Laďka Doubravová
2. srpna 2011 jsem vyrazila na průzkumný výlet na hradiště Žíkovec, které se v odborné literatuře uvádí pod jménem nejbližší osady Voltýřov.
Poté co jsem do Voltýřova dorazila, pokračovala jsem po polní cestě směrem k Vltavě, nejprve kousek po modré turistické značce a brzy jsem odbočila doleva, pak doprava a zase doleva, až téměř k vysokému valu, který brání vstup na úzký ostroh se skalnatými svahy, nyní poloostrov obtékaný vodami Orlické přehrady, v minulosti čnící do výše nad údolím Vltavy od západu a Voltýřovského potoka od východu a jihovýchodu.
Hradiště na ostrožně nad jezerem je ohraničené příkrými svahy a od západu dokonce kolmými skalními stěnami. Jediná přístupová cesta na hradiště je přes sedlovitou šíji, která k severu stoupá na sousední kopec zvaný Žíkov (441 m n. m.). Na šíji je částečně zdvojený obloukovitý val délky více než 80 m, který tvoří severovýchodní obvod akropole hradiště. Převýšení nad plochou akropole je až 2 m a výška valu je až 8 m, takže působí velmi mohutně. Vstupní brána do hradiště byla pravděpodobně na jihovýchodě nad roklí Voltýřovského potoka, tam kde vede současná cesta.
Val hradiště přetínající šíji ostrožny
V letech 1985 a 1989 byly při archeologickém průzkumu provedeny dva průzkumné řezy řezy hradbou a ty odhalily, že proběhly dvě stavebně odlišné fáze její výstavby. Starší dřevitohlinitá hradba byla s čelní opěrnou zdí z mohutných kamenů. Tato hradba podlehla požáru a na její destrukci byla postavena nová kamenohlinitá hradba šíře 240 - 270 cm, jejíž přední i zadní stěnu tvořila lícovaná zeď, byla doplněna dnes již málo patrnou druhou hradební linií. Radiokarbonovou analýzou zbytků dřeva z prvotní hradby bylo doloženo, že byla postavena již v 10. století před n. l., na začátku pozdní doby bronzové. průzkumný zářez do valu, 28x2m, se dochoval až do dnešních dnů.
Koruna valu
Hradiště má dvě části, hned za hradbou se v nadmořské výšce 270 - 380 m nachází nepravidelně oválná plocha tzv. akropole o výměře asi 1,4 hektaru, mírně se svažující k jihovýchodu a příčnou terénní vlnou oddělené jazykovité předhradí, které se mírně svažuje až ke špici ostrožny v nadmořské výšce 355 - 360 m n. m. a má výměru asi 1,5 hektaru.
Skalnatá západní strana hradiště
Archeologické sondy odkryly keramiku, která dokládá osídlení hradiště z pozdní doby bronzové, ale nalezly se také střepy dokládající osídlení v pozdní době halštatské nebo časné laténské. Hradiště bylo také nějak využíváno v raném středověku, hlavně plocha akropole, v 9. století n. l.
Prošla jsem plochu hradiště kolem dokola a kochala se krásnými výhledy na všechny strany, na sousední kopec Žíkov, na protější břehy a také na nedaleké hradiště Hradeň na levém břehu řeky, na Vystrkově, které je v literatuře nazývané podle nejbližší osady Kozárovice. Toto hradiště je označováno jako raně středověké z 10. a 11. století našeho letopočtu, snad jako zárodek přemyslovské kolonizace středního Povltaví. Spekuluje se, že to bylo původní centrum tzv. Vltavského kraje, prvně zmiňovaného k roku 1088. Proti hradišti na Žíkovci je tedy značně mladší, ale možná další výzkumy odhalí jeho mnohem starší kořeny.
Pohledy na Orlickou přehradu
Posezení na špici ostrožny...
Protější Charvatská stráň
Pohled směrem k hradišti Hrádeň
Plocha hradiště je pokrytá většinou borovým lesem s parazitujícím jmelím a částečně divokou lesní loukou plnou rozličných rostlin, živočichů a života, je to ráj mravenců, jejich sídliště jsou téměř na každém kroku.
Mravenčí sídlo
Bohaté jmelí
Tráva se hemží životem
Literatura:
Vladimír Čtverák, Michal Lutovský, Miloslav Slabina, Lubor Smejtek: Encyklepedie hradišť v Čechách. Praha, 2003