ZKÁZA AESTERRIE

Psal se rok 6315, 152. rok Čtvrtého věku. V lidském městě Faalkelnu onemocnělo místnímu alchymistovi Artenovi dítě, čtyřletý syn.

   Arten se mu týdny snažil pomoct nejrůznějšími mastmi a lektvary, mluvil s místními čaroději, ale nikdo nevěděl, jaká nemoc chlapce skolila, ani jak ho z jejího zajetí vysvobodit. Když dítě naposledy vydechlo, Arten proplakal noc i den a pomalu se o něho začalo pokoušet šílenství. Synovu rakev nechal prázdnou a tělíčko pomazal oleji a obvázal obvazy, aby nezetlelo, dokud nenajde způsob, jak předčasně zemřelého chlapce přivést zpět k životu.

   Začal studovat magické knihy, nenápadně se vyptával lidských mágů, zda neví, jak na takovou magii. Dostávalo se mu však jen zděšených pohledů a odsouzení. Všichni tvrdili, že co je mrtvé, mělo by zůstat mrtvé navěky.

   Arten lidským mágům nevěřil, myslel si, že mu magii schválně zatajují, protože je pouhým alchymistou a nechtějí s ním mít nic společného. Proto se rozhodl odjet do pouště Piua, neboť věděl, že mágové jsou otevření zakázaným praktikám.

   Zavítal do města Asshai-i a toužil oslovit přímo mocného Mis'Chaerona Bana, nedostal se však přes jeho stráže ani zástupy věřících v jeho božství. Několik týdnů bloudil Asshai-í, než se doslechl o podivném starci, který žije v chatrči v malé oáze. Arten si tedy najal pouštního průvodce a velblouda a vypravil se starce vyhledat. 

Poušť byla nehostinná, jenže Arten nedbal horka, žízně ani únavy, neboť byl hnán svou touhou a svým propukajícím šílenstvím. Cestou v něm rostl pocit, že ho jeho průvodce chce zabít, a že ho jistě sleduje, protože ho za ním poslali lidští mágové, kteří ho mají za šílence.

   Jakmile dorazili na správné místo, Arten svého průvodce zabil. Potom stanul před chatrčí mága Al'Mera a vstoupil dovnitř.

   Al'Mer seděl na křesle zády ke dveřím, ale promluvil, jakmile Arten otevřel dveře.

   „Hledáš zakázanou moudrost, nemýlím se? Ale starý Al'Mer tě ji nemůže naučit. Přesto ti pomůže, Artene.“ Člověk se otřásl. 

   „Jak to, že mě znáš, mágu?“ zeptal se opatrně.

  „Měl bys mít trochu úcty ke stáří! Starý Al'Mer není jen mág. Starý Al'Mer ví víc, než tušíš.“ Arten přešel ke křeslu a podíval se na mága. Seděl zachumlaný v křesle, jen takový uzlíček kostí a kůže, ale z pohublého obličeje zářily dvě prohnané oči. Arten před jejich pohledem musel ucouvnout.

   „Neboj se, příteli, starý Al'Mer tě neukousne. Uvař starci polévku, a on se dá do vyprávění.“

   Když Arten uvařil starému mágovi polévku a on ji dojedl, posadil se před křeslo a čekal.

   Al'Mer si odkašlal a řekl: „Musíš se vypravit najít Černou knihu. V ní je popsána moudrost o životě a smrti.“

  „A kde ji najdu? Povídej, Al'Mere!“ vyhrkl Arten.

   „Byla ukryta v srdci hor, než ji vykopali malí lidé." Arten pokýval hlavou. „Děkuji ti. Vím, kde ji hledat. Snad mi vrátí mého syna.“ Al'Mer zamručel a usnul. Arten na nic nečekal a vypravil se pryč.

PŘÍCHOD GRAWOOTHA

Ve městě Warrenask si trpaslík Veorin otvíral stánek se starožitnostmi. Obchody mu moc neklapaly, neboť trpaslíci o záhadné předměty nalezené v dolech nestáli a v těchto zimních dnech sem mnoho cizinců nepřicházelo. A tak ho velmi překvapilo, když se kolem jeho stánku začal motat podivný otrhaný člověk.

   Dlouho si všechno jen z dálky prohlížel, až nakonec přišel k němu a prohlížel si podivnou černou knihu v železných deskách s nějakým symbolem na obálce. Veorin viděl, jak muži zasvítily oči, když ji spatřil.

   Zjevně bude cenná, pomyslel si a cizinci řekl, že není na prodej. Jeho přirozená chamtivost mu nedovolila knihu prodat, dokud nebude znát její pravou cenu. A tak cizinec odešel. Veorin sbalil krámek a rozhodl se, že knihu prozkoumá ve svém domku.

   Arten nechtěl čekat, než si ten zpropadený trpaslík rozmyslí, zda mu knihu prodá, a rozhodl se, že ji ukradne. V noci se vplížil do Veorinova domku. Trpaslíka našel za stolem s vytřeštěnýma očima jako v transu a před ním ležela otevřená Černá kniha.

   Arten přišel blíž, a v tu chvíli trpaslík promluvil hrůzným hlasem: „Vítej, Artene! Jsem Grawooth, mluvčí Smrti, a mohu ti pomoct v tvém trápení. Oživím tvého syna, ale nebude to zadarmo. Dám ti moc, po které budeš přeměňovat mrtvé zpět na živé. Ale jejich těla projdou agónií, a zemřou, pokud nebudou dost silní.

   Za to chci jen jedno, projdi na sever od Maarských pustit a s mou pomocí vpusť do světa démony. Mí démoni tě zbaví lidských hlupáků., kteří nedokázali tvého syna zachránit. Pojď se mnou, Artene, a ovládneme svět!“ 

   Arten byl Grawoothovým kouzlem očarován. Už tolik netoužil po životu svého syna. Chtěl pomstu, chtěl zabít lidskou rasu, která mu nebyla schopna pomoct. A tak se vypravil na sever, kde osudného dne vpustil do Aesterrie Zkázu.

   Lidští vojáci umírali jako mouchy pod převahou mocných, děsivých démonů. A Arten se svým měnícím kouzlem snažil zraňovat ty, které nejvíc nenáviděl. Za pět let války byla vyhlazena celá lidská rasa, než byl nalezen mocný artefakt, který Grawoothovy Démonické hordy zahnal portálem pryč.

POKRAČOVAT VE ČTENÍ CESTY PRO ARTEFAKT.