MIREAN ME'CARIEL

Mireanina rodina je velmi nábožensky založená. Otec ve vesnici spravoval oltář lesních bohů a velmi dbal na to, aby Mirean zůstala této víře věrná. Mirean byla vždycky vzornou dcerou, ale i tak rodiče překvapilo, když v mládí řekla, že se chce za studiem vypravit do Lartheianu.

   Původně se jim do toho moc nechtělo, ale Mireanini učitelé jim říkali, že už jejich dceři nemohou dát víc, ale že její talent je třeba rozvíjet. A to nejlépe právě v hlavním městě. Rodiče tedy nakonec souhlasili a rozloučili se se svou dcerou.

   V Lartheianu se Mirean otevřely nové obzory. Ubytovala se na kolejích s dalšími studenty a dost času trávila seznamováním. Dnes o těchto bouřlivých letech nemluví moc ráda, ale na druhou stranu nebýt jich, nikdy by se nesetkala s Adamaarem, neboť ten na univerzitách nepřednášel.

   Stalo se to jednou k ránu. Mirean s přáteli seděla v taverně a zábava pomalu upadala. Jeden elf se rozhodl, že to tak nenechá a navrhl hru na úkoly. Točilo se dopitou lahví od vína, a na koho ukázalo hrdlo, ten musel vyplnit úkol, který navrhl zbytek. 

   Kromě Mireaniných spolužáků seděl v taverně ještě jeden elf. Dřepěl v rohu, na hlavě měl kápi a usrkával své bílé lartheianské. Láhev ukázala na Mirean a její přáteli jednomyslně rozhodli, že musí jít s podivínem promluvit pár slov. 

   Elfka se chvilku ostýchala, ale nakonec souhlasila a šla si k elfovi přisednout.

   „Copak tady, tak sám?“ 

   Elf vzhlédl zpod kápě. „Přemýšlím.“ 

   „O čem?“ 

   „Přemýšlím, jak dlouho tady ještě budete hlučet.“ 

   Mirean se začervenala. „Moc se nezlobte, právě oslavujeme úspěšnou zkoušku,“ řekla a podívala se ke stolu svých přátel, odkud se zvedl hřmotný jásot. 

   „A copak studujete, smím-li se ptát?“ 

   „Léčitelství a základy magie.“ 

   „Hm. Na univerzitě se toho moc nenaučíte. Pokud chcete být dobrá, budete do toho muset dát víc. Nikdy nemůžete mít volno. Oslavovat jednu zkoušku? Pche! Každá větší vesnice se může pochlubit svým léčitelem, který vystudoval v Lartheianu. Ale jsou to opravdu dobří léčitelé?“ 

   Mirean se rozlobila. „Co vy o tom můžete vědět? Vysedáváte tady a pijete sám. Kdo jste, že mluvíte s takovým přehledem.“ 

   Elf se pousmál. „Děvče, děvče. Já jsem Adamaar Le'rberiel. Možná už jsi o mně slyšela.“ 

   Mirean zalapala po dechu a překotně se začala omlouvat. Adamaar se jen smál. 

   „Pokud se opravdu chceš něco naučit, zastav se u mě,“ řekl a zvedl se. Mirean seděla jako opařená a koukala, jak muž v kápi odchází.

   Dalšího dne k němu přišla a Adamaar po několika zkouškách souhlasil, že ji bude učit. Kromě léčitelství jí zřejmě předává i své znalosti měsíční magie a kdo ví. Možná Adamaara jednou nahradí právě Mirean Me'Cariel. Není mnoho těch, kteří by o tom pochybovali.