Hradišťany

Laďka Doubravová

Zajímavé místo určitě stojící za návštěvu je hradiště, podle kterého se pravděpodobně nazývá druhá nejvyšší hora Českého středohoří - Hradišťany.

Lokalitu jsme navštívili v sobotu 23. července 2011. Zaparkovali jsme za hájovnou nedaleko obce Lhota a vyrazili nejprve po žluté turistické značce a potom po červené na vrcholovou plošinu hory, kam jsme se dostali asi po tříkilometrovém nepříliš náročném výstupu po lesní cestě.

Hora Hradišťany, německy Radelstein, s nadmořskou výškou 752 m. n. m., je čedičový a znělcový masiv s protáhlou plošinou, 300 metrů nad okolní krajinou ve směru západ - východ. Plošina je k východu a k jihu chráněna prudkými svahy a skalními srázy, mírně se sklání k severu a k západu, má vlastní pramen. Nalézá se asi 7 km jihozápadně od Milešovky. Většina hory včetně vrcholové části spadá do katastrálního území Mukov, obce Hrobčice v okrese Teplice.

Na vrcholové plošině, nyní zvané Hradišťanská louka, se nacházelo hradiště knovízské kultury (asi 9. - 8. stol. před n. l.) a jeho mohutné valy z čedičových kamenů jsou dosud dobře patrné, i když v období deštivého července kulminoval nárůst vegetace a my valy hledali v bujném porostu kopřiv, nejlépe by asi byly k vidění v časném jaru, poté co zmizí sníh.

Hradiště oválného až kruhového tvaru zaujímá zhruba západní mírně vyvýšenou polovinu vlastní plošiny. Je obklopeno dvěma soustřednými valy z čedičových kamenů a balvanů, nejmohutnější se zachovaly na severní straně, místy dosahují ještě výšky 2 metry. Celková plocha hradiště zaujímá téměř 7 hektarů, vnitřní hradiště 3 a půl hektaru. Vnitřním valem snad vedly do vlastního hradiště čtyři vchody.

Obrázky převzaté z knihy Encyklopedie hradišť v Čechách ( viz Literatura)

P. Juřina, který se hradištěm zabýval v poslední době, areál přirovnává k mykénským hradům. Odlesněný vrchol hory ovinutý mohutnými hradbami z tmavých čedičových balvanů musel v dávné době knovízské kultury působit hodně majestátně a zlověstně.

Vrcholová plošina bývalého vnitřního hradiště ovinutá valy je nyní zvaná Hradišťanská louka a již v roce 1952 zde byla vyhlášena přírodní rezervace. Ještě před tím to byla soukromá rezervace Lobkowiczů. Předmětem ochrany je místní neobvyklé společenstvo podhorské louky s řadou vzácných druhů rostlin, jako například upolín nejvyšší, lilie zlatohlavá, plicník úzkolistý, hrachor různolistý, hadí mord nízký, mochna bílá, kostřava ametystová a jiné sice nechráněné, ale přesto krásné.

Louka je opravdu krásná, pokrytá bohatým rostlinstvem, plná života, obklopená stromy a křovinami vyrůstajícími na valech.

Asi z jedné čtvrtiny je ovál hradiště zarostlý lesem, až to evokuje myšlenku jakéhosi háje, ale je to mylný předpoklad, z literatury je zřejmé, že vrcholová plošina během uplynulých více než dvou tisíciletí prošla vývojem, při kterém se porost měnil, například popis J. E. Vocela z šedesátých let 19. století uvádí vrcholovou plošinu porostlou starými borovicemi. V sedmdesátých létech 20. století byla již na plošině louka. Změny v porostu bývalého hradiště jistě velmi změnily stav valů.

Literatura:

Vladimír Čtverák, Michal Lutovský, Miloslav Slabina, Lubor Smejtek: Encyklepedie hradišť v Čechách. Praha, 2003