Embedded Files
Urkh-ai datují svůj vznik od První Noci (ostatní rasy používají termín: příchod Zkázy). Byli přetvořeni lidským čarodějem Artenem, který od démona Grawootha získal moc měnit lidi na zvláštní nesmrtelné tvory, zničené a rozpolcené silou nekromantských kouzel. Samotná přeměna trvala několik dní, a ti kteří ji přežili, bloudili po původním království lidí a hledali důvod, proč dále přežívat. Scházeli se ve skupinách a vyprávěli si o svých zážitcích z velké války a boje proti démonům. Bývali lidmi a nyní jsou něčím jiným, temnějším. Často nosí bojová tetování a znamení.
URKH-AI
Urkh-ai žijí v Maarských pustinách, na nehostinném území, které díky svým nabytým čarovným schopnostem dokážou využívat jako úrodnou půdu.
Ačkoliv téměř nepotřebují jíst, holdují podivným pokrmům, které na zemi Aesterrii nemají obdoby, neboť vznikly na magické půdě. Urkh-ai chovají draky a další stvoření, která využívají k lovu a bojům v nebezpečných končinách.
Vzhled urkh-ai je trochu nezvyklý, Proměna jim na těle zanechala různé rány a znamení. Přes ta největší občas nosí obvazy, nebo šátky. Zdobí se bojovým tetováním a různými šperky z kůstek draků, nebo jiných zvířat. Oblékají se do tmavých barev, volných látek, které nebrání pohybu a velmi lpí na tom, aby byl jejich šat potrhaný, aby vyjádřil jejich nerovnováhu.
Urkh-aiský jazyk vznikl směsicí lidské řeči, elfštiny, dračího jazyka a různých citoslovcí, které používají tvorové v severních zemích. Je to úderný a tvrdý jazyk, skládající se z jednoduchých slov s vícerem významů. Urkh znamená člověk a Ai proměna, a tak jsou společnou řečí nazýváni Proměnění, popřípadě Jiní.
Proměna v urkh-aích vyzvedla určité vlastnosti, a tak se dělí do několika řádů: Dragh-urkh, Mag-urkh, Hun-urkh, War-urkh a Agr-urkh. Zástupci ze všech řádů sedí v radě Urkh-pien a diskutují o problémech s prvním generálem Votharem Jurem a královnou Bar’tarell.
ŘÁDY URKH-AI
Dragh-urkh jsou jezdci na dracích, nejváženější řád vůbec. V celých Maarských pustinách je jich zhruba dvacet (včetně královny). Dokážou komunikovat se svými draky a létají na nich do nepoznaných výšin, až nad vrcholky hor. Málokomu se poštěstí najít spřízněného tvora, jakým jsou pro Dragh-urkh jejich draci.
Kouzelníci a mudrcové Mag-urkh se zabývají studiem oblohy a zkoumání vlastních schopností, které v nich probudil Arten svými čáry. Jejich úkolem je zjistit, co všechno urkh-aiům dala přeměna, a zároveň i to, co jim po ní zůstane navždy zapovězeno.
Hun-urkh jsou lovci a krotitelé, vznikli především z lučištníků. Vypravují se do nepřátelských končit, kde komunikují s roztodivnými zvířaty a obyvateli severních krajů. Jsou vynikajícími stopaři a máloco jim unikne.
Nejpočetnější skupinou urkh-ai je řád War-urkh, válečníci. Vzhledem k tomu, že přeměnění vznikli především z lidských válečníků, není se čemu divit. Jsou houževnatí a odolní, skvěle bojují se zvláštními meči a sekerami.
Agr-urkh jsou zemědělci a obchodníci a řemeslníci, není jich mnoho, neboť nevznikli z vojáků jako ostatní, ale z řadových občanů, kteří byli dost silní, aby přežili přeměnu. Právě oni dokážou nehostinnou maarskou půdu využít k pěstování plodin. Právě oni vyrábí zbraně a chovají domácí zvířata a jsou ostatními velmi ceněni.
HISTORIE URKH-AI
Po skončení Noci urkh-aiové bez duše procházeli po světě. Dřív měli perspektivu, byli slavnými vojáky a netušili, že je může něco takového potkat. Pátrali po svém sebeurčení, a právě v tu chvíli se potkali s Eámanë, jedinou přetvořenou elfkou v Aesterrii. Přišla k nim zmatená, ale odhodlaná. Naplněná nenávistí k elfům a všem, co ji nechali zemřít, procházela po kraji a dávala urkh-aiům smysl života – vybudovat vlastní říši a stanout po boku všech, kteří přežili Noc bez ztrát.
Eámanë cestovala po původních Maarských planinách – nyní pustinách – a pomáhala přeměněným vstát a pochopit, že stále mohou žit jako samostatná rasa.
Na důkaz oproštění od minulého života, se Eámanë přejmenovala na Bar’tarell a založila urkh-aiský stát, Maarské pustiny, a pomalu začala budovat první velké město Dragh-sani. To je postaveno na troskách a ve sklepeních bývalého hlavního lidského města Cyratilu. Na některé části byly dokonce jako materiál používány staré dračí kosti. I od toho pramení název. Dragh-sani – Dračí zub.
Urkh-aiové po sto let budovali svou říši a ukrývali se na severu zpustošené lidské země. Bar'tarell se stala jejich královnou (Fri) a z nejschopnějších sestavila svou radu Urkh-pei a svým zástupcem učinila bývalého lidského prince Vothara Jura (Temného stína).
Během posledních let se v Maarských pustinách občas objevili nějací dobrodruzi, kteří chtěli spatřit, co hrozného noc způsobila, a od těch urkh-aiové získali informace o tom, co se děje v zemi Aesterrii. Právě díky těmto bláhovým hrdinům se dozvěděli o plánované slavnosti na počest artefaktu, a rozhodli se, že na takové akci nemůžou chybět…
BAR'TARELL FRI
Bar'tarell Fri (původně Eámanë Anárion) je královnou národa urkh-ai a jako jediná elfka prošla Proměnou. Řadí se k Dragh-urkh, neboť právě díky drakům se jí podařilo urkh-ai sjednotit. Nade vše miluje svého draka Nighraegara, ale citovou náklonnost chová pravděpodobně jenom k drakům. Na svou zemi dohlíží z kostěného trůnu z Dračí síně.
EÁMANË
Eámanë Anárion se narodila dávno před první Nocí v elfském městě Kortirion. Původem je míšenkou mezi taralte a tarnelse. Matku si nepamatuje,protože jí opustila jako malou a zmizela neznámo kam.
Její otec Elisar byl kortirionským politikem, byl to velmi vážný elf, a tak s ní netrávil moc času.
Přesto se jí snažil vychovávat jako vznešenou dámu s pomocí různých guvernantek a domácích učitelů. Eámanë ale nebyla příliš tradiční elfkou, natož pak vznešenou.
Většinu času trávila schovaná v lese, a vůbec nechtěla slyšet o tom, že by měla hrát na lyru, nebo se snad dokonce učit jíst dvaceti druhy příborů. Místo toho raději vzala svůj meč, osedlala koně a vyrazila pryč od všech povinností. Tu nespoutanost zřejmě zdědila po své matce, o které Elisar nikdy nemluvil.
Pro svou odlišnost a drzost nebyla mezi ostatními elfy příliš oblíbená. Jediný, kdo s ní trávil čas, byl Adamaar Le’rberiel. Byly skoro jako bratr a sestra, společně stříleli a šermovali.
Ale Adamaar se stále častěji vracel k povinnostem do Kortirionu a snažil se chovat jako vzorný mladý muž. Eámanë si z něj proto často utahovala, a on jí vracel stejnou mincí, že zůstane poustevničit někde v lese obrostlá mechem. Potom se však Adamaar rozhodl odjet na Akrean pátrat po tarnaertské magii, a tak se s ním Eámanë rozloučila.
Během dalších let Eámanë chodila do lesa sama. Její schopnosti se zlepšovaly, ale její otec se na ni stále častěji zlobil, a zakazoval jí nadále utíkat pryč. Rozhodl se jí držet v domácím vězení, neboť mu dcera dělala před ostatními vznešenými elfy ostudu, jako by ani nestačilo, že ho opustila manželka…
ÚTĚK
Eámanë však utekla ještě jednou, a to už bylo na Elisara příliš. Jeho přátelé mu poradili, že nejlepší způsob, jak uklidnit nezbednou mladou dívku, je sňatek. A tak, když se Eámanë jednou vrátila po několika dnech v lese do Kortirionu, zastavili ji otcovi muži a velmi zdvořile ji doprovodili domů.
Tam jí otec odhalil svůj plán. Měla se provdat za bohatého tarnaltského vojevůdce, Faerthela, který byl mezi mladými elfkami považován za skvělou partii. Měl skvělý původ i výsledky a také patřil mezi opravdové elfské krasavce.
Ještě téhož večera přišel Faerthel na večeři o spoustě chodů a ještě více druhů příborů. Eámanë se během večera snažila chovat co nejvíc nepřípustně. Ačkoliv ji služebné nasoukaly do vznešených šatů, podařilo se jí je roztrhat, ještě než vešla do jídelny. Skákala hostům do řeči a vůbec se chovala, jako úplný buran. Doufala, že tím vojevůdce odradí, ale to se přepočítala.
Faerthel byl pěkně namyšlený elf a Eámanë bral jako výzvu, a proto ji hned v noci požádal o ruku. To Eámanë zaskočilo, vyděsila se a rozhodla se utéct z Kortirionu pryč. K ránu se vyplížila z domova a ujížděla daleko od velkého města.
Jakmile to její otec zjistil, vyhlásil po ní pátrání, ale žádná hlídka elfku nenašla, jelikož plížení a schovávání se bylo její oblíbenou činností.
Když už Elisar všechno vzdal, začala Eámanë cestovat po Aesterrii, šermovala, pracovala jako námezdní ochránce karavany, dokonce zavítala i do říše orků úplně na jihu, kde se jí podařilo získat šamanské vzdělání a rozšířit tak své povědomí o přírodě a její magii.
Nakonec se ale vrátila do Tallizienských lesů, kde čerpala sílu z odkazu Lesního národa, vlastně doopravdy žila, jak poustevník, jak se kdysi smál Adamaar. Zdokonalovala se ve svém umění, ale po letech se rozhodla navštívit Kortirion a svého otce. Bylo to zrovna nedlouho před tím, než se Adamaar vrátil z Akreanu. Eámanë zjistila, že se Faerthel oženil s jinou elfkou. Elisar se se svou dcerou setkal jednou, kdy se po velké hádce rozhodli, že se už nebudou stýkat.
Jakmile se Eámanë doslechla, že se Adamaar vrátil z Akreanu, okamžitě se ho vydala navštívit. Vyprávěli si o svých zážitcích za posledních pět set let dlouhé večery spolu, klábosili u vína. Ale Adamaar brzy začal dostávat pozvání na večírky k váženým elfům a zanedlouho
se odstěhoval do Lartheianu. I tam ho občas navštívila, ale odcizili se, neboť její dávný přítel musel řešit problémy v Tar’Pien.
PRVNÍ NOC
Potom přišla Noc a démonické hordy zaútočily na lidské království. Eámanë tou dobou v jednom městečku poblíž Lartheianu pomáhala cvičit mladé šermíře. Dozvěděla se, že Adamaar dlouho ležel v knihách, a nyní si dokonce svolal lidského krále a lorda Bazagora k důležité promluvě.
Eámanë věděla, že její přítel něco chystá, a tak se ho rozhodla navštívit. Adamar se jí snažil odbýt, že má moc práce a že na ni nemá čas. Brzy se pustili do hádky a křičeli na sebe jako blázni. Adamaar nakonec prozradil, co chystá, ale řekl, že Eámanë s sebou na výpravu rozhodně nevezme, protože je jenom zvědavá ženská. Potom se rozešli…
Ale Eámanë se výpravy pro artefakt zúčastnila. A to se jí stalo osudným. Když se skupina vracela s artefaktem zpátky do Aesterrie, zaútočil na ni Arten a nezbylo než utíkat. Eámanë však byla zezadu zasažena šípem a upadla do sněhu.
Zbytek družiny utekl i s artefaktem, zatímco se snažila zvednout zpět na nohy. Arten byl rozčílený, že mu artefakt o vlásek unikl, a ze vzteku na zraněnou elfku použil své mocné kouzlo přetvoření, potom odešel.
Eámanë se po několik dní zmítala v agónii. Mocné kouzlo jí projíždělo celým tělem a kousek po kousku, buňku po buňce ji proměňovalo. Když byla proměna dovršena, Eámanë omdlela.
Probudila se ve sněhové vánici, ale nebyla jí zima. Její pokožka zešedivěla a na obličeji se jí objevily zvláštní obrazce. Cítila se zvláštně prázdně. Sžíraná obrovskou nenávistí ke všemu. Ke všem.
S vypětím všech sil se zvedla na nohy a kráčela na jih. Cestu jí zkřížilo hejno draků. Létali kolem ní a plivali oheň, ale Eámanë bylo v tu chvíli všechno jedno. Zakřičela na draky, ať zmizí, ale oni nechtěli.
Potom jeden z nich sletěl dolů a postavil se před ní.
„Bar’tarell,” oslovil ji, „je víc ai na tomto světě, musíš jim pomoci.” Eámanë vytřeštila oči.
„Kdo jsi?”
„Nighraegar a ty, Bar’tarell, najdi urkh-ai.”
„Jaké urkh-ai?” nechápala.
„Jaké urkh-ai? Urkh-ai bývali ai, lidmi, a teď jsou tady a hledají svou fri. Čekám na tebe už dlouho. Tak pojď, je čas.”
Eámanë jako ve snu následovala draka a on ji dovolil na sebe nasednout. V tu chvíli se jejich mysl spojila. Eámanë poznala, že je její změna kompletní. Už nebyla elfkou, byla urkh-ai, proměněný člověk, a její nové jméno bylo Bar’tarell, Nezlomená.
Společně s drakem se vydali najít další urkh-ai, na sever Maarských pustin. Cestou pomáhali právě narozeným urkh-aiům, ale nikde se nezdrželi dlouho. Nighraegar tvrdil, že je třeba najít Vot'hara, Temného stína, který se stal jejím pobočníkem a prvním generálem.
Bar'tarell si slíbila, že až svůj národ postaví na nohy, představí ho ostatním v Aesterrii a zajistí mu legitimitu. Zároveň se chtěla ještě jednou podívat do tváří těch, kteří ji nechali zemřít… Obzvlášť teď, když se doslechla, že se chystají oslavy 100 let od nalezení artefaktu. Tam by jako členka výpravy neměla chybět…
VOT'HAR JUR
Vot'har Jur, Temný stín, je pobočníkem královny a prvním generálem národa urkh-ai. Za svého lidského života býval vojákem, a ještě před tím rozmazleným mladíčkem s horkou hlavou, ale po Proměně zvážněl a rozhodl se obětovat vše boji, k němuž měl vlohy od narození. Občas si vyčítal svůj lidský život, ale potom si uvědomil, že to tak mělo být a že jako urkh-ai konečně objevil své úplné schopnosti. V urkh-aiské radě funguje jako pobočník královny a vede první urkh-aiskou vojenskou školu a centrum strategie.
TEMNÝ STÍN
Redan byl člověk, nejmladší syn barona z Karthu. Na rozdíl od svých starších sourozenců se nikdy nevěnoval politice, ale podstatnou část mládí strávil touláním se po městě a posedáváním po putykách, nebo hospodskými rvačkami. Jako benjaminkovi mu to dlouho procházelo, aniž by si někdo z jeho vznešených rodičů všiml, co to synáček tropí za výtržnosti. Jednoho večera seděl Redan se svými přáteli v oblíbené hospodě U Zlatého žezla, poslouchal poslední zprávy z Lartheianu a chlemtal s ostatními pivo a pelyňkový nápoj. V pozdních nočních, možná dokonce brzkých ranních, hodinách se Redanovi společníci začali sázet, kam až dokážou zajít. Nejdřív to bylo vypití korbele piva na jeden hlt, potom svádění neznámých žen v časovém limitu, úkoly byli s postupujícím časem stále peprnější. Redan se do sázek však vůbec nezapojoval, když to jeho společníci zpozorovali, začali do něj šít, že je srab a slečinka. Redan tedy, aby dokázal svou mužnost, řekl, aby mu dali také úkol, že i on se s ním dokáže popasovat a sázku vyhraje. Dlouho se hádali, jaký úkol by to měl být, nakonec rozhodli, že musí dvacetkrát oběhnout hospodu v rouše Adamově a každé oběhnutí musí posvětit vypitím kalíšku bylinného likéru. Smáli se mu, že to nedokáže. Redan však hrdinně odhodil šaty a vyběhl před hospodu se slovy „Mějte připravených dvacet kalíšku, brzy na ně dojde!“. Celá hospoda se za Redanem přemístila ven a propukla v hlasitý povyk. Redan běhal a běhal, pak chodil a nakonec se jen opile ploužil, až byl u šestnáctého kolečka, když se celá zábava zvrtla. Hlasitý povyk přihlížejících vzbudil zájem jedné členky městské stráže. Když viděla nahého Redana, pohoršená k němu přistoupila a pravili: „Vy nestydo, oblečte se a půjdete se mnou.“ Redan ji bez větších protestů poslech, byl natolik opilý, že si ani moc neuvědomoval, co se děje. Když se ráno probudil, byl v cele. Nevěděl proč, z minulé noci si toho totiž příliš mnoho nepamatoval. Žena se do něj hned po probuzení pustila „Hej ty, jak se jmenuješ? Tys teda pěkně vyváděl, jak nějakej plemeník nebo co. Vy chlapi jste pěkná cháska, chováte se jak prasata a ještě vám to prochází, ale já ti ukážu. Žádný takový, v mym rajonu nikomu nic neprojde. Jen počkej ty ty ty …“ Redan na ni jen beze slova zíral, zmohl se jen na „Co?“, to ale neměl říkat, žena zrudla a začala na něj ječet, mluvila tak rychle, že ani nestíhal sledovat, co mu vlastně říká. Řekl jí tedy, že se jmenuje Redan a je synem barona z Karthu. Žena poslala pohůnka k baronovi, aby mu někdo synáčka vyzvedl. Baron z Karthu dorazil sám a Redanovi přede všemi vynadal a zpohlavkoval ho.
Potom Redanovi skončilo období volnosti a byl poslán na vojenskou školu. Díky všemožným rvačkám a zocelení z hospod si v armádě rychle našel přátele a stoupal po kariérním žebříčku hodnost za hodností. Vojáci ho jako velitele milovali, protože se s nimi dokázal bavit o běžných věcech a poradit jim.
Během Zkázy bojoval se svými svěřenci a téměř celý jeho oddíl Artenovu Proměnu přežil. Po svém znovuzrození se Redan nechal přejmenovat na Vot'har Jur – Temný stín, Jur je označení pro pobočníka – a jeho jednotka tvoří elitní součást řádu War-urkh. Bar'tarell si ho vyvolila za svého pobočníka a jmenovala ho prvním generálem národa urkh-ai.
POKRAČOVAT VE ČTENÍ O ZKÁZE AESTERRIE.
Page updated
Google Sites
Report abuse