Srdce neolitických Orknejí
Ladislava Doubravová
Jen šest mil severně od skotské pevniny, kolem 59. rovnoběžky severní šířky, se rozkládá souostroví Orkneje tvořené více než sedmdesáti ostrovy, z nichž jen asi 18 je obydleno. Člověk ze střední Evropy si to ani nedovede představit, ale tyto větrné a chladné ostrovy byly v období neolitu bohatě osídlené. Byly snad jedním z nejvýznamnějších kulturních center Evropy té doby, o čemž svědčí dochované jedinečné neolitické památky. Nejúžasnější z nich, nacházející se v západní části největšího ostrova Mainland, tvoří takzvané „Srdce neolitických Orknejí“. Památky z té doby jsou i na dalších ostrovech a je možné, že ještě nebylo objeveno vše, co ostrovy skrývají, archeologové tam neustále pracují.
Je nesporné, že v době tamějšího neolitu, tedy asi před asi 5,6 ̶ 4,5 tisíci lety, bylo na Orknejích mnohem lepší klima, jinak by se zde lidé s tehdejšími možnostmi nemohli usadit a žít. Toto obyvatelstvo neznámého jména dalo základ obdivu ke vztyčeným kamenům, to oni byli tvůrci prvních kamenných kruhů, které přežily věky a fascinovaly generace pozdějších kultur, mezi nimi také Kelty. Nakonec tato obliba zažívá určitou renesanci i v naší moderní době.
Procházku po „Srdci neolitických Orknejí“ začneme v nejlépe zachované, neolitické vesnici v severní Evropě nazývané „Skara Brae“. Na tomto místě lidé žili v době, kdy v Egyptě ještě nestály pyramidy, a když stavěli kamenný kruh Stonehenge, byla již vesnice opuštěna. Nyní se nachází těsně na svahu nad mořem, ale v době jejího rozkvětu byl břeh dál na západ. Ostatně moře bylo jejím objevitelem. V roce 1850 zuřila v této oblasti velká bouře, při níž byla stržena část břehu a odplaven písek, tím se odkryly dva domy z vesnice. Tehdejší majitel pozemků žijící v blízkém sídle Skaill House, William Watt, lokalitu objevil a započal výzkumnou práci.
Plánek neolitické vesnice Skara Brae
Místo je výjimečně cenné tím, že domy vesnice se dochovaly téměř celé, pouze již dávno nemají střechy. Interiéry některých domů jsou tak zachované, jakoby jejich obyvatelé před chvílí odešli. Je možné, že stejně tak, jak moře náhle vesnici odkrylo, mohlo ji v minulosti při podobné bouři překrýt pískem. Dochovalo se deset domů, ale jeden je odlišné konstrukce, pravděpodobně se jedná o dílnu. Není to však celá vesnice, část byla zničena mořem, podle výzkumu na ostatních orknejských nalezištích se předpokládá, že původně měla 10 až 12 obytných domů, ve kterých žilo možná 70 až 100 osob. Rozměry domů se pohybují od 4m x 4m až 6m x 6m.
Výstavba sídliště probíhala ve dvou fázích, z původní vesnice až 5000 let staré se uchovaly dva domy, ostatní leží pod stavbami z druhé fáze. Zbylých sedm domů a dílna pochází ze závěrečného období sídliště asi před 4500 nebo 4600 lety. Domy mají malé dveřní otvory a úzké přístupové chodby, což původně vedlo k myšlence, že jejich obyvatelé byli menšího vzrůstu, ale nálezy kosterních pozůstatků ve vesnici i v pohřebních mohylách v okolí ukazují, že byli téměř stejného vzrůstu jako současný člověk. Malé průchody pravděpodobně sloužily k udržení tepla ve vnitřních prostorách.
Všechny domy ve Skara Brae se stavěly stejným způsobem, jako stavební materiál posloužil kámen z blízkých pobřežních útesů. Stěny domů jsou tvořeny z vnější a vnitřní zdi z nasucho kladených kamenů, středová mezera byla vyplněna směsí vzniklou z odpadních produktů života vesnice, jako jsou kosti, skořápky měkkýšů, zbytky masa, rostliny, to vše promíchané s kameny, hlínou a pískem. Tímto způsobem vznikly stěny o šířce často víc než dva metry, odolné větru a vodě. Chybí dostatečné důkazy o střechách těchto domů, nálezy žeber velryb vedly k názoru, že sloužily jako střešní trámy, ale nebylo jich nalezeno dost, takže to nemohl být hlavní stavební materiál. Předpokládalo se, že střechy byly nízké, aby lépe odolávaly větru, ale poslední výzkumy naopak hovoří o vysokých příkrých střechách krytých mořskou trávou.
Pohled na domy vesnice Skara Brae
Uprostřed každého domu bylo velké ohniště, oheň byl pravděpodobně udržován nepřetržitě pro teplo a také světlo. Dveřní otvory mají výšku asi jeden metr a šířku 50 cm, zevnitř domu mohly být uzavřeny kamennou deskou a zajištěny tyčí, která zapadala do otvorů ve stěně. Široké stěny domů udržovaly teplo a sucho, ale také umožňovaly vytvoření komůrek, které sloužily pravděpodobně jako skladovací prostory. Jedna z komůrek bývá vyšší a je spojena s drenáží pod domem, zdá se, že se jedná o nejstarší známý typ vnitřní toalety v Británii.
Jedinečnost domů ze Skara Brae spočívá v tom, že se dochovalo jejich vnitřní vybavení, doslova kamenný nábytek, takže dodnes můžeme pozorovat, jak měli tehdejší obyvatelé rozvrženou obytnou plochu. Na ostrovech vždy rostlo málo stromů, tedy pro vybavení interiérů se dřevo nedostávalo, na druhé straně zdejší vrstevnaté jílovce umožňovaly snadné štípání na slabé desky, které ho nahrazovaly. Vznikla kamenná verze dřevěného nábytku. Ve všech domech bylo obdobné uspořádání vnitřního zařízení.
Když vstoupíme do interiéru, vidíme uprostřed ohniště. Nalevo i napravo od ohniště podél stěn jsou kamenná lůžka tvořená z kamenných desek, postavených tak, že vymezují obdélníkový prostor. Vypadají opravdu jako postele, postranice jsou nižší a čela vyšší, vnitřní prostor se vyplňoval ovčím rounem a rostlinami, například listy kapradin. Postel dokonce měla v předních rozích sloupky, které snad nesly stříšku upevněnou do přilehlé stěny, a tím vzniklo cosi jako postel s nebesy, se závěsy ze zvířecí kůže za účelem ochrany před průvanem. Toto horní vybavení postelí se nedochovalo.
Vnitřek jednoho z domů ve Skara Brae
U stěny naproti vchodu je vždy postavená kamenná policová skříň, tvořená z kamenných desek podepřených hranolovými vztyčenými kameny. Má vždy dvě police a podpůrnými sloupky je rozdělena na čtyři části, vypadá úplně jako kredenc nebo obývací stěna. Vzhledem k jejímu čelnímu umístění mohla sloužit jako oltář, jako místo k vystavení cenných předmětů, ale také mohla mít jen obyčejné praktické využití k uskladnění nádob, nářadí a podobně. Pravděpodobně to bylo multifunkční zařízení.
V podlaze všech domů se nacházely kamenné čtvercové nádržky tvořené ze slabých kamenných desek, které měly dno a stěny spojené hlínou, takže asi nepropouštěly vodu, možná měly i kamennou poklici. Tyto nádoby asi sloužily k namáčení mořských plžů, kuželnatek, které obyvatelé s největší pravděpodobností používali jako návnadu pro chytání ryb. Při vykopávkách se nalezla spousta ulit tohoto plže.
V každém domě blízko dveří vedle jedné z postelí byl jakýsi skladovací prostor vymezený vztyčenou deskou, čelem postele a stěnou. Podle v tomto místě nalezených střepů zde stály velké nádoby až o průměru 60 cm. Pro skladování věcí pravděpodobně sloužily také jakési zapuštěné police nad lůžky.
Nikde v severní Evropě není srovnatelné místo, které by ukazovalo, jak vypadalo prehistorické obydlí. Zůstaly jen kameny, nenalezlo se nic organického, jako jsou kůže, kožešiny, kapradiny, prostě materiál, který by změkčil jejich tvrdost. Tento materiál asi zanikl během prošlých věků, ale zajímavé je, že se nenalezly žádné, ani nejjednodušší lampičky na pálení zvířecího tuku, které by sloužily k osvětlování obydlí, je těžké si představit, že tehdejším lidem stačilo pouze světlo od ohně uprostřed.
Také se nezachovalo případné zdobení vnitřku domů barevnými pigmenty, přestože se našly kamenné nádoby, kosti a škeble, které se užívaly pro míchání červeného okru. Omezeně se nachází ozdoby vyryté nebo vyklepané do kamene, možná sloužily jako podklad pro barevné dekorace. Předpokládá se, že ozdoby zanikly vlivem eroze kamene během věků. Vzor rytin je geometrický, základem jsou čáry, trojúhelníky a kosočtverce.
Z první fáze výstavby vesnice se zachovaly dva domy, které nebyly překryty pozdější zástavbou. Výzkumy dokázaly, že první vesnice je pod většinou plochy pozdější. Dokonce zde snad existovalo ještě starší osídlení. Domy druhé fáze byly polozemnicemi, ale ty z první fáze byly povrchové. Vnitřní rozložení obytné plochy je obdobné pozdějšímu uspořádání, s krbem uprostřed a policovou skříní naproti vchodu, rozdíl je jen v postelích. U raného typu jsou lůžka zapuštěná do postranních zdí po obou stranách ohniště.
Dům z první fáze výstavby Skara Brae se zapuštěnými lůžky ve stěnách
Jedinečným znakem Skara Brae, který se nenachází v jiných srovnatelných sídlištích na Orknejích, je krytá chodba, která probíhá napříč sídlištěm přes její centrum, z ní odbočují chodby do jednotlivých domů. Chodby vznikly v pozdější fázi výstavby vesnice, kdy byly domy zapuštěny pod terén. Hlavní chodba mohla být dokonce i uzavřena, obdobně jako v jednotlivých domech.
Nikde ve Skotsku nebyla nalezena tak veliká dílna na výrobu kamenných pomůcek denního života lidí té doby jako ve Skara Brae. Vnitřní uspořádání tohoto domu je odlišné, nejsou tam žádné postele, žádná policová skříň proti vchodu ani žádné kamenné boxy. Naproti tomu je podlaha posetá stovkami odštěpků kamene, který tu byl zpracováván. Jedná se o místně dostupný kámen, rohovec, který se zde používal namísto pazourku. Kromě rohovcových pomůcek se zde pravděpodobně vyrábělo vše, co bylo výbavou domů vesnice.
Skara Brae byla domovem komunity, která chovala krávy, ovce a prasata, jídelníček si ještě doplňovali lovem a rybařením. To byl zdroj jejich obživy i potřebných materiálů pro život ̶ kůží, kožešin, kostí atd. Zdá se, že ještě nepěstovali žádné plodiny, možná pouze ječmen, ale pro svou potřebu jistě využívali divoce rostoucí rostliny. Nebyly nalezeny žádné doklady o výrobě tkanin, ale množství nálezů pomůcek pro zpracování kůží dokazuje, že si pravděpodobně vyráběli oblečení z kůže a kožešin.
Takto nějak vypadala neolitická vesnice na Orknejích.
Sídliště bylo nepřetržitě osídleno 300 až 500 let, poté bylo opuštěno, o důvodech jeho zániku můžeme jen spekulovat. Jisté je, že nezaniklo násilně, nejsou zde stopy nějakého ničení, je možné, že zánik způsobila bouře, která sídliště zanesla pískem, nebo její obyvatelé vyčerpali okolí a místo se stalo pro život již nevyhovující. Tato vesnice nebyla na Orknejích jediná, archeologové našli a stále nachází další obdobné, avšak zatím jen Skara Brae se dochovala v tak dokonalém stavu, z ostatních dosud objevených sídlišť se nachází jen základy.
Další jedinečnou součástí „Srdce neolitických Orknejí“ (tak se říká nejvýznamnějším neolitickým památkám) je „Kruh Brodgar“, který se nachází na poloostrově mezi jezerem Harray a jezerem Stenness ve středu západního Mainlandu. Tento nádherný kamenný kruh o průměru 103,7 metrů, nyní tvořený 27 vztyčenými kameny, jich měl původně šedesát. Je ohrazen deset metrů širokým a tři metry hlubokým příkopem vytesaným do skály. Nachází se na vrcholu terénní vlny, takže je z něj nerušený rozhled na všechny strany, krajina kolem tvoří jakousi obrovskou mísu s Brodgarem uprostřed. Jeho stáří je stejné jako vrcholné období vesnice Skara Brae. Vztyčení kamenného kruhu a vykopání příkopu vyžadovalo obrovské množství práce, kterou mohla poskytnout jen organizovaná společnost s dostatečnými zdroji a silnou vírou.
Kruh Brodgar
Kameny tvořící kruh jsou ploché desky hranatých tvarů 2 až 4,5 metru vysoké, zajímavé je, že nepochází z jednoho místa, ale z různých míst Orknejí. Všechny jsou postaveny tak, že svou hladkou plochou hledí do centra kruhu. Jihovýchodně od kruhu stojí samostatně kámen zvaný Comet. Blízko kruhu se nachází několik zemních útvarů, které by mohly být datovány do doby bronzové. Pravděpodobně sloužily jako pozorovací body pro určování slunovratů, rovnodenností, svátku Beltine a dalších dat důležitých pro tehdejší společnost. Je konstruován také na měření měsíčních jevů, zvláště v době vysokého lunovratu každých 18,6 roků.
Možná to byl už záměr stavitelů, nebo je to náhoda, ale Kruh Brodgar vždy zůstane záhadou. Je to úžasné místo, kde máte pocit, že země, voda a obloha splývají. Často se měnící orknejské počasí a osvětlení způsobuje, že místo v různém období a denní době působí odlišně, ale vždy hodně emotivně. Vlastně nevíme nic o pocitech a víře lidí, kteří toto zvláštní místo stvořili, ale rozhodně to byla vysoce motivovaná a vynalézavá společnost.
Mocenským a náboženským centrem neolitických Orknejí, pravým srdcem těchto větrných ostrovů bylo sídliště, které se nachází na výběžku poloostrova mezi dvěma jezery jihovýchodně od Kruhu Brodgar. Nazývá se „Ness of Brodgar“. Místo bylo objeveno v roce 2003 geofyzikálním průzkumem a od roku 2004 tu každoročně probíhají vykopávky, i letos zde v divokém větru pracovala velká skupina archeologů.
Naleziště je veliké a zatím byla odkryta jen jeho malá část. Ze severu a k jihu napříč přes výběžek od jezera k jezeru se táhnou velmi dobře postavené hradby vymezující prostor zhruba 125 x 75 metrů. Nejsou to však hradby obranné, spíše ukazují na zvláštní význam staveb uvnitř hradeb oproti budovám vně hradeb. Severní hradba je 4 m široká, ještě s vnějším příkopem dosahuje šířky 6 metrů a tedy je širší než známý antický Hadriánův val ve Skotsku. Je až 100 metrů dlouhá a původně mohla dosahovat výšky přes tři metry. Jižní hradba zvaná Menší je široká jen dva metry, ale je to perfektní kamenická práce, stále stojí rovně do výšky 1,8 metru. Dosud nejstarší radiokarbonové datování místa pochází z materiálu nalezeného pod jižní hradbou a určuje jeho stáří na 5300 až 5200 let.
Uvnitř hradeb se nachází budovy, které jsou oproti těm ve Skara Brae mnohem větší. Největší z nich má rozměry 25 x 19 metrů a její architektura je považována na nejlepší v severní Evropě. Její zdivo je dokonalé, každý kámen byl vybraný a umístěný s velkou dovedností. Síla stěny dosahuje 4 m, vchod hlídají stojící kameny, uvnitř je centrální ohniště, kolem stěn volně stojí policové skříně. Našlo se zde mnoho zdobených kamenů a nádobek s pigmentem. Tato struktura není obyčejným domem, pravděpodobně byla místem jakýchsi ceremonií, které byly spojeny s porážením a konzumací dobytka, což dokládají nalezené dobytčí kosti a lebky. Je označována jako chrám.
Vykopávky v Ness of Brodgar jsou v plném proudu.
Všechny domy objevené v Ness mají ve stěnách vytvořené komůrky, nechybí ohniště, ale v některých domech jich je víc než jedno, v nejdelší struktuře dokonce až šest. Stěny byly zdobené pigmenty a nalezla se tu spousta úžasných artefaktů, keramických střepů, zdobených kamenů a podobně. Domy měly střechy z kamenných desek. Bylo zde nalezeno i několik lidských ostatků, jejich výzkum ukázal, že to byli lidé jako my, ale nelze již určit barvu vlasů, očí a kůže. Je nesporné ale, že byli inteligentní, vysoce kreativní, sofistikovaní a duchovní. Ness of Broghar byl souvisle osídlen po více než tisíc let, jeho zánik se datuje asi před 4200 lety. Výzkum tohoto místa zdaleka není zakončen, spíše je teprve v počátcích, budoucnost může ještě přinést převratné objevy.
V dohledu od Ness of Brodgar se nachází další jedinečná památka neolitických Orknejí ̶ „Stojící kameny Stennes“. Víc než 5000 let starý kamenný kruh o průměru asi 30 m, ale uvádí se i 44 m, se nedochoval v celé své kráse. Původně byl tvořen asi 12 stojícími kameny obklopenými dva metry hlubokým a čtyři až sedm metrů širokým příkopem. Nejvyšší ze čtyř dochovaných kamenů je přes pět metrů vysoký. V rámci kruhu a jeho okolí byly nalezeny jamky po zmizelých kamenech a kůlech, což svědčí o původně mnohem složitějším komplexu. Je starší než Kruh Brodgar, patří k nejstarším, dosud objeveným neolitickým stavbám. Toto ceremoniální místo vzniklo nedlouho po nedaleké neolitické vesnici Barnhouse, jejíž první struktury byly stavěny před 5400 až 5100 lety. Z vesnice vede ke kruhu osm metrů široká, ceremoniální cesta, pokračující až k ohništi uprostřed. Nálezy keramiky a zvířecích kostí ukazují, že se zde v rámci probíhajících ceremonií pravděpodobně pekla a jedla spousta jídla.
Stojící kameny Steness
V blízkém i vzdálenějším okolí stojí několik dalších velkých či menších kamenů, které pravděpodobně sloužily spolu s kopci na sousedním ostrově Hoy pro zaměření pohybu Slunce a určení slunovratů. Nedaleko byl i stojící kámen Odin, zničený již v roce 1814. Byla to výjimečná památka, o jejímž významu se můžeme jen dohadovat, kámen měl kruhový otvor.
Východně od kamenů Stennes, uprostřed rozsáhlých luk kolem jezera Harray, se nachází klenot „Srdce neolitických Orknejí“, nejkrásnější komorová hrobka severozápadní Evropy – „Maeshowe“. Je tvořena travnatým pahorkem sedm metrů vysokým, o průměru asi 35 m, který stojí na velké kruhové platformě obklopené příkopem, pravděpodobně býval naplněný vodou, což je u tohoto druhu staveb vzácné, a valem.
Uvnitř pahorku je deset metrů dlouhá kamenná chodba vedoucí do propracované kamenné komory s postranními komůrkami. Hrobka je asi 5000 let stará. Je to mistrovské dílo neolitického stavebnictví a práce s kamenem. Návštěvník nechápe, jak před tak dávnými věky tehdejší lidé pouze ručně nebo jen s primitivními nástroji dokázali pohnout a přesně ustavit masivní kamenné bloky, které tvoří přístupovou chodbu a vlastní komoru. Navíc komora byla navržena tak, že paprsek zapadajícího slunce v nejkratším dni roku, 21. prosince, pronikne chodbou a osvítí její čelní stěnu, zároveň spojí hrobku se stojícím kamenem Barnhouse, který je vztyčený 800 metrů jiho-jihozápadně od Maeshowe.
Hrobka Maeshowe s kamenem Barnhouse
Vnitřní čtvercová komora je oproti celé stavbě malá, o straně pouze 4,7 metru, na výšku má v současné době 4,5 metru, ale původně byla vyšší, asi šest metrů. V polovině 12. století, 3000 let poté, co byla opuštěna, ji objevili norští nájezdníci, potomci Vikingů, kteří ostrovy obsadili. Probourali se do ní shora a tím zničili původní strop, v současnosti je obnoven, ale pravděpodobně do nižší výšky. Tito objevitelé měli obdobné nápady, které mají lidé až do současnosti, popsali její vnitřní stěny runovými nápisy. Je zde 33 nápisů a osm náčrtků. Toto středověké graffiti je největší sbírkou runových nápisů mimo Skandinávii.
Ve třech stěnách komory jsou postranní komůrky, stěny jsou vytvořeny ze štípaných kamenných desek vážících několik tun, které jsou naskládány na sebe, střecha byla původně vytvořena jako takzvaná nepravá klenba, kdy každá další deska trochu přesahuje předchozí a tím se postupně prostor zmenšuje a zakrývá. V rozích komory stojí vztyčené kameny, které nemají stavební funkci, pravděpodobně se jedná o kameny, které tu stály dříve a hrobkou byly obestavěny. Archeologický výzkum doložil, že na místě současné Maeshowe byly i starší stavby. Možná i kameny, které lemují chodbu hrobky, pochází z nějaké ranější struktury typu Stojících kamenů Stennes, jedná se o gigantické pískovcové kameny, z nichž největší váží asi tři tuny. Zdá se však, že kameny samostatně nestály dlouho, protože nejsou příliš erodované.
Maeshowe
Maeshowe se považuje za společný hrob určité komunity, avšak vzhledem k tomu, že byl ve středověku několikrát poničen, našly se v něm jen kousky lidské lebky a nějaké koňské kosti. Pokud se však porovnají nálezy z ostatních komorových hrobek na ostrovech, například z hrobky Quanterness vzdálené 10 km východně odtud, kde se našly pozůstatky 157 osob, odhaduje se, že zde mohlo být uloženo kolem 400 lidí. Ostatní hrobky obsahují menší počet. Na základě poznatků o pohřebních způsobech neolitických lidí ve Skotsku se předpokládá, že i na Orknejích pozůstalí své mrtvé nejprve ukládali na dřevěné pohřební plošiny a nechali je tam, dokud nezůstaly jen kosti. Druhá možnost je, že mrtvé pohřbili a znovu vykopali, když měkké tkáně zanikly. Poté v určitém období roku vybraní členové komunity zbylé kosti posbírali a uložili v hrobce na desky do postranních komor, přidali keramiku a další drobnosti jako milodary a komory zapečetili kameny, které vstupní otvory utěsnily. Uzavřít bylo možno i chodbu do komory, uvnitř je výklenek obsahující velký klínovitý kámen uložený na středním čepu, který se mohl otočit napříč chodbou a takto ji utěsnit.
V minulosti jsem navštívila řadu podobných hrobek na evropské pevnině, na středomořských ostrovech, v Británii a v Irsku, většina z nich měla obdobné rysy, ale Maeshowe je opravdu jedinečná a výjimečná i v porovnání se světoznámou irskou hrobkou Newgrange. Moje letošní návštěva „Srdce neolitických Orknejí“ byla nezapomenutelným zážitkem, který mohu rozhodně doporučit všem milovníkům prehistorie.
Literatura:
oficiální místní průvodci k jednotlivým památkám