DEN PÁTÝ

Ohledně vlastností předmětů moci se vedou rozsáhlé debaty. V podstatě není možné stoprocentně určit, jak se budou chovat. S některými předměty není radno manipulovat bez ochraných zaříkávadel, neboť na sobě mohou nést všemožné kletby nebo prokletí. Temná magie však není bezpodmínečně přítomna u všech předmětů moci. Podle výzkumů Leartheanské univerzity záleží na osobě, která předmět moci držela dřív - ta mohla vědomě, či nevědomě uvalit na předmět jakoukoliv kletbu, či naopak povzbuzující zaklínadlo.

(Unirael: Bezpečnost práce s předměty moci)

Mis'Chaeron se převaloval v posteli. Včerejší setkání s velkým kruhem čarodějů ho rozrušilo. Adamaar mu nechtěl dovolit navštívit skálu, pod kterou se duchové zjevili. Tvrdil, že by za ním měli přijít jen mladí dobrodruzi, potenciální učedníci, kterým kruh rád svěří svá tajemství a předá jim něco, co by mohlo pomoct porazit démony. Skupinky mladých se vracely různě a rovnou se ukládaly ke spánku zmožení náročným dnem. Mis'Chaeron si však všechny své svěřence odchytil, a optal se, zda něco získali. Překvapivě získal jen negativní odpovědi, a tak se rozhodl, že se za čaroději vydá sám. 

   Neřešil žádná předepsaná kouzla, či formality. Vydal se přímo po temné stezce. Za chvíli spatřil postavu v kápi s velkou svící zářící oslňujícím plamenem. Všiml si, jak jí po ruce stékal vosk a jak celou dlaň uzavřel do pevné žluté rukavice s ostny ze zaschlých krůpějí. Snažila se ho zastavit, ale nedbal na ni a zamířil přímo do temnoty. Za chvíli uviděl svícemi osvětlenou skálu. Přišel přímo před kruh, vlastně půlkruh, čarodějů a drze se podíval do očí nejstaršímu muži. 

   „Hledáte někoho, komu můžete svěřit své kouzlo, svěřte ho mně! Jsem nejmocnější z mágů a dokážu váš dar opatrovat. Použiju ho na zahnání Zkázy se vší parádou!" Čarodějovi se na tváři na mžik objevilo překvapení, pak se však jeho obličej proměnil zpět ve vážnou masku. 

   „Jsi troufalý, Mis'Chaerone," oslovila ho žena úplně vlevo. Měla spanilou elfskou tvář, ale i z takové krásy vystupovalo nezměrné stáří, tak jako ruiny hyzdí dokonalý horizont. 

   „Tvá pýcha je dokonce větší než tvá moc." Mis'Chaeron se pousmál, ale hned sklapl, když mu došlo, že je vlastně obětí velmi sofistikované urážky. 

   „Nemám v úmyslu se podceňovat. Chci zachránit Aesterrii." 

   „Velká slova," ozvala se čarodějka úplně vpravo. „Velká slova, avšak ty jsi již jednou Aesterrii pomohl, nyní je řada na jiných, mladších. Vy, nikdo z vás, nedokážete zachránit zem, pokud si to neuvědomíte. Nyní musíte dát prostor nové generaci." 

   „Jsi mocný," souhlasil muž, který v rukou křečovitě svíral svitky hustě popsané drobným úhledným písmem. „ale tvá role ustoupila do pozadí." 

   „To mám jen tak koukat, jak se kolem nás roztahuje Zkáza?" odsekl Mis'Chaeron. 

   Pak promluvil poslední čaroděj, vůdce kruhu. „Nehraj si na hloupého! Dělej, co můžeš, jen počítej s tím, že už nejsi hybnou silou osudu." Mis'Chaeron se zamračil, nevěřil na žádnou předepsanou budoucnost a myšlenka toho, že je pouze figurkou v nějakém větším plánu, ho přímo znechucovala. 

   „To já určím, jestli budu, či nebudu hybnou silou čehokoliv." Čaroděj se smutně pousmál. 

   „To, co od nás potřebujete, už máte. Avšak i ty něco dostaneš... Až se zítra probudíš a uvidíš a uslyšíš, tak si uvědom, že to, co se stalo, je tvoje chyba. Věř, Mis'Chaerone, že tobě bychom náš odkaz nedali. Učedník se musí chtít učit, musí naslouchat. A to ty neumíš. Však si vzpomeň na ubohého Tyr'Suma." S těmito slovy celý kruh čarodějů zmizel. Mis'Chaeron osaměl pod nebem, na kterém nezářila ani jedna jediná hvězdička. 

   Ještě na chvíli zavřel oči. Nerad si přiznával, že se ho čarodějova slova dotkla, ale cítil se ublíženě. Pokud předmět někdo získal, nebyl to mág, což vůbec nedávalo smysl. 

   „Pane!" Elfský služebník Mis'Chaeronovi málem vlezl do postele. Rozčíleně gestikuloval. „Pane, vstávejte, stala se hrozná věc." Mis'Chaeron si povzdychl, vlezlost elfů byla vážně neuvěřitelná! 

   „Dobře, hned jsem dole, u všech pouštních hadů! Nech mě se aspoň ustrojit." Elf sklopil oči a vycouval pryč. Kdyby aspoň řekl něco užitečného, pomyslel si Mis'Chaeron a vstal. 

...

   „Co to mohlo způsobit?" kroutil hlavou lord Bazagor, když spatřil tu spoušť před sebou. Mladí dobrodruzi se potáceli po táboře po malých skupinách pronásledováni elfskými léčiteli. 

   „Nevím, pravděpodobně nějaká kletba," zamumlal Adamaar. 

   „Pane," ozval se jeden z léčitelů, „už jsme identifikovali všechna zranění. Máme tu ochrnuté ruce, nohy, slepotu a někteří přišli o řeč." 

   „Bohové!" 

   „Pravděpodobně jde o nějaké uřknutí, ale úplná příčina není jasná." 

   „Já vím, co za to může," ozvala se Bar'tarell. 

   „Aha," řekl dotčeně elfský ranhojič. „Vy jste zjevně odboronice!" 

   „Zjevně," pokývala hlavou Bar'tarell. Pak se otočila ke členům Malé rady. „Myslím že za to může dar od velkého čaroděje." 

   „Počkat, počkat, on ho někdo nalezl?" zakoktal se Mis'Chaeron. 

   „Ano, naše mag-urkh An-ai a Honz-urkh získali od čaroděje jakousi tajemnou masku, měla by nám pomoct k nalezení artefaktu." 

   „Zatím nám moc nepomáhá," poznamenal Bazagor. Dobrodruzi se potáceli na plácku. Slepí hledali hole, bezrucí se snažili aktivovat necitlivé údy a němí bezradně gestikulovali. Jen ti bez funkčních nohou dosud leželi v posteli. 

   „Máte někdo nějaký nápad?" zeptala se Mirean. „Nevím si s tím rady." 

   Adamaar si uhladil pramen vlasů. „Nejsem si jistý, ale kousek odtud sídlí starý druid Dix Bloodin, který už mi mnohokrát pomohl, dokáže najít lék na téměř všechna prokletí a to jen z přírodních zdrojů, bez magie." 

   „To by mohlo fungovat," souhlasila Tyirien. „Na některé kletby překvapivě nejlépe působí moc těchto potrhlých přírodních čarodějů..." 

   „Nevím, jestli vám to neuniklo," řekl Bazagor. „Ale já se teda nemůžu ubránit pocitu, že nám ten čarodějnej kruh nepomoh, ani co by se za nehet vešlo!" 

   „To můžeme řešit později," odbyl ho Adamaar. „Nyní musíme poslat všechny za léčitelem, ale radši postupně, kdybychom tam nakráčeli všichni, druid by utekl a my už bychom se zakletí nikdy nezbavili."

...

   „To je teda vážně pomoc!" rozčiloval se Bazagor, když vedl za ruku oslepenou Mijaru. Josegor pokrčil rameny, na kterých nesl chromého Joseraje. „Třeba to ten druid vyřeší." 

   „Ale prd vyřeší! Ten bude mít bez tak hlavu celou zelenou a mozek zničenej ze všech těch hub, co tu rostou." Ludger zběsile gestikuloval, Bazagor musel uznat, že to, že němota padla právě na něho rozhodně nebylo k zahození. 

   „V čem teď budu držet sekeru?" stěžovala si Tegarta. „Copak tohle je fér?" 

   „Za to můžou ty nemrtváci, neměli si tu masku brát," rozčiloval se Joseraj. 

   „Třeba nám to nakonec pomůže," nechala se slyšet Mijara. 

   „Nakonec. To je fakt bezvadný! To je vopravdu úplně úžasný!" Viggerta si povzdychla, její otec byl dnešní situací velmi vyveden z míry, jako kdyby někdo zničil končetiny jemu. Ale to se nestalo. Zakletí byli jen mladí hrdinové, jen ti, kteří předchozího večera zavítali ke skále ke kruhu čarodějů...

...

Mis'Chaeron se mračil. Tak tímhle se mu chtěl kruh čarodějů pomstít? Tím, že zneschopní všechny mladé dobrodruhy, kteří prý mají být jedinou záchranou Aesterrie? To je vážně ironie! A teď tady stojí a přemýšlí nad nejlepším způsobem, jak přenést beznohou Tami'P k nějakému pochybnému přírodnímu bláznovi. Nesli ji za nohy, pak všichni dohromady, a to včetně slepého Pet'Huse a Tomi'Va.

   „A co kdybychom ji vzali my dva?" navrhl Mar'Chaeron, což Mis'Chaerona ještě víc dopálilo. Ale nemohl nic dělat, nemohl jim říct, že za to vlastně může on, a tak ani nezaprotestoval. 

   Místo, kde Dix Bloodin sídlil rozhodně nebylo nijak zvlášť blízko, navíc bylo téměř nemožné ho najít. Kdyby s nimi nešel elfí průvodce, těžko by se k té rozpadlé barabizně dostali. Chatrč byla napůl vykotlaná v obří sekvoji a napůl postavená z různého klestí a pařezů bohatě porostlých mechem a pařezy. Místo dveří stál uprostřed toho architektonického skvostu obří kus kůry, na níž byl přibitý kus pergamenu popsaný elfskými znaky. Všude kolem vzkazu byla do kůry vrýpaná nějaká elfská vyznání lásky a jistě i vzkazy méně romantického ražení. Zpráva na pergamenu však nebyla příliš pozitivní:

Máte zdravotní problém? 

Nevidíte? Neslyšíte? Nechodíte? 

Rada Dixe Bloodina pro dnešní den: 

Pikod su chcete zbevat priklote misuti smecot

 svi zranane v pisvotnam lemo putom vosa 

belost edozne i va bydute zdreva.

...

   „Obávám se, že to starý Dix s těmi houbami opravdu přehnal," povzdychl si Adamaar, když dočetl zprávu. Odvalil pryč kůru. Z chatrče se ihned vyvalil zápach tlejícího listí, hub a něčeho ostrého, alkoholického. 

   „Dixi Bloodine!" zavolal dovnitř, nikdo se neozval. „Kde jsou sakra ti nemrtví, když je potřebujeme?" Rozhlédl se kolem, demonstrativně nakrčil nos a s výrazem absolutního znechucení vlezl do Bloodinovy chýše. V malé místnůstce stál na vyhaslém ohništi obrovský kotel naplněný hnědou břečkou. Na červotoči prožraném stolku ležely slizem potažené svitky, po kterých lezli čtyři tlustí slimáci. V rohu pod poličkou se zvířecími lebkami ležely pod závějí prachu prázdné láhve od kořalky. Od stropu visely sušené byliny a zvířecí kožešiny a všude se táhla odporná clona pachu plísně a všudypřítomných hub. Bloodin však uvnitř nebyl, zjevně chýši opustil docela dávno.

   Jakmile Adamaar vylezl ven, dorazila k chýši delegace urkh-ai. To jste nemohli přijít dřív, pomyslel si. Měl pocit, že už si asi nikdy nedá žádné jídlo, ve kterém by figurovaly houby.

   „Tak co?" zeptal se Vot'har.

   „Nic, je tu jen tenhle nápis."

   „Jenom přehodil pár samohlásek," pokrčil rameny Onderas.

   „To já samozřejmě vím," zabručel Adamaar, „jen jsem doufal, že nám třeba dá lepší radu, tohle tu už může být pěkně dlouho."

   „Ale hodí se nám to, ne?" Adammar si povzdychl. „Tak vzhůru k lomu, tohle nám fakt byl démon dlužen."

...

Když se všichni opláchli v ledovém lomu, zranění opravdu zmizela. Do Hradce dorazili v době oběda. Adamaar se striktně držel dál od houbové polévky a nevraživě koukal na Bazagora, který ji do sebe lil po sběračkách. 

   „Chtěl jsem dnes udělat dvoufázový výcvik, ale tímhle tempem to nestihnu." 

   „Vždyť to dopadlo dobře, ne?" zamumlal Mis'Chaeron. Musel přiznat, že se mu ulevilo, že všechna zranění zmizela. 

   „No jo, ale kvůli takové hlouposti možná nebudeme připraveni!" 

   „Ale, nedramatizuj to! A máme tu masku. Podle Baelhary nám čarodějové chtěli pomoct a navíc je na tom mágském seznamu," řekla Bar'tarell rozčíleně. 

   „No jo, furt, jste fakt šikovný, že jste tu masku získali," pousmál se Bazagor. Urkh-aika přivřela oči a ošklivě se na něho podívala. Bazagor dělal, že si toho nevšímá a nalil si ještě jeden talíř polévky. Adamaarův žaludek se pokusil udělat salto, což se mu naštěstí nepovedlo. 

   „Jenže stejně nevíme, na co je," řekl Bazagor zatímco spokojeně pomlaskával. 

   „Možná, že víme," řekl Mis'Chaeron. „Podle některých pojednání se některé magické předměty dají přivolat, je možné, že předměty na seznamu, včetně té masky, přivolají artefakt." 

   „To je pravda," souhlasil Adamaar, jehož obličej téměř splýval s vyšívanou zelenou kazajkou, „také jsem o tom četl, ale zastánců této teorie moc není." 

   „Ať je, anebo ne, je to teď naše jediná naděje! Musíme najít ty další předměty!" zavelela Bar'tarell. 

   „Napřed si to musíme dobře rozmyslet," oponoval Adamaar. „Nemůžeš se přece jen tak vydat hledat něco, o čem vůbec nevíš, kde je, Eámanë!" 

   „Já nejsem Eámanë!" 

   „No, dobře, nech si svou uměleckou přezdívku. Nic to nemění na tom, že nikam nejdeme!" zamračil se Adamaar. Bar'tarell sevřela ruku v pěst a otevřela pusu.

   „Nemáme ještě trochu těch houbiček?" ozval se zničehonic Bazagor. Adamaar si dal ruku před pusu a vyběhl ze sálu. 

   „Co se stalo?" pozvedl trpaslík obočí. 

   „Asi nemá hlad," pokrčil rameny Mar'Chaeron. 

   Tyirien obrátila oči vsloup. „S vámi je opravdu řeč, neustále po sobě jen štěkáte, nebo se neposloucháte! Vážně na vás nemám náladu," řekla a také se vzdálila. 

   „Zrovna jsem se chtěl zeptat, co se bude dít odpoledne," řekl smutně Bazagor. 

   „Dvoufázovej výcvik," odtušila Bar'tarell. 

   „Aha. A co ty houby? Máme ještě nějaký?"

...

Aréna pro odpolední cvičení v sobě ukrývala pět pevností. Jednu pro každý národ a jednu pro vůdce, neboť Adamaar nedal jinak, než že se i oni musí připravovat na boj. Prostor určený ke hře byl hustě zalesněný, každý získal magicky ošetřenou zbraň na blízko, anebo některou lehkou vrhací, která uštědřovala celkem reálně bolestivé zásahy, po kterých se poražený asi minutu nemohl hnout. Pokud však dorazil do provizorní ošetřovny, kterou spravoval Vot'har, a byla mu poskytnuta léčebná péče, mohl se později do hry vrátit. Za jiných okolností už na něj magické zbraně nefungovali a hráč byl považován za mrtvého. 

   Pevnosti měly tři věže a zneškodněny mohly být až po jejich stržení a následném rozbombardování pevností čtyřmi malými náložemi. Zničení pevnosti značil výbuch jisker, které barevně označovaly jednotlivé rasy. 

   Týmy se stáhly do pevností a čekaly na  signál, jako vždy jím byla ohnivá koule vyslaná Tyirien. Pak se první jedinci odhodlali vyjít na průzkum. Shodou okolností se brzy setkala skupinka mágů se skupinkou urkh-ai.

   „Neútočte!" zakřičel Mat'Ich. „Můžeme se spojit." Urkh-ai se chvíli dohadovali, až nakonec Dav-urkh pokýval hlavou. 

   „Dobře, spojíme se, ale jen na tuhle hru." 

   „Myslím, že nebudete litovat," usmál se Pet'Hus. „Tak na koho půjdem?" 

   „Na toho, na koho narazíme nejdřív," odtušil Vot-ai. 

   „Nebo můžem rovnou vyrazit na ty nejvyšší," zamrkala Dari'P. 

   „S tím počkáme, teď pojďme po téhle cestě," zavelel Honz-urkh. Následovali malého lovce, až před sebou spatřili pevnost trpaslíků. Bylo jich v ní jen pár. 

   „Tak jdem na ně!" zakřičela Ter-urkh, a všichni urkh-aiové vydali sborový válečný pokřik. Mágové se po sobě podívali trochu nechápavě a trochu posměšně. Ale nečekali o moc déle a vydali se ničit první věže. Obrana trpaslíků byla chabá, většina z nich se někde toulala, a tak ty tři vyřídili celkem záhy. Praly se se ctí, rána střídala ránu. Joseraj se svou sekerou mlátil jako opravdový berserk, Viggerta mrštně uhýbala ranám a Mijara téměř několikrát zasáhla. Ale převaha byla obrovská, a tak se za chvíli celá trpasličí stráž válela na zemi v příšerné křeči a mágové a urkh-ai řádili v pevnosti jako tlupa rozčílených skřetů. 

   „No, tak co my tady? Jdem na ně ne?" zeptal se Bazagor a napřáhl sekyru. 

   „Divím se, že hned nešli po nás," řekla Jandulinka. 

   „Čekat tu nebudem, ale měli bychom vyrovnávat síly," zamyslel se Adamaar. 

   „Jo, tak vyražme!" Bar'tarell se blýskalo v očích, jak se těšila na trochu legrace. 

   Tyirien se protáhla. „Ale kam?" Najednou se ozvala rána a na les se snesla sprška červených jisker. 

   „Trpaslíci jsou dole," zamumlal Mis'Chaeron. Bazagor začal vydatně nadávat. 

   „Tak jdem na urkh-ai," zavelel Adamaar. Bar'tarell se ušklíbla. „Stejně vyhrajou, tak klidně." Zvedli zbraně a nechali Tyirien a Baelharu, aby hlídaly základnu. Šli na sever někam tam, kde měla být pevnost nemrtvých. Cestou se vyhnuli malé skupině složené z mágů a urkh-ai. 

   „Spolčili se." 

   „Myslím, že to oni mají na svědomí trpasličí pevnost," pochvaloval si situaci Mis'Chaeron. Urkh-aiská pevnost byla prázdná, ale skupinka, kterou minuli se k ní rychle blížila. 

   „Tak mě kryjte!" Bar'tarell se rozběhla k jedné z věží. To už se blížili nepřátelé. Chvíli s ní zápasila. To už k nim přibíhali první mágové. Mis'Chaeron zašermoval ve vzduchu katanou a postavil se proti svým svěřencům. „No tak, nech nás, Mis'Chaeron, přece chceš, abychom vyhráli." Adamaar se pousmál a zkusmo máchl mečem sem tam. 

   „Hele! Bere nám věž!" křikl Dav-urkh, když spatřil Bar'tarell. V tu chvíli se do sebe oba tábory pustili. Věž byla dole. 

   Bar'tarell se otočila. „Zdrháme, zpátky do pevnosti!" Vyhnula se úderu a dala se do běhu. Mis'Chaeron povalil Pet'Cha na zem. Adamaar několikrát zkřížil meč s Ter-ai, ale pak uhnul, čímž jí vyvedl z rovnováhy. Zasáhl. Uslyšeli Baelharu. „Sakra, jdou po nás, zpátky!" Bar'tarell málem zakopla, ale podařilo se jí ustát pád, díky čemuž se vyhnula letící dýce. Bazagor uštědřil poslední ránu Tomi'Vovi. Naneštěstí se mu nepodařilo vyhnout vržené zbrani a do zad se mu zasekla bolest. Magická vrhací dýka se odrazila.

...

Elfové se rozhlíželi sem a tam. Zatím na ně nikdo neútočil, což se dalo považovat za velkou výhodu. Na druhou stranu nezničili žádnou věž a jedna pevnost už padla. 

   „Měli bychom někam vyrazit," řekla Peatrel. 

   „Nemůžu než souhlasit," přitakal Onderas. 

   „Tak pojďme na Adamaara," usmál se Camerel. Nikdo nemusel odpovídat, bylo jasné, že se dohodli. S příjemným očekáváním zamířili k pevnosti vůdců. Bylo v ní ticho. Všechny věže stály a uvnitř čekala jen Baelhara s Tyirien. Jakmile elfy spatřily, daly se do křiku. Za chvíli se už objevila i Jandulinka a Mirean a z dálky se ozývaly hlasy ostatních. Danalien se ohlédla po svých spolubojovnících. „Tak rychle!" 

   Začali útočit. Mateyas vrhl po Baelhaře dýkou, ta se však skrčila, a tak dýka dopadla do jehličí. Elfové bohužel neměli povolené luky, které se daly jen stěží ošetřit, a tak se cítili značně nejistě. Navíc žádná z obránkyň nebyla příliš cvičená v boji na blízko, a tak spíš stály v pevnosti, a vyčkávaly. Za chvíli na elfy naběhl Mis'Chaeron. Jeho zbraň létala vzduchem, neviditelná jako noční pták, ale elfů bylo hodně, a tak, dřív než uviděl Bazagora, Bar'tarell a Adamaara, skončil na zemi. Když byli vůdci kompletní začali na elfy tlačit, a tak se zelená armáda musela odporoučet zpátky do pevnosti. 

   Pátá pevnost byla v bezpečí. Ale jen na chvíli, neboť během pár minut zahájily všechny tři armády, elfové, mágové i urkh-ai silnou ofenzívu, která udeřila na vůdcovskou věž jako beranidlo. Vrhací dýky a speciálně oštřené kulaté kameny létaly vzduchem od obléhajících k obléhaným a naopak. 

   „Je to v pohodě, zatím nám tu munici vrací," zašeptal Mis'Chaeron. Ale za chvíli si mladí dobrodruzi uvědomili, že takhle to nejde a čekali. 

   „Musíme ven," řekla Bar'tarell. „Rozsekáme je, jsou ještě mladý, na ně stačí pořádně zařvat a budou ty tam. Najednou se zprava vyřítili na tři armády trpasličí útočníci. 

   „Tak teď!" zavelel Adamaar. Vyběhli ven. Spojené armády, zasažené ze dvou stran se za chvíli stáhly. Viggerta, která pomáhala méně početným trpaslíkům, blýskla zuby. „Nemáme pevnost, tak budeme bojovat s vámi." 

   „Myslím, že i tak nás za chvíli zničí," poznamenala Mirean. „Už teď máme o věž míň." 

   „Aspoň se pak porvou navzájem, o to nám de ne?" rozesmál se Bazagor. 

   Další nájezd opravdu začal za chvíli, armády oživily bojovníky a pustili se do obléhání. Munice v pevnosti za chvíli došla, a tak se museli vůdci vydat ven. Jen pár metrů od levé věže leželo pět kamenů pěkně vedle sebe. Bar'tarell vycítila příležitost.

   „Kryj mě," křikla na Mis'Chaerona a přiskočila k hromadě. Sebrala je a hodila směrem k věži, pak se otočila. A potom jí zasáhla ostrá bolest na stehně. Zděšeně vykřikla. V noze měla zaraženou dýku a kalhoty se jí brzy nasákly krví. Upadla na zem. 

   „Zastavte!" zakřičel Adamaar. Dav-urk se podíval na svoji ruku, pak na Bar'tarell. 

   „Nebyla ošetřená," zašeptal. „Promiň mi to, hrozně se omlouvám." 

   „V pohodě," vykoktala ze sebe urkh-aika, která stále nepřestala vyjeveně civět na rukojeť vrhací dýky, která jí trčela ze stehna. 

   „V pořádku, Bar'tarell?" zeptal se Adamaar. 

   „Tak tohle elfa donutí použít moji uměleckou přezdívku, to si asi zapamatuju," opáčila urkh-aika, ale na konci věty sykla bolestí. Adamaar mávl rukou. Mirean pomohla Bar'tarell ošetřit. 

   „Tak teď už je to jasný, teď nám ta pevnost spadne," zakřičela ještě Bar'tarell, když odcházela směrem k herní ošetřovně.  

   A za chvíli se k nebi opravdu vznesly fialové jiskry značící konec vůdcovské pevnosti.

...

Dobývání pevností zvedlo všem náladu. Endorfiny, které se jim vyplavily do krve, je pěkně hřály, a tak se ani při večeři neseběhla žádná konverzace, při které by někdo rozčíleně opouštěl hodovní sál. 

   „Kdybych to měl hodnotit, jako že to právě dělám," ozval se Bazagor, „tak tohle bylo fakt dobrý." 

   „Uznávám, že pustit na chvíli luk, bylo vážně osvěžující. Dlouho už jsem nezkoušel souboj tváří v tvář," usmál se Adamaar. 

   „Naposledy tak před sto lety, když jsem si myslel, že je Eámanë démon." 

   Bar'tarell přikývla. „Taky bys měl víc trénovat, nějak jsi nám sešel." 

   Adamaar na ni ukázal prstem. „Ty máš jediný štěstí, že jsi zraněná a na to jsme my léčitelé hákliví!" 

   „Výborně, tak jste si to pověděli," řekla Baelhara. „Co se bude dít večer?" 

   „Přišly zprávy z fronty a vůbec nejsou dobré. Trpaslíci přišli o velkou část území, elfové také. Piua se celkem drží, ale pár věží na hranicích s pouštními kmeny padlo. Jedině urkh-ai dnes neztratili nic." 

   „Musíme se koukat na ty světlejší stránky," poznamenala Jandulinka. „Máme tu masku, což znamená, že jsme na dobré cestě získat artefakt." 

   Mis'Chaeron se napil a potom promluvil: „Našel jsem v knihovně jeden svazek. Napsal ho nějaký čaroděj, Ganalf, Garalf, či tak, ten se velmi upíná na něco, čemu říká ‚vědomí předmětů moci'. Podle všeho si mocné předměty budují něco jako vědomí, kvůli tomu je nebezpečné být stále v jejich blízkosti, před tím nás varoval i strážce. Ovšem ty opravdu mocné předměty pod sebou drží množství jiných předmětů. Většinou je jich pět, ale Garalf v těchto knihách popisuje, že pod jedním velmi mocným předmětem může existovat i devatenáct slabších předmětů. Za některých okolností můžou tyto slabší předměty přivolat nejmocnější předmět k sobě. K tomu je však potřeba přesného rituálu. Pokud má Garalf pravdu, čemuž většina akademiků nevěří, je možné s pomocí správné kombinace předmětů sebrat artefakt komukoliv z rukou." 

   „Jenže na seznamu jsou jen tři," poznamenal Mar'Chaeron. „Navíc nevíme, jestli nám ten lístek nepodstrčili démoni." 

   „Pokud by skutečně lístek pocházel od démonů, pochybuji, že by nám jeden z předmětů dal kruh čarodějů," řekl Adamaar. 

   Mis'Chaeron pokrčil rameny. „Ti duchové jsou podezřelí, proč se objevují zrovna teď?" 

   „Osud?" Všichni si podívali na Baelharu. „Některé cesty jsou téměř neměnné..." 

   „Vážně si myslíš, že nám nějaká mystická osoba z obláčku hodila na zem svůj neúplnej nákupní seznam?" pozvedla Bar'tarell obočí. 

   „Taky mi to přijde hloupé," souhlasil Mis'Chaeron. „Proč by ho aspoň nehodila kompletní?" 

   Baelhara se zamračila. „Nemusíte tomu rozumět, ale je to jediná nápověda, co máte." 

...

Večerní sněm byl krátký. Nikdo neměl žádné informace, a tak uběhl rychle a bez zbytečných emocí. Jedinou věc, kterou chtěl Adamaar ještě vyřešit, byla nepříjemná zkušenost s neošetřenou dýkou. Obával se, že by mohlo jít o útok, či sabotáž. Bar'tarell se sice s pomocí léčivých kouzel a přirozených urkh-aiských regeneračních schopností noha rychle hojila, přesto nechtěl nic nechat náhodě. Zavolal si všechny elfy, kteří měli s přípravou odpoledního cvičení co do činění. Chvíli z nich lámal, co se při přípravě dělo a nakonec se jeden z techniků, Baen, přiznal, že možná tak docela nedokončil zaklínadlo u poslední dýky. Tu chybu by mu Adamaar i prominul, nakonec se nic nestalo, ale elf přesto odešel s velmi přísným trestem. A to z jednoho prostého důvodu. Baen totiž utrousil, že kouzlo nedokončil, protože spěchal na oběd, aby na něho zbylo aspoň trochu houbové polévky.

...