Myslící pálenka

Myslící pálenka

Andrzej Pilipiuk

V teple a tmě se zrodilo rozumné jsoucno. Nedokázalo měřit čas. Převalovalo se lenivými vlnami v uzavřeném, omezeném prostoru. Rozhlédlo se a zjistilo, že panuje tma. Existovala tu gravitace, mohlo tedy určit, kde je nahoře a kde dole… I když mu to bylo k ničemu.

Potom se mimo ně ozvaly na skřípajících prknech kroky. Poklop nad vnitřním prostorem se pozvedl a vpustil dovnitř oslepivé světlo. Uslyšelo hlas.

"Jak se vede, miloučký zákvase?"

Jsoucno pochopilo, že má jméno. Ve zlomku sekundy pochopilo, že je rozumnou bytostí. Získalo sebevědomí, či spíše si je uvědomilo. A dozvědělo se, že jeho jméno zní Zákvas. Potom nastala tma.

Jakub zavřel víko kvasné kádě a zachmuřeně pohlédl na zamračenou oblohu.

"Tak mi připadá," prohodil k Semenovi, který stál vedle něho, "že ten zatracený Černobyl zákvasu neuškodil…"

Starý kozák si odplivl.

"To svinstvo padá z nebe," prohlásil. "Čekám to od doby, kdy v roce 1907 profesor Filipov řekl, že se dá vyrobit atomová bomba…"

Jakub se zamračil. Neměl rád, když se jeho kámoš vytahoval svou učeností.

"Vím jenom to, že pro odmoření je nejlepší vyčistit krev…" řekl. "Na Ukrajině pijí červené víno… Chrání před zářením. Hned jak to ruplo, koupil jsem celou bednu jahodového likéru."

Starý kozák na něho uznale pohlédl.

"V tom případě navrhuji okamžitě přistoupit k odmoření," usmál se a spokojeně zamnul rukama.

Zákvas spočíval v kádi. V jeho rosolovitém těle rychle probíhaly myšlenkové pochody. Prvním a nejdůležitějším zdrojem informací, umožňujícím zvyšovat intelektuální potenciál, byla analýza zvuků doléhajících zvenku. Víko se osvědčilo jako membrána. Rychle se však objevil podivný pocit vnitřní prázdnoty. Zákvas strávil dostupné informace a vydedukoval, že má hlad…

V kádi není dost potravy. Musí ji tedy získat zvenku. Zákvas analyzoval možnosti, jak odstranit víko. Zvolil nejjednodušší, totiž hydraulickou metodu. Z hladiny vytryskl nahoru proud pod tlakem čtyř atmosfér. Víko odlétlo do kouta. Neuplynulo ani pět minut a ve dveřích kůlny se objevil Jakub.

"Kýho ďasa," zašeptal užasle.

"Bouchly kvasné plyny," odhadl Semen. "Muselo to pořádně kvasit… Dodej surovinu."

Exorcista sáhl do kyblíku s roztlučenými, prošlými bonbony. Poklidně přisypal dvě sběračky. Zákvas přímo mlaskl rozkoší. Takže člověk, který mu dal jméno, ho bude i krmit. Koho by to napadlo?

Hned potom se však objevily pochyby. Nové jsoucno analyzovalo situaci a dospělo k závěru, že bonbony určitě nedostalo nezištně. O co se tedy jedná? Jak za ně bude muset zaplatit?

Jahodový likér zvolna stékal do žíznivých hrdel. Protékal organismem a zbavoval ho černobylských jedů.

"Určitě budou za chvíli pobíhat po vesnici mutanti," poznamenal starý kozák filozoficky.

"Jací?"

"Třeba dvouhlavé tele…"

"To jsem viděl už před válkou. To se stává…"

"Teď to bude pořád," přiťukli si nad stolem. "K tomu ještě impotence, různé nemoci…"

"Kuš," zavrčel Jakub. "Nejhorší je ta impotence…"

"Copak, chystáš se na holčičky?" žasl Semen. "Kolik máš vlastně let?"

"Osmdesát. Tak nějak. Žádné stáří."

"Fakt, zapomněl jsem, že jsi o něco mladší. A že jsi ještě zelenáč." Semen vzhledem ke stovce, kterou měl na krku, rád jednal s Jakubem jako s usmrkánkem.

Zákvas analyzoval své fyzikální a chemické složení. Potom prošel dostupné znalosti o světě. Nebylo jich moc. Ale uvědomoval si, že si nedostatky nedoplní bez poznání světa mimo káď…Po chemické stránce jeho situace nevypadá zle. Má škrob z hnijících brambor, cukry, těžké kovy, bílkoviny… Vytvořil si gelový obal a už vyzkoušeným postupem vyrazil víko. Zvedl se půldruhého metru nad sud a rozhlédl. Spatřil starý televizor, motorku, nějaké trubky, rezavou pračku a vadnou automatickou dojičku. Natáhl chapadlo směrem k motorce. Jednu věc nepředpokládal. Ukázalo se, že gravitace je silnější. Samotná hydraulika nestačila. Zhroutil se na okraj kádě. V poslední chvíli zoufale ucukl, ale i tak přišel o víc než deset procent objemu.

Na okraj kádě usedl potkan. Pozoroval nehybnou hladinu a čichal. Sympatická vůně. Podél stěny vystřelilo chapadlo. Zvíře ztratilo rovnováhu a spadlo dovnitř.

Pitva hlodavce umožnila odpovědět mnoho otázek týkajících se mechaniky pohybu bílkovinného organismu…

Jakub vstoupil do kůlny. Nesl půl vědra melasy.

"Kuš," zaklel při pohledu na skvrny zákvasu na podlaze. "Pořádně kvasí…" Pleskl do kádě notnou dávku melasy a šel spát.

Za normálních podmínek by taková dávka stačila, ovšem intenzivní intelektuální činnost rychle vedla k deficitu cukru v roztoku. Současně Zákvas cítil, že v míře, v jaké kvasinky mění cukr na alkohol, jeho intelektuální potenciál narůstá. Analýza potkana skončila naprostým úspěchem. Zákvas už věděl, jak vytvořit jednoduchý hydraulický systém. Následující chapadlo, které se zvedlo nad káď, bylo zhotovené z tenkých i silnějších trubiček. Ovládat tok kapalin v nich nebylo nijak složité.

Výrůstek dosáhl na poličku a začal ohmatávat nalezené předměty. Kapky látky stékaly smyslovým kanálem do sudu, kde byly podrobeny analýze. Šrot, pokrutiny, oves, roztlučené bonbony… Zvednutí kbelíku bez zdokonalení systému mohlo skončit další katastrofou. Zákvas proto zvolil jinou cestu. Otevřel jednu trubičku a stříkl do kbelíku proud sama sebe. Po devíti minutách stačil gastrickou trubičkou nasát rozpuštěnou látku… Palivo pro životní procesy bylo dodáno, takže se nyní beze spěchu pustil do čištění kůlny od jiných vhodných látek. Brambory, mrkev, dusičnan amonný, vápno k natírání stromů…

Ve čtyři ráno vylezl z kádě klihovitý potkan. Samozřejmě byl mnohem větší než jeho pravzor. Vždyť se do něho muselo vejít padesát litrů zákvasu. Tvor vykročil kupředu a došel ke dveřím. Opatrně vyhlédl ven. Náhle vystřelil samostříl upevněný ke dveřím kůlny jako alarm proti lupičům. Do zákvasopotkana vniklo několik set broků.

"Ještě štěstí, že jsem neokopíroval nervovou tkáň," pomyslel si Zákvas.

Ovšem děrami v želatinové kůži vytékala vnitřní tekutina. Každým okamžikem jí ztrácel pořád víc. Těžce přiklusal ke kádi. O minutu později vběhl do kůlny Jakub se samopalem v ruce.

"Zatracení zloději!!!" rozhlížel se. Hledal nepřítele.

Kůlna byla prázdná, jen všude nacákáno.

"Pitomci," zavrčel. "Jen počkejte, však já vás dostanu."

Naklonil se nad káď a podrbal se na hlavě. Několik vlasů a lupů spadlo na hladinu. Zákvas byl podle všeho v pořádku.

"Zítra budu destilovat," zamručel.

A šel spát. Do rána Zákvas dokončil analýzu DNA z Jakubových vlasů. Současně - dokázal rozdělit pozornost - formuloval první zákon kvašení:

K = I

Kvašení je inteligence… ale co k čertu znamená neznámé slovo "destilace"? Svítalo. Zákvasosaurus znovu vylezl z kádě. Proklouzl z kůlny k Jakubově chalupě, kde na prahu stála flaška se zbytkem pálenky. Důkladně ji očichal a potom se napil.

Před očima tvora se pronikavě zablesklo. Uvnitř byla ryzí inteligence, i když bez vědomí… Sluníčko ostře pálilo. Gel na jeho zádech vysychal. Vzniklými spárami opět začaly unikat tekutiny… Vrátil se do kůlny a zalezl do známé kádě. Analýza látky z láhve umožnila formulovat první zákon destilace:

D = I2

Postačí tedy vyčkat, až velmistr Jakub dokončí své spasitelské dílo…

Jakub vylezl ze svého brlohu. Od doby toho Černobylu ho příšerně bolela hlava.

Dejte mi pále pále pálenku

Nebo se pose pose…zapěl.

Vyšel před chalupu a zvedl ze schodu prázdnou flašku.

"Zasraný Černobyl mi vyžahl dokonce i chlast," pohrozil mráčkům na obloze.

Potom pohlédl pod nohy. V blátě dvora se zřetelně otiskly podivné tříprsté stopy.

"Určitě pštros…" usoudil.

Zamířil do kůlny. Vykutálel káď se zákvasem, stočil jej do sklípku a připravil oheň. Obratně připojil trubky.

"A teď do díla…"

Za hodinu měl pětilitrovou bandasku docela obstojné pálenky.

"Dobrá pálenka," prohlásil po změření koncentrace lihoměrem. "Vydařená samohončička…"

"Takže teď jsem Pálenka," pomyslel si bývalý Zákvas.

Proces kondenzace alkoholu zvýšil jeho intelektuální možnosti asi na pět tisíc IQ, ovšem současně si uvědomil, že je uzavřen v těsné nádobě. A co hůř, všechny složky, které mu dosud umožňovaly pohyb, zůstaly v kádi jako odpad. Pálenka, která zásluhou své moudrosti mohla ovládnout svět, byla této možnosti úskočně zbavena… Naštěstí ne na dlouho.

Oslava u Jakuba se toho večera obzvláště vydařila. Exorcista dal na stůl to nejlepší, co měl: uzeného policejního vlčáka a pětilitrovou bandasku perfektní samohonky.

"Drazí přátelé," prohlásil. "Napijme se, aby je hnusný Černobyl nerozlezl po vsi. Už zítra můžou mít naše slípky dvě hlavy…"

Dvacet sklenic vylétlo vzhůru. Napili se. A pak se začaly dít věci…

Jakub se probudil s těžkou kocovinou. Hlava ho děsně bolela, navíc byla v chalupě zima jako v psírně.

"Co to včera bylo?" zavrtěl hlavou. "Kurva, proč jsem tak chlastal…? Copak, hráli jsme si na vědce?"

Vylezl z postele. Po celém domě se válely hromady papírů počmáraných matematickými, chemickými a fyzikálními vzorci.

"Vzorec pro let rychlejší světla," četl vlastní čmáranici. "Co mi to vlezlo na mozek? Pitomosti."

Posbíral všechnu makulaturu a nacpal ji do kamen. Natáhl k plamenům ztuhlé prsty. Zalilo ho příjemné teplo… Pohlédl na zbytek pálenky v konvi.

"Přece jenom ten Černobyl škodí," zavrčel a přelil zbytek produktu do kýblu.

Pálenka šplouchla na hladinu žumpy. Úbytek více než tří čtvrtin objemu značně oslabilo její intelekt. To, co proniklo do organismu Jakubových kumpánů, nenávratně zmizelo, strávené a přetvořené v acetaldehyd. Avšak ta část, která přečkala pogrom, nadále vlastnila vědomí. Žumpa obsahovala hodně zajímavých chemikálií i různé prvky. Musí tedy začít znovu…

Okolím se rozlehla silná rána. Jakub vyběhl z chalupy jen v trenýrkách. Betonový dekl na žumpě odlétl stranou. Z otvoru vylézalo veliké stvoření, po kterém stékala hovna.

"Nějakej hroch," identifikoval exorcista. "Věděl jsem, že s tou žumpou budou problémy. Zbytečně mě kámoši ukecali. Celý život jsem sral v kadibudce, a na stáří jsem zatoužil po luxusu…"

Vrátil se do chalupy pro samopal. Bohužel tvor mezitím odklusal do lesa.

"Vem ho čert," zavrčel Vandrovec do tmy. "Najdu ho ve dne."

Žumposaurus doběhl do spásného houští a přikrčil se mezi stromy. Ztěžka funěl, uběhl totiž cvalem víc než kilometr.

"Dobře," řekl si. "Musím uvážit, co dál."

Ovládnout lidské mysli se mu nepodařilo. Ale co tak ještě jednou vydestilovat ze sebe alkohol, předělat jej na nějaké nerozpustné sloučeniny a zkusit to znovu? V městečku musí být škola. Najde tam učitele chemie a zmocní se jeho znalostí tohoto oboru… Ve dne se lidem raději nebude ukazovat. Do další noci si proto zdřímne ve vývratu.

Netvor se schoulil do klubíčka a usnul osvěžujícím spánkem.

Jakub a Semen vylezli z arzenálu ověšení jako vánoční stromky.

"K čemu tolik kvérů?" vrčel starý kozák.

"Protože nevíme, jak je ta černobylská bestie odolná," vysvětlil mu kámoš. "Jdeme."

Vystopovat zvíře nebylo těžké. Skvrny fekálií vytvořily cestičku k lesu. Na jeho okraji potkali klučinu z vesnice.

"Neviděl jsi v lese hrocha?" zeptal se ho exorcista.

"Ne, ale něco tam strašně smrdí. Zřejmě někdo vypustil hovnocuc," odpověděl kluk. "Povím starostovi, ať pošle policajty."

Důkladně se ho vyptali, kde to nejvíc smrdí a vyrazili. Zvíře spalo ve vývratu. Semen zvedl hlaveň plamenometu a začali se přikrádat blíž. Najednou exorcistovi pod nohou praskla větvička. Žumposaurus vyskočil a stanul proti nim.

"Koho to vidím?" Jeho hlas připomínal škrundání v kanalizační trubce. "Tatík?"

Potom rozevřel tlamu. Zavál příšerný smrad, ovšem Jakub byl zvyklý na jinší věci. Bez rozmýšlení hodil do netvorova hrdla granát.

"Blé, blil bych," reptal Semen při pohledu na kusy hoven sulcovité konzistence, které pokryly polovinu palouku.

"Musíme to svinstvo spálit," rozhodl Jakub. "Aby se nesebral."

Spustili plamenomety. Už končili, když na palouk přijel policejní vůz a z něho rázně vystoupil Birski.

"Výtečně, občane Vandrovče," frkl. "Zavolali mě, že tady někdo vylil žumpu a jak vidím, přistihl jsem místo toho dva pyromany při činu."

"Jaké pyromany?" ohradil se Jakub. "Dozvěděli jsme se, že Gučuk znečistil les, takže vypalujeme fekálie, aby nedošlo ke znečištění půdy a podzemních vod."

Policista na něho překvapeně pohlédl.

"Takže tentokrát stojíme na stejné straně," zavrčel a zašklebil se, jako by snědl citron.

Jakub se zašklebil taky.

"Je to tak," prohlásil.

"A jak víte, že to udělal Gučuk?"

"Celá vesnice si to povídá."

"Dobře, tak dokončete čištění a já ho pojedu zatknout," rozhodl okrskář. "Kurník, spotřebovali jste tolik paliva," zavrčel při pohledu na díry vypálené v hrabance.

"Asi deset litrů."

"Tak přijďte na velitelství, vrátíme vám to z rezervy. Třeba dostanete i diplomy za občanský postoj."

Oba na sebe zaskočeně pohlédli.

"Opravdu rád vidím, že i vy, Vandrovče, jste se konečně dal na správnou cestu." Birski zabouchl dveře a odjel.

Jakub naplnil sud výtlačky z cukrovaru a dolil vodu. Přihodil dvě kostky kvasnic.

"Na správnou cestu!?" Vzpomínka na včerejší ostudu ho pálila v duši. "Já mu ukážu správnou cestu…"