Glauberg

Laďka Doubravová

Glauberg je jedno z nejdůležitějších archeologických nalezišť v německé spolkové zemi Hesensko, bylo osídleno od doby kamenné až do středověku. Díky objevu senzačních nálezů z doby Keltů je považováno za kulturní památník evropského významu.

Glauberg je čedičový kopec v podhůří Vogelsbergského pohoří, na okraji úrodné roviny, dosahuje výšky téměř 300 m nad mořem a ční více než 150 m nad okolními loukami. Na jeho severozápadním úpatí se rozkládá osada Glauburg, která je součástí hesenského okresu Wetterau s hlavním městem Friedberg, nejbližší velkoměsto je Frankfurt nad Mohanem, vzdálený jen 38 kilometrů jihozápadním směrem.

Nejranější lidské stopy na pahorku pochází z paleolitu. Během pátého tisíciletí před naším letopočtem byl prvně osídlen neolitickými zemědělci, kteří patřili k rössenské kultuře. Kolem roku 4 000 před naším letopočtem byli vystřídáni lidem michelsbergské kultury. Poté byl vrchol kopce pravděpodobně po delší dobu neosídlen. Noví obyvatelé se objevili na konci doby bronzové v 10. až 8. století před naším letopočtem. V pátém století před naším letopočtem vzniklo na vrcholové plošině keltské knížecí sídlo, které bylo opevněno vysokými hradbami.

Novou důležitost mu dodalo v raném středověku na vrcholku postavené velké franské hradiště. Opevnění plošiny na Glaubergu bylo viditelné z velké vzdálenosti a přitahovalo lidskou pozornost po staletí. Je spojováno s císařským hradem Štaufské dynastie Glouburghem, první písemná zmínka o něm pochází z roku 1247. Nacházel se na vrcholové plošině a znamenal její poslední rozkvět, který trval celé 12. století až do poloviny 13. století, kdy byl štaufský donjon zničen.

První vykopávky na Glaubergu probíhaly v 19. století a přinesly středověké nálezy, ale již tehdy se předpokládalo prehistorické osídlení pahorku. Na začátku 20. století byl odkryt štaufský hrad, ale v té době ještě nebylo možné určit skutečný věk opevnění. Avšak dva nálezy ukazovaly, že kopec a jeho okolí byly důležitým centrem v době keltské. Roku 1855 nalezl farmář při orání bronzovou rukojeť se starobylými figurami mladíků a asi v roce 1900 byl nalezen na jižním svahu Glaubergu bronzový kruh na krk, neboli torques, se zvláštní dekorací. Oba předměty byly datovány do 5. století před naším letopočtem.

Konec 6. století před naším letopočtem znamenal bouřlivou stavební aktivitu na osmi hektarech vrcholové plošiny Glaubergu. Hradiště bylo postaveno lidmi, kteří předtím pravděpodobně sídlili na rozptýlených usedlostech v okolí. Nacházelo se na strategicky a geograficky příznivém místě, blízko důležité východo-západní obchodní trasy. Bylo opevněno masivní fortifikací s bránami. Ale potom katastrofální oheň zničil celý komplex. Obyvatelé však znovu postavili zničené domy, opravili hradby a život na hradišti pokračoval. Přesto ale kolem roku 400 před naším letopočtem je vrcholová plošina z nejasných důvodů téměř úplně opuštěna. Lidé také sídlili na úpatí kopce, zbytky zásobních jam a několika budov to dokazují. Některá z těchto míst byla obydlena ještě poté, co vrcholová plošina již byla téměř kompletně opuštěna.

Množství nálezů z Glaubergu dokazuje jeho intenzivní osídlení, ale při vykopávkách se nenašly žádné konstrukce, které by bylo možno jasně identifikovat jako domy či hospodářské budovy. Avšak porovnáním s jinými lépe dokumentovanými sídlišti z té doby je možno říci, jak budovy vypadaly. Pravděpodobně zde bylo pravidelně uspořádané sídliště s centrální hlavní ulicí, kolem které na obou stranách byly oplocené parcely pro obytné a výrobní čtvrti. Popřípadě zde byly nepravidelné řídké skupiny domů. V obou případech obyvatelstvo bylo tvořeno drobnými farmáři, chovaly se zde slepice, prasata a ovce, nacházely se tu zahrádky s fazolemi.

V keltských dobách vrcholová sídliště bývala opevněna, jednak aby odradila útočníky, ale také je lze vysvětlit jako vyjádření určité autority. Taktéž tomu bylo u Glaubergu a díky vykopávkám nyní víme, že první keltská fortifikace byla zničena masivním ohněm, teplota byla tak intenzivní, že se dokonce kameny přetavily na sklo. Z tohoto důvodu se Glauberg v minulosti označoval jako „Skleněný hrad“. Po tomto hrozném pekle obyvatelstvo hradby obnovilo. Středověká fortifikace, dosud viditelná na vrcholu kopce, leží na ruinách dvou keltských hradeb. Při stavebních pracích ve středověku bezpočet keltských střepů skončilo jako výplň hradby, kde je archeologové nacházejí o 2 500 let později.

V létě roku 1988 Werner Erk, učitel zajímající se o historii, učinil při přeletu v malém letadle nad polem na jižních svazích Glaubergu rozhodující objev, když vyfotografoval ve zlátnoucí pšenici kruhový obrazec. Záhada byla rozluštěna o šest let později. To, co viděl, byly stopy po kruhovém příkopu o průměru 70 metrů, který původně ohraničoval masivní pohřební mohylu. Během staletí ji vítr, déšť a rovněž lidská činnost téměř srovnaly s okolním terénem, ale příkop, ačkoliv zaplněný zemí, byl dosud viditelný ze vzduchu i po 2 500 letech. Rostliny v něm rostoucí byly totiž lépe zásobovány vodou a živinami, takže vytvářely silnější porost.

Od roku 1994, během systematických vykopávek pohřební mohyly, archeologové učinili množství překvapujících objevů, nejvýznamnější jsou jedinečné hroby dvou keltských knížat, komplex příkopů a hlavně unikátní kamenná socha Kelta v životní velikosti.

Knížecí hrob č. 1

Pohřební komora vyrobená z dubového dřeva byla postavena v šachtě roubené kameny a potom zakrytá. Kožešiny a látky sloužily jako pokrývky zesnulého, který byl 21 – 28 let stár a 1,69 m vysoký. Hrobní výbava odrážela rozdílné aspekty jeho života. Muž byl válečník, takže jeho zbroj byla uložena do hrobu. Zvláštní „ušatá“ pokrývka hlavy svědčila o tom, že mohl být významný vládce, či kněz. Drahé zlaté šperky naznačují, že vykonával světskou moc. Zvláště nákrčník zdobený mnoha symboly může být vysvětlován jako znak jeho postavení. Ostatní nálezy mají mnohem soukromější charakter, šípy, toulec a to, co je pravděpodobně lukem, ukazuje jeho zájem o lov. Bronzová karafa byla snad užívána při rituálních obřadech a slavnostech. Vše co zbylo z jeho oblečení jsou boty, opasek a spony, které upevňovaly jeho oděv. Z hrobní výbavy je zřejmé, že mezi Kelty byli vynikající řemeslníci. V hrobě byly také nalezeny zbytky textilií, které mohly patřit k jeho oděvu, a rovněž původně barevné látky a pokrývky, které sloužily k zakrytí zemřelého a pohřební výbavy.

Bronzová zobákovitá karafa z hrobu č.1 je výjimečný příklad mistrovského keltského uměleckého díla. Podobné nádoby byly inspirovány importy ze Středozemí. Její povrch je zdobený reliéfními žebry, které končí v palmetách a hrbolcích. Šelmy a ornamenty zdobí oblast kolem zobáku a nohy karafy, zdobený je i spodek. Držadlo bylo značně vratké a končí v bradaté hlavičce na srdcovité destičce zdobené ornamenty a zajíci. Na obrubě karafy sedí muž se zkříženýma nohama, s krátkými kalhotami, spodním oděvem a skládaným prsním krunýřem. Krunýř tohoto typu se skládal z několika vrstev lnu nebo kůže a měl malé proužky kůže naspodu. Kudrnatá hlava muže je odvozena od středozemních prototypů. Po jeho stranách sedí sfingy s lidskými tvářemi a ostrými drápy. Skupina figur je pravděpodobně keltská interpretace klasického motivu „ pána zvířat“, jeho přesný význam už zůstane navždy neznámý, protože po Keltech nezůstaly žádné psané záznamy o jejich náboženské víře, o světě jejich bohů a démonů. Zobákovitá karafa má objem 4,3 litrů, obsahovala zbytky koncentrované medoviny, která nebyla zcela fermentována. Válečník na obrubě džbánu doprovázený dvěma mystickými bestiemi vypadá, že je tam proto, aby upíral ostražité oko na medovinu, když je vylévána a tento „strážce medoviny“ možná měl i společníka u nohy karafy. Na bronzové nádobě lze sledovat ještě mnoho dalších zajímavých detailů.

Keltové milovali šperky, jak dosvědčují antičtí autoři. V hrobě č.1 bylo nalezeno množství šperků, včetně tří kruhů na paže, bližší pohled prozrazuje, že se jedná o ukázky typických ženských šperků. Jejich průměr je tak malý, že mohly být nošeny dětmi nebo štíhlými ženami. Nechaly je ženské příbuzné zesnulému jako poslední dárek? Mají hrobní předměty mnohem hlubší symbolický význam? A proč byl jeden z kruhů zlomen již v době, kdy byl ukládán do hrobu? Nedaleko od kruhů byly nalezeny jedny z nejzáhadnějších hrobních předmětů, šest jasanových holí s kovovými ozdobami, vysokých téměř jako člověk. Možná byly součástí baldachýnu nošeného nad pánem, nebo to byl snad nějaký měřící přístroj?

Knížecí hrob č. 2

Druhá osoba pohřbená ve velké pohřební mohyle byla zpopelněna. Jednalo se o muže mezi 30 až 40 lety, 1,69m vysokého. Jeho ostatky byly uloženy do pohřební jámy v dřevěném korytě lemovaném a snad i překrytém kožešinou. Meč ve zdobené pochvě identifikoval zemřelého jako válečníka, k jeho výzbroji také patřilo šest železných hrotů. V hrobě dále ležel opasek, brož, součásti bot a bohatě zdobená bronzová karafa obdobná té z hrobu č. 1. Je působivým dokladem toho, jak keltští řemeslníci přebírali motivy z klasického umění a přizpůsobili a rozvinuli je v rámci vlastního vyjádření. Byly to hlavně bradaté tváře a okřídlená mytologická zvířata. Svéráznost keltského umění spočívá v tom, že vytvářeli ze zvířat, příšer a groteskních tváří složité ornamenty. V hrobě se dochovaly také zbytky zdobených barevných tkanin, pravděpodobně se jedná o oděv, který byl vložen do hrobu, nebo o tkaninu sloužící jako obal hrobních předmětů.

Bohatě vybavené hroby vždy přitahovaly lupiče. Prázdná jáma uprostřed hrobní mohyly mohla být vytvořena jako falešný hrob, který měl zabránit této svatokrádeži. V době, kdy mohyla byla ještě viditelná, lupiči šachtu vykopali, ale nic v ní nenašli a dokonce v ní ztratili jeden z nástrojů použitých při hloubení.

Knížecí hrob č. 3

Druhá menší pohřební mohyla byla objevena v roce 1999, kruhový příkop ji obklopující byl objeven během geomagnetického výzkumu. V pohřební jámě uprostřed mohyly archeologové nalezli vydlabaný kmen stromu o délce 2,4 metru a asi 0,6 metru široký, který čas stlačil do roviny. Do této rakve bylo uloženo tělo asi 16 až 20 letého muže, který ležel na kožešinách. Hrobní předměty jsou zdánlivě nevýrazné, malá brož, široký zlatý kruh, zlatý pažní kruh, rovněž opasky, boty, meč a kopí. Jeden objekt je ale neobvyklý, je to velká brož zdobená množstvím kousků korálu. Mystičtí tvorové, které lze na broži rozpoznat, poskytují vzrušující pohled do tajemného světa víry Keltů z Glaubergu.

Jaký byl vztah mezi muži pohřbenými pod pohřebními mohylami? Byli ve skutečnosti příbuzní? Jaké funkce měli a který z nich byl ten nejvýznamnější? Existuje chronologická posloupnost jejich pohřbů? To jsou zatím nezodpovězené otázky. Podle nalezených předmětů se všechny tři hroby datují do zhruba stejné doby, poloviny pátého století před naším letopočtem

Kuriózní objevy

Blízko velké pohřební mohyly byly nalezeny stopy po 16 dřevěných sloupech. Šest z nich mohlo tvořit malou budovu, která snad měla funkci v pohřebních rituálech nebo v následném kultu zemřelého. Dvě vnější skupiny sloupů jsou současné s pohřební mohylou. Jejich funkce je nejasná, stejně jako u čtyř středových sloupů.

Na západ od pohřební mohyly byla obdélníková plocha ohraničená příkopem – možná se jedná o místo kultovních obřadů. Vysvětlení dalších příkopů je dokonce obtížnější, jsou možná starší než pohřební mohyla nebo jsou ze stejné doby, jaký je jejich význam není známo. Na konci jednoho příkopu byly objeveny pečlivě uložené kostry staré ženy a malého dítěte. Kdoví jaký byl jejich příbuzenský vztah ke dvěma pohřbeným knížatům.

Dva dlouhé paralelní příkopy o celkové délce 350 metrů končí u velkého kruhového příkopu obklopujícího pohřební komoru. Jakému účelu sloužily? Spojovaly se s nějakou astronomickou událostí? Keltové pozorovali průchod hvězd a z toho určovali pravidla značící průběh ročních období. Nebeské jevy snad byly také důležité pro jejich duševní svět a náboženskou víru. Nebo hrály úlohu v kultu mrtvých a ohraničovaly jakousi procesní cest

Kamenná socha z Glaubergu

V roce 1996 byla v příkopu blízko velké mohyly nalezena kamenná socha, které chyběla pouze chodidla. Tato 186 cm vysoká a 230 kg vážící socha je nejdetailnějším zobrazením pravděpodobně keltského knížete z pátého století, které máme. Všechny předměty zobrazené na soše byly reálně nalezeny v hrobě č. 1, všechny kromě charakteristicky zdobeného pancíře. Způsob, jak je zobrazen, připomíná brnění vyrobené z kůže a lněné tkaniny, které bylo v antickém světě nošeno jako ochrana proti seknutí mečem a bodnutí oštěpem. Nějaké lněné zbytky byly nalezeny kolem kostry v knížecím hrobě, možná byl v podobném brnění oblečen, když byl ukládán do hrobu.

V severozápadním sektoru velké mohyly, v oblasti, kde ležela popisovaná, téměř zachovalá socha, se našly zbytky ještě třech dalších pískovcových soch, jsou neúplné ve 130 kusech. Všechny čtyři sochy pravděpodobně vypadaly obdobně, pouze barva použitého kamene je odlišná. Podobnost mezi předměty zobrazenými na sochách a hrobními nálezy je pozoruhodná, jedná se o ochranný štít, meč, čepici s „listy“ a kruhy. Pískovec na sochy pochází z okolí. Bohužel se nedá říct, zda sochy kdysi stály společně, jak dlouho a kde. Také zůstává nezodpovězená otázka, kdo je nakonec zničil a kam zmizely ostatní chybějící fragmenty.

Ve střední Evropě jsou v době železné lidské sochy poměrně vzácné, nalezlo se několik figurek z bronzu nebo hlíny, stylizovaných sošek, kamenných sloupů s lidskými rysy a velké řezané plastiky. Často se pravděpodobně vztahují ke kultu smrti, není zřejmé, zda zobrazují lidi, předky, či dokonce bohy. Modely nalézali na jihu: řecké pohřební sochy, plastiky z Itálie a Francie. Mezi keltskými sochami a těmi z jihu jsou nápadné podobnosti, například v zobrazení postoje nohou nebo ve specifickém držení paží. Přestože se keltští umělci inspirovali u ostatních kultur, ve výsledku ale tvořili na základě svého velmi specifického vidění. Pro nás je těžké rozluštit, zdali sochy představují nějakého mrtvého, někoho nadpřirozeného nebo uctívaného předka.

Muzeum Keltský svět na Glaubergu

Na jižním svahu Glaubergu na úpatí bývalého keltského sídliště bylo postaveno moderní muzeum „Svět Keltů na Glaubergu“, které v sobě ukrývá všechny unikátní nálezy z hrobních mohyl. Bylo otevřeno v květnu 2011. Areál rekonstruované velké mohyly se systémem příkopů a kůlů se nachází přímo před budovou muzea a z nadhledu jejích oken je ho možno nerušeně studovat.

Vrcholová plošina Glaubergu a oblast mohyly byla upravena jako archeologický park. Je zde krásná procházka místy, která v pátém století před naším letopočtem byla politickým, ekonomickým, náboženským a také kulturním centrem světa Keltů, kam se sjížděli kupci z jihu a přiváželi jedinečná antická díla, kde místní řemeslníci ve svých dílnách vytvářeli různé nádoby a unikátní šperky ze zlata a bronzu, kovali nástroje a zbraně, tkali tkaniny atd. Současný vrchol kopce již stopy po Keltech nenese, byly překryty středověkou zástavbou, jejíž zbytky jsou patrné, také lze obdivovat základy Štaufského donjonu. Jediným pamětníkem starých dob je jezírko, vodní cisterna shromažďující dešťovou vodu, nevysychající ani za suchého léta. Vždy sloužilo jako zásobárna a zdroj vody pro všechny obyvatele v průřezu věků od neolitu až po současnost. Vrcholek kopce je dobrým životním prostředím pro ohrožené rostliny a živočichy. Takže archeologický park je zároveň parkem přírodním, je protkán udržovanými cestami, opatřen informačními tabulemi a lavičkami, ale hlavně je skvěle vyčištěn a porost je udržován.

Návštěvník z České republiky nemůže se smutkem nevzpomenout na naše nejvýznamnější keltské archeologické naleziště „Závist“, kterému nejen že se nedostalo důstojného zviditelnění, naopak se mu dostalo znesvěcení tím, že bylo zavezeno stavebním rumem a v současnosti vypadá jako odpuzující skládka. Správně by mělo být uctívanou národní kulturní památkou s moderní muzejní budovou pro vystavení vykopaných předmětů namísto toho, aby se poztrácely v nepřístupných depozitářích.

Muzeum Svět Keltů na Glaubergu je rovněž výzkumným centrem zajišťujícím další studium oblasti, a je také kulturním a výchovným centrem, které pravidelně pořádá spoustu akcí pro veřejnost, rodiny s dětmi, školní mládež a studenty. Návštěvu tohoto jedinečného muzea mohu doporučit, je neopakovatelným zážitkem nejen pro milovníky keltského světa.

Ladislava Doubravová

Literatura: - Průvodce muzeem Keltenwelt am Glauberg

- informační tabule archeologického parku