztrácí optimální dynamiku udržující celkovou rovnováhu. Výsledným projevem je nemoc s odpovídajícím seznamem potíží/symptomů.

Alopatie (běžná medicína) si všímá těchto potíží a léčí cestou jejich odstraňování. Tak neřeší regulační problém a spoléhá na to, že si organismus zbavený symptomů pomůže sám. Tedy, že vlastními silami obnoví narušenou nebo zcela nefunkční regulaci. Většinou k tomu nedojde a pacient do své smrti konzumuje léky k potírání symptomů. Alopatická medicína tak velmi často neuzdraví ale jen léčí – odstraňuje potíže doprovázející nefunkční regulaci.

Homeopatie pomáhá přímo – reaktivuje poškozenou regulaci dodáním informace – obnovením syntézy chybějící struktury s požadovanou funkcí. Využije k tomu nosiče informace odvozeného podle symptomů nemoci. Nemoc nemusí být vyvolána toxinem, může mít i jiný původ - jinak narušený regulační mechanizmus. Homeopatie na základě seznamu zjištěných zdravotních potíží vyhledá léčebnou látku . Při výběru uzdravujícího léku si homeopatie všímá somatotypu a psychologického typu jedince a podle něj vybere z několika látek účinných na zjištěné symptomy. Homeopatie svými silně zředěnými toxiny stimuluje obnovu narušené regulace a přímo regeneruje dynamickou rovnováhu celého organismu. Výsledkem je uzdravení jedince.

Jak vůbec můžeme vysvětlit transformaci koncentrovaného toxinu (např. fosforu), který po naředění zastavuje krvácení. Nejprve zkusme popsat fungování lidského organismu.

Živý organismus je komplexní řetězec vzájemně propojených funkčních smyček dodávajících potřebné biogenní sloučeniny a energii pro syntézu požadovaných organických sloučenin, bílkovin, tkání a orgánů. Současně odvádí nepotřebné odpadky a jedovaté látky z těla. Zvláště významné pro zdraví jedince je prostředí ve kterém žije. Dynamika bytí je sice předurčena somatotypem, ale kvalita života je dána primárně prevencí jednotlivce nastavené podle jeho konstituce a rizikových faktorů prostředí. Vždy je nutné pamatovat na skutečnost, že člověk je řízen mentálně. Jen mentální harmonizace zajistí moc nad fyzickým organismem. Nemoc je důsledkem ztráty rovnováhy. Každá nerovnováha, tedy i nemoc je v první fázi vratná. Organizmus je regulován zpětnými vazbami, které každé vychýlení z rovnováhy vrací zpět. Pokud je rušivý faktor silnější než regulační možnosti organismu dochází k šíření nemoci. Fatální je překročení bodu vratných změn.

Látky (toxiny), které interagují s živými formami narušují jejich rovnováhu. Zpravidla vstupují do regulačních procesů. To znamená, že vyvolají odlišné reakce od optimálních. Optimální reakce jsou řízeny fázovými přeměnami podle robustního vzoru uloženého ve virtuálním informačním poli. Narušení je způsobeno přítomností jiných informací – jiné látky odlišného chemického složení ale zpravidla podobné struktury, avšak jinak reagující, nebo-li odlišné funkce. /Látky zcela odlišné struktury jen obtížně interagují – vstupují do řetězce biogenních sloučenin./

Pak začíná být pochopitelnější princip homeopatické léčby. Koncentrovaný toxin vychýlí dynamickou rovnováhu organizmu a ten zapomene optimální informaci – strukturu – rezonanční frekvenci některého zpětnovazebního regulačního procesu. Zatímco i silně naředěný ještě nese informaci o struktuře. Dokonce čím je naředěnější tím výrazněji je obsažena základní strukturální informace (nakonec přenášena rezonanční frekvencí oscilací potencovaného homeopatického preparátu). Tato strukturální informace, velmi blízká optimální, zprostředkuje uzdravení tak, že obnoví ztracenou/zapomenutou strukturální informaci nezbytnou pro optimální regulaci.

Hlavním principem homeopatie je využití látek, které mají strukturu velmi podobnou struktuře významných biogenních materiálů, ale jinou funkci. Biogenní sloučeniny – stavební prvky živých organismů jsou vázány do jeho dynamických regulačních procesů. Současně mají nezastupitelnou funkci v organismu. To znamená, že zprostředkují jeho dynamickou rovnováhu. Homeopatická látka má ale funkci odlišnou. Proto při vysokých koncentracích (jako toxin) naruší regulaci a rovnováhu živého jedince. Jen některé homeopatické přípravky, jejichž uzdravovací schopnost byla zjištěna náhodně, nejsou ve vyšší koncentraci jedovaté.

Dále chci zmínit základní fyzikální pravidlo, že každá struktura (opakující se prostorové rozložení látky s elektrickým nábojem) je současně i při velmi nízké teplotě zdrojem charakteristických oscilací a elektromagnetického pole specifických frekvencí. Kladné a záporné ionty atomů sloučenin vibrují okolo rovnovážné polohy pokud se nacházejí v prostředí s kladnou hustotou energie – tzn. při teplotě nad absolutní nulou(-273,15 °C tzn. 0 K). Tyto vibrace a oscilace generují nezaměnitelné elektromagnetické pole hmotné struktury/sloučeniny. Lidský organismus v dynamické rovnováze je také zdrojem komplexního elektromagnetického pole, které spoluudržuje homeostázi.

Nezávisle na množství je každá látka/sloučenina vždy zdrojem specifických vibrací a charakteristického elektromagnetického pole s vlastním spektrem frekvencí. Tyto frekvence ovlivní okolní ionty a strhnou je do rezonančních oscilací. Potřebnou energii k udržení charakteristických oscilací dodává homeopatická potenciace - protřepání roztoku po naředění, a před dalším ředěním. Postupné ředění možná nezachová ani atom/iont toxinu ve výsledném homeopatickém léku, ale určitě přenese charakteristické oscilace. Postupným ředěním se zužuje spektrum oscilací (elektromagnetických frekvencí) a zůstává třeba jen jediná. Tato však navozuje v potřebném místě nemocného organismu (kde chybí zapomenutá informace o struktuře potřebné v řetězci regulačních procesu) charakteristické oscilace a reaktivuje syntézu zapomenuté biogenní sloučeniny odvozené z přenesené informace - tedy současně strukturu a funkci potřebnou k uzdravení organizmu.

Reaktivace syntézy optimální biogenní látky v narušeném organismu reaktivuje i regulační zpětnou vazbu do optimální funkce. Opětovný výskyt sloučeniny, jejíž produkce byla pro její nadnormativní výskyt potlačována, zanechal v těle zdegenerovaný regulační trend k jejímu potírání. Když je obnovena její syntéza, je první reakce organismu poplatná nezdravému trendu a dojde přechodně k reakcím vyvolávajícím symptomy nemoci. (Tyto upozorní na správnou volbu homeopatického léku.) Organismus však brzy reaktivuje správnou funkci regulačních zpětných vazeb – dojde k návratu k optimální regulaci jeho dynamické rovnováhy – uzdravení.

Tento popis homeopatie není v rozporu s úzce materialistickým chápáním světa – stávajicím paradigmatem. Je na srovnatelné terapeutické úrovni jako akupunktura. Dokonce využívá k popisu organismu funkčních procesů elektromagnetického pole generovaného buňkami, tkáněmi a orgány lidského těla. Ty jsou zdrojem elektrických projevů akupunkturních drah a popsané regulace jsou ovlivňovány i akupunkturními technikami.

Homeopatie je ale holistická uzdravovací technika, proto není omezena na materiální úroveň. Samotný Hahnemann uzdravoval jen přičichnutím k homeopatickému preparátu. Také jsou občas tradovány případy, kdy jen sdělení léčebné látky vyvolá v těle nemocného uzdravení, nebo aktivuje vodu ve sklenici na uzdravovací tekutinu. Označil bych tuto variantu homeopatie jako psychohomeopatii. Její objasnění vyžaduje proniknout hlouběji do fyzikálních souvislostí, mimo běžné znalosti.

Ukazuje se, že příčinou hmotných realizací našeho světa i celého hmotného vesmíru jsou vzory uložené ve virtuálním informačním poli. Toto pole je zásobárnou odolných struktur a forem, tedy i komplexních živých organismů včetně člověka a jeho funkčních procesů.

Člověk se svým mozkem je nejsložitější živá forma. Její regulace je realizována shora dolů – nejvyšší úroveň je mentální. Optimalizuje se konfrontací se skutečnými podmínkami na Zemi. Rozhodující kvalitou člověka je myšlení. Je podporováno na nižší úrovni podvědomými a nevědomými vzory chování – režimy řízení organismu a jeho součástí. Proto jsou mentální, tedy psychické akce a reakce, včetně vědomého přemýšlení, ty které ovládají fyzický organismus. Není pak divu, že spouštěčem uzdravení může být mentální akce, například uvědomění si psychického bloku, nebo nezdravých závislostí. Tyto informace mohou být předány do řídícího centra člověka nemateriálně. Dokonce jde běžně o mimosmyslový podnět – myšlenku.

Uzdravování lidí na holistické úrovni má mnoho označení. V současné medicíně se označuje jako placebo – podání neškodné a současně neúčinné látky s vybuzením mentálního očekávání že přivodí vyléčení. Jiná označení jsou : v psychiatrii – psychoanalýza, v kineziologii – psychokineziologie, další pak šamanismus, léčení na dálku nebo psychohomeopatie. Společným prvkem těchto uzdravovacích metod je ovlivnění lidské psychiky přímou komunikací lékaře či léčitele s nemocným nebo pro nemocného nevědomým ovlivněním jeho narušeného řízení vlastního těla mentálním zásahem zkušeného terapeuta.

Asi si uvědomujete, že jen těžce oddělíte uzdravení pouze materiálními prostředky - například jen homeopatickými kuličkami nebo roztoky, od těch která současně oslovila naši mysl a psychiku.

Co si představit pod pojmem "virtuální informační pole" :

Informace jsou uloženy v topologii tenzoru energie-hybnosti, jsou opakovatelně generovatelné z uzlových bodů vibrujících strun (v matematickém popisu teorie strun) a jsou součástí fluktuací při nulové energii (zero-point-energy) jako konkrétní, pro každou informaci jedinečné oscilace kvantového vakua. Informace tak generují přes kvantové mikrostavy struktury, tvary a formy našeho makrosvěta. Rozhodující je však, že je pozorujeme jako vznikající reálné informace v našem světě - emergují během fázového přechodu vyvolaného změnou teploty (hustoty energie) při spontánním narušení symetrie /např. krystalizace - mrznutí vody/, jako reálná struktura/forma/tvar/myšlenka.

Pokud rozdělíme kosmos (universum) na :

A. hmotné realizace

B. mentální projevy spojené se smyslovým vnímáním (duše) - lidské vědomí

C. duchovní/spirituální jevy mimosmyslového vnímání (duch) - lidské nevědomí / navázání na univerzální informační pole kosmu.

Pak homeopatie v kuličkové podobě operuje v oblastech B-A, a zmíněná psychohomeopatie (přesněji snad 'metahomeopatie') - vzhledem k přenosu informace mimosmyslově – využívá celek, tedy C-B-A.