Keltská cesta

Ladislava Doubravová

Nad městem Asperg poblíž Ludwigsburgu, severně od Stuttgartu, hlavního města německého spolkového státu Bádensko-Württenberska, se vypíná hora Hohenasperg.Vzhledem k tomu, že asi o 100 metrů převyšuje okolní terén, je dobře viditelná z okolní rovinaté krajiny. Na vrcholu se nachází pevnost založená v polovině 16. století, která, poté co ztratila strategický význam, slouží od konce 19. století jako věznice, nyní jako vězeňská nemocnice. Přes toto nepoetické využití má kopec své neodolatelné kouzlo a měl ho nesporně i pro předvěké lidi, protože úrodná krajina kolem hory byla intenzivně osídlena již od období neolitu (5500 - 3400 př. n.l). Přestože středověké stavby na vrcholu hory do značné míry zničily archeologické pozůstatky, není pochyb o tom, že na Hohenaspergu se od pozdní doby halštatské až do 6. a 5. století před naším letopočtem nacházelo významné keltské knížecí sídlo, což dosvědčují bohaté keltské hroby v okolní krajině, které tato magická hora vládne.

Nejzajímavější místa keltské minulostí okolí hory spojuje takzvaná „Keltská cesta – Keltenweg“, stezka pro pěší i cykloturisty, začíná na vrcholu Hohenaspergu a pokračuje přes osm zastavení upravenou krajinou přes vesničky a malá městečka.

První zastavení je na dohled od hory, na protější stráni, na okraji zástavby současného města Asperg. Je jím rekonstruovaná knížecí mohyla nazývaná „Kleinaspergle“. Se svým průměrem 60 metrů a výškou osm metrů působí silným dojmem a vrací nás do dob dávno minulých a těžko představitelných, jako by se tam na chvilku zastavil čas. Hrob byl zkoumán již v roce 1879 geologem Oskarem Fransem, který našel vedle vyloupené centrální místnosti bohatě vybavený knížecí hrob datovaný rokem 420 před naším letopočtem. Cenné nálezy z mohyly jsou nyní obdivovány v Archeologickém muzeu ve Stuttgartu.

Cesta pokračuje k zastavení zvanému „Katharinenlinde“, osamělému místu v polích stíněnému dvěma lípami. Při vykopávkách v roce 1935 zde byl nalezen hrob keltské ženy s vybavením mnohem vyšší umělecké kvality než v hrobech mužů. Je sporné jestli tento hrob byl někdy pod mohylou, při vykopávkách o tom nebyly nalezeny žádné důkazy. Takže je tento hrob řazen mezi tzv. rovné (ploché) hroby a proto už nepatří jako Kleinaspergle ke keltským knížecím hrobkám v užším slova smyslu.

Nejzajímavější zastavení Keltské cesty je nesporně jeden z nejsenzačnějších objevů vůbec, a to knížecí hrob v Hochdorfu, který byl nalezen teprve v 70. letech 20. století. Kdysi byl pokryt šest metrů vysokou mohylou o průměru 60 m. V roce 550 před naším letopočtem byl do ní na poslední cestu uložen asi 40-50letý kníže. Vzhledem k tomu, že hrobní komora zůstala nedotčena, díky moderním metodám ostatky knížete, jeho oděv, šperky a veškeré bohaté vybavení mohlo být zachováno. Nedaleko místa nálezu bylo postaveno muzeum, které velmi detailně ukazuje a vysvětluje všechny předměty. Navíc v podzemí muzea je zrekonstruovaná pohřební místnost, kde si lze podrobně prohlédnout její uspořádání a také způsob jejího postavení a umístění pod mohylou.

Další zastávkou po prohlídce muzea je do původní krásy a mohutnosti zrekonstruovaná knížecí mohyla, která byla uplynulými věky srovnána téměř do úrovně okolního terénu. Návštěva hochdorfského muzea a mohyly je nezapomenutelný zážitek pro každého milovníka historie.

Keltská cesta pokračuje přes místo, kde se nachází nejrozsáhlejší zachovaná skupina hrobek v okolí Ludwigsburgu. V nepříliš rozsáhlém Pfaffenském lese (Pfaffenwaeldle) se nachází 26 mohyl, které jsou v současnosti v lesním porostu těžko rozpoznatelné. V roce 1911 trpěly neprofesionálními soukromými vykopávkovými pracemi. Mnoho nálezů je ztracených nebo už je nelze přiřadit k jednotlivým hrobům. V létě 2003 archeologové z Bádenska prohledali hrobku uprostřed pole, přitom objevili kruhový hrob o průměru 4,5 m.

Zastávka Keltské cesty na Birkle u Hemmingenu je věnována nedochované raně keltské mohyle monumentálních rozměrů, byla sedm metrů vysoká, s průměrem 42 m, celkem 4000 metrů krychlových přemístěné zeminy. Monument byl navíc obklopen kruhovým příkopem 3,5 – 4,5 metrů širokým. Vytvořili ho dávní lidé, kteří na tuto těžkou fyzickou práci mohli používat jen jednoduché nářadí a pomůcky. Hrob patří k monumentům raně keltské nejvyšší společenské vrstvy, která v 6. a 5. století před naším letopočtem měla sídlo na Hohenaspergu a ovládala celé okolí. V současné době se místo nachází na pokraji lesa a je zarostlé bujným porostem.

Za předposlední zastávkou cesty musíme doprostřed městečka Schökingenu, kde byl nalezen při přestavbě stodoly v roce 1951 bohatý ženský hrob. Dobře zachované časti šperků umožnily udělat si obrázek o tehdejší módě, kterou asi pětadvacetiletá žena nosila. Jednalo se pravděpodobně o ozdobu hlavy – čepec ozdobený zlatými kroužky, bronzový náhrdelník a řetízek s růžovými korálkovými perlami. Na každé paži měla zlaté šňůrky, pravý kotník zdobil kroužek z bronzu. V roce 1999 byl odkryt v Schöckingenu ještě další ženský hrob. Oba hroby byly dříve pokryty valy, které v průběhu času úplně zmizely.

Poslední zastávka Keltské cesty je v polích nedaleko osamělé farmy, asi 1,2 km od Hirschlandenu. Jedná se o zrekonstruovanou mohylu o průměru 32 metrů, která kdysi skrývala 16 hrobů s různým vybavením. Nejvýznamnější objev v této mohyle je však nepochybně pískovcová socha se zrekonstruovanou výškou 1,7 m, jejíž kopie nyní stojí před mohylou. Představuje nejstarší sochařské zobrazení člověka ve střední Evropě. Mohyla byla zrekonstruována nedaleko původního naleziště.

Na procházku či projížďku po Keltské cestě je třeba si vyhradit celý den. Toho, kdo se po ní vydá, dovede ze shonu současného světa do zásvětí lidí, kteří nás předešli o zhruba dva a půl tisíce let.