Rubín

Laďka Doubravová

5. srpna 2011 jsem se rozhodla prozkoumat téměř 4 tisíce let osídlený čedičový kopec Rubín (362 m n. m.), některými badateli pokládaný za legendární Wogastisburg, pod kterým zvítězil někdejší franský kupec a pozdější slovanský panovník Sámo nad vojskem franského krále Dagoberta I.

Kopec je jihovýchodním výběžkem Doupovských hor, na okraji Žatecké plošiny, nad širokým údolím Ohře. Zvedá se 80 - 90 m nad Doláneckým potokem, jižně od osady Dolánky u Podbořan, pod tímto názvem je také uváděn v odborné literatuře.

Rubín je výraznou dominantou kraje při pohledu ze severu a západu, z jihu a východu je nenápadný, když jsem se k němu blížilia nechtěla jsme věřit, že je to vrch dominující svému okolí, ale když jsem na něj vystoupala, teprve potom jsem pochopila jeho rozměry. Plochý vrchol má zhruba lichoběžníkový tvar, k jihu skloněný, s nejdelší stranou asi 150 m k jihu, široký nanejvýš 70 m, svahy prudce spadají k severu a západu, k jihu se kopec svažuje mírněji. Temeno kopce i svahy jsou velmi hustě zarostlé a výstup od západu, který byl doporučen místním obyvatelem žijícím v domě pod kopcem, je opravdu náročný.

Rubín od severovýchodu

Cesta úbočím Rubínu ...

Později začne stoupat vzhůru...

Divoký porost Rubínu

Vrcholová plošina o rozloze asi 0,7 hektaru byla osídlena v různých pravěkých obdobích, zejména na konci halštatské a laténské doby a ve starší a střední době hradištní. Asi už od 7. století našeho letopočtu hradiště patrně bylo mocenským a snad i obchodním centrem oblasti kmene Lučanů, před vznikem Žatce. Celek kopce je značně poničen kamenolomy, které byly v provozu až do dvacátých let 20. století na severu, západě, jihozápadě i východním úbočí , stopy po nich dosahují až pod okraj temene. V druhé polovině 19. století odvezli sedláci z jižních svahů Rubínu přes 100 q kostí do cukrovarů na výrobu spodia, kostního uhlí, používaného při rafinaci cukru. Dokonce prý sedláci odtud odváželi i zeminu na svá pole. Přes všechny zásahy se prý dochovaly na jihu a jihovýchodě zbytky asi tří linií valů, ale ty jsme vlivem bohaté vegetace nenalezla. Našla jsem ale četné stopy po výkopech a sondách, na Rubínu kopali profesionální i amatérští archeologové. Bylo učiněno mnoho nálezů z různých období, výzkumy dokázaly neolitickou kulturu lineární, vypíchanou a jordanovskou, eneolitickou kulturu nálevkovitých pohárů, řivnáčskou, kulovitých amfor a šňůrovou keramiku. V době bronzové na temeni kopce žili lidé kultury únětické, mohylové, knovízské a štítarské. Nálezy jsou také z doby halštatské, laténské i římské. V době halštatské zde patrně byla postavena dřevohlinitá, nejméně 2 metry široká hradba komorové konstrukce. Rubín byl osídlen také v období raně slovanském, což dokazuje nalezená keramika pražského typu, avarsko-slovanská a velkomoravská. Spekuluje se, že hradiště na Rubínu si udrželo svůj význam až téměř do 10. století našeho letopočtu.

Nalézt keramické střepy na Rubínu není žádný problém, dají se najít pouhým povrchovým sběrem, jednak na úbočí kopce a potom na hraně temena, tam kde se do něj zakusovaly bývalé lomy.