Obora

Dne 20. října 2012 členové skupiny Cotios vyrazili zkoumat zajímavou lokalitu Obora u Dobříše. Sobota byla mlhavá a sluníčko si cestu oblačností neprorazilo, přesto se tento posmutnělý podzimní den svou náladou hodil ke zkoumání osamělého místa s nejasnou minulostí, jehož smysl odnesl neúprosný čas.

Názory na toto místo se různí, například již August Sedláček v 6. díle své encyklopedie "Hrady, zámky a tvrze české" při popisu památek Dobříše píše:

"... jiní povídali o chodbě, která vycházela ze starého hradu a končila se u starověkého hradiště v Oboře. Vskutku býval v těch místech, kde nyní domky jsou důr poplužný. Nelze pochybovati o tom, že v krajině dosti brzo osady povstávaly, a že k obraně obyvatelů zřízena mohutná ohrada na Hradci; také hradiště Oborské neveliké, ale velmi staré, pochází z doby, kdy římský způsob staveb nebyl znám..."

Závěry našeho výzkumu zpracoval Jiří Svoboda:

LOKALITA „KRUH U DOBŘÍŠE“

Souřadnice: 49º 48´ 03,81“ N, 14º 10´ 16,37“ E

V sobotu 20. října 2012 se uskutečnil terénní výzkum téměř neznámé, ale o to více zajímavé lokality „Kruh u Dobříše“. Její existenci a všechmy zajímavé okolnosti okolo ní popsal pan J.A. Novák, který také učinil několik závěrů. (http://www.novakoviny.eu/archiv/cesty/487-tajemny-kruh-u-dobrisewww.novakoviny.eu/archiv/cesty/487-tajemny-kruh-u-dobrise)

Historie tohoto objektu je zajímavá již z toho důvodu, že oficiální informace uvádějí pod tímto názvem jakési slovanské hradiště, snad pod přímým vlivem přemyslovců. Podle p, Petra Šnajdra („Slovanské hradiště pod oborou Aglaia“, 4.5.2007, brdsky.blog.cz/0705/slovanske-hradiste-pod-oborou-aglaia), jde nepochybně o slovanské hradiště. Dokládá, že starší názvy této lokality byly „Dvorce“ nebo „Na valech“. Mimo to zde bylo nalezeno několik denárů knížete Boleslava I. a Břetislava.

Hlavním znakem je vysoký val lemující plochu, obehnanou příkopem naplněný vodou. Všechny tyto charakteristiky napovídají tomu, že by mělo jít o obrannou stavbu, ale to je asi tak vše.

Uzavřená elispovitá stavba o rozměrech cca 60 x 40 metrů s odpovídající plochou asi 1900 m² je příliš malá na to, aby v ní byl umístěn jakýkoliv útočištný objekt hradištního charkteru. Navíc (a na to upozorňuje správně p. Novák), jde o něco naprosto atypického v soustavě hradišť. Celý kruhový val leží v rozsáhlé údolní proláklině, takže ze strategického pohledu, nemá nejmenší opodstatnění. Všechna známá hradiště, ať se jedná o slovanská, nebo předslovanská, ležela ze strategických důvodů, vždy na vrcholcích kopců. V našem případě tomtu tak není. Otázkou tedy je, jaký byl účel uvedené stavby?

Lokální průzkum odhalil, že vykopaný příkop byl hlouben do poměrně tvrdé horniny a jeho rozměry, (místy dosahuje až 3 metrové šíře), napovídají, že vynaložená práce musela mít nějaký význam. Celkový obvod stavby je asi 160 metrů. Za předpokladu výšky valu od 2 do 3 metrů s konickým nakupením, šířkou valu při základně kolem 4 metrů a hřebenu kolem 1 – 1,5 metru, dostáváme celkový objem mezi 500 – 600 m³ vylámané horniny. To je skutečně velmi mnoho na tak nepatrnou stavbu v porovnání s jinými.

Katastrální mapa dobříšského valu a vodního příkopu.

Zůstává tedy otázkou, kterou vyslovil již p. Novák, komu a nebo čemu tato stavba sloužila? Jako nejpravděpodobnější hypotéza se jeví zaměření astronomické. Tomu nasvědčuje více indicií.

J.Novák se zmiňuje o podobných stavbách ve světě, ale i u nás (Horní a dolní Metelsko – upozornil jsem na to v čas. M-2000, 1996, J.S.) s komentářem, že Dobříšský val jako ochranné útočiště sloužit nemohl pro svoji nepatrnou velikost, avšak spíše pravděpodobnější budou jeho astronomické aspekty.

Základní astronomické směry u všech pravěkých populací byly azimutální směry letního a zimního slunovratu. Šlo o velevýznamné zemědělské svátky, neboť nejenže dosti přesně určovaly sezónní běh roku, ale s relativně vysokou přesností určovaly i sled nutných agrotechnických postupů.

Náčrtek pana J.Nováka. Černá šipka ukazuje sever, červená azimutální směr letního slunovratu a modrá azimutální směr zimního slunovratu.

S touto představou byl zahájen mapový průzkum dobříšského valu. Z použitých map je zřejmé, že strategická nevýhoda položení se v astronomickém pohledu jeví jako výhoda. Tím, že je lokalita umístěna do rozsáhlé přírodní prolákliny, poskytuje spolehlivý výhled po všech okolních vrcholcích. Budeme-li například pozorovat vrchol kopce Obora (462 m.n.m), skrze prokopaný val, označovaný na plánku p. Nováka jako vjezd, jde o úhel 308º, což je azimutální směr západu slunce při letním slunovratu. Na druhou stranu, budeme-li z téhož bodu, pozorovat nenápadnou skálu vedle hájovny, která leží nad celou stavbou asi 50 metrů výše, jde o úhel s hodnotou kolem 50 - 52º což je přesný směr východu slunce při zimním slunovratu. Jestliže protáhneme směr pozorování zevnitř valu, směrem na mírné návrší nad Dobříší ve směru mezi 128-130º, je v tomto záměru patrný nevýrazný vrchol.

Úkolem naší malé expedice bylo prozkoumat toto návrší s cílem zjistit, zda-li se v místech vrcholu nenachází nějaká stopa po umělém zásahu. To se skutečně podařilo a na předpokládaném místě v lese na mírném svahu byla objevena nakupená hromada kamenů silně obrostlá mechem. Bylo kontrolováno zda-li nejde o dřívější práce, které by naznačovaly, že zde bylo před zalesněním pole a hromada kamení by pak představovala pouze odklizené kameny z pole. Na nic podobného jsme nenarazili. Uvedená hromada se ostatně nalézá v těsné blízkosti vrcholu, přičemž je známo, že odklízené kameny z pole byly dávány především k cestám, aby nepřekážely v orbě. Proto předpokládáme, že nalezená hromada kamenů představuje zbytek navršené mohyly, představující záměrný bod pro pozorování z kruhu.

Kupa kamení pod vrcholem návrší

Černá čára zobrazuje azimut letního slunovratu s místem západu slunce (vrcholek Obora) a místem východu slunce (kamenná kupa na návrší)

Dá se proto s poměrně velkou pravděpodobností předpokládat, že dobříšský kruh s valem, představuje zbytek starého kultovního místa s astronomickým zaměřením. Když později pozbylo své astronomické funkce bylo využíváno pro příležitostné stavby opevněných dvorců. V žádném případě však nesloužilo jako útočištné hradisko, pro svoji nepatrnou velikost a strategicky nevýhodnou polohu.