i

IMPLICITNÍ ŘÁD

Fyzik David Bohm vytvořil tento termín pro objasnění ontologického významu kvantového světa. Správně chápal, že kvantové tendence nejsou chaotické, ale obsahují nějaký řád. Vytvořil si revoluční myšlenkový postup realizace skrytého implicitního řádu emergencí během kvantových procesů do explicitního řádu našeho světa.

Na kvantovou úroveň mikrosvěta se snažil přenést evoluční tendence přírody. Vytvořil virtuální vývojové trajektorie kvantových stavů. Současně upravoval sémantiku některých slov – např. metamorfóza pro využití jako termínu na rozvinutí implicitního řádu. Velkou práci odvedl i v osvětě významu dynamických dějů v přírodě před stavy.

INFORMACE

je základní jednotka rozlišení kategorií v přírodě. Informace je všude, kde není nerozlišitelný homogenní izotropní zprůměrovaný stav. Informace je instantní, to znamená okamžitě všudypřítomná na rozdíl od signálu, který se šíří konečnou rychlostí. Informace jsou základem všech materiálních struktur.

Běžně používáme tento termín pro znalosti, které pomáhají v rozhodovacím procesu. Postupně se začíná rýsovat rozhodující význam tendenční generace informací jako výsledných směrů přírodních pravděpodobností a jejich aktualizace pod vlivem zpětných vazeb a ovlivnění souborem všech informací. Tyto aktualizace hypoteticky vsazujeme do centra kosmu - virtuálního informační jádra, tedy topologie tenzoru energie-hybnosti - návazně do informačního pole, které je základem topologie kvantového vakua.

Klíčové informační pole je virtuální – potenciálních tendencí. Realizuje se (emerguje) nejen ve hmotných strukturách našeho světa, ale i v myšlenkových pochodech naší mysli. Mentální – myšlenkové informace jsou zjevně rozhodující pro celkovou evoluci.

INSPIRACE

Reakce vnímavého člověka na informaci, která výrazně narušuje jeho okamžitou – k danému okamžiku vydobytou/získanou představu. Základem pro kreativní inspiraci je solidní znalost. Pak může spustit provokativní nová informace děj směřující k hlubšímu pochopení souvislostí přírody. Souvislostí, které vyvěrají v lidské psychice ve formě archetypů – vstřebaných zkušeností předchozích pokolení, a jsou doplňovány kritickým zkoumáním a pozorováním přírody. Bez solidní platformy (společného vědění) se velmi brzy zvrhne inspirace do bludného kruhu myšlenek, které nesouvisí se skutečným poznáním, ale pouze s individuálním – egem deformovaným chápáním světa. Toto není až tak nebezpečné pro umění (kreativní náboj) ale spíše pro zkoumání obecných přírodních principů (uchopení reality).