BAR'TARELL FRI

Eámanë však utekla ještě jednou, a to už bylo na Elisara příliš. Jeho přátelé mu poradili, že nejlepší způsob, jak uklidnit nezbednou mladou dívku, je sňatek. A tak, když se Eámanë jednou vrátila po několika dnech v lese do Kortirionu, zastavili ji otcovi muži a velmi zdvořile ji doprovodili domů. 

   Tam jí otec odhalil svůj plán. Měla se provdat za bohatého tarnaltského vojevůdce, Faerthela, který byl mezi mladými elfkami považován za skvělou partii. Měl skvělý původ i výsledky a také patřil mezi opravdové elfské krasavce.

   Ještě téhož večera přišel Faerthel na večeři o spoustě chodů a ještě více druhů příborů. Eámanë se během večera snažila chovat co nejvíc nepřípustně. Ačkoliv ji služebné nasoukaly do vznešených šatů, podařilo se jí je roztrhat, ještě než vešla do jídelny. Skákala hostům do řeči a vůbec se chovala, jako úplný buran. Doufala, že tím vojevůdce odradí, ale to se přepočítala.

   Faerthel byl pěkně namyšlený elf a Eámanë bral jako výzvu, a proto ji hned v noci požádal o ruku. To Eámanë zaskočilo, vyděsila se a rozhodla se utéct z Kortirionu pryč. K ránu se vyplížila z domova a ujížděla daleko od velkého města.

   Jakmile to její otec zjistil, vyhlásil po ní pátrání, ale žádná hlídka elfku nenašla, jelikož plížení a schovávání se bylo její oblíbenou činností.

   Když už Elisar všechno vzdal, začala Eámanë cestovat po Aesterrii, šermovala, pracovala jako námezdní ochránce karavany, dokonce zavítala i do říše orků úplně na jihu, kde se jí podařilo získat šamanské vzdělání a rozšířit tak své povědomí o přírodě a její magii.

   Nakonec se ale vrátila do Tallizienských lesů, kde čerpala sílu z odkazu Lesního národa, vlastně doopravdy žila, jak poustevník, jak se kdysi smál Adamaar.   Zdokonalovala se ve svém umění, ale po letech se rozhodla navštívit Kortirion a svého otce. Bylo to zrovna nedlouho před tím, než se Adamaar vrátil z Akreanu. Eámanë zjistila, že se Faerthel oženil s jinou elfkou. Elisar se se svou dcerou setkal jednou, kdy se po velké hádce rozhodli, že se už nebudou stýkat.

   Jakmile se Eámanë doslechla, že se Adamaar vrátil z Akreanu, okamžitě se ho vydala navštívit. Vyprávěli si o svých zážitcích za posledních pět set let dlouhé večery spolu, klábosili u vína. Ale Adamaar brzy začal dostávat pozvání na večírky k váženým elfům a zanedlouho

se odstěhoval do Lartheianu. I tam ho občas navštívila, ale odcizili se, neboť její dávný přítel musel řešit problémy v Tar’Pien.

PRVNÍ NOC

Potom přišla Noc a démonické hordy zaútočily na lidské království. Eámanë tou dobou v jednom městečku poblíž Lartheianu pomáhala cvičit mladé šermíře. Dozvěděla se, že Adamaar dlouho ležel v knihách, a nyní si dokonce svolal lidského krále a lorda Bazagora k důležité promluvě.

   Eámanë věděla, že její přítel něco chystá, a tak se ho rozhodla navštívit. Adamar se jí snažil odbýt, že má moc práce a že na ni nemá čas. Brzy se pustili do hádky a křičeli na sebe jako blázni. Adamaar nakonec prozradil, co chystá, ale řekl, že Eámanë s sebou na výpravu rozhodně nevezme, protože je jenom zvědavá ženská. Potom se rozešli…

   Ale Eámanë se výpravy pro artefakt zúčastnila. A to se jí stalo osudným. Když se skupina vracela s artefaktem zpátky do Aesterrie, zaútočil na ni Arten a nezbylo než utíkat. Eámanë však byla zezadu zasažena šípem a upadla do sněhu.

  Zbytek družiny utekl i s artefaktem, zatímco se snažila zvednout zpět na nohy. Arten byl rozčílený, že mu artefakt o vlásek unikl, a ze vzteku na zraněnou elfku použil své mocné kouzlo přetvoření, potom odešel.

   Eámanë se po několik dní zmítala v agónii. Mocné kouzlo jí projíždělo celým tělem a kousek po kousku, buňku po buňce ji proměňovalo. Když byla proměna dovršena, Eámanë omdlela. 

   Probudila se ve sněhové vánici, ale nebyla jí zima. Její pokožka zešedivěla a na obličeji se jí objevily zvláštní obrazce. Cítila se zvláštně prázdně. Sžíraná obrovskou nenávistí ke všemu. Ke všem.

   S vypětím všech sil se zvedla na nohy a kráčela na jih. Cestu jí zkřížilo hejno draků. Létali kolem ní a plivali oheň, ale Eámanë bylo v tu chvíli všechno jedno. Zakřičela na draky, ať zmizí, ale oni nechtěli.

   Potom jeden z nich sletěl dolů a postavil se před ní.

   „Bar’tarell,” oslovil ji, „je víc ai na tomto světě, musíš jim pomoci.” Eámanë vytřeštila oči.

  „Kdo jsi?”

   „Nighraegar a ty, Bar’tarell, najdi urkh-ai.”

   „Jaké urkh-ai?” nechápala.

  „Jaké urkh-ai? Urkh-ai bývali ai, lidmi, a teď jsou tady a hledají svou fri. Čekám na tebe už dlouho. Tak pojď, je čas.”

    Eámanë jako ve snu následovala draka a on ji dovolil na sebe nasednout. V tu chvíli se jejich mysl spojila. Eámanë poznala, že je její změna kompletní. Už nebyla elfkou, byla urkh-ai, proměněný člověk, a její nové jméno bylo Bar’tarell, Nezlomená.

   Společně s drakem se vydali najít další urkh-ai, na sever Maarských pustin. Cestou pomáhali právě narozeným urkh-aiům, ale nikde se nezdrželi dlouho. Nighraegar tvrdil, že je třeba najít Vot'hara, Temného stína, který se stal jejím pobočníkem a prvním generálem.

   Bar'tarell si slíbila, že až svůj národ postaví na nohy, představí ho ostatním v Aesterrii a zajistí mu legitimitu. Zároveň se chtěla ještě jednou podívat do tváří těch, kteří ji nechali zemřít… Obzvlášť teď, když se doslechla, že se chystají oslavy 100 let od nalezení artefaktu. Tam by jako členka výpravy neměla chybět…