Jiří Svoboda
Halámky, srpen 2011
"Žádnej neví co jsou Domažlice,
žádnej neví co je to Taus.
Taus je to německy, Domažlice česky,
žádnej neví co je to Taus"
se zpívá ve známé jihočeské písni o Domažlicích. Zpívávali jsme ji tak často, že jsme se mnohdy ani nepozastavili nad tím, proč tak vyloženě české jméno jako Domažlice se německy vyslovuje Taus. Je to velmi neobvyklé, neboť celá řada jmen českých měst zní v němčině velmi podobně např. Praha - Praga, Brno - Brünn, Plzeň - Pilzen, Klatovy - Klattau, Ústí - Ausig, Kadaň - Kaaden, Slaný - Slaan apod. Je tedy opravdu zvláštní, že pro tak vyloženě české město jakým Domažlice opravdu jsou, používají Němci foneticky i obsahově naprosto odlišný termín Taus. Původ tohoto rozdvojení bude velmi starý, neboť se souběžně objevují názvy jak Domažlice, tak Tuhošť (Tugast). Tomu nasvědčují také nejstarší zápisy. Pro jejich významnost je v tomto případě nutné jich citovat více, nežli obvykle používám.
První zmínka o tomto městě pochází od kronikáře Kosmy. Dávný kronikář nám zanechal opis listiny, která byla vyhotovena v roce 1086 k příležitosti korunovace prvního českého krále Vratislava. V uvedené listině se vyjmenovávají všechny kraje, které mají napříště patřit pod českou korunu tak, aby bylo naprosto jasné, kterých oblastí se české královské právo dotýká:
" .. Hranice pak její na západ jsou tyto: Tuhošť (Tugust) s krajem, jenž dosahuje k rozhraní řeky Kouby, Sedlec a Lučané a Děčané, Lutoměřici, Lemuzi až na hřbet hvozdu, jímž jsou Čechy ohraničeny. Potom na půlnoc jsou tyto hranice: Pšované Chorvati a druzí Chorvati, Slezané, Třebované, Bobřané, Dědošané až ke hřbetu hvozdu, kde přicházejí hranice Milčanů."
(Kosmas, 1947, s. 123)
Jiný opis Kosmovy kroniky, který vydal Bretholz a kde jde o opis téže listiny se na str. 137 uvádějí další varianty téhož pojmenování v podobě Tugast, Tugost, Tuhozc, Tugust. Padělaná listina břevnovského kláštera, hlásící se do roku 993 (padělek pochází pravděpodobně ze 12. století), však uvádí toto:
".. Bolezlaus II. monio Brewnow, donat decimam de theloneo Domasilicich"; 1037-1055 teloneum in civit. Domaslicyh,
V 11. až 13. stol se objevují zápisy, které střídavě používají jak termín Tuhošť, tak i Domažlice::
(1040) in silva propre Tugozc ..
(1115) telon. in Domaselicz (Domaselic, Domaselicz) ..
(1183) tel. in Tugast ..sp. 13, telon. in Domaseliz (Domazeliz, Domaselicz, Domaselich) ..
(1205) sp. 13 capella s. jacobi in Domaslich, telon. in Domaslicyh civitate ..
(1227) sp. 13, telon. Domasilici ..
(1233) in provinzia Pliznenzi theloneum Domasilici ..
telon. Domasilich ..
(1265) eccl. s. Mariae et s. Jacobi - in Tousta
(1266) in Domaslich civitatem ..
(1272) redditum in Misa et in Domaslich
(1274) Datum apud Tavst ..
(1284) purcravii in Tust
(1288) infra muros Tust opppidi forensisi
(1295) Hynco dictu de Duba, purcrauius in Domazlicich - Hynconem de Duba, purgravium de Tust ..
(1298) Domazlicenzi et Clatouiensi judiciis
Doklady o střídavém používání názvu jsou ještě hojné i ve století 14., avšak začínají se již mísit s německými zápisy, takže existují doklady, které uvádějí jak český text současně s jeho německým překladem:
(1310) Bracislav .. káza všěm w domazlyczych býti .. .. zcu Tust, czu Taust, gein dem Taust
Tyto písemné památky, obsahující jak doklad o nejstarším, tak i o současném názvu a jejich možnými obměnami, se dají vztáhnout na dnešní Domažlice. Pouze u nejstaršího dokladu vznikaly pochybnosti, ke které oblasti je možné vztáhnout ono tajemné pojmenování Tuhošť. Problém působilo jméno bavorské řeky Kouby, neboť popis dovoluje rekonstruovat oblast, které se tento problém dotýká, až do jejího středního toku. To určitě již nespadá pod pravomoc jednotlivého hradního centra, tak jak to připouštěli někteří historikové. Dá se proto důvodně předpokládat, že název Tuhošť nepředstavoval ve své funkci jméno nějakého určitého místa, ale název oblasti, krajiny apod. Nicméně je velmi pravděpodobné (a některé listiny to dokládají), že v nejstarších dobách byl dělán rozdíl mezi používáním termínu Tuhošť a Domažlice. Termín Tuhošť se jen sporadicky a pouze někdy, vztahoval k určitým místům, což svědčí pro jistý předpoklad, že snad šlo o nějakou lokalitu, zatímco Domažlice postupně získávaly převahu pro označení osady a později města. K tomu došlo někdy na přelomu 13. a 14. stol.
Tato hypotéza naznačuje, že původní termín Tuhošť bylo původním starým označením oblasti, kde později vyrostlo město Domažlice. O lokalizaci tohoto místa se pokoušelo více badatelů. Nejblíže byl snad Sedláček, který uvádí k roku 1524 zápis o lesu v Tuhoštiech v domažlické oblasti. Ostatně je obecně známo, že názvy zaniklých správních center se objevují v pomístních názvech hor a lesů. V tomto kontextu je velmi zajímavý Sedláčkův postřeh v tom, že les v Tuhoštiech "stál bezpochyby u Dmoutu". Nejde o jediný doklad tohoto názvu. Název Tuhošť má i lesnatý vrch (598 m) asi 2 km od Švihova na Klatovsku. Dodnes je možné na něm spatřit valy, dokládající pravěké osídlení. Problém je v tom, že hora je od Domažlic vzdálena 25 km a je proto málo pravděpodobné, že by patřila k oněm geografickým bodům, o které se opíralo hraniční právo raného českého státu.
V době rané německé kolonizace v průběhu 13. století, platily oba názvy a spíše převládal původní starý termín Tugost. Písemné památky dokládají, že písmeno -c- se psalo téměř stejně jako -t- a v novějších opisech pak bylo -t- již psáno přímo. Je možné se domnívat, že písaři nebyli většinou rodilí Češi a neznali tedy přesně jazykové zvláštnosti staré češtiny. Do jisté míry měli současně i problémy písaři čeští. Dá se to demonstrovat na následujícím příkladě. Oběma jazykovým písařským skupinám, velmi těžko vystačila latinka pro zápis -šč-, kterou nahrazovali -sc- a cizí písař pak téměř jistě zapsal -st-. Tím došlo k zápisu Tugost. Tato varianta se posléze rozšířila především pro poměrně snadné čtení mezi cizinci. Dožívající české tvary Tuhošť s prostředním -h- působily na německé písaře tak, že název změnili na *Tuhust a to posléze stáhli na *Tûst. Podobným způsobem zanikala tato hláska ve střněm. nářečích. V německém jazyce se pak tvar Tust měnil pravidelně dále v Toust až v konečné Taus (Daus). Toto slovo mělo i svůj význam, neboť označovalo dvě oka v kostkové hře nebo eso v kartách. Bylo tedy obecně rozšířené. Koncové -t- však nezaniklo zcela, neboť v těsném hraničním sousedství v Bavorsku se dodnes vyslovuje Taust.
I když Profous odmítá vysvětlení, že nejstarší tvar mohl mít podobu Tu-gast [1] pro nemožnost podobného spojení, nelze brát jeho názor apriorně jako definitivní. Lze s ním samozřejmě souhlasit v tom, že u osobních jmen slovanských, uvedená vazba není, nicméně v předslovanské podobě tato možnost existuje. Velmi častá koncovka -gast, objevující se především v toponymech naznačuje, že jde o doklad buď germánské nebo keltské přítomnosti. Z tohoto pohledu je také možné vysvětlit onu záhadnou Tuhošť. Přijmeme-li neslovanský původ názvu je možné vytvořit hypotézu, že tvar *Tu-gost má koncovku odpovídající tvaru ghost - duch. První část složeného názvu pak s největší pravděpodobností odpovídá všekelt. tegos - dům (Holder 1904, 1789.1) velš. tŷ (PN 22), gael. tigh (PN 11). Z toho posléze vyplývá, že možný tvar, který zaslechli Slované zněl *tŷ-gast s významem "domácí duch, duch domu". Vzhledem k tomu, že jde o rozšíření všekeltské, objevující se nejen v oblasti pevninské, ale i ostrovní, se dá předpokládat, že půjde o slovo velmi staré, sahající svými kořeny do inde. lexikálního okruhu. Sedláčkův postřeh, že Tuhošť je třeba hledat v těsné blízkosti Dmoutu je pozoruhodný, neboť vrchol tohoto dlouhého návrší se jmenuje "Na Zámkách". Je proto pravděpodobné, že někde v blízkém okolí se nalézala pravěká stavba s tímto pojmenováním.
Domažličky u Klatov, okr. Klatovy. 1319 Bohuslau de Domasicz .. Nadmořská výška asi 450 m. Leží v širším úvalu mezi Švihovskou vrchovinou s vrcholy Ošupaná (562 m), Ptín (573 m), Smrčí (568 m) na severu a Nepomuckou vrchovinou s mohutným Kostřábem (690 m), Rovnou (724 m) a Vracovskou horou (659 m) na jihu. Šířka úvalu je přibližně 5 km. První zápis svědčí o tom, že původně se obec jmenovala Domašice. Tento název se po zmenšení vsi změnil ve zdrobnělinu Domašičky a posléze mylným spletením se jm. Domažlice se změnil v Domažličky.[2]
Mimo těchto uvedených místních jmen je možné uvést ještě celou řadu Domašínů a Domašovů, u kterých mohou být pochybnosti o jejich předslovanském původu. Pravděpodobné však bude, že v tomto případě půjde skutečně o slovanský původ a osady takto pojmenované budou odvozovat název od os. jm. –Domaša-.
[1] Profous 1947, s. 383
[2] Profous, 1947, s. 384.