V roce 2012 jsme se přenesli mezi hrdý národ Piuxů, kamsi do americké prérie devatenáctého století. Vedl nás velký náčelník Topa-Itá, kmen se dělil do čtyř rodů: Bruelů, Oglálů, Poncaponců a Yangtonayů. Všichni žili v souladu s přírodou a dělali radost velkému Manitouovi.
INDIÁNSKÁ VIDEA JSOU K NALEZENÍ VE FILMECH.
Každý rod má své území, svůj znak a svého vůdce. Navzájem si neškodí, ba naopak, pomáhají si a v indiánské tradici jsou bratry a sestrami.
Jednou však ke kmeni Piuxů zavítají bílí muži. Jsou oblečeni ve fracích a parádních kloboucích a pod paží nesou lesklé kufříky. Jsou to investoři. Kufříky položí před náčelníka a slibují mu peníze a ohnivou vodu, pokud je nechá na území Piuxů postavit železnici. Veliký Topa-Itá odmítne a bílí muži odejdou.
Jenže investoři se jen tak před ničím nezastaví. Ani před právem původních Američanů na půdu. A tak začínají stavět, a to rovnou ze čtyř stran. Indiáni musí začít bojovat. Ale o co jde nejvíc, to je samozřejmě požehnání velkého Manitoua, protože když s vámi nejsou bohové, nezmůžete nic.
A tak každý den Piuxové s hrůzou čekají na informace zvědů o tom, jak rychle železnice postupuje. Modlí se, snaží se bohům zalíbit a doufají, že cestu pro železného oře zničí Manitouův hněv.
Vzhledem k tomu, že beztrestně mohou investoři stavět jen omezený čas (neboť autority bílého muže mohou mhouřit oči jen na chvíli), nakonec se s Manitouovou pomocí podaří stavbu přerušit. Koleje zaroste tráva a za pár let si nikdo nevzpomene na urputný boj, který Piuxové vedli. Neboť nedaleko od původní železnice vyrostla jiná, větší a nikdo s tím nemohl nic dělat.
TÝMY:Bruelové: Manipi Leno, Tichá voda
Poncaponca: Ska Bela, Vusich Chlor
Oglálové: Alemtumuzab, Rychlá jehla
Yangtonayové: Tedča Tanka, Překvapivá myšlenka, Rok pryč