p

PARADIGMA

Celková představa o fungování a podstatě světa. Někdy omezováno na vědecký rámec chápání souvislostí v přírodě.

Nové paradigma by mělo vycházet z

. ontologie rozhodujícího informačního pole

. holismu - provázanosti materiálních a mentálních realizací a virtuálních vzorů v topologii/paměti kosmu

. emergentní dynamiky řádu kosmu vstupující do druhotných materiálních realizací

Některé pozorované přírodní jevy, které podporují nové paradigma

. kvantovou informaci nelze zrušit/smazat

. topologie kvantového vakua a v něm obsažené informace rozhodují o fyzikální realitě

. kvantové virtuální informace se realizují během spontánního narušení symetrie fázového přechodu

. experimentální potvrzení kvantové provázanosti a paradoxu EPR

. pozorované efekty morfogenetického pole

. experimentální potvrzení ovlivnění kvantových tendencí mentálním působením

. robustnost materiálních realizací vlivem řádu zakotveného v informačním poli

PETENSIE

Petensie je mírou řádu. Roste s rostoucím uspořádáním kosmu, roste s množstvím informací uložených v topologii tenzoru energie-hybnosti.

Pokud se díváme na kosmos obvyklým (časoprostorovým) pohledem, pak se nám virtuální informace promítají do tendencí kvantového vakua. Potenciální vzory emergují z tohoto vakua do podoby hmotných a mentálních reálných forem.

Základním principem kosmu je růst petensie. Promítá se do FUT, tedy i do času vývoje kosmu.

PLANCKOVA KONSTANTA

Je možné spekulovat, že tato konstanta je mírou prvotní fluktuace při vynoření našeho vesmíru – Velký třesk / Big Bang . Tedy pokud vznikly i jiné vesmíry, mají pravděpodobně odlišnou hodnotu této konstanty.

Pokud vycházíme z virtuálního informačního pole zachyceném topologií vakua, a jeho hmotnou realizaci popisovanou kvantovou teorií pro náš vesmír, pak rozštěpení virtuální topologie (informačního pole) do pozitivních a negativních energetických hladin je pravděpodobně v přímé vazbě na velikosti Planckovy konstanty.

Nemožnost současného přesného určení nekomutujících veličin kvantového popisu reálného světa je pak důsledkem časového rozvoje (Fourierovy transformace) momentově-energetické podstaty informace.

Rozštěpení topologie vytváří současně redundanci informace, která se projevuje v kvantově pravděpodobnostním popisu – rozštěpení informace do její hodnoty/amplitudy, a do fázového pravděpodobnostního časového rozlišení informace. Redundance informace v časoprostoru se projeví její multihodnotou – opakovaných výskytem s různou pravděpodobností v různých fázích.

Fáze a amplituda jsou zde souřadnice pro popis informace rozptýlené (rozštěpené) do více dimenzí. Jednou z rozšiřujících dimenzí je čas. V reálném vesmíru tedy Planckova konstanta zřejmě otevírá hrací plochu pro hmotné realizace a proto se vyskytuje v kvantovém popisu přírodních zákonů.

PRAVDA - skrytá jednota přírodních procesů

Univerzální pravda je základem přírodních procesů. Rozhodující charakteristikou pravdy je celková - globální jednotnost a provázanost, která nemusí být lokálně zřejmá. Pravda není strnulá, protože samotný kosmos se neustále vyvíjí, je však zřejmě nabalena na rozhodující virtuální, nehmotné jádro a paměť kosmu v topologii tenzoru energie-hybnosti.

Současně fyzikální sledování přírodních zákonitostí odhalují, že klíčovým, centrálním prvkem přírody je informační pole potenciálních vzorů, které je příčinou pozorovaných kvantových jevů, a následně emergence struktur v časoprostoru.

Kvantová teorie, jako nejlepší nástroj pro popis přírodních procesů, je stále více chápána jako informační teorie pro popis hmotných emergentních – spontánně vznikajících struktur ve vesmíru. Pozorujeme objektivní projevy informačního pole během fázových přechodů se spontánním narušení symetrie popsaných kvantovou teorií pole.

Tato pozorování významně podporují naše představy o provázané jednotné podstatě kosmu – univerzální pravdě s potenciálním souborem vzorů uložených jak v kvantovém vakuu na cestě k realizacím v časoprostoru, tak v samotné paměti kosmu - topologii tenzoru energie-hybnosti.

PROKLETÍ

začíná tam kde není soucítění. Tam kde si jedinec přestane uvědomovat, že je součástí společenství. Tam, kde se začíná rozlišovat dobré a zlé, kde zdánlivě nabude svobodné vůle „rozhodnout se“. Rozhoduje se, pokud si není jistý, když ztratí vazbu na společné cíle, když opustí společné etické hodnoty.

Náhradou za soucítění, které dnes má příchuť spirituální – nehmotné, neuchopitelné, neklasifikovatelné kategorie, je prázdnota a hledání pravdy. Není ale vůbec překvapující, že si toto prokletí neuvědomujeme. V jediném současném legitimním měřidle – množství peněz – se ztrácí klasifikovatelnost soucítění a tím i našich činů.

Náhradou za soucítění, které se vytrácí, nabízí svět výchovu materiálním dogmatům a duchovní svět výchovu duchovním dogmatům. Koalice státních a církevních služebníků demoralizuje vlastními legitimovanými kodexy, a podporuje rozdělení společnosti na skupiny, které si přestávají uvědomovat svoji spoluzodpovědnost.

Vědci správným převychováním ztrácejí přehled o celku, a utápí se v byrokracii pokřivených zájmů a prestižních soupeření o vliv a podporu již prokletých chlebodárců.

Lékaři jsou nuceni, pokud si to vůbec uvědomují, přestat uzdravovat a začít nekončící léčbu produkty profitujících již prokletých producentů léčiv a lékařských přístrojů.

Ještě nezkorumpovaní idealisté jsou nuceni podporovat politické programy ústící do prosazování skupinových zájmů, nezřídka za podpory prokletých zbrojních koncernů.

Jednotlivci se stávají prokletými, pokud podlehnou iluzi reklamních kampaní, a podpoří svými penězi drancování omezených zdrojů surovin na zboží pochybné kvality. I výrobci kvalitních produktů jsou však nuceni do prokletých praktik v ekonomickém soupeření o konzumenta.

Spiritualita a soucítění se ztrácí programově – spoluprací prokletých posluhovačů prokleté elity, kteří ovládli rozhodující pozice koaliční byrokracie států a církví, a legislativně podporují rozdělení společnosti na nevzdělané, nechápající a nezodpovědné.

PŘÍRODA - vesmír a informační pole - kosmos

Příroda je maximální celek, ve kterém žijeme. Současně tak označuji uzavřený a jednotný soubor pravidel a součástí, které se těmito pravidly řídí.

Aktuálně můžeme přírodu definovat jako celý vesmír a informační pole, ze kterého formou obří fluktuace – Big Bangu / Velkého třesku – vznikl, a jehož je součástí.

PŘÍRODNÍ ŘÁD / KOSMICKÝ ŘÁD

Příroda buduje postupně struktury, které se ukázaly jako výhodné. Udržely se v konkurenci jiných struktur, které nebyly tak odolné a ne tak výhodné pro prostředí, ve kterém se utkaly v boji o zdroje volné energie.

Každá realizovaná struktura má současně nezaměnitelnou funkci – ovlivňuje svou formou (tvarem) okolí ve svůj prospěch. Přesněji, ve prospěch celku, jehož je součástí.

Příroda realizuje každou strukturu emergencí z kvantových tendencí za přítomnosti informace. Informace – virtuální bity informačního pole – reprezentují přírodní řád. Opakovaně podporují vznik osvědčených struktur, které průběžně optimalizují v konkurenci skutečných podmínek.