g

GEOMETRIE a architektura

Geometrie je schopna na rozdíl od matematiky zachytit alespoň přirozené poměry ve hmotných strukturách. Tyto reprezentují statické 'momentky' přírodních procesů, klíčového virtuálního informačního pole. Ale jen těžce lze statickým architektonickým dílem zachytit dynamiku přírodního výběru optimálního řešení. Řád přírody je virtuální, je zapsán v topologii kvantového vakua, tedy topologii tenzoru energie-hybnosti, a je neustále dynamicky upravovaný zkušenostmi interakcí v reálném vesmíru. Na vnímavého člověka, umělce, architekta působí mentálně - mimosmyslově. Hlavní zdroj dynamiky přírody je v lidském myšlení.

Někteří badatelé to začínají chápat a používají termíny jako virtuální kvantově-informační pole či emergence kvantových tendencí. Vše oproštěno od umělých matematických nebo geometrických konstrukcí. Samozřejmě, že se realizované informace - formy, vzory, struktury fraktálně opakují. Optimální poměry jsou dlouhodobě stabilizovány a příroda je hojně využívá. To jsou ty 'správné' geometrické tvary, které se nám líbí. Život je ale dynamická údržba opakujících se posloupnosti nerovnovážného balancování mezi vhodnými funkčními strukturami v mezích homeostázy, od narození k rovnováze smrti. A nelze očekávat, že jej lze, byť jen vzdáleně, pochopit z rigidních astronomických, architektonických či geometrických konstrukcí.

GRAVITACE

Je součinností hmotných realizací ve vesmíru. Je vždy přitažlivá. Levitace je neutralizací gravitace elektromagnetickým polem nebo dynamickým prvkem (např. proudem vzduchu).

Gravitační pole je univerzální pole časoprostoru. Jeho intenzita klesá s druhou mocninou vzdálenosti. Gravitace je jednou ze čtyř forem interakce hmotných struktur (jaderná silná, jaderná slabá, elektromagnetická, gravitační). Je z nich nejslabší a má rozhodující vliv až ve velkých vzdálenostech vesmíru.

Obecná teorie relativity popisuje gravitaci jako geometrií časoprostoru pro pohyb hmotných těles v závislosti na rozložení hmoty a energie v prostoru. Ukazuje se, že tento model používá příliš zjednodušenou představu o rozložení pole energie - pouze ve vazbě na hmotné částice. Dynamika kvantového vakua – topologie obsahující virtuální informační tendence (tedy i jakousi předgeometrii časoprostoru), ovlivňuje zřejmě nezanedbatelně výsledné gravitační pole.

Současné představy kvantové gravitace budují vesmír jako důsledek informačního pole, které vytváří tendence nejprve ve formě grafů. Následně se z grafů generuje virtuální topologie. Topologické informace se realizují v časoprostoru jako kvantové tendence – tzv. topologie vakua.

Takto je shora zajištěno kvantování gravitace, které obsahuje nejen geometrii ale i dynamiku časoprostoru.

Významná je zcela určitě interpretace gravitační síly narušením růstu entropie. Erik Verlinde rozeznal, že gravitační síla je ekvivalentní potenciálu (lokálním záporným odchylkám) pole entropie. Shluky hmoty vlastně narušují maximální entropii, která by se dosáhla v případě rovnoměrného rozložení hmoty. Pokles entropie je nahrazen růstem gravitace, nebo přesněji růst gravitace je doprovázen poklesem entropie. Přitažlivá gravitační síla snižuje hodnotu entropie. Gravitační síla v každém bodu časoprostoru jako důsledek rozložení hmoty je současně doprovázena informací o tomto rozložení, tedy i poklesem entropie. Entropie je vždy maximální v systému bez informace - v homogenním prostředí. Gravitace je v tomto chápání pouhou informací o rozložení hmoty.

Opět se potvrzuje nedoceněný význam informace. Současně je šikovně zapojen základní fyzikální postulát o samovolném růstu entropie.