N. templetace

Entropická Templetace :

spontánní emergence struktur

univerzálního řádu kosmu

Jak vznikají hmotné struktury, biologické formy nebo lidské dovednosti, kde se to vše bere? Existuje nějaká paměť těchto vzorů, jak funguje? Co je to emergence? Co je základní, co se vynořuje z jednotné podstaty bytí, univerzálního řádu. Jak rozlišit mezi evolucí vzorů a opakovanou emergencí již existujících vzorů.

Cílem tohoto článku je ukázat možnou interpretaci přírodních pochodů, kdy nám skrytý řád umožňuje opakovou emergenci – vynořování struktur nezbytných pro naši existenci.

Celý koloběh začíná v paměti – topologii momentového prostoru – našim smyslům skryté úrovni kvantového vakua, podprahového informačního pole kosmu. Emergence vzorů tohoto informačního pole je zdánlivě nevynucená - spontánní. Za vhodných podmínek během poklesu energie dojde ke spontánnímu narušení symetrie. Ze symetrické homogenní látky vzniká látka se strukturou během fázového přechodu. Vznik struktury jako důsledek informace kosmického řádu se reálně projeví formující přitažlivou silou, která skládá z přítomných částeček hmoty vynořující se strukturu. Tato formující síla současně snižuje entropii systému, protože se zvyšuje jeho uspořádanost - snižuje se náhodný výskyt hmotných částic, proto klesá entropie.

Podobně jako u konceptu entropické gravitace, který navrhuje E. Verlide, dochází k narušení homogenního stavu. Informace o pozicích těles vytvářejících jejích gravitační interakci je tou, která snižuje entropii. Současně je příčinou této přitažlivé síly – gravitace.

Takže navrhuji, abychom přitažlivou sílu, která je příčinou vznikajících struktur, označili jako templetaci, odvozením s termínu templáty – šablony, vzory. Jde o pátou základní fyzikální interakci hmoty, nebo druhou entropickou sílu. Informace o pozicích elementů hmotných struktur je ta, která vytváří pokles entropie. Pokud bychom chtěli látku převést zpět do homogenního stavu bez struktury, potřebujeme k tomu energii – potenciální energii v templetním poli. Podobně jako k dosažení homogenního rozložení hmoty potřebujeme překonat potenciální energii v gravitačním poli.

Templetace spolu s elektromagnetickou silou a gravitací vytváří potřebné makroskopické formy a struktury umožňující naši existenci. Ale sám elektromagnetizmus a gravitace nevysvětlí vznik pozorovaných vzorů a struktur. Templetace je nezbytným doplňkem, který způsobí vynořování hmotných struktur, biologických vzorů, mentálních šablon a lidských dovedností. Templetace doprovází každou spontánní emergenci informace uložené v topologii – univerzální paměti kosmu. K tomuto vynoření vzorů dochází během spontánního narušení symetrie, při fázových přechodech hmoty zachycených ve fázových diagramech.

Evoluce kosmu zahrnuje i náhodný vznik nových struktur, zejména jako reakci na měnící se podmínky okolního prostředí. Poruchy při přepisování vzorů je umožní, všechny informace se ukládají do topologie. Jen ty nejvýhodnější změny, odolné, testované v měnícím se prostředí jsou opakovány v dalších emergencích.

I. Úvod

Vytvořme uzavřený kruh oběhu informací v přírodě. Informace uložené v paměti, topologii momentového prostoru(1) emergují do pozorovatelné podoby během spontánního narušení symetrie(2) při fázovém přechodu – změně uspořádání atomů a molekul hmoty. Tato změna uspořádání je způsobena selektivní přitažlivostí atomů, molekul, buněk, tkání tak, aby se přesně zformovala potřebná struktura(3). Univerzální kosmický řád je tak důvodem entropické přitažlivé síly formující hmotné struktury, tak například i mentální vlastnosti a dispozice jedinců. Tato selektivní přitažlivá síla snižuje entropii systému(4) svým informačním obsahem – výslednou pozicí elementů realizovaných forem, tedy jejich strukturou.

Na základě interpretace gravitační síly(5) jako informace o rozložení hmotných těles, snižující entropii gravitačně vázaného systému, navrhuji definovat templetaci podobně. Tedy templetace i gravitace jsou entropické síly, obsahující ve své podstatě informaci o rozložení hmoty. Gravitace je neselektivní silou, která je určena pouze hmotností látky. Templetace je selektivní silou protože je určena strukturou a složením látky.

Hmotné i mentální vzory se vyvíjí pod tlakem změn okolních podmínek. Kosmos má obrovské množství možných cest, kterými se může vydat v následujícím kroku svého vývoje. Tu kterou realizuje je již při svém výskytu současně obsažena v paměti, tzn. topologii momentového prostoru jako šablona nové struktury Realizovaný tvar je složen ze specifického souboru energiových kvant, které se zachovají na kvantové úrovni(8).

Představuji tedy novou interpretaci našich pozorovaní, pokus o vysvětlení proč pozorujeme opakovaný výskyt potřebných forem. Skutečné vědění a pátrání po důvodech naší existence nemůže být omezeno. „Jediný princip, který nezamezí pokroku je : Všechno je možné“ zavádí Paul Feyerabend(6) ve své metodologii vědeckého bádání. Všechny interpretace našich pozorování jsou možné. Jediným měřítkem jejich objektivní správnosti je, jaký dokáží složit realistický obraz přírodních souvislostí, a celkovou představu naší existence.

Jako žijící formy hmotné reality světa můžeme uvažovat o mentální nebo spirituální úrovni naší pravosti. Můžeme zvažovat různé scénáře našeho původu, ale vše musí být v souladu s pozorovanými fakty. Určitě není důvod, proč vytvářet a vydávat za vědecké, ty úvahy a hypotézy, které nemůžeme ověřit pozorovaním. Naopak, pokud nějaké 'zkoumání' ignoruje pozorované skutečnosti, je důležité na to upozornit, a takové 'zkoumání' dále nefinancovat.

II. Podstaty, základní axiomy

Co je podstatné, co je emergentní, co je sekundární? Máme vůbec jistotu, že je hmota podstatou? Takže prvním axiomem stanovíme : /1/ hmota je podstatou.

Naše dnešní znalosti – paradigma o světě a vesmíru je poskládáno z výzkumu hmoty. Ve fyzice jsme ze sledování projevů hmoty odhalili a definovali základní přírodní síly. Druhý axim říká : /2/ slabá a silná jaderná interakce, i elektromagnetická interakce jsou podstatné. Naše představa o světě je obsažena ve Standardním modelu částicové fyziky, teorii, která popisuje silnou, slabou a elektromagnetickou a elementární částice, které tvoří veškerou hmotu.

Dnes není jasné, zda gravitační interakce je základní, protože se ji nedaří začlenit do teorie Standardního modelu. Je velmi odvážné brát prostor a čas jako podstatné. Na základě našich zkušenosti z fyzikálních pozorování je důležitější sledovat jako podstatnou energii – vázanou se hmotou vztahem E=mc2. Interpretace fyzikálních jevů v energiích je pochopitelnější a plně nahrazuje běžný popis v prostoru a čase. Máme více důvodů pro opuštění prostoru a času, tedy navyklého vztažného systému. Máme tu například kvantovou provázanost, která zdánlivě nepochopitelně propojuje body časoprostoru. Určitě je výhodné zapochybovat více o podstatnosti časoprostoru, než o pozorovaných kvantových jevech.

Ale naše pochopení hmotného světa však není úplné, nevíme například proč pozorujeme opakované vynořování stejných struktur. Dovoluji si proto připojit třetí axiom : /3/ hmota má strukturu. Základní vlastností hmoty, kterou běžně pozorujeme a odvykli jsem si o tom pochybovat, je uspořádání do charakteristických forem.

III. Paměť vzorů

Je nesčíslně mnoho vlivů, které vzájemně soupeří a vytváří komplexní prostředí naší existence. Mnoho z nich vnímáme smysly, některé nevědomě, některé mimosmyslově. Na první pohled se zdá, že je svět chaotický. Ale život nemůže být chaotický. Živá hmota zajisté podléhá přísnému řádu, který udržuje její homeostázi. Kde leží hranice mezi chaosem a řádem?

Pokud vysvětlíme komplexitu chaosu jako něco nepředpověditelného, nemožného spočítat, pak můžeme hledat řád tam kde se něco opakuje. Sice nemusíme chápat proč, naše smysly nerozeznají důvod opakovaní procesů. Tyto však pozorujeme a mnohdy o nich vůbec nepochybujeme, i když si je nedovedeme vysvětlit. Můžeme sice odhadnout, že musí existovat přírodou využívané procesy, které předávájí nashromážděné zkušenosti, ale nemusí to být jen pomocí DNA.

Opětovná emergence vzorů nás upozorňuje na přítomnost prostředí, ve kterém jsou uloženy pro náš život nepostradatelné předlohy/šablony/vzory osvědčených forem a struktur. Z našeho materialistického pohledu, můžeme v prvním přiblížení předpokládat podle třetího axiomu, že je to prostředí, které současně vytváří pozorované přírodní struktury.

Opakované vynoření přesných vzorů je důkazem paměti, ze které jsou čerpány potřebné informace pro vytváření potřebných optimalizovaných forem. Paměti, která předává zkušenosti předchozího vývoje, kdy se postupně vybraly, třeba i náhodně, ty nejvýhodnější postupy formování a funkčních vzorů.

Tak můžeme rozlišit komplexitu chasu od emergence řádu. Nepředpověditelné náhodné komplexní děje, kde drobné impulzy mohou způsobit neodhadnutelné reakce, děje s kladnou zpětnou vazbou jsme schopni odlišit od opakovaných emergencí s očekávaným výstupem, regulovaných pomoci záporných zpětných vazeb. Emergentní systémy udržují řád spojením svých provázaných emergentních složek. Jsou vystavěné z použitelných součástí směrem od celku k jeho částem - příčinností shora dolů.

Emergence podle úvodu k (7): „Představme si vakuum částicové fyziky jako chladnou kvantovou kapalinu v rovnováze. Pak v její kapce se projeví povrchové kvantové korekce.“ Z těchto povrchových korekcí údajné kapaliny se generují/emergují excitace – tvary a vzory hmotného světa.

Nyní můžeme zkoumat, jak je naplňován třetí axiom, tedy jakým způsobem si hmota uchovává svou strukturu. Tato nově výslovně definovaná univerzální vlastnost hmoty - informace o vlastní struktuře, kterou jsme dosud brali jako samozřejmost, musí být obsahem nějakého vnitřního řádu.

Můžeme předpokládat, že postupným vývojem prvotních tendencí se z počátečního chaosu vytvořil kosmos s řádem, tedy i různými formami hmoty se sobě vlastními strukturami. Matematicky můžeme tento vývoj sledovat od počátečních nehomogenit (informací o rozlišnosti) přes soustavy provázaných informací ve formě grafů do topologie – informační sítě, která uchovává všechny vytvořené a používané tvary hmoty, i mentální formy našeho smyslového vnímání hmoty, a našich návyků – nadstavbových procesů živé hmoty.

Nabízí se souvislost intuitivního vnitřního řádu hmoty, skrytého pod hladinou kvantového vakua s pozorovanými emergencemi, excitacemi kvantového pole. Právě na úrovni kvantového pole můžeme využít topologii momentového prostoru(1), která umožňuje rozlišení vznikajících struktur, jako skrytou paměť vnitřního řádu kosmu.

Topologie momentového prostoru je nabízenou pamětí vzorů a struktur, které se nám zjevují ve formě excitací kvantového pole a vytváří hmotu s charakteristickými vlastnostmi – specifickou strukturou. Emergence vnitřního řádu generují nejen hmotné struktury, ale i mentální formy, které se osvědčily při vývoji živých forem v přírodě. Přirozený vývoj kosmu rozšiřuje, upravuje a vytváří nejvýhodnější struktury, které jsou testovány v reálném prostředí. Zpětnou vazbou jsou v paměti kosmu zvýrazňovány ty nejodolnější struktury pro okolní podmínky svého výskytu. Funkční jednotky jsou vždy vytvářeny směrem od funkčního celku, k jeho součástem, ale vždy reagují na podmínky prostředí a využívají již hotové použitelné vzory.

Pamět hmoty v popisu momentového prostoru je umožněna oddělitelnými oblastmi v topologii s rozlišnými charakteristikami, které vytváří při emergenci rozdílné vlastnosti hmoty. Tak se topologie momentového prostoru(7) stává základem efektivní fyzikální teorie, emergentních fyzikálních zákonů a symetrií při nízkých energiích. Pozorování hmoty v blízkosti absolutní nuly (T = 0°K), zachycují emergentní struktury za přítomnosti energie. Není rozhodující, zda si vybereme teoretický náhled GUT nebo anti-GUT v rámci Standartního modelu. Pokud je přítomna jen nízká hustota energie, emergují struktury z excitací kvantového pole. Při vyšších energiích jsou podle GUT struktury smazány symetriemi. Pokud snižujeme teplotu k nule, pak emergence vymizí právě z důvodu nedostatku volné energie, a nemusí to být v důsledku převládajicích symetrii podle anti-GUT. Důležité je však pochopení zdroje excitací, pamět obsahující kosmický řád, uloženou v topologii, současně umožňující opakovanou realizaci, tedy emergenci forem.

Topologie momentového prostoru v lagrangeově popisu je ekvivalentní topologii tenzoru energie a hybnosti (přesněji energie a točivosti) v hamiltonově popisu. Informace uložená v topologii, vlastnost hmoty podle třetího axiomu, je vlastní hmotě a energii, není ale vlastní prostoru. Tak jsou prostor a čas sekundární, jsou generovány hmotou a energií.

Proto můžeme doporučit fyzikální popis v energiích k lepšímu pochopení přírodních zákonů, třeba kvantových projevů, tedy využívat hamiltonův popis. Důležité je, že informace je vázána na hmotu a energii, nikoliv na prostor či čas. Tak nemůže být omezena ani rychlost šíření informace v časoprostoru. Rychlost světla (fotonů, jako částic elektromagnetického pole) je omezující jen pro přenos signálu – elektromagnetické interakce v časoprostoru našeho vesmíru, nikoliv pro přenos informace.

IV. Pázové přechody a spontánní narušení symetrie

Jak dochází k emergenci? Většinou je to jako zázrakem, protože nevnímáme důvod změny. Většinou pozorujeme s údivem přeměnu bez zjevné příčiny jak a proč k ní došlo.

Dlouhá staletí výzkumníci sledují materiály, jejich vlastnosti a jejich přeměny. S klesající teplotou se náhle objeví nový vzhled a nové charakteristiky sledované hmoty. Při ohřátí tato struktura zmizí nebo se objeví jiná. Led taje, vznikne tekutá voda, ta se při 100°C vypaří. Mimo to známe více struktur vodního ledu a více struktur tekuté vody – s odlišným seskupením molekul.

Ve fyzice rozlišujeme čtyři základní skupenství látek : pevné, tekuté, plynné a plasma. Existují i přechodné stavy, jako například tekuté krystaly. Jistý stav hmoty je doprovázen jeho nezaměnitelnými vlastnostmi, pokud dojde k jejich změně hovoříme o fázovém přechodu do jiného stavu. Fázové přechody jsou okamžikem skokové změny fyzikálních vlastností, tedy většinou velmi rychlých a výrazných.

Pozorováním jsme zjistili, že mohou současně existovat dvě nebo více fází určité látky současně. Je to možné jen při speciálních termodynamických podmínkách. Tyto speciální hodnoty tlaku a teploty můžeme vynést do grafu – tak získáme fázové diagramy látek. Obecně je termodynamický stav definován hustotou energie. A fázové diagramy nám ukazují, jak se mění skupenství a fáze hmoty podle toho zda snižujeme nebo zvyšujeme energii hmoty (zahříváním, nebo stlačením).

Fázové diagramy specifické látky nám prozradí, při jaké hustotě energie dojde ke změně fáze a kvantová teorie pole nám popíše, jak k tumu dojde.

Na stranách 108 až 126 monografie(2) je matematicky zachyceno, jak spontánní narušení symetrie realizuje nové uspořádání hmoty za přispění podprahového pole (ghost field). Doplňuji zde, že snad můžeme v tomto bodu provázat naše chápání realizace /vytváření hmotných struktur/ s našimi znalostmi a chápáním vlivu paměti hmoty uložené v topologii momentového prostoru. Tak bychom mohli vysvětlit skryté pole právě jako výsledek podprahového skrytého podnětu, ukotveného v informačním poli, paměti kosmu, tedy topologii momentového prostoru.

Mechanizmus spontánního narušení symetrie realizuje asymetrii – novou strukturu ve dříve homogenním poli. Protože dochází opakovaně k tomuto jevu při totožných fyzikálních podmínkách, je rozumné předpokládat, že příroda využívá jistý druh paměti vzorů ke svým realizacím. To, že tato pamět není v dosahu našich měření, je skryta pod hladinou kvantového vakua, neznamená že neextuje a není využívána.

V. Podprahové pole jako nosič emergentní přitažlivé síly

Jak se realizují struktury? Excitace kvantového pole na mikroskopické úrovni postrkují molekuly do nových pozic. Tak podprahové pole přenáší skrytou topologickou informaci do makroskopické realizace, a to svou selektivní přitažlivou silou. To znamená, že velikost a směr síly je určen poziční informací vytvářené struktury. Podle (4) je kažká přitažlivá síla zdrojem poklesu entropie, zde konkrétně lokálního vynuceného poklesu entropie.

Ve skutečnosti je každá spontánní emergence nastartována mikroskopickými excitacemi energie, které způsobí přeskupení molekulárních dipólů hmotných částic. Nový tvar dipólů změní elektromagnetickou interakci molekul a „spontánně“ se zjeví nová struktura látky. Nejde tedy o zázrak ani nenucenou/spontánní emergenci, ale řízenou vynucenou realizaci vyzkoušené struktury během fázového přechodu. Nově vynořená struktura je určena poziční informací svých součástek, a je reálným obrazem vzoru uloženého v topologii momentového prostoru.

Například magnetizace : během fázového přechodu se magneticky neutrální látka, paramagnetická nebo diamagnetická, změní na látku feromagnetickou – magnet. Během fázového přechodu, kdy celý systém snižuje svou energii, jsou organizovány/usměrněny spiny elektronů. Po transformaci je látka magneticky aktivní, uspořádané spiny elektronů sníží entropii systému. Informace rozložení hmoty/elektronových spinů/ je příčinou přitažlivé síly, která organizuje směr spinu.

Další příklad : snížování teploty je provázen vytvořením fraktálové struktury grafenu na pevném podkladu. Při fázovém přechodu kondenzuje plynný grafit a uhel do tuhé alotropie uhlíku. Informace vlastní hmotě podle třetího axiomu formuje speciální formu hmoty.

Obecně pozorujeme, že bity energie vytvářející charakteristické kvantové subjekty (protony, elektrony, elementární částice) jsou transformovány do nových struktur. Na makroskopické úrovni se vynořují nová uspořádání - „spontánně“, ale ve skutečnosti vynuceně je během poklesu hustoty energie (teploty) narušena předchozí symetrie, a vzniká nová podoba hmoty – se strukturou, tedy asymetrií.

VI. Pokles entropie a templetace

Emergentní přitažlivá síla zasahuje do náhodného termodynamického stavu a způsobí pokles entropie(4). Vynoření řádu, tzn. osvědčených struktur, naruší lokální rovnováhu a dochází k emergenci struktur, které jsou energeticky výhodnější (mají nižší hustotu energie, odpovídající okolnímu prostředí). Energie klesá, současně klesá entropie realizované struktury. Energie proudí od emergující transformované struktury do okolního prostředí. Z tohoto pohledu je fyzika v pořádku, energie se zachovává a homogenizuje.

Nyní stojíme před otázkou – co je rozhodující a fundamentální? Je to bilance energie (zákon zachování energie) nebo bilance entropie (podle 2. zákona termodynamiky růst entropie). Symetrické homogenní rozložení hmoty se mění vlivem lokálního podnětu do stavu s nižší energií. Potřebovali bychom jistou potenciální energii, abychom se vrátili do původního homogenního symetrického stavu. Potenciální energie je tou formou energie, která je uvolňována během transformace – fázového přechodu do nové struktury hmoty. Současně je případný návrat do původního stavu možný jen působením síly, nyní už reálné, která překoná potenciální energii vytvořené struktury. Dostáváme tak do vzájemné bilance emergentní formující přitažlivou sílu se silou nutnou pro překonání potenciální energie struktury.

Emergentní přitažlivá interakce mění symetrii hmoty v narušenou symetrii emergujících struktur řádu. Informace obsahující vytvářenou strukturu, tedy informace o rozložení hmoty současně snižuje entropii hmoty. Přitažlivá síla je provázána s entropickou silou a emergentní entropická síla je vázána na emergentní přitažlivou sílu podprahového pole. Tak poziční informace vytvořené šablony hmoty je zdrojem entropické síly.

Erik Verlinde (5) nabídnul nové pochopení gravitace, gravitační sílu jako entropickou sílu generovanou informací o rozložení hmoty ve vesmíru.

V tomto smyslu nabízím podobné pochopení přitažlivé síly emergentního řádu kosmu. Pro tuto interakci navrhuji termín „templetace“. Šablony, templáty, či matrice uložené v paměti, tedy topologii, jsou stavebními plány hmoty kterou pozorujeme v přírodě. Templetace jako emergentní entropická interakce je vytvářená informací o struktuře hmoty.

Z informací o šablonách hmoty/energie skrytých v topologii momentového prostoru

emergují mikroskopické kvantové tendence hmoty/energie, které se realizují jako makroskopické struktury hmoty/energie. Potenciální energie vzniklých realizací vytváří gravitaci a templetaci jako entropické interakce hmoty/energie.

K ověření těchto tvrzení není potřeba další pozorování. Zbývá 'pouze' akceptovat tuto novou interpretaci pozorovaných jevů.

VII. Entelechie, samoorganizace, autopoiese a morfogenetické pole

Pozorování přírody nám dokumentují nesčetně mnoho případů emergence řádu. Podle oblasti zkoumání přírodních dějů se setkáváme s méně či více přesnými popisy emergencí skrytých vzorů. Přesná měření ve fyzice, korektní výzkum v chemii, precizní sledování v biologii a méně přesně zdokumentované případy z psychologie a medicíny obsahují důkazy o vynoření struktur, vlastností, procesů, dovedností, či archetypů uložených v paměti kosmu. V dějinách vědeckých výzkumů bylo prezentováno více možností, jak tyto úkazy zachytit, vyjádřit a popsat.

Mezi významné a citované patří : Bělousovova-Žabotinského reakce, disipativní struktury Ilji Prigogina, Turingovy vzory, Rayleigh-Bénardova konvece, Liesegagovy kruhy, Hakenovo vysvětlení laseru, Bakova samoorganizovaná kritičnost, Russellův soliton, fraktály B. Mandelbrota, supravodivost, Boseho-Ensteinův kondenzát a mnoho dalších.

Máme tedy možnost objasnit tato pozorování, navíc nám templetace pomůže při vysvětlení pojmu života a homeostáze – schopnosti živých organizmů udržovat stabilní vnitřní prostředí, které je nezbytnou podmínkou jejich fungování a existence.

Co je to život? Život chápu jako vysoce komplexní (přesněji emergentní) odolnou soustavu v dynamické rovnováze udržovanou zpětnovazebnými regulacemi, emergujících struktur s emergujícími vazbami. Vše se vynořuje z paměti kosmu – řádu, podprahové topologie momentového prostoru. Vzájemná kooperace všech součástí živého organizmu spolu s vyladěnými regulacemi negativními zpětnými vazbami je zásadním předpokladem existence života a živých forem. Samozřejmě je nezbytný přísun výživných látek, tedy výhodného prostředí. Templetace zajišťuje nejen vývoj jedince ale i náhradu jeho opotřebených součástek po celý jejich život.

Připomenu nejvýznamnější průkopníky v objasňování života a životních procesů. Aristoteles s entelechií, G.W.Leibnitz s dynamismem, Hans Driesch a Henri Bergson s vitalismem, A.G.Gurvitch s morfogenickým polem, C.H.Waddington s epigenetickou krajinou, autopoiesis Maturany a Varely nebo morfická rezonance R. Sheldrakea.

Evoluce živých forem je stimulována změnami okolních podmínek, využívá k tomu ojedinělé poruchy při obnově jedince – morfogenezi, a iniciuje tak fylogenezi – historický vývoj druhů organizmů, s tvorbou nových vlastností, schopností a struktur. Životaschopnost nových struktur je testována, a jen odolné formy života pro stávající okolní podmínky jsou zachovány a znovu emergují. Tento evoluční optimalizační proces je někdy nazýván jako emergentní, zde pravděpodobně nejde vynořování forem z paměti kosmu, určitě ne předem plánované nebo za nějakým účelem vytvářené změny. Evolučních cest je nesčíselně, hlavní vliv má životní prostředí a změny v okolních podmínkách. K tomu se občas a náhodně vyskytnou sloučeniny a struktury, které významně ovlivní evoluci, jako například náhodná syntéza kyseliny dokosahexaenové (DHA).

VIII. Závěr

Hmotné struktury, biologické formy, lidské dovednosti a všechny rysy organické hmoty se vynořují spontánně z podprahových topologických informací za vhodných podmínek podle univerzálního souboru fázových diagramů, výše popsaným procesem.

Tak jsme dospěli k zlomovému bodu v chápání přírodních forem, struktur a jejich charekteristických vlastností. Mou snahou bylo odkrýt skrytou část celkového koloběhu informací a zpětnovazebních regulačních procesů kosmu. Nebylo lehké vyjasnit si význam a souvislosti pozorovaných dějů, poskládat celkovou mozaiku návazujících procesů, a navrhnout případně jejich nové interpretace tak, aby vytvořily smysluplnou a ucelenou představu naší existence.

Ke konečnému vyjasnění provázaností pomohla, mimo odvážné interpretace Erika Verlinde gravitace - jako entropické síly, zjištění X-S Xinga – že přitažlivá síla v nerovnovážném systému snižuje entropii. Ale všechny citované zdroje jsou zásadní pro pochopení mozaiky a jednoty kosmu. Dovoluji si vyzdvihnout zásadní impuls kterým zapůsobilo heslo „vše je dovoleno“ Paula Feyerabenda v rozpravě o metodách bádání.

Děkuji Jharaně Rani Samal et al. za experimentání potvrzení faktu, že kvantovou informaci nelze smazat(8). Tato skutečnost umožňuje bez pochyb uvažovat o zachování informace na kvantové úrovni a v jejím podhoubí – kvantovém poli s pamětí uloženou v topologii momentového prostoru, jak popisuje a experimentálně potvrzuje G.E. Volovik.

Doufám, že se dnešní paradigma bude vyvíjet směrem k pochopení celku. Důležité je zkoumat souvislosti z hlediska energie. I když používám v třetím axiomu pojem hmota, její ekvivalence s energií, znamená že strutura je vlastní nejen hmotě, ale i energii. Zvažte, že jsou to kvanta energie, které pozorujeme a která dekoherencí vytváří hmotu. Takže rozhodujícími elementy kosmu jsou ve skutečnosti kvanta energie.

Bude nezbytné otevřít se mentálnímu vnímání, intuici a spirutuálním vhledům, abychom se napojili na moudro a zkušenost zachycenou v paměti – univerzálním řádu kosmu.

Krátká úvaha o dějinách lidstva: co je jejich nejlepším měřítkem? Jak chápat časovou souřadnici v dějinách? Není snad evoluce šablon, tedy vývojové změny emergujících vzorů, tím nejlepším kandidátem pro správné a autentické měření časových intervalů?

Dospěli jsme k podstatné hmotě, nebo přesněji k fundamentální energii, s fundamentálními silnou a slabou jadernou, a elektromagnetickou interakcí. Gravitace i templetace jsou rovněž fundamentální, jsou zřejmě entropické a vznikají až s výskytem a jako součást vynoření nehomogenit hmoty. Čas a prostor jsou sekundární, závislé na rozložení energie a hmoty. Dynamika kosmu, tedy tenzor energie a hybnosti včetně jeho topologie, obsahující šablony forem jsou podprahové příčiny realizovaných struktur, tedy navazně i aktuálního stavu časoprostoru.

Děkuji Mirku Klvaňovi za užitečné diskuze o hmotě, jako rozhodující kategorií dnešního paradigmatu a Liboru Novákovi za inspirující komentáře a postřehy k tématu článku.

Zdroje

1. Volovik G.E. Quantum phase transitions from topology in momentum space,

arXiv cond-mat/0601.372, 2006

Volovik G.E. Topology of quantum vacuum, Lecture Notes in Physics, 870, 343-383,

2013 , arXiv 1111.4627, 2012

2. Blasone M., Jizba P., Vitiello G. Quantum Field Theory And Its Macroscopic

Manifestations, London, Imperial College Press, 2010

3. Lloyd S., Mohseni M., Shabani A., Rabitz H. The quantum Goldilocks effect: on the

convergence of timescales in quantum transport, arXiv 1111.4982, 2011

Vattay G., Kaufman S., Niiranen S. Quantum biology on the edge of quantum chaos,

PloS ONE 9(3): e89017, arXiv 1202.6433, 2012

Montagnier L., Aissa J., Del Giudice E., Lavallee C., Tedeschi A., Vitiello G. DNA waves

and water, arXiv 1012.5166, 2010

4. Xing X S., Spontaneous entropy decrease and its statistical formula,

arXiv 0710.4624, 2007

5. Verlinde E. On the Origin of Gravity and the Laws of Newton, JHEP 1104:029, 2011

arXiv 1001.0785, 2010

6. Feyerabend P. Against Method, 4. ed, London, Verso 2010

7. Volovik G.E. The Universe in a Helium Droplet, Oxford, OUP 2003

8. Samal J.H., Pati A.K., Kumar A. Experimental Test of Quantum No-Hidding Theorem,

Physical Review Letters 106.080401, 2011