Úhošť

Laďka Doubravová

V neděli 7. srpna jsem ae vydala prozkoumat legendární stolovou horu Úhošť u Kadaně. Počasí ale nebylo nejlepší, spíše než začátek srpna toho dne připomínalo začátek října.

Když jsem se dívala na Úhošť z terasy kadaňského hradu, ztrácela se hora v mlžných oparech deštivého dopoledne a já si řekla, že za těchto podmínek na horu stoupat nebudu. Po obědě se ale počasí začalo lepšit a tak jsem se rozhodla, že se na Úhošť alespoň podívám zblízka. Poté co jsem přes vesnici Uhošťany přijela po modré značce pod horu, srpnové slunce přece jen prorazilo mraky, které náhle někam zmizely a udělalo se krásné odpoledne. Neodolala jsem a na horu nakonec vyrazila.

Úhošť z terasy kadaňského hradu

Svah Úhoště od Úhošťan

Z časových důvodů jsem se vydalia cestou necestou přímo vzhůru svahem v naději, že nahoře dříve či později musím narazit na vrcholovou cestu značenou červeně, což se nakonec po krkolomném výstupu hustě vegetací zarostlým a příkrým svahem podařilo. Vrcholovou partii hory pokrývá rozsáhlá stupňovitě uspořádaná louka, porostlá bujnou hustou trávou se spoustou druhů rostlin, ze všech stran chráněná příkrými svahy, dosahujícími převýšení proti hladině blízké Ohře až 220 metrů.

Svah, kterým jsem stoupala vzhůru i dolů

Mapa Úhoště, fialová čára ukazuje, kudy jsme horu obešli.

Úhošť (593 m nad mořem) je výrazná čedičová hora, v podhůří Doupovských hor, nad pravým břehem Ohře při ústí Donínského potoka. Vrcholová stolová planina o rozloze asi 80 hektarů ( 1,2 x 0,6 km) stoupá od jihovýchodu k severozápadu. Na jižním okraji jsou sedlem oddělené dvě výšiny, v mírné proláklině na sever od nich se údajně nachází vodní zdroj, dvě jezírka, snad původně prameny. U nich stávala od středověku až do 50. let 20. století vesnice Úhošť. Jezírka jsme neviděli, nalezli jsme jen dvě bažinaté prolákliny, nejsme si však jisti, zdali je to pozůstatek po nich.

Obtížné stoupání...

Pohledy na vrcholovou plošinu Úhoště

Vrchol Úhoště

a jeho skalnatý okraj...

Náhorní plošina chráněná svahy ze všech stran byla pravděpodobně útočištěm lidí různých kultur snad už od neolitu, dále ve střední až pozdní době bronzové (kultura mohylová, knovízská, resp. štítarská). Do období knovízské kultury je datován kamenný val o výšce 1m a šířce 3 metry na východní straně pahorku. Nálezy dokládají také přítomnost lidu halštatské a laténské kultury. Existuje názor, že na Úhošti se nacházelo keltské oppidum.

Stolová hora byla také spojována se Slovany a některými historiky považována za Wogastisburg, hradiště, u něhož došlo roku 632 k vítěznému střetu slovanského vojska pod vedením Sáma s vojskem franského krále Dagoberta.

Kamenné zídky a valy

Rozsáhlá vrcholová louka v současnosti pravděpodobně slouží jako pastvina. Malá část byla přechodně ohraničena pro stádečko ovcí. Po celé plošině jsou místy kamenné valy, kupy nebo náspy, ale ty jsou pravděpodobně zbytkem po intenzivním zemědělství v minulosti i nepříliš vzdálené, kámen z políček byl vysbírán a použit pro ohraničení. Je odtud úžasný rozhled na okolní krajinu, téměř jak z letadla, zvláště na blízká města Klášterec nad Ohří a Kadaň.

Výhledy do kraje...

Kadaň

Klášterec nad Ohří

Literatura:

Vladimír Čtverák, Michal Lutovský, Miloslav Slabina, Lubor Smejtek: Encyklepedie hradišť v Čechách. Praha, 2003