Přírodní „megalitický“ areál kolem „Husovy kazatelny“

Laďka Doubravová

Husova Kazatelna

Husovou kazatelnou je zván majestátní viklan, který dominuje neméně zajímavé lesnaté krajině s viklanem vytvářející jakýsi přírodou vytvořený „megalitický areál“. Je velmi působivý, přestože je zarostlý lesem a převážně náletovým rostlinstvem. Kdyby byl od rostlinstva očištěn, jeho působivost by obrovsky vzrostla, byly by vidět skryté souvislosti. Oblast bere dech současnému modernímu světaznalému člověku, takže lze předpokládat že prehistoričtí lidé, hlavně v období tzv. megalitické kultury, ale i pozdější, museli před majestátními kameny cítit velikou úctu a pokoru. Možná, že tento dar přírody, který získali bez namáhavé práce, po určitých drobných úpravách využívali k nejrůznějším obřadům, podobně jako jinde lidskou činností vytvořené kamenné posvátné okrsky ve Středomoří, Bretani a anglosaském světě.

Kromě toho areál má také jedno novověké tajemství, které jsem se marně pokoušela rozluštit. Nedaleko od viklanu, severovýchodním směrem, se na stromě nachází orezlá, velmi špatně čitelná plechová tabulka, která oznamuje, že: „Na tomto místě byly v roce 1947 nalezeny zbytky usedlosti z 16. stol., různé předměty a mince neznámého původu. Mezi nejpodivuhodnější nálezy patří písemnosti, jejichž souvislost se nepodařilo rozluštit Všechny nálezy doplňují stálou expozici v městském muzeu v Táboře“.

Když jsem se o tom dověděla, neváhala jsem a vyrazila do táborského muzea. Velmi mě to zajímalo, jednak mince neznámého původu a navíc nerozluštěné písemnosti, jak se mohly od 16. století dochovat v zemi do poloviny 20. století? Ale v muzeu mě čekalo zklamání, přestože jsem navštívila i depozitář a mluvila s odbornými pracovníky, o výše zmíněných nálezech nic nevěděli, natož aby tam někde byly vystavené.

Je to záhada, zůstává prý jediná možnost, že nález je v zatím neroztříděných materiálech uložených v depozitáři muzea…

Husova kazatelna

Areál Husovy kazatelny

Pohled geologa na Petrovicko u Sedlčan

Na kraj krásných kamenů, s největšími viklany (které se už ale neviklají) ve střední Evropě – tzv. Husovou kazatelnou a Vrškámenem

Marie Kovalová

Vrškámen

Oba impozantní kameny jsou tvořeny granitoidy, které jsou zde všude okolo a jsou součástí rozsáhlého vyvřelého tělesa zvaného středočeský pluton. Odborně se tyto horniny nazývají: porfyrický středně zrnitý amfibol-biotitický granit, granodiorit až syenit typu Čertova břemene. Je to petrograficky značně proměnlivá hornina, někdy je tmavší , tzn., že má vysoké obsahy biotitu a amfibolu, při čemž v ní krásně vyniknou světlé většinou obdélníkové flíčky - vyrostlice živců s delším rozměrem kolem 2 cm. Světlejší variety horniny (mohli jsme vidět na menších balvanech vedle Vrškámenu) mají nejen víc těch bělavých vyrostlic živců, ale také v základní hmotě méně tmavých minerálů.

Nerovnoměrnost mineralogického složení je také jednou z příčin nerovnoměrného větrání horniny a tvoření někdy až bizarních tvarů balvanů, které dnes obdivujeme. To jsou partie horniny, které mají m.j. větší obsah křemene než měly ty partie, které jsou dnes už zcela zvětralé a odnesené.

Vše výše napsané je v různých průvodcích, ale v žádném jsem nečetla následující:

Granitoidy typu Čertova břemene mají, v porovnání se všemi ostatními horninami Českého masivu, jedny z nejvyšších obsahů radioaktivních prvků a to: uranu, thoria a vzhledem k vyšším obsahům draselných živců i radioaktivního draslíku ⁴⁰K.

Např. blízké vápence u Skoupého mají úhrnnou radioaktivitu až 10x nižší než granitoidy Čertova břemene. To je ale extrémní rozdíl.

Ve srovnání s většinou jiných granitoidů má typ Čertova břemene zhruba 2 až 4x vyšší úhrnnou radioaktivitu. Sedlčanský typ a několik dalších granitoidů (říčanský a některé žilné horniny) se mu dokonce přibližují nebo ho v některých případech i převyšují.

Ale žádný strach, horniny typu Čertova břemene ani ostatní zde zmíněné horniny s vyššími obsahy radioaktivních prvků nejsou životu nebezpečné, možná spíš naopak. Možná zrovna pro zvýšené radioaktivní pozadí se mezi obrovskými balvany na Petrovicku cítíme tak dobře jak se tam většina z nás cítila koncem června 2011.

Petrovicko je známo vyšší radioaktivitou hornin. A navíc zde byly zjištěny obrovské hodnoty (řádově až stokrát vyšší než jsou stanovené přípustné limity) emanace radonu ve stavbách. Ale přes všechnu snahu radonových alarmistů se nepodařilo prokázat závislost výskytu rakoviny dýchacího traktu na těchto vysokých hodnotách radonových emanací v obydlí...