potok (vel.), snad i roh, případně ohyb toku, něco co s vodou přímo souvisí..
Jiří Svoboda
Korňa na Slovensku, okr. Čadca, leží na potoce.
Kornatice u Rokycan, okr. Rokycany, leží na Kornatickém potoce. 1368 Z. et Przibico de Conraticz monio Cladrub. cedunt census in Cornaticz.. Profous tento název vysvětluje jako přesmyčku hláskové skupiny -nr- v -rn-. [1]
Kornica na Slovensku, okr. Čadca, leží na potoce.
Kornice u Litomyšle, okr. Litomyšl, leží na říčce Loučná. Za zmínku stojí název rybníka v sousedství, který se jmenuje Velký Košíř. Je velmi pravděpodobné, že i název Litomyšle bude souviset s dřívějším keltským osídlením, neboť toto m.j. znamená "místo na břehu" a bude stejného původu jako Litavka, Litovel, Liteň apod. 1167 Wladizlaus rex monio Lutomyslenzi dat terram iuxta Domasic, que vocatur Nakorniceh.. Z uvedené poznámky vyplývá, že v roce 1167, byla darovaná země tvořena nivou potoka, nazývaná "Na Kornicích". Profousovo vysvětlení nerespektuje přítomnost vodního živlu, neboť jeho výklad, že Kornice vzniklo ze stč. kronicě, "stavební dříví ještě s kůrou", [2] je velmi nereálné.
Korno u Berouna, okr. Beroun, poblíž brodu přes Berounku. 1360 Prziedwoy de Korna. Rovněž i v tomto případě se Profous pravděpodobně mýlí, jestliže říká, že:
"Toto MJ povstalo zpodstatěním neutra neurčitého adj. *korЬno, v. adj. korní i korný: 1569 peníze na korný dříví
(Profous, 1949, s. 311)
Blízkost vsí jako jsou Koda, Liteň, Vráž a nakonec i Tobolka u nichž je předslovanský původ téměř jistý, svědčí velmi důrazně o keltském vlivu v této oblasti až do současnosti.
Berounská oblast je však keltskými památkami v místních názvech, přímo poseta. Jako příklad může sloužit již vzpomenutá pověst o Horymírovi, který pocházel ze vsi Neumětely, v jejímž názvu je pravděpodobně ukryt starý keltský termín nemeton, užívaný pro čtvercovou svatyni. Ten se také v těsné blízkosti v sousední obci Skřipel skutečně nalézá. Nad nedalekými Hostomicemi se vypíná mohutný vrch Baba, ke kterému se váže několik pověstí. Některé z nich zachytil v roce 1845 Václav Krolmus, známý obrozenecký buditel a národovec:
"Nad Hostomicemi, městečkem na Berounsku, jest velikánská hora, kteráž Baba slove, z jejíhož lůna divotvorná studánka, Voda živá také Baba zvaná, celá zdravá a plodná se na okolní polohy luční, zahradní a polní vylívá
a ourodné je činí…"
(Dvořák, O., 2002, s. 87 a n.)
Autor doplňuje Krolmuse výkladem upozorňující, že Babou či Živou vodou je pravděpodobně pramen potoka s pozoruhodným jménem Chumava. Jméno skutečně tajemné a neslovanské. Jeho etymologie však příliš tajemná není. Koncovka –ava je keltským reliktem a znamená voda. Machovec upozorňuje na jednu zajímavost, že většina významných a velkých vodních toků, dostala právě v obodbí keltské převahy ve střední Evropě tuto koncovku. Vzniklo tak nové spojení s původním praevropským názvem, neboť hlásky před uvedenou koncovkou nemají ve slovanském prostředí žádný smysl. Naproti tomu toky s koncovkami –ice nebo –ina mají základ slova téměř vždy srozumitelný (Kamenice, Orlice, Bystřice, Bílina a pod.).[3]
První část složeniny Chumava (neboť o složeninu skutečně jde) je ovšem velmi dobře vysvětlitelná z keltských jazyků. V jazyce gaelic cumhann, chumhainn znamená úzkou úžinu nebo strž. (PN 8). Velština je ještě přímější neboť cwm, pl. cymau znamená jednoznačně údolí. (PN 19). Stejný je rovněž i Holder, uvádějící kelt. cumba v několika významech jáma, díra, strž, dno hluboké údolí. Přináší rovněž množství dokladů v současných jazycích, kdy jde téměř vždy o termín spojený s hlubokým údolím.[4]
Je proto pravděpodobné, že v názvu potoka Chumava je ukryt keltský původ v poměrně čisté podobě, znamenající *potok v hlubokém údolí. Morfologie okolního terénu tomuto názvu skutečně odpovídá, neboť potok se valí úzkým hlubokým údolím směrem k Hostomicům. V tomto případě musíme souhlasit s Machovcem, který uvádí, že:
"mnohé české místní názvy mají jen vnější českou výslovnost, slova původně keltského, někdy i praevropského. Snadno to lze rozpoznat tehdy, kdy jedno jméno je spojeno ze dvou částí, jež však obsahově spojovat je v češtině je absurdní."
(Machovec, 2000, s. 77)
Ostatně neslovanský původ je možné vidět i v názvu města Hostomic, jehož první část je s největší pravděpodobností spojena se starobylým termínem –gast duch. Přítomnost místních názvů ve spojení s určitými rituály v uvedené lokalitě zdůrazňuje i Dvořák, který připomíná, že pojem –Baba- byl v vyhrazen osobám mající v ie. společnosti mimořádné postavení. Zdá se, že tyto ženy plnily i jakousi kultovní funkci. Od antických spisovatelů se dovídáme, že jak keltské ženy, tak i muži byli vynikajícími bylinkáři, a že dovedli mnohé nemoci léčit odvary z přírodních materiálů. Keltové, kteří žili ve velmi těsném kontaktu s přírodou, museli být obeznámeni i s mnohými zákonitostmi, které provázely lidstvo od nejdávnějších dob. Mezi ty zvláště důležité, patří i klimatické cykly, které byly pro zemědělské obyvatelstvo mimořádně důležité. Je třeba si uvědomit, že keltská společnost byla pravěká a téměř celá jejich ekonomická základna byla postavena na zemědělské produkci. Dnes víme, že keltské zemědělství mělo mimořádně vysokou úroveň, která však nemohla vzniknout bez dlouholetých zkušeností a hlubokých znalostí přírody. Například sedmiletá srážková perioda, která se objevuje již v Bibli v pojmu "sedm let hubených, sedm let tučných", má svou odezvu i v brdských pověstech Cituji opět O. Dvořáka:
Fabiánovi či Babímu Janovi se také ve zdejším kraji říká Hejkal pro jeho táhlé houkání, které zní širými lesy. Věří se, že tento duch přichází na zem z neznáma, vždy po sedmileté nepřítomnosti, aby tu opět sedm roků prožil. Když přijde, lidé se radují, protože přináší úrodu, požehnání a dobré časy.
(O. Dvořák, 2002, s. 87)
Jiným příkladem dávné zkušenosti, která je používána dodnes v podobě obecně rozšířené pověry, je 13. den v měsíci a pátek k tomu. Jde o spojení dvou kulturních oblastí a to raně křesťanské a keltské. Oblast kde vznikl sedmidenní týden je Mezpotomámie a tam také vzniklo pořadí dní. Posvátným dnem byla ovšem sobota (sabat), kdy se nesmělo vůbec nic dělat, neboť Bůh stvořitel v tento den odpočíval. Věřilo se, že den před tímto svátkem je nešťastný a proto se v ten den obzvláště opatrně pracovalo, aby se nic nepřihodilo, neboť v době božího odpočinku, nebylo možné spoléhat se na boží zákrok.
Keltové ovšem znali velmi dobře střídání lunací po 29 dnech a znali velmi pravděpodobně i to, že když je Měsíc v úplňku dochází prakticky u všech lidí ke zvýšené citlivosti na všechny vnější podněty. U někoho se může projevit například spánkovým útlumem u někoho jiného zvýšenou nervozitou, která může vyústit až v agresi. Rozdělili celou lunci na dny a prostřední část tj. 13. den, kdy docházelo ke zvýšené afinitě na všechny impulzy označili za neblahý, kdy se má každý vyvarovávat jakéhokoliv rozčilení, neboť by to prý mohlo přivodit neštěstí. Spojením obou pověr, jedné reálné, druhé iracionální pak došlo k tomu, že každý pátek, na který připadl 13. den v měsíci byl označován za nešťastný.
Jiný doklad, který může neslovanský původ místních názvů přiblížit, je název obce Lštění. Míst, která se takto jmenují je kupodivu dost. Na první pohled je evidentní, že se slovanským původem budou mít společného jen málo. Zajímavé ovšem je, že jejich výskyt je situován do oblastí silného keltského osídlení.
Třebaže jde o různá místa výskytu, jsou původní zápisy v nejstarších dokladech časově téměř shodné.
Lštěň u Hostomic, okr, Beroun. 1379 Lsten. Obec leží v oblasti s mimořádně vysokým výskytem keltských místních názvů. V těsném sousedství obce se nalézá keltský náboženský okrsek nemeton u obce Skřipel. Do téže oblasti je situován nejen komplex pověstí o Horymírovi, ale i staré keltské centrum, vrch Plešivec u Hostomic. Objevuje se zde například městečko Komárov, nemající s komáry společného vůbec nic, neboť jeho bázev je odvozen od prastarého keltského termínu komar znamenající soutok. Keltský původ bude mít pravděpodobně i název malého toku jménem Kocába. Tato malá říčka pramení v Podbrdí a vtéká do Vltavy. Není žádných pochyb, že jde o složeninu a v koncovce –ába se objevuje starý ie. pojem –ava znamenající vodu. První část bude pravděpodobně spojena s termínem pro les, stromy hvozd – kos. Výsledkem bude název *kosava znamenající –lesní řeka, potok, voda. Je nepochybné, že Brdsko a Podbrdsko jsou územími, která hrála důležitou úlohu v keltských Čechách. Proto také mají místní jména v této oblasti svoji nezastupitelnou úlohu v poznání pravěkých počátků Čech.
Lštěň u Teplé u Mariánských Lázní, okr. Karlovy vary. 1233 Leschen. Dnes již zaniklá osada, která stávala mezi Vidžínem, Žernovníkem, Jamným a Světcem, přibližně uprostřed. Na tomto místě je dnes pouze malá samota a soutok menších toků s Üterským potokem. Možný doklad keltské přítomnosti jsou snad malé obce Krsy a Krsov v jejichž názvu lze snad vidět keltské crunc – hřbet, případně vel. crwth – pahorek, kopeček, nebo gael. cruach – hromada, kupa, oblý vrch (PN 8, 18 a dále viz MJ Krsmol).
Lštění u Benešova, osada na břehu Sázavy, okr. Benešov. 1352 Lssczen.
Lštění u Mnichova Hradiště dnes ves zaniklá v okolí Loukovce sv. od Mn. Hradiště, okr. Mladá Boleslav. Ves leží v rovině, spíše na pahorku bez přítomnosti vodního toku. Druhá část obce se jmenuje Kyjov. 1225 - Otacarus rex hospitalis … Ilscene (var. Lzcene). Za zmínku stojí, že v naprosto těsné blízkosti se objevují dvě vsi jejichž název je možné odvodit nejen ze slov. louka, lúka, ale rovněž i z klt. luk, lug, oslavující boha Lugha. Obě osady leží v blízkosti Jizery a rovněž i Mohelnice. V názvu posledně uvedené řeky je možné vidět odraz rituálního místa, kde se pohřbívalo. Rovněž i blízkost laténských hradišť Mužský a Klamorna a jméno Komorovský rybník, ukazují ve všech případech na keltský původ. Západně od Mohelnice je osada Mukařov, která může mít velmi blízko s klt. muc, prase, vepř. V zásadě se jedná o oblast, která může keltský původ velmi razantně dosvědčit. Stejně tak i osada Kobyly v jejíž blízkosti se nalézá osada Buda (severně od Mn. Hradiště), ukazuje i v tomto regionu na keltskou přítomnost.
Lštění u Horšovského Týna v údolí při říčce Zubřina, okr. Domažlice. 1196 Vlsthene V blízkosti osada Milavče se skupinami mohyl, které daly vzniknout české skupině strarší bronzové kultuře Milavečské. V okolí vrch Kněžská Hůrka (658 m). V okolí rovněž i osady Horní a Dolní Metelsko, v jejichž k.ú. se nalezly kamenné kruhové objekty typu "henge". Jižně od vsi osada Hradiště s možností na pravěkého osídlení. Její částí je i předměstí Brandýs. Obě vsi leží při potoku. Významná je rovněž i blízká přítomnost osady Baldov S od Domažlic. Zápis z Horš. Týna z roku 1196 je ovšem nepochopení zapisovatele, který nesprávně zapsal název obce místo původního Lštění V(e) Lštění.
Lštění u Vimperka. Osada ležící pod vrchem Běleč (922 m), okr. Prachatice. 1352 Lstien V okolí žádný tok. Jižně osada Kosmo a dále jižněji vrch Bobík, ke kterému se váží některé pověsti s nepochybně keltským podtextem. V okolí ves Brdo (severně) a nad ním u městečka Čkyně mohutné halštatské hradiště Věnec (765 m) Zajímavý je i název vrchu Ivovice u vsi Hradčan v sousedství Věnce.
Až na relativní blízkost keltských názvů v okolí uvedených vsí, žádný společný jmenovatel mezi nimi neexistuje. Připustíme-li u nich keltský původ, jediné co na první pohled upoutá, je jejich nenápadnost, osamocenost a malost. Profousův výklad (1949, s. 684), dokazující, že tento název je odvozen od původního stč. lščen mající kořen ve slovesu lstíti – klamati, nebude ten nejsprávnější.
Daleko schůdnější se jeví cesta keltské etymologie. Velšské slovo lluest označuje chatu, příbytek, chalupu (PN 21). Příbuzné bude pravděpodobně i corn. leis s významem dvůr (Holmes 1983, s.4). V tomto spojení pak mají všechna
tato všechna místní jména smysl, neboť je vysoce nepravděpodobné, že by byla všechna odvozena (podle Profouse) pouze od slovesa klamati. Obecný význam chatrč, chýše, chalupa, bouda má z pohledu rozšíření tohoto místního
jména mnohem větší pravděpodobnost výskytu, neboť dokládá realitu doby, kdy podobná jména vznikala.
[1] Profous, 1949, s. 311.
[2] Profous, 1949, s. 311
[3] Machovec, 2000, s. 41
[4] Holder, 1896, s. 1189.,30