Jiří Svoboda
Nejenom na Slovensku lze nalézt doklady vážící se k místnímu jménu Magura. S velkou pravděpodobností lze s termínem magura spojit i název jihočeské obce Mohuřice, okr. Č.Budějovice. První zmínka o ní se objevuje již v roce 1186 v podobě Movrichani, což je možné interpretovat jako mourikani. To se foneticky blíží původnímu keltskému termínu magura. Je třeba rovněž připomenout i tu zvláštnost, že ves Mohuřice se nalézá v oblasti opevněných sídel, kdy jedna jediná ves byla chráněna zcela bezpečnými kamennými hradbami. Příkladem může sloužit sousední ves Čižkrajice, kde je opevnění dodnes k vidění. Ostatně slovanská etymologie tohoto krajně neobvyklého názvu je značně nejistá. Daleko pravděpodobnější a místním poměrům více odpovídající, bude etymologie předslovanská, snad keltská. Jde o složeninu, kde se v první části slova objevuje starobylý kelt. výraz pro dům - tigh, tighe (gael.) ty, tai (vel.) a ve druhé části posléze réidh – pevný, ve výsledné podobě *tigd-réidh což se velmi pravděpodobně změnilo ve slovanském prostředí na *čiž-krei.
Centrem tohoto kraje jsou Trhové Sviny. Původně se jmenovaly pouze Sviny, ale v roce 1482 získaly trhové právo, což se objevilo i v názvu (1260 – Hoygerus de Swinz). Profous se Svobodou [1] dovozují, že nejen název tohoto města, ale i jiných osad stejného jména, je odvozeno od příjmení Svině. Jde o logické zdůvodnění, neboť celá řada názvů osad z tohoto názvu skutečně vznikla. Namátkou lze jmenovat Svinaře u Berouna, Svinařov u Rakovníka, Svinařov u Slaného, Svinary u Hradce Králové apod. Nicméně je velmi pravděpodobné, že u Trhových Svin a u dalších obcí (Svinná u Hostouně, Litomyšle, Rychnova n. K., Stříbra, Sušice a Zbiroha), tedy vesměs v okresech se zvýšenou kumulací místních jmen, která mají velmi blízko ke keltskému původu, se s Profousovým výkladem nelze bezvýhradně smiřovat. Do této kategorie je možné počítat rovněž i Svinov nad potokem Střelou (v blízkosti mohutného hradiska (oppida) Vladaře) a Sviny u Veselí n. Lužnicí.
Z výčtu je zřejmé, že předpokládat u všech stejný původ je z hlediska statistické významnosti velmi málo pravděpodobné. Tento závěr pak vede k hledání nové etymologie, která by mohla uspokojivým způsobem původ jmenovaných osad vysvětlit. Je možné nabídnout vysvětlení v podobě etymologie keltské a to v obecně rozšířeném gael. termínu suidhe, suinhe ve významu sídliště, místo pro oddech (PN 11). Obsahově více odpovídá prosté skutečnosti, totiž poměrně značnému plošnému rozšíření uvedených názvů. Dá se proto předpokládat, že naznačený směr řešení místního jména Svin, -ny, bude mít svůj původ v předslovanské době. V uvedeném regionu lze ostatně nalézt i další názvy obcí, které z etymologického pohledu mají rozhodně blíže k počátkům předslovanským, nežli slovanským.
Příkladem může být obec Otěvěk. Tento název se objevuje v Čechách hned dvakrát. Poprvé u Trhových Svin (asi 2 km SZ) a podruhé u Jesenice na Rakovnicku. Výklad, který podává Profous a Svoboda [2] je však dosti problematický. Významově bližší bude k uvedenému názvu etymologie keltská. Podle Holdera (1904, 888.40) znamená předložka ot termín skrovný, jednoduchý. Druhou část složeniny je možné vysvětlit gael. i vel. termínem beag, bheag s významem malý (PN 6). I když není nutné apriorně zavrhovat řešení Profousovo, je možné v tomto poněkud sporném případě, uvažovat i o řešení neslovanském.
Za předpokladu, že je tato možnost reálná, by bylo žádoucí prověřit další osady mající v první části názvu předložku ot. Určité potvrzení našeho předpokladu se objevuje ve starogerm. osobním jméně Edgar. Původní anglosaská forma byla Ëadgar, proti starosas. Ötkér, kde první částice odpovídá pojmu štěstí, ale i skromnosti. Uvedený pojem se vyskytuje dokonce i v soudobé češtině v podobě klenot, slovo beze zbytku přejaté ze staroněm. s významem "klein-ót" doslova malé štěstí. Ve spojení s těmito doklady je pak úvaha o keltském původu názvu vsi v pravděpodobném *ot-beag "malá skromnost" velmi pravděpodobná. Tyto spíše hypotetické úvahy o keltské přítomnosti v oblasti Novohradska téměř s jistotou, potvrdil jeden neobyčejný a velmi významný nález.
V blízkosti osady Hrádek, přibližně 3 kilometry od Trhových Svinů se v lese "U Kostelíčka" se nalézá velmi zvláštní uskupení žulových balvanů. Podle pověsti zde býval posvátný háj, který byl sídlem pohanského Černoboha. Protější kopec byl naopak sídlem Světloboha - Peruna v posvátném dubovém háji, slovanského vládce hromu a blesků. Mezi oběma lokalitami se při staré cestě ještě kolem roku 1926 nalézal památný "bludný čertův kámen" s oválnou prohlubní na horní části balvanu. Pověst, která se k tomuto kameni vázala byla velmi zvláštní. Dvě ženy v prohlubni udržovaly "věčnou vodu", která prý nikdy nevysychala. Novější verze pověsti pak uváděla, že k prohlubni chodila "panynka Maria" koupat Ježíška. Bohužel tato velevzácná památka, pocházející bez jakýchkoliv pochybností z předslovanské doby vzala za své činem kameníka jménem Studený z obce Rejty. Ten v roce 1926 tento kámen zničil a jeho rozbité části použil na vytesání kamenných schodů a žlabů pro dobytek. Je zajímavé, že v blízkosti se nachází ještě jeden kámen s pověstí, tzv. "kámen s bičem". Kdysi zde stávala kaplička Panny Marie a ženy, které jí navštěvovaly, říkávaly, že Panna Marie byla v kameni vtělena. Pohané prý do balvanu šlehali bičem a jedna rána, při níž se bič zlomil, zkameněla. Tyto jistě velmi zajímavé a svým způsobem unikátní doklady předslovanského folklóru však nejsou ničím v porovnání s další kamennou památkou, která se nalézá asi o 60 metrů dále proti proudu potoka.
[1] Profous, Svoboda 1957, s. 258.
[2] Profous 1951, s. 306. Použitá argumentace se soustřeďuje na prvního člena názvu. Dovozuje, že se jedná o stč. infinit. otie-ti, s významem odejmouti Druhá část slova pak má souviset se stsl. věkъ s významem vrah. Doslovný význam je pak "ten, který odnímá život", tedy řezník, kat apod.